Nedávno jsem se rozhodla své zimní odpoledne spestřit tím, že s našimi 2 dětmi vyrazíme ke kamarádce do nedalekého města. Protože bydlíme na vesnici a manžel do práce jezdí autem, naším jediným prostředkem byl autobus. Tak jsme vyrazili k zastávce-já,můj 3,5letý syn a v kočárku spící 2měsíční dcera…
Měla jsem aspoň v hlavě lekci slušného chování a myslela jsem si /jak naivně/ že i řidiči autobusu lekce slušného chování něco říká. Jeho omrzelý pohled ale hovořil sám za sebe a jen mě otráveně sdělil, že teda jako to mám zkusit zadními dveřmi nebo kočár složit. Přitom aby se zvedl a sám mě pomohl, ho zřejmě ani nenapadlo.
Nevím, třeba to nemá ve své náplni práce, ale mám za to, že by mohl aspoň trochu matce s kočárkem a 2dětmi trochu pomoct.
Nakonec jsem se „nenarvala“ ani zadními dveřmi. Nezbylo nic jiného, než kočár složit.Musela jsem tak syna dát do autobusu, kde seděli vracející se školáci ze školy a sami mi nabídli ochotně pomoc s taškou, synem, dcerou i kočárkem.Syna usadili do autobusu, já zatím vyndala naše miminko z kočárku a ve fusaku jsem ho předala do autobusu jednomu školákovi, který se dcery ochotně ujal a položil jí opatrně na sedačku a jiný školák mě pomohl se složeným kočárkem do autobusu.
Nemusím asi popisovat, jak se ve mě mísil vztek směrem k řidiči, za tu jeho naducanou „ochotu“. Byla jsem strašně vděčná těm školákům a neustále jsem jim děkovala za pomoc. Řidič nehnul ani brvou za celou dobu. Ve městě jsem to samé, musela absolvovat, ale pozpátku – vyndat složený kočárek,rozložit ho a pak se vrátit do autobusu pro dceru a syna a tašku. Řidič mě také stihnul skřípnout do dveří, neboť asi myslel, že se se vším vyhrnu z autobusu najednou a nebudu se tam muset asi vracet.
Tak skončilo naše cestování autobusem. Zpět domů jsme naštěstí už jeli s manželem autem.Od té doby prostě jsem na autobusy zanevřela, protože jsem si všimla, že tady přes vesnici jiné, než zájezdové autobusy v normální lince nejezdí.
Takže při představě dalšího šíleného cestování, jsem musela odmítnout veškeré pozvání mých přátel, abychom zase někdy přijeli a zkrátily si tak jeden všedhní den, kdy máme „taťku“ v práci. takže přes zimu jsem tu úplně odříznutá. Manžel sice občas jezdí služebním autem, ale já se na namrzlých silnicích tady a v okolí bojím jezdit a tak čekám na jaro, kdy budu s dětmi cestovat za přáteli bez spolehnutí na hromadnou dopravu.
Jen by mě zajímalo, zda opravdu má řidič autobusu povinnost matce s kočárkem do autobusu pomoct nebo aspoň pomoct podržet třeba právě dítko, zatímco matka skládá kočárek…Nebo proč tady musí jezdit tyhle autobusy? Kde jezdí ty „normální“ kde se vejdou 1-2kočárky do prostoru u zadních dveří? Nevím, jak by tomu bylo, kdyby se nás na zastávce ten den sešlo více kočárků a že jich tu ve vsi máme docela dost. To bychom se ani do autobusu nevešly.Možná ano,ale do uličky a kudy by vystupovali ostatní cestující teda opravdu nevím.
Snad se naše hromadná doprava z vesnice do města /a naopak/ zlepší a my maminky budeme moci tak spokojeně cestovat a nebude již cestování jako zlý sen.
Napsal/a: Andrea
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)
Nesnáším MHD, ale ničím jiným jezdit nemůžu. Sice bydlíme ve velkém městě, bus mi jede od domu cca každých 10min, ale dostat se do něj… Lidi vidí kočárek, tak se hned hrnou do busu, protože když nastoupí maminka s kočárkem, zabere spoustu místa a oni budou muset čekat na další bus. A ochota pomoct? Tohle pondělí jsem jela do města vyřítit pár nezbytností. Většinou musím hodně hlasitě požádat o pomoc, ale tentokrát to nepomohlo. 2x jsem kočár do schodů i ze schodů musela přenést sama, 2x mě do MHD pomáhali staří dědoušci, jednou se mi těhulka omlouvala, že mi vzhledem ke svému stavu pomoci nemůže. A jak naschvál nejelo nic nízkopodlažního. Skončilo to tak, že jsem si urvala záda, nemohla se dva dny hýbat a postarat o malou a doteď mě záda bolí. Oni nejsou odporní a neochotní jen řidiči, bohužel těchto lidí je spousta. 🙁 Potkat někoho slušného a ochotného je zázrak, ale aspoň si ho pak o to víc vážím a víc mu děkuju. 🙂
Babofko, dík… to bylo určitě na mě 🙂 … fakt mě to dohřálo, právě proto, že mám s takovými řidiči své zkušenosti. Ale naštěstí jsou i ti druzí… Hezký den všem 🙂
Holky, taky jsem nejdřív přemýšlela, jestli reagovat, nebo ne. Ale kdo tady mluví o slušnosti? Anonym, který se ani neumí podepsat? Je to smutný. Tak se nerozčilujte, nebo aspoň ne nad tímhle NN. Sám je hloupý a zbabělý hulvát. A vy holky, mějte hezký den a štěstí na hodné a slušné řidiče. I ostatní lidi… 🙂
Ahojky, Karamelko, o Tobě je známé, že si nenecháš líbit nespravedlnost, takových by nás mělo být víc. Taky jsem lvice. Jednou jsem se dohadovala v autobuse Pražské příměstské dopravy s opravdu protivným řidičem, ale jinak musím říct, že já s dětmi (všemi 3) jezdím pravidelně s jedním panem řidičem, který je zlatý. Jmenuje se Bohumil – říkají mu tady Bohoušek a on si to zaslouží. Možná proto, že má dvě malé dcery, chápe maminky s kočárky. Ještě než jsem stačila nastrkat kluky do autobusu, Bohoušek už byl venku z vozu a pomáhal mi s kočárkem, když jsem pak přesedlala na lehké golfky, byl skoro dotčený, že jsem je tam šoupla sama. Prostě zlatíčko, z takových by si ty protivové měli brát vzor.
Ano, Karamelo, je to jak píšeš. navíc tady vůbec nešlo o to, co má nebo nemá dotyčný pan řidič “ v popisu práce“… je to o tom, co je ochoten a schopen udělat navíc. Mně to trošku přijde stejné, jako nepomoci vozíčkáři, nebo naopak pomoci babičce, která se o francouzských holích doslova sápe do autobusu a prostě jí to nejde – to snad vydrží sedět jen málokdo, řidiče nevyjímaje. Jasně že to nemá v popisu práce, já taky nemám jako prodavačka v popisu práce otvírat dveře špatně chodícím, pomáhat s nákupem do tašky nebo prohrabat půl skladu, jen abych našla poslední kus zapomenuté knihy – a stejně to pro ty lidi udělám. A jak by to vypadalo, kdyby lékař nebyl ochoten vůbec nic navíc – jen vyšetřit a předepsat lék… Je to prostě jen o slušnosti. My bohužel jinou možnost než MHD nemáme…:( takže s podobnými řidiči máme bohatou zkušenost. Ale zas na druhou stranu máme „našeho“ pana řidiče – chlap jako hora, neváhal v rámci bezpečnosti cestujících popadnout problémového opilého chlapíka za límec a doslova vyhodit z busu, ale když vidí, jak chvátáme na autobus, tak mi řekne, ať příště klidně počkáme pod kopcem, že nám tam zastaví. A bez řečí vezme i 4 kočáry, protože ví, že dostat se do města se dvěma autobusy za dopoledne, k doktorům apod., není zrovna jednoduché. Takže vše je o lidech a o tom, co jsou ochotni pro sebe navzájem udělat navíc.
ahojky,já jsem takového řidiče taky musela řešit, milý anonyme ono stačí když PAN řidič hodí k uštvané matce jeden protivný pohled.
Mě se dostalo i od nízkopodlažáka přednášky o tom,že nemůže vzít víc jak 2 kočárky-prosím do autobusu kam se vlezou 4 velké kočáry…a že prý ON vůbec nechápe proč MUSÍME jezdit matky spolu! co je mu po tom??? a že máme jít pěšky,že to není tak daleko atd..no zamindrákovaný blbec co si doma asi nemůže otevřít ústa…..
naštěstí jsem začla zase řídit a už autobusem prostě nejezdím! maximálně s malým bez kočárku a to jen proto aby měl prcek zážitek z autobusu:-))))
taky k nám MHDéčkem posílali linkové autobusy a tak to jsem si nenechala líbit a šla to vyřešit na ředitelství a světe div se už posílají jiné busy:-))) ono je to i o domluvě… taky jsem se dozvěděla,že řidič si skutečně může určit kolik kočárků vezme do autobusu bez ohledu na počet lidí či místo ….protože ON je zodpovědný za vyvážení autobusu při jízdě!
pozor ovšem pokud si kočárek složíte je POVINNEN Vás vzít i kdyby v autobuse bylo již 100 lidí…tak přesně mi to řekli.
Takže mamky NEDEJTE SE!!!!!!!
Jo, s kočárkem do autobusu, to je hlavně na vsích kapitola. Bydleli jsme na vsi s prvním, často se stalo, že u autobusu čekaly 3-4 kočárky, takže přednost měl ten, kdo došel dřív, mimoto dálkové autobusy často kočárky vůbec neberou a reakce řidiče má často do vlídnosti opravdu daleko…
Já jsem (i) proto miminko přivykla na nošení v babyvaku (protože první si zvykat musel, nerad se choval a vůbec byl u mě blízko) a vše, co bylo třeba řešit dojezdem, jsme zvládali tělo na tělo, dítě bylo spokojené a autobus zcela bez problémů. Hlavně jsem mohla jet, když jsem potřebovala, ne se předem stresovat tím, jestli má autobus jen přední dveře nebo kolik dalších matek musí něco zařizovat ve městě.
Jo, u tebe se to asi nenosí, ale u nás je zvykem, že si mamky navzájem pomůžeme,s kočárkem, nákupem, klidně i podržet dítě, považuju to totiž za samozřejmost v rámci slušných mezilidských vztahů…
Ty chytrý anonyme, tomu říkáš slušnost? A co sdělení řidiče směrem k nám, když nám po nástupu do autobusu sdělil, kdo že má po nás s kočárky uklízet ten binec? Jako by mu 100 lidí nadělalo menší bordel než pár kočárů… Asi jsi nikdy necestoval pidi autobusem, který jezdí třikrát za den, sám, s nabalenými dětmi… vyzkoušej si to a pak hodnoť… Jo, pořád říkám, že není nad to narazit na „gentlemana“ 🙁 Nevím, ale pro každého slušného muže je samozřejmost pomoci mamince s kočárkem, mého muže a spoustu dalších nevyjímaje – naštěstí. Já se přikláním k názoru, že ten řidič byl hulvát a patrně dost zakomplexovaný člověk…
Všechny strašně chytré, ale rád bych viděl vás. V pracovní smlouvě nic o rozkládání kočáru nebo (proboha!) držení dítěte řidič autobusu nemá a doufejme, že ani mít nebude. Jeho povinnost je odbavit a úspěšně vás odvést, kam potřebujete. Říkáte, že tento řidič nebyl slušný (drsná mamina Katka dokonce píše „hulvát“) – naopak! Byl slušný až přemíru. Mohl na vás mít nějaké řeči, že vám to trvá atd, ale pokud mlčel a nic neříkal, pouze čekal, to byla slušnost.
Takže příště se hoďte do klidu, vy byste taky nehnuly ani brvou, kdyby vás někdo k tomu, abyste mermomocí byly „ochotné“ a šly mu skládat kočár nebo držet děcko.
Tak to je dost drsný, ted si říkám zlatá městská hromadná, když se do jednoho nevejdu tak mi za deset minut jede další. Chceme se odstěhovat na vesnici, ale jak to tady pročítám, tak jenom z vlastním autem.
Ráno jsem s dětma jela do města,16km od nás. Jeli jsme autobusem,tak jsem vzala jen golfky. Na zastávce jsem golfky složila,mám ty nepolohovací. Byla s námi ještě jedna maminka s golfkama,ale ta měla ty větší,polohovací. Mě nevadilo,že je musím složit,stejně by Daník seděl na sedačce. Paní nechala golfky rozložený,malá jí tam seděla.
Ale na další zastávce byl další kočárek,tak paní holčičku vyndala a golfky si taky složila. Jaký bylo naše překvapení,když jsme slyšely řidiče,jak říká,že už kočárek nemůže vzít,že už má dva. Tak jsme se ozvaly,že je místa dost,protože máme oba kočárky složený. Já ho dokonce měla pod naší sedačkou. Ale řidič si mlel svou,že už další kočár vzít nemůže. Paní se začla venku rozčilovat,že musí odjet k doktorce,že jsou objednaný. Na termín čekaly měsíc,tak musí přijet a jinak se dostat 14 km nemá. Řidič jakoby neposlouchal,furt si mlel svou. Nakonec zavřel dveře,nastartoval a odjel. Pak jsme tam 10 minut poslouchaly,co všechno si ty lidi na něho dovolujou. Všichni jsme byly ticho,nikdo mu neodpovídal,tak přestal držkovat a jel dál.
Šárko,určitě být tebou, stěžovala bych si u majitele autobusové linky! To je vrchol teda-nezastavit..co kdyby Ti dítko marodilo???Určitě si je najdi na netu a napiš stížnost, pokud si vzpomeneš na den a čas,tak by to měli řešit dál!Držím pěsti!!!andrea
Taky bydlím na vesnici, kde autobus jezdí ve středu a v dubnu. Vážně- ráno asi v 8.30 a pak až ve 12.30. Jedno ráno jsem vyrazila do mateřského centra do města vzdáleného 14km od naší samoty. Na autobus jsem pro jistotu i mávala, ale bylo to prd platné. Když autobusák viděl mámu s kočárkem ani se neobtěžoval zastavit.
Ahoj Andreo,
Tvůj článek mi mluví z duše. Bydlím také na vesnici, každý týden jezdím do města se synem na cvičení a vždy trnu, jestli se do autobusu s kočárem vejdeme nebo ne. Autobusy tu jezdí takové ty, co nemají místo pro kočár, vejdeme se do uličky, ale jede-li už tam jeden kočár, nemáme šanci. Za celých 10 měsíců jsem pomoc ze strany řidiče nezažila, a jakmile se otevřou zadní dveře a žádám o pomoc někoho z cestujících, jsou všichni hluší a slepí. Takže také často sedím doma a čekám, až syn povyroste alespoň na golfky.
Ahojky Andrejko, teda, to se ti nedivím, že už se ti busem nikam nechce!!! Já mám zkušenosti smíšené – občas řidiči pomohli, občas ne… Jednou mi dokonce řidič držel v náručí Vikiho, protože nevěděl, jak se skládá kočárek :-)) Vikimu se to náramně líbilo, pan řidič ho vzal za volant, ale zase jsme pak dítko od volantu nemohli odtrhnout :-))) Tak doufám, že až se oteplí, tak přijedete!!!! Veřejně jsi to tady prohlásila, tak s vámi počítáme!!!!
Ten řidič byl pěknej hulvát! Bohužel si z něj ale ve své podstatě musíme vzít příklad – nerozpakovat se a vyzvat ho, aby pomohl. Napsat na obecní úřad, provozovateli autobusové linky, prostě udělat něco, aby se to změnilo.
Jsem ale úplně stejná a při cestování MHD jsem raději používala babyvak…:-) .
Matky přeci nejsou nadlidi, tak je v tom pořád všechny nepodporujme!
Vztek na toho řidiče cítím s tebou.Asi ne nadarmo mám snad odjakživa fobii z cestování s kočárkem. Naštěstí mám babičku a tak když někam potřebuju,nemusím s dětma a nebo jenom s tím starším. Jinak bych nikdy nikam nejela a celou mateřskou „prohnila“ doma.
PS: docela zírám,jak se zachovali ti školáci. Snad jim to vydrží.
Mobile Sliding Menu