Tuhle jme se s mužem rozhodli, že podlehneme volání našich milých, i když pravda trochu snobských přátel, a vyrazíme s nimi do lázní. I když oba tak nějak intuitivně tušíme, že ani jeden vlastně nejsme lázeňský typ…
No jistě, stalo se to o víkendu, který následoval po tom, co jsme naši kočku Šelmu museli nechat doma s podivnou chorobou http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/od-srdce-i-od-plic/kocici-trapeni/ 🙂Ale to víte, dostáváme se s mužem do věku, kdy se všichni naši známí neustále nechávají někde hýčkat na wellness programech nebo masážích, a tak když Petra s Michalem opětovně naléhali, vyrazili jsme s nimi do malého městečka kousek za hranicemi. „Hrozně si odpočineš“, lákala mne Petra, „ta voda tam je fakt léčivá…“
Údiv mne přepadl hned na recepci, když jsem zmerčila skupiny bílých „županíků“, které korzovaly v moderně zařízeném lobby hotelu a konverzovaly. Nepatřím ke zdobným typům, ale představa, že budu trávit celý den jen v županu, mne tedy moc nenaplňovala. Recepční evidentně pobavil pohled na mé naplněné zavazadlo (pořád mám ještě v paměti seniory, které jsem potkávala coby studentka ve vlaku a kteří své kufry měli narvané tím nejlepším, co doma měli… jeli přece do lázní a tam to žije… :)) a poté prohlásila, že příliš šatů u nich neušpiním, neb hotel, bazény, masážní zóny i sauny jsou přístupné pouze v županu. Z hygienických důvodů. A tak mi hned podala dva 🙂 a začal náš víkend v bílém smokingu… 🙂
Ráno po sprše hybaj na snídani (dalo se jít v normálním oblečení, ale řada lidí to s úsporných časových důvodů nedělala). V restauraci oceněné michelinskou hvězdou pohled pro bohy… Pak do županu (ti, co to ještě nestihli) a šupky dupky suchou nohou po lávce spojující hotel a lázeňský areál, v poledne do lobby v župánku na polívku a večer, po celodenním povalování se v horkém bazénu, kde se plavat nedá neb se to za a) nesmí a za b) je tam tolik lidí, že by bylo třeba je kolem sebe rozhrnovat, unavení z celodenního nicnedělání rychle na večerní jídlo… no, fakt nevím, byl krásný jarní víkend a my vlastně vůbec nevylezli z hotelového areálu ven… cosi mi chybělo, ale naši známí byli tak nadšení, že jsme jim víkend nechtěli kazit.
Jeden z bazénů byl vybaven šestiúhelníkovými zrcadly, takže při povalování tam jste měli možnost poměrně nenápadně pozorovat lidi okolo.
Tak se tam tak válím v horké vodě, kde můžete pobýt jen třicet minut, aby to neodneslo vaše srdce a tlak a najednou koukám na zrcadla nad seboou, a pak ještě jednou a pak prostě nemohu jinak než dloubnout do relaxujícího Karla vedle sebe… „Vidíš to, co já… ?“
Karel zajel až po krk do vody a začal se tiše chechtat. V zrcadle nad námi jsme pozorovali pár „smíšeného věku“ (t.j. ona asi třicet, on určitě přes šedesát :)), který měl oči (a hlavně jiné části :)) opravdu jen a jen pro sebe. Paní se evidentně ručně velmi činila a pán byl její snahou tak zaujat, že nevnímal okolí okolo sebe. Bylo zřejmé, že oba zapomněli, že jsou na veřejném místě…
Mrkla jsem na kámaráda Michala a kývla na něj hlavou směrem ke dvojici… „No to si děláš pr….“ zvolal užasle, zalezl hlouběji do bazénu a vyměňoval si s Karlem vědoucí pohledy…
Bohužel, pobyt v bazénu se nám krátil a museli jsme za pár minut horkou lázeň opustit, takže vůbec netušíme, jak vodní románek dopadl… 🙂 jen nás fakt pobavilo, jak se malý bazén rychle zaplnil…
… no a pak se divte, že je tam ta voda tak léčivá… 🙂
Veselou neděli přeje Marta
Napsal/a: Marta Procházková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Taky by se mě v lázních líbilo, den nicnedělání jen najíst v županu a koupat . V zrcadlovém bazénu musí být zábava. Pěkný článek 🙂