Zázrak života aneb Jak jsem zbabělá

Rubrika: Moje cesta k miminku

zivotZdravím VD tetky, chci všem moc a moc poděkovat za Vaše přání a hlavně za držení palců a posílám svůj poslední článek o zázraku života…


Byl den jako každý jiný a já třídila oblečení na mimčo. Dětičky pomáhaly a tak to bylo na celý den. K večeru mě začalo bolet břicho, ale jelikož jsem tento stav mívala často, vůbec jsem na to nemyslela a večer šla spát. Když jsem už asi po páté šla v noci na záchod, říkala jsem si, co se to děje?
Od 6. ranní jsem měla bolesti co 5 minut. Ale stále jsem si říkala, nic se neděje, dám si sprchu a bude to dobré.
Sprcha sice zabrala, ale ne na dlouho.
A protože k nám zrovna dorazila návštěva, která podotkla „No, ty teda vypadáš!“ Tak jsem řekla, že raději pojedeme do nemocnice.

Výraz paní doktorky při vyšetření nebyl moc dobrý a já se začala bát, co se děje a co bude dál.
Verdikt zněl otevřená na 6cm, okamžitý převoz do OV na Fifejdy. A pak už to šlo rychle. Rychlá domluva s mužem, že musí vymyslet jméno a přivézt mi věci.
A tak jsem se poprvé svezla v sanitce i se sirénou.

V nemocnici chtěl pan doktor, ať vydržím nejlépe ještě 48 hodin. Dostávala jsem jednu kapačku za druhou s rychlým kapáním infuze a ještě nějaké injekce. Jenomže nic nezabíralo a kontrakce stále nepřestaly a tak mi je alespoň tlumily. Sestřičky chodily co hodinu kontrolovat miminko a já začínala být unavená.
Od 6 rána kontrakce každých 5 minut. K večeru se bolest i přes silné tlumení zhoršila, kontrakce k prodýchávání byly stále delší. Porod bohužel pokračoval, i přes snahu doktorů.
Večer mi už sestřička musela pomáhat i s otočením na bok. Před každou kontrakcí jsem pak ještě dostala strašnou třesavku. Na střídačku jsem se musela smát a brečet.

danielA když jsem už únavou nemohla udržet ani otevřené oči, řekla sestřička „Dost, takhle to už nejde.“
Doktor uznal, že už stejně nemá cenu čekat… Akorát dokapala i další kapačka a šlo se teda rodit.
Bylo to strašně rychlé. Celý porod trval 10 minut. A tak se malý Daniel narodil 12.3. ve 22.55hod s váhou 2230g a 46cm. Dokonce mi ho položili i na břicho a pak ještě jednou na chviličku než ho odnesli.
A i přes to, že se narodil o 7 týdnů dříve, byl moc šikovný a ten rychlý skok na svět zvládl na jedničku.

Jenom já měla špatný pocit, že jsem to vůbec nezvládla. Že jsem měla ještě vydržet, vždyť pro něho byla každá chvíle v bříšku moc důležitá. Jak říkal pan doktor „každá minuta navíc, je důležitá.“
A já to nezvládla. Stále jsem si říkala, že jsem měla ještě vydržet. Bála jsem se jestli bude vše v pořádku.

V inkubátoru si malý pobyl jeden den. Mohla jsem za ním chodit každý den, alespoň na chvíli.
Nemocnice je v rekonstrukci a tak to byl dobrý zmatek. Ležela jsem na gynekologii, pak museli na pokoji udělat provizorní prostředí i pro péči o dítě.
Chudáci sestřičky. Měly teda co dělat. Dětské oddělení museli přestěhovat do jiné budovy. Naštěstí pro mě 🙂 Protože tak jsem měla malého o patro níž a mohla jsem za ním chodit, kdy jsem chtěla. A tak jsem po 4 dnech konečně zkusila kojení a další den mi ho dali na pokoj. První noc jsem teda měla strach jestli to zvládnu, ale malý byl naprosto úžasný.

