Děda nezmar

Rubrika: Od srdce i od plic

1156484_old_coupleMůj děda je nezmar. I když letos oslavil 85. narozeniny, mám pocit, že přežije nejen své děti – mého tátu a mou tetu, ale i nás vnoučata…A nic na tom nemění fakt, že si neustále stěžuje na nějaké zdravotní problémy. Je totiž tak trochu hypochondr. Vždy, když k němu přijedeme na návštěvu, ohromí nás nějakými novými příznaky: bolest hlavy až dozadu, píchání na prsou, nervová slabost, vynechávání tepu (musíme ho držet za ruku na zápěstí a sledovat, jak má nepravidelný puls), pálení žáhy (s mým bratrem se do krve pohádal o to, zda se pastilky proti pálení žáhy rozkoušou a spolknou nebo zda se cucají). U oběda nám barvitě líčí, jak trpí zácpou anebo naopak průjmem. Teta mu vždy jednou za čas zařídí pozorování v nemocnici, kde děda v prvních dnech září spokojeností, jak se mu sestry věnují, měří mu teplotu, tlak, odebírají krev,… aby byl pak po zbytek pobytu neuvěřitelně protivný, že ho to tam už nebaví a chce domů. Něco dělat.
Dědu totiž nutí nějaká neznámá síla k neustálé aktivitě. Vysazuje stromky (běda, když si nějaký soused pořídí nový stromek – děda si ho musí pořídit okamžitě taky, aby nebyl pozadu), pečuje o kytičky (kdysi pěstoval lány pestrobarevných kosatců, pak přešel na mečíky, dnes se na jaře chlubí nádhernými narcisy), seká trávu, stará se o svého pejska (kterého s oblibou stříká deodorantem, aby prý nesmrděl – jistě si dovedete představit, jak páchne potom).
Bohužel, někdy jeho aktivity hraničí s šílenstvím. Jako onehdy, když se přes výslovný zákaz mého táty (který si chtěl zjednat firmu) rozhodl, že poškozenou střechu na stodole opraví sám. Postavil si žebřík, vylezl po něm nahoru a dal se do díla. Náhle se pod ním žebřík skácel a děda sebou plácnul na zem. Na boku modřina a co horšího, v moči krev. Takže šel na pozorování do nemocnice. A jaká byla jeho první slova, když jsme za ním přišli na návštěvu? „V Baumaxu mají slevu na elektrickou pilu, ale zítra končí a mě nepustí domů. Tak mi ji kupte, jo?“
Slevy, to je dědova další oblíbená zábava. V reklamních letácích různých hypermarketů a supermarketů hledá, kde mají co levnějšího a pak vyráží autem do města a objíždí jednotlivé krámy. No, zatím jsme neměli to srdce mu říct, že za proježděný benzín dá víc, než kolik ušetří na těch slevách…. Nechceme ho připravit o tu radost, že něco pořídil o 50 haléřů levněji, než jinde. Levné nákupy ho pohltily tak, že si koupil u Vietnamců na trhu dva páry úplně stejných bot, jedny za 300,- Kč. Mají černou barvu a dost neurčitý tvar, dají se prý nosit v zimě i v létě. Děda na ně teď pěje ódy, jaký mají nadčasový design a jak jsou šikovné a už nám navrhl, že bychom si takové boty měli pořídit taky.
Děda se snaží být „in“ i v hudbě. Můj bratr mu dal poslechnout jakési techno, samé bubny a dunění a dědovi se to zalíbilo. Když jsme pak zavítali na návštěvu, předváděl nám, co si od mého bratra nahrál na kazetu, a to při volume max. „Zeslab to“, křičeli jsme mu do ucha. „Ale vždyť takhle to teprve vynikne!“ zakřičel na nás zpátky. Sousedi si s ním asi užijou.
Děda se snaží jít s dobou, letos se mu ji dokonce podařilo předběhnout. To když si při změně zimního času na letní posunul hodiny hned dvakrát. V 11.00 hodin se dostavil k obědu a náramně se divil, že dáváme teprve vařit brambory. A přitom má na zdi dvoje hodiny! Když mu staré přestaly jít, dal mu táta nové. Děda kutil si ty staré opravil a šup s nimi zpátky na stěnu. Proč si je tam pověsil zpátky? Bylo mu líto je vyhodit. Proč tam má i ty nové? Prý dle nich kontroluje, jestli se ty staré nezpožďují nebo nepředchází.
A propos jídlo – dokud žila ještě babička, děda si na jídlo neustále stěžoval. Jednou bylo přesolené, jednou nedosolené, jeho „dobrým“ zvykem bylo nechat na talíři jediné sousto s tím, že už nemůže. Stížnosti mu vydržely, i když chodil na obědy do místní mateřské školy – jídlo dětem téměř nesolili a nekořenili, takže si do něj bez ochutnání okamžitě dával tuny soli a pepře, aby to mělo ten správný říz. Až stravování v kulturním domě ho zocelilo. Teď si nestěžuje, ani když si vaří guláš z konzervy, naopak je hrdý na svou soběstačnost a vychvaluje si, jak jsou ty konzervy dobré. Zvládne uvařit i vajíčko, párky a čaj, i když minule si postavil varnou konvici na rozpálenou plotnu (no, alespoň jsme věděli, co mu pořídit k Vánocům).
Nedávno se chtěl z čaje přeorientovat na pití kakaa. Opatrně sondoval, jakže se to kakao vlastně připravuje. Když jsem mu řekla, že na tom nic není, že jen zamíchá kakao do mléka, jen vrtěl nevěřícně hlavou. Až za týden se přiznal, že už to zkoušel a ta břečka se nedala pít. Bodejť by ne, když namísto Granka koupil kakao na vaření.
Nejlepší historku jsme ale slyšeli od souseda Václava. Jednou si prý takhle vyjde na zahradu, která je hned vedle té naší. A najednou slyší tenké volání: „Vašíku, Vašíku!“ Rozhlédne se, nikde nikdo. Ale hlásek stále volá: „Vašíku!“ „No to jsem blázen,“ vrtí soused hlavou, „co to je?“ „Vašíku, tady, nahoře!“ Soused se koukne nahoru a na naší lípě vidí dědu. Sedí si tam na větvi a volá o pomoc. Chtěl uříznout větev a hádejte, co se stalo. Ano, ten zatracený žebřík mu opět vypověděl poslušnost.
Už jsme se smířili s tím, že dědu prostě nepředěláme a máme ho rádi takového, jaký je. I s tou jeho hypochondrií, hádavostí a tvrdohlavostí.

