Zikminka 9. tt – …tak jak dál?

Tak mám za sebou dalších 14 dní. Je to… nechci říkat náročné, ale jiné… Změnilo se toho spoustu a mně samotné se to pořád všechno mění. Já, moje tělo, moje nálady… Neznám to a přiznávám, že párkrát jsem vám chtěla v zoufalství psát, ale pak jsem zase vychladla, protože moje „vzdychání“ zase nikoho moc nezajímá, obzvlášť, když většina z vás už má asi tyhle stavy za sebou…

Je to skoro 14 dní, co se „náš“ tatínek neozval… Požádala jsem ho o schůzku a samozřejmě mi napsal, že se bojí se mnou mluvit… a to je to, co mě asi trápí nejvíc. Naposledy napsal, že nestíhá, že to nějak udělá, aby se mohl zastavit,  ještě než odjede na dovolenou a teď už vím, že je doma a stále nic. No, prostě se snažím nevtírat a dát mu čas… Takže při každém pípnutí smsky asi trochu doufám… Ale snad to přejde, snažím se strašně moc si to užívat aspoň jinak. Vlastně ono všechno je jiné. Najednou koukám po kočárcích a zjišťuju, že jsem na sebe mnohem víc opatrná…

Akorát to jídlo. To mě asi zničí… Neskutečně „žeru“. Je pravda, že já byla odmalička ta nešťastná, která měla v kartě O jako obézní a něco si tím protrpěla. Ale tenhle rok jsem začala sportovat a žít zdravě a bylo to všechno tak super. Jenže jakmile jsem řekla trenérce, že jsem těhotná, ta hned ok, super, strava, na co máš chuť… a já nestíhám žasnout, co najednou normálně „prasím“ – pardon, ale  jinak to nejde nazvat.
No, takže se musím začít hlídat, mám nahoře už 2 kg, ale podle mě je to hlavně vysazeným pohybem a přestala jsem kontrolovat ten jídelníček. Po ránu nemůžu jíst nic, není mi úplně špatně, zvracení se nekoná (naštěstí), jen mi prostě všechno „páchne“.

Jinak si užívám to těšení kolem. Měla jsem jeden den hroznej splín, že to prostě nezvládnu, že neustojím hypotéku, práci, těhotenství, porod, mateřství sama, ale pak mě to zas naštěstí přešlo. Takže jsem vytáhla dokonce jehlice, zbytky vlny a začala dělat cosi jako svetřík, v neutrálních barvách bíložlutozelený a udělalo mi to konečně hroznou radost a od té doby mám zase tu sílu. A taky jsem ho pro vás vyfotila. Jen ještě nemá knoflíčky. Mám připravené žluté i zelené, takže to doladím až podle pohlaví a začnu asi tvořit něco víc, na doma se to bude snad hodit.

Taky jsem dnes byla podruhé v poradně, panu doktorovi se nezdá velikost miminka, že bych měla být v 10. -11. týdnu, tak jsem mu vysvětlila, že s moji nepravidelnou menstruací to tak nemůže prostě brát , že vím přesné datum (a skoro i čas ) početí a podle toho už mu to skutečně vychází přesně, že jsem v tom jejich divném počítání 8+5 takže příští týden si dorazím snad už i pro tu průkazku… jupí! Ale potvrdil mi dle jeho slov živou graviditu a to pro mě bylo krásný. A dostala jsem dnes takovou tu krabičku pro nastávající maminky plnou vzorků, reklam a rad, takže o víkendu, kdy má být ošklivo, budu mít co číst.

Jinak mi začíná docházet ten fakt, že jsem těhotná. Že se mi vlastně splní ten můj největší sen a budu mít dítě.  I když tak nějak jsem to chtěla trošku jinak, ale o to víc je to asi zázrak… A moc se těším i bojím zároveň…