Babička

7.2.2010

Lien

Dnes jsem dělala k obědu bramborové placičky. Moc mi chutnají, přesto je nedělám příliš často. Naučila mě je moje babička. Pokaždé, když je dělám, vzpomínám na ni. Pamatuji si přesně každé slovo, které mi přitom řekla, každé její gesto, její schoulená ramena nad válečkem, staré vrásčité ruce, jak strouhají horké brambory…

Její obličej občas zrůzněný bolestí, i mísu s ledovou vodou, kde si ruce chladila. Pamatuji si vše, jako kdyby tu se mnou stála nyní.

To babička byla pro mě člověk, který mě konejšil, to ona mi zpívala, ona kolébala, ona chovala, ona milovala. Ona mě s bezmeznou trpělivostí učila domácí práce, vařit, šít, plést. S ní jsem jezdila na výlety, do divadla. Za ní jsem přišla s každým trápením. To ona mi vždy pomohla a nežádala na oplátku ničeho. Ona ve mě vzbuzovala a podporovala mé kladné stránky, díky ní jsem člověk, který cítí. To v ní se snoubí vše, co si představuju pod slovem MATKA.

Babička mě opustila na prahu mé dospělosti a mně zůstala moje opravdová matka. Její ruce, už také staré a vrásčité, ruce, které bijí. Její náruč, kterou jsem ale neměla šanci poznat. Její slova, která zraňují a bolí. Matka, která mě chovat a konejšit zakazovala, protože měla strach, že by to musela dělat sama. Ona a její chladný rozum bez citu, její soud a pohrdání. Nevím u jaké činnosti jednou budu vzpomínat na ní, přesto si nedělám iluze, že by její ztráta pro mě byla bezbolestná.

Dnes jsem dělala bramborové placičky. Moc mi chutnaly, povedly se, přesto jako by jim něco chybělo, jako bych zapomněla na nějakou důležitou ingredienci, jako by se mi to stávalo pokaždé, od té doby co je dělám sama. Něco, něco?! Něco jim prostě chybí….

Líbí?

(Zatím nehodnoceno)

Loading ...

Diskuze k článku

Piškotka napsal:

26.2.2010 v 12:21

Lien, tak to mě mrzí, vím, že někde už jsi vztah s matkou popisovala, já si to stejně nedovedu vysvětlit, jak může být matka odmala tak chladná ke svému dítěti. Ale mi nepřísluší vyzvídat ani soudit, takže Ti chci popřát hodně lásky v životě, z velké části vím, jak se asi cítíš tam uvnitř… měla jsem to podobné…

0 0

Lien napsal:

26.2.2010 v 10:04

Piškotko, děkuju, hádáš špatně byla to maminka otce, maminka matky stále žije a je jí v jejím životě velkou oporou, bohužel. (

0 0

Piškotka napsal:

26.2.2010 v 8:36

Lien, rozbrečelas mě v práci ) Víš jak vypadám? Napsalas to s citem, pravdivě a krásně… Hádám, že to byla maminka matky. Je mi pořád více záhadou, co vede tvou matku k takovému chování, měla-li v té své mamince tolik lásky, přemýšlelas nad tím?

0 0

Midi16 napsal:

25.2.2010 v 15:42

krásné vyznání, píše moc pěkně.

0 0

lnori napsal:

9.2.2010 v 13:45

Něco?! Do toho slova se vejde hodně .. moc pěknej článek

0 0

Lien napsal:

7.2.2010 v 18:54

Jé, to je komentářů, děkuju moc, jsem ráda, že se vám článeček líbí a že si se mnou třeba vzpomenete na ty svoje pohádkové babičky. )

0 0

Králíček4 napsal:

7.2.2010 v 18:50

Lien,moc hezky napsaný článek.Taky jsem měla takovou babičku co mě nenaučila jenom bramborové placky.Naučila mě vlastně celkově vařit,bohužel zemřela když měla má první dcera půl roku a tak ji vlastně žádné mé dítě nezná.

0 0

Pavca31 napsal:

7.2.2010 v 18:44

Tak to me Lien vzalo za srdce.

0 0

Peťka napsal:

7.2.2010 v 18:37

Lien, pěkný článek.

0 0

Ájík napsal:

7.2.2010 v 18:24

Lien, moc hezký a dojemný článek. O to víc, že vím, jak to máš s maminkou.
Já patřím k těm šťastným, které měly obě babičky moc rády…. jedna byla taková ta úžasná babička s šátkem a hospodářstvíčkem – slepice, králíci, krůty, pro každé vnoučátko po obědě ohromná miska jahod s cukrem a šlehačkou – a že těch vnoučat u ní bylo pořád dost Bohužel zemřela, když mi bylo devět -mezi svými slepičkami a kuřátky, které mimochodem pásla na zahradě a ony za ní chodily jako pejsci. Druhá babička se ještě dočkala mých dvou starších synů, zemřela v 95 letech a měla jsem ji moc ráda, ona byla ta, která mi předala víru a měla mě moc ráda. No a s mamkou i přese všechny peripetie a výhrady máme hezký vztah.
I přesto si umím bolestnost tvé situace představit – každá potřebujeme cítit nějakou vnitřní spřízněnost s ženským elementem, který se týká našeho rodu… mít tam ženu, která nám předává a svým způsobem nás učí to ženské… a byť jsou tyto vztahy často složité, jsou moc důležité.
Je mi moc líto, jak je to u tebe, nicméně ti moc přeji, že jsi prožila aspoň krátký úsek v přítomnosti skvělé ženy, jakou byla tvá babička – vím, že ty vzpomínky jsou pro tebe hodně důležité a je krásné, že máš z čeho čerpat Teď je na tobě, abys tím správným ženským elementem byla pro tvou dcerku ty, protože víš, jak se má máma chovat…o to strach nemám
No a vůně – já si právě od každé babičky nějakou pamatuji – ta venkovská voněla cukrovím a dortíky, které nám pořád pekla a ta druhá takovou jemnou květinovou vůní…. nevím, k čemu to přirovnat, možná inteznivnější vůně bonbonků Lipo – když to cítím, vzpomenu si na ně

0 0