Napsal/a: Katie

Toto taky stojí za přečtení!

Děti, rodiče a kapesné

První otázkou v souvislosti s kapesným je jeho existence. Má dítě pravidelný příjem, příležitostný, nebo žádný? Názory odborníků se shodují na

Čtu dál →

Recenze: Hádanky pro školáky

Miluji svět hádanek. Používám je s oblibou ve školní praxi, milují je i moje vlastní děti. Není tedy divu, že

Čtu dál →

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Ájíku, to ano, někdy je odchod pro všechny osvobozující. Děda začal být „odpojený“ až po nástupu do nemocnice, předtím měl občas okna, ale bylo to docela vpořádku. Teď prý jen sedí a mluví si pro sebe…

  • Katie, taky doufám, že je dědeček stále tak vitální :))) Chápu, že to s ním občas musí být těžké, ale víš – smekám před takovými staroušky,kteří se v tomhle věku zajímají o nové věci, jsou stále aktivní, veselí… Moc je obdivuji a říkám si, že na „stará kolena“ být taková, nebylo by to špatné. Těch ubručených staříků naříkajících na ten strašný zkažený svět je čím dál tím víc a u těchhle lidí bychom se měli učit, že naplno žít se dá i ve stáří. Pamino, je mi to líto. Máme starou známou, která se trápí s Parkinsonem už 17 let (!), je v domově důchodců… ale trpí tak, že jí všichni přejeme raději odchod. Je to moc smutné.