Z kojení jsem měla strašnou radost, protože se malý chytil na poprvé. A díky odsávačce jsem začala mlíčko i odstříkávat, protože jsem ho nakonec měla moc. A TAK KOJÍME NA 100%.
Malý dostal žloutenku, ale naštěstí nemusel zpátky do inkubátoru. A když jsme odcházeli domů, hodnoty už byly dobré a malý vážil 2260g.
daniel1daniel3daniel4daniel2
Jediné mínus byla bohužel má spolubydlící na pokoji. Rozepisovat se, bylo by to na dlouho. Ale takhle neschopného člověka jsem ještě neviděla. Nedala mi pokoj ve dne v noci. I sestřičky a doktoři z ní byli naprosto nešťastní, dokonce ji navštívila i sociální pracovnice.
A tak na přímluvu sestřičky, nás paní doktorka pustila domů, prý abych ještě neskončila na psychiatrii.

Jsme doma, huráááááá. Malý Daňula je šikovný, děti nadšené a tatínek rád, že nás má doma. Teď nás ještě čekají nějaká vyšetření, ale snad bude vše ok.

Najde se tu nějaká další těhulka, která se s námi podělí o své vlastní těhotenské zážitky a pocity? Ať už jste právě objevily dvě čárky na těhotenském testu, nebo už cítíte pohyby miminka, máte-li chuť čas od času se formou článku podělit o své pocity a prožitky, ozvěte se na email redakce@vasedeti.cz nebo rovnou pošlete první těhu-článek prostřednictvím našeho webového formuláře.

Napsal/a: nuninka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)

  • Nuninko, moc blahopřeji ke krásnému chlapečkovi. Je opravdu rozkošnej a musela jsem si několikrát přečíst, že se narodil o 7 týdnů dřív(až se mi tomu věřit nechce)… až si říkám, jestli jsi neměla blbě vypočítaný termín. Na nedonošeňátko vůbec nevypadá (já vím, že fotky zkreslují), ale hlavně, když popisuješ, jak to všechno drobek i Ty zvládáte a jak se hezky daří, tak jste teda šikulky…
    A zbabělá? Já vím, jistě se v tobě pocity perou… Ale nevyčítej si, co jsi nemohla změnit. Měl asi svůj důvod, proč pospíchal na svět. Tak hlavně že se vám dobře daří a přeju, ať to tak vydrží.

  • Nuninko, jsi statečná, statečná!!!!!!!
    Opravdu přírodě člověk neporučí, že doktor řekne, ono slova, kapačky, prášky prostě jen tak nezaberou, Daneček prostě chtěl ven a nebude přeci čekat, než mu to dovolí lékař………….obdivuji tě, že jsi to zvládla na jedničku, já bych nevydržela pod tlakem 16 hodin být v bolestech, mě stačilo 12 hodin a byla jsem ráda, že jsem porodila, jsi prostě úžasná……..ještě jednou velká gratulace a Daneček je nádhernej, hned bych ho pomačkala a opravdu na fotečkách vypadá baculatě……..ted vám přeji hlavně zdravíčko, hodně mlíčka a všechna vyšetření, at jsou v pořádku 🙂

  • bamiska

    nuni nic si nevyčítej, píšu to znovu jsi žůůůůůžasnáááá, přírodě se neporučí a bobíšek se na tebe těšil, je zdravej prospívá tak přese nevadí že vykouknul na tenhle svět dřív, hlavně aby se mu tu s náma líbilo, takže žádnou smutnou maminku které se hlavou honí blbostí, udržet něco co nejde to prostě nejde….zkus dva dny nejít na záchod 😀 to je proti tomu brnkačka ale stejně to nejde….:-O takže hlavu vzhůru pošmudli toho krásnýho kulíška a že mu jedna tetka posílá velkého hubana

  • Lussy

    Nuninko,
    tak o tohle ti jde…
    Hele, mě hospitalizovali, když jsem začínala 30. týden. Nejdřív mi řekli, že každý týden je dobrý, a že musím vydržet do 36. týdne.
    Pak už to přehodnotili, a že stačí vydržet do 34. týdne.
    Když se mi na začátku 32. týdne rozběhl porod a já dostala kapačky na zastavení, najednou už byl dobrý každý den navíc.Ale jak to udělat? Stejně když příroda poručí, mimčo se narodí a hotovo. Podívej na Moštíka. Takže já se akorát modlila a to bylo tak všechno. Porod se podařilo asi o 10 dní oddálit,ale cítila jsem že to dýl nezvládnu. Byly to tak šílený nervy, já už skoro přiotrávená práškama.
    Nakonec mi praskla plodovka a to jsem pocitvě ležela, směla jsem akorát na záchod a na jídlo, jinak ležet, řekla bych, že behěm dne jsem neležela max. hodinu.
    Prostě to tak dopadlo a je to.

  • Petra Vymětalová

    nuninko, 16 hodin je 960 minut, přijde ti to málo?

  • HOLKY MOC DĚKUJI, čtu si co píšete a brečím. Jste moc hodné. Proč jsem zbabělá? Protože jsem to mohla zkusit vydržet déle. Jak řekl pan doktor, každá minuta navíc byla důležitá. Zbabělá proto, že jsem to zvládla pouze 16hodin. Když si vezmu, že někdo rodí i více než 24hod. Tak si říkám jestli to nešlo zvládnout déle.
    MOC DĚKUJI ZA PĚKNÉ SLOVA A HLAVNĚ ZA VAŠÍ PODPORU. 🙂

  • Lien

    Nuninko, taky nevím, proč bys měla být zbabělá. Připadá mi to všechno úplně super, jen že to prostě přišlo dřív.

    Malý je nádherný, taky bych podle fotek řela, že je cvalík 🙂

    Tak užívej domova, zvládli jste to na jedničku s hvězdičkou

  • keenspeed

    Souhlasím s holkama, jakápak zbabělost?
    Daneček je krásný miminko a oba jste to zvádli parádně.

  • Marysek

    Nuni to, ze maly prisel na svet drive proste neovlivnis!!!!takze vubec zbabela nejsi!!!! vsechno jste oba pekne zvladli, KOJITE, a to nejdulezitejsi je, ze jste doma!!!!!takze si to vsechno pekne uzivejte!!!! Danecek je sikulka, vse dozene!!!!

  • Nuninko, jak o sobě můžeš napsat, že jsi zbabělá?! Zbabělec je ten, co má strach a uteče před problémem. A to ty přece nejsi!!!!
    Vždycky máš před „něčím“ čas se rozhodnout jakou cestu si zvolíš. V tomhle případě jsi měla dvě cestičky. Buď být nezodpovědná matka a bojkotovat porod (ohrozila by jsi sebe a malýho) nebo spolupracovat a přivést (byť předčasně) na svět svýho Daníka.
    Osud nám někdy nachystá spletité cestičky a je jen na nás, jak naložíme se svým rozhodnutím, kterou cestičkou se dáme!!!
    Za to, že se malej narodil dřív přece nemůžeš…ty jsi pro to udělala maximum (viz. tvoje krásné články), aby všechno bylo, tak jak má být….a ono to tak bylo. Daník se prostě měl narodit předčasně.

    Já jsem třeba nedávno přišla na to, že osud mi přítele neposlal do cesty pro něho samotného. Ale abych potkala a poznala jeho mladší dcerku, která je mi obrovskou oporou v mých problémech. Vždycky jsem si myslela, že je to přítel…ten co mě má „učit“…ale není tomu tak, je to ona!!!! A pravděpodobně by jsme se nikdy nepotkaly, kdyby nebylo naší společné cesty… mé a přítele.
    Trochu víc jsem sice odbočila, ale tím jsem ti chtěla jen říct, že nejsi zbabělá, ale že to tak prostě mělo být!!!!

    A k Daníkovi….je slaďounkej, hned by si ho pomazlinkovala:o) A zase ta zbabělost…kdyby jsi byla zbabělá, tak by ses nesnažila o kojení, protože když to tak všechno „špatně“ začalo, tak tomu ani nijak jinak v kojení nebude. A ty jsi to vzala za ten správný konec a snažila ses, aby jsi malýho mohla kojit. A takhle zbabělci nepřemýšlí a nekonají.

    Omlouvám se za ten román, ale nějak jsem měla potřebu ti to ze sebe vysypat:o)

    Užívejte si společných chvilek, protože čas tak strašně rychle letí. Tak hodně zdravíčka a lásky, tomu Vašemu drobečkovi:o)

  • nuninko, díky za článeček. Ani se mi nechce věřit, že Daneček váží, kolik píšeš, protože má tak naducané tváře a na fotkách vypadá krásně, že si říkám, jestli jim neváží špatně váha? 🙂
    Neobviňuj se z ničeho, vždyť všechno dobře dopadlo. Daneček je zdravý, životaschopný a podle tvého popisu kojení, se má čile k světu! Holt už potřeboval ven. 😉
    Žádné prvky zbabělosti jsem nenašla. Užívejte se a Daníkovi posílám pusu na ty krásné tvářičky! 😉

  • Nuninko, moc gratuluji ke krásnému chlapečkovi. Neřekla bych, žes něco nezvládla, naopak si myslím, že vše nasvědčovalo tomu, že se narodit má, pokud to tak příroda chce, nemá se tomu bránit, sama teď vidíš, že je maličký v pořádku a už je to kus chlapa. Moc mu to sluší, přeji hodně zdravíčka tobě i Danečkovi 🙂

  • Lussy

    Nuninko,
    to byl teda fofr, ale myslím, že jste to oba zvládli skvěle.
    A že jsi zbabělá? Co bych měla říkat já, když jsem byla v nemocnici víc než 5 týdnů, měla výčitky, že je Lucinka doma beze mě (a že to následky zanechalo, už to řeším i u dětského psychologa). Když jsem malého porodila v 34.tt,tak jsem si taky říkala, že když jsem to vydržela tak dlouho, že jsem to mohla vydržet ještě dýl.
    V životě jsou prostě situace, který nemají jasný a jednoduchý řešení.
    Daneček je naprosto úžasnej a šikovnej, je ještě o pár dní dřív narozený než náš Marýnek a v nemocnici jste si pobyli opravdu krátce a kojíte, to je přece krása!!!!

  • bamiska

    holka zlatá ty jsi úžasná už stihnout tak krásnej článek, po pár řádcích jsem začala slzet a do konce čtení to nepřestalo, vůbec nebud smutná že jsi „nevydržela“ malého udržet v bříšku, někdy to tak je nastavené, ale radus se z toho že máš zdravé a jak popisuješ šikovné dítko, to je dar, který nedostane každý, fotečky jsou nádherné je kouzelnej, a jak popisuješ tak ač dřív tak vše zvládal na jedničku a neboj ´mlíčkem všechno dožene, odpočívej čerpej energii z pohledu na ttoho tvého kulíška jak klidně spinká a užívej každého dne mamino táááák rychle to utíká….já bych na chvíli chtěla toho svého mít zase jako kuličku co nic neumí a je závislá na mámině náručí

  • Petra Vymětalová

    Milá nuninko, v prvé řadě ještě jednou gratuluju a oběma vám přeju, ať se vám další dramatické situace vyhýbají.
    Dál ti pak chci moc poděkovat, že ses s námi prostřednictvím svých článků pravidelně dělila o své pocity během těhotenství. Za maminčinu ochotu čeká Daníka aspoň malý dáreček 🙂 (pošlu co nejdřív)

    No a ještě jedna věc mi leží na srdci – a sice nadpis posledního z řady tvých článků. Přiznávám, že jsem zvažovala, že ti ho přejmenuju. Četla jsem před zveřejněním článek několikrát a pořád nechápu proč bys měla být zbabělá???? žádné známky zbabělosti jsem neobjevila. Spíš naopak, řekla bych, že jsi to zvládla hodně statečně. Musel to být šílený šrumec, houkající sanitka určitě na optimismu nepřidá.
    Takže se prosím neužírej, nemáš čím. Navíc Daník to zvládl tak bravurně, že opravdu k žádnému přemýšlení o výčitkách není nejmenší důvod!

  • Malý je překrásný. A opravdu šikovný. Přišel dřív a takhle to krásně zvládl. A ty taky. Proč bys se měla vinit z něčeho, co není tvoje vina. Tělu neporučíš. Určitě to bude dobré. 🙂 Gratuluji. Máš to za sebou. Dobrou spolunocležnici v nemocnici pokaždé člověk nevyfasuje. Lidi jsou holt různí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist