… takže píšu hned jak to jde… 🙂 Ode dneška můžu sepisovat své těhotenské pocity a zážitky pro ty, které to se mnou chtějí sdílet. A zrovna dneska mám za sebou svou první „poradnu pro těhotné“… Takže pocit krásnej, protože moje ultrazvuková „tečka“ je pořádku. A to mi před pár dny dala pořádně zabrat… poprvé jsme se o ni bála… Začala jsem špinit a vyrazila na pohotovost…
Ale naštěstí je vše ok, jen se mám šetřit 🙂 a jsem poučena co a jak. Jen… panu doktorovi se lehce řekne nic nedělat, ležet a ať se o vás doma starají. Moje 3 letá labradoří slečna to totiž moc nechápe a s nikým jiným domácnost nesdílím. 🙂Tatínek mého dítěte je sice svobodný a bezdětný, ale srab.:-) Protože my se mu nehodíme do životního plánu, příští rok se chce ženit a jeho přítelkyni a rodičům by se to asi špatně vysvětlovalo… Co na to říct? Asi jen to, že jsem ani na chvilku nepomyslela na to, že bych si svou „tečku“ nechala vzít. Ale o tom se bavit nechci, jen jsem ráda, že ty své pocity smím „probrat“ s vámi… za to DÍKY!!!
Chci spíš popsat pocity strachu, co slabé špinění znamená. Jela jsem 8 km do města na gynekologickou ambulanci a držela se za břicho. Což jsem si uvědomila až při zastavení za závorami a musela se usmát. Uvědomila jsem si, že je to úplně první strach o mé „dítě“… i když v 6. týdnu těhotenství tomu ještě nejde tak úplně říkat. 🙂 Prostě jsem se bála, že… nechci to ani napsat… pocit, že se něco děje mě vážně šíleně vyděsil. Ale paní doktorka na ambulanci byla úžasná. Vyšetřila mě, poučila a ukázala mi „moji tečku“. Měla 4,7 mm a bydlí v garsonce 27 mm a poprvé jsem viděla srdíčko. Neuvěřitelné… Zamáčkla jsem slzu, přiznávám. Blikalo… takže neskutečná úleva!!!
Při cestě zpátky jsem se blaženě usmívala a říkala si – až takhle vyplašeně pojedu s první horečkou, s rýmou, kašlem nebo rozbitou hlavou. Až bude chodit flámovat, za kulturou… a uvědomila jsem si ten fakt, že už se budu pořád bát… Teď už je to prostě napořád!!!
Napsal/a: zikminka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Johana: Moc děkuju, určitě si to užijem 😉
Zikminko, napsala jsi pěkný článek, je to vyznání trochu smutné, ale jinak to je radost, štěstí a zázrak. A strach, to je normální pro každou maminku. Já se bojím o děti a už i o vnoučata. Přeji hodně štěstí a pohody. 🙂
Makinea:
Moc děkuju, určitě si to hodlám užít a to jak to jen jde…. 🙂 a s tím špiněním už to taky vidím jako, že jsme jančila, protože od té doby pohoda, ale i tak jsem ráda, že jsem jela a mám klídek no…. 🙂
Určitě jsme ráda, že si můžu „ulevit“ tady s Vámi, ale myslím, že nejvíc to odnáší moje sestra a kamarádka 🙂 a poslední dobou se snažím povídat si s tou mou tečkou, když je mi smutno…. 🙂 a tímhle se nechci toho chlapa zastavát, ale byli jsme na to dva a tak je vinna mých kompélikovaných situacích hlavně i mou vinnou… takže nechci řešit co jsem měla nebo neměla dělat, ale jak to udělat teď, aby bylo všechno co nejlepší pro nás všechny… 🙂 V každém případě moc děkuju za podporu!!!!! Je to krásnej pocit!
Suodal:
Děkuju moc!!! Vaše řádky tady mě strašně rozněžní….
Zikminko, děkuji ti za milý článek!!! Podle tvých řádků soudím, že jsi bojovnice a tvoje „blikající tečka“ si k tobě našla cestu právě pro tohle. Čekají tě zřejmně ještě perné chvilky, ale věř, že to stojí za to!!! Dáváš život novému človíčkovi a tento krásný pocit ti nemůže nikdo vzít i když otci mrňouska nezapadáte do plánu.
Takže vítej mezi námi a piš i mimo svoje články o bříškatění. 🙂
Zikminko, tak blahopřeji k těhotenství a přeji hlavně zdraví tobě i mrňouskovi a taky ať si to hezky užiješ. Je to krása.
Špinění osobně vnímám jako normální, sama jsem to měla v každém těhotenství, tak do toho cca 10. týdne a nic to neznamenalo. Ani jsem to nějak moc neřešila (poprvé mě to vylekalo, ale jinak jsem žila normálně), brala jsem to tak, že je to něco, co je na přírodě a na mém těle, které nejlíp ví, co dělá.
Jinak teda situaci s chlapem nezávidím, máš to dost komplikované, tak když tě přepadne nějaký smutek, klidně se nám tu přijď z něho vypovídat.
Hanzlici:
Díky, nebojím se tak nějak jako, že bych se stresovala, to ne, tu radost nikomu neudělám… 🙂 jen mi došlo, že ten strach o to svoje děcko už je vážně napořád…. no a toho chlapa škoda komentovat….
Lien:
Jé, děkuju, já ptostě píšu jak mi ten „zobák“ narostl 🙂 a jak mi to v tý hlavě jde… 🙂 věřím v to a budu se snažit vychovat pořádnýho nebojsu 🙂 chlapa teď nějakou dobu nechci ani vidět 😀 tak uvidím jak dlouho mi to vydrží 🙂
Bamiska:
Děkuju za krásný řádky…. obdiv ale ještě není na místě… to až ta moje tečka bude slušně vychovanej člověk… 🙂 věřím, ono dneska se člověk má pořád proč bát… nejen o děti 🙁 a pesan je docela v pohodě…. před chvílí jsme spolu byli na prochajdě a při sekání trávy mi pomáhala… 🙂 jinak k tomu chlapovi – je to těžký pro nás oba…. věděla jsem o jeho plánech, ale je pravda, že tohle neplánovala….. a jak píšeš, jednou to stejně praskne a bude to muset vysvětlit…. uvidíme co nás čeká….
Ježeček:
Děkuju, snažila jsme se napsat co cítím v danou chvíli a je pravda, že jsem vážně nezaváhala… 4 roky jsme se pokoušela s manželem přijít do jiného stavu, vloni byla na konizaci děložního čípku a najednou.. jen co jsme se rozvedla a změnila svůj život a rozhodně „to“ neplánovala…. tak to přišlo… jak se říká, když to člověk nejmíň chce, tak je to tady…. vím, že mě čeká ještě pěknej boj, jsem OSVČ – takže žádné příspěvky a nic podobného a abych vyplatila manžela, vzala jsme si vloni hypotéku na 30 let… takže ted se snažím dělat tak, abych mohla dělat co nejvíc i s prckem, navíc mě neuvěřitelně potěšila rodina, která mi doufám pomůže s hlídáním jak to půjde… 🙂
A s tím srdíčkem… ono vážně zatím „jen“ blikalo… ale bylo to nejkránější blikání jaké znám… 😉
Jéé, moc hezky napsané.
Je seuper, že jsi ani na chvilinku nezaváhala – tečka ti to vynahradí milionkrát! A počkej za chvíli… až ta tečka bude růst a už to nebude tečka, ani kolečko, ale najednou to bude mít i chapadýlka a pak taky začne krásně kopat…
Moc se mi líbí výraz, že srdíčko blikalo. Mě to nikdy nenapadlo – prostě srdíčko bouchá a bije, ale je holá pravda, že na uz prostě bliká 😀 Moc hezké! *
tak jsem to přečetla jednim dechem děkuji za sebe za krásné psaní…musím potvrdit, že ten pocit strachu zůstává po celou dobu, mám tři kluky nejstaršímu je 16 a naopak bych řekla, že vidím čím dál tím ty scénáře horší….ale je spoustu krásnejch věcí které to přetlučou 😀
takže domluv pesanovi at můžeš odpočívat…
s tím chlapem jsem psala už jinde, ale to jsem netušila že chystá svatbu jinde…no docela nepochopitelné…..stejně ho čeká vysvětlování…
obdivuju tě jsi bezva mamina a jednou ti to ten tvůj drahoušek vrátí…
Zikmino, pro mě moc pěkný styl psaní, hodně čtivý a zajímavý. O drobka se budeš bát už jenom míň a míň. Nakonec zjistíš, že je úžasný a všechno zvládá i přes tvé strachy. Držím palce ať jsi šťastná a nějaký ten CHlap se najde.
Zikminko, neboj se!! Ber to v klidu, rozhodně není dobré se preventivně stresovat 🙂 Všehcno je v pořádku a ta rozbitá kolena a hlavy, které přijdou, to je taky v pořádku. A s tím chlapem… no to teda. Držím ti palce, tady to s tebou budeme rozhodně sdílet líp jako on 😉
Mobile Sliding Menu