  • Katie, doufám, že je děda stále vpohodě. Tchánovi je 85, právě si zlomil ruku a je v nemocnici. Má Parkinsonovu nemoc a asi je tam „obtěžoval“, takže je teď pod sedativy a s „plenkou“ a nepoznává ani své blízké. Doufám, že bude moct umřít mezi svými blízkými a ne mezi těmi „ošetřovately“(můj táta je doktor, švagrová a neteř sestry a dobrá kamarádka doktorka takže vím, že to nemají lehké, ale brát lidem důstojnost je strašné…)

  • Katie – tvůj článek mi připomněl mou babičku – blahé paměti…taky takový samorost – pořád něco dělala, dlouho přes důchod pracovala (jako vrátná na zimním stadionu v Litvínově – hokejová fanynka:-)))…a taky se navyváděla:-)…bohužel – bydleli jsme s našima takřka na druhém konci české části republiky a jezdili jsme tam tak 1-2x za rok)…mj. vlastnoručně (teda spolu se svou dcerou – mojí tetou) postavily zděnou chatičku v zahrádkářské kolonii (mysleli jsem, že to bude nějaká kuča, a potom jsme nestačili zírat) pořád něco přešívala, háčkovala, batikovala…výborně vařila a pekla, i když každý recept ošidila jak mohla (mlíko?…ááále – stačí voda…kolike vajec?? no to určitě…to se s tím tak nemaž, prosímtě, vždyť oni to sež..ou:-)…)- vždycky to chutnalo skvěle, což nechápala moje máma (tedy její snacha, která vaří taky dobře, ale babiččiny recepty – to nějak není ono:-)…) trpěla fixní ideou, že má „operní hlas“ a zpívala nám hrozným falzetem národní písně a operní árie (oblíbená „Proč bychom se netěšili“), neustále domů tahala nějaké cizozemce z tamní „fabriky“ (ponejvíce Kubánce,
    Vietnamce apod.), dávala jim česká jména, nazývala je „něco jako můj syn“ apod. a mého otci tvrdila, že jsou to „jako jeho bratři“….mysleli jsme, že nás klepne, když jsme s tátou přijeli a oni tam seděli kolem stolu jako jedna rodina:-))… měkké „i“ ve slově „motíli“ zdůvodňovala tím, „že si přece řekneš ti motíli“ a její oblíbené úsloví bylo „Áááále..Kladruby nebo pr..l naruby:-)…“….v kombinaci s mým dědou, který byl taky na samostatnou knihu (ale trochu jinak) to byly fakt veselé historky:-)))…

  • mamcalenca

    ..díky tvému článku jsem se zase vrátila do své „puberty“,měla jsem skvělého děděčka,ale umřel a mě to bolí do dnes,byl to pro mě nej člověk z rodiny!!
    byl velmi laskavej,hodnej,šikovnej,chodil semnou na procházky do lesa,trpělivě odpovídal na mě zvědavé děcké otázky,učil mě k lásce k lidem i přírodě,učil mě se nebát říkat,co cítím..
    postavil s babičkou jejich baráček,pracoval v čsd jako řidič,neuměl lenošit….pak ho skolila vážná nemoc a po 3 operacích nám umřel..
    vím,že to není sem moc veselé,ale musela jsem to napsat.
    naši se pořád škaredě hádali a já jsem skoro celé děctví utíkala raději k dědečkovi..byl to můj přístav lásky a klidu..
    ted,když mám děti,manžela,často si vzpomenu,jaké by to bylo krásný,kdyby je znal..ikdyž už by měl přes 90l..jsem mu prý hodně podobná..jsem na to pyšná!!
    často vidím,jak se děti zbaví starých rodičů a to mě bolí!!
    užívejme si čas s dědečkem a babičkou.já už mám babičku jen jednu..a dědečka žádného.toho z tát.strany jsem ani neznala..a babička-tát.maminka, mi umřela když měla 86,v ten den jsem byla s ní v nemocnici..

  • mimkys

    Ahoj Katie, tak to máš suprového dědu. Ať mu vydrží elán co nejdéle. Mám taky dědu je super, ale ty léta už jdou na něho vidět, doufám, že tady bude ještě dlouho.Řekl, že tady bude do té doby, dokud se můj mladší 19 let brácha neožení. A vypadá to, že tu bude ještě dlouho… Pavla

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist