Ještě tomu sama nemůžu uvěřit – jsem těhotná 🙂 Na tom by nebylo nic divného, kdybych už neměla „něco“ za sebou…
V mých 18 letech mi můj tehdejší gynekolog řekl, že mám nějakou malou dělohu. Vlastně mi každou návštěvu servíroval kousek pravdy, až mě jednou řekl, že mně pro otěhotnění žádné čajíčky nepomůžou. A to byla poslední kapka….Naštěstí má u nás ordinaci jedna super doktorka, takže jsem se k ní přehlásila a udělala jsem tu nejskvělejší věc. Teprve u ní jsem se dozvěděla, jak to se mnou vlastně je. Mám rozdvojenou dělohu, dva čípky a jednu pochvu. Navíc mi zjistila polycystické vaječníky, které mi bohužel způsobují nepravidelnou menstruaci a pravděpodobně anovulaci :-((( Naštěstí vejcovody mám průchodné. No alespoň jsem věděla, na čem jsem.
Takže jsme zahájily boj o těhotenství – to, že bude dlouhý, jsem předpokládala – ale že bude bolestivý, už ne.
Po roce marného snažení o mimčo jsme začaly „jednat“. Manžel šel na spermiogram, který ke vší smůle dopadl špatně 🙁 takže bylo jasné, že nejlepší řešení bude navštívit CAR (když nám teda nepomůžou ty čajíčky).
Po prvním IVF jsem otěhotněla a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by se něco mohlo stát – vždyť jsme si vše špatné už vybrali…. Všechno bylo OK, ale v 9.tt jsem musela podstoupit revizi dělohy. Našemu miminku přestalo bít srdíčko. Do té doby jsem o nějakém zamlklém těhotenství neměla ani potuchy.
Druhé IVF se vůbec nevydařilo, ale zůstalo nám 5 zmražených embryí.
A najednou jsem po půl roce otěhotněla spontánně 🙂 No bomba, bříšku jsem začala říkat pracovním názvem „za pět minut 12“, protože další měsíc jsem chtěla jít znovu do kliniky pro naše zmrzlouše. Jenomže tentokrát jsem bohužel zjistila, že existuje anembryonela – vyvíjí se placenta, ale mimi ne. Takže jsem opět podstoupila revizi :-((( ještěže mám skvělého manžela.
Pak jsme si zajeli na dvě dovolené, já jsem v práci začala dělat něco jiného a přestala jsem na to tak trochu myslet. Úpně to nejde…. No a pak jsem začala snídat, což jsem nikdy nedělala. Přestala jsem pít kafe, což jsem dělala 2x denně. Přestala mě chutnat slivovice – a to už byl vrchol 🙂 Byla jsem ospalá, chodila jsem spát v osm a nic se mi nechtělo. S těhotenstvím jsem samozřejmě nepočítala, takže test jsem si udělala až cca v 8.tt a viděla jsem konečně //
Už jsem byla na 4 UTZ, které jsem obrečela štěstím. Žmoulám těhotenskou průkazku a nemůžu tomu pořád uvěřit….
Teď jsem v 17. týdnu a vrtá ve mě červíček, že se ještě něco může stát. Ještě necítím pohyby a už mi ani není divně. Na UTZ jdu až za dva týdny a tak mi nezbývá než čekat.
Tak doufám, že se tentokrát zase nenajde nějaká hnusná diagnóza, a že můj šikovný manžel bude moct udělat tu nejhezčí kolébku na světě :-)))
Držte nám prosím palce
Marcela
Napsal/a: anonymní
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)
Ještě samozřejmě držím palečky Marcelce.Tet´už se to určitě podaří.Upřímně si to po tom všem zasloužíte.Jste statečná holka a miminko bude tou největší odměnou.Fany
Pro pani R-anonymní.Moc vám gratuluju a věřím,že to nezakřiknu.Je to nádhera,po tolika letech.Vidím,že příroda je opravdu mocná čarodějka a člověk musí pořád věřit.Já tohle díky Bohu neznám(otěhotněla jsem třikrát a hned),ale je mi taky 39 a mám skoro roční holčičku a dvě téměř dospělé slečny.Je to nádhera mít tet´mimčo,úplně jinak si to užívám.Však to sama poznáte.Moc vám přeji at´všechno dobře dopadne,budu na vás myslet a ozvěte se,Fany
Ahoj Marcelko,držím palečky,ať je vše v pořádku.
Marcelo, gratuluji Vám. Když budete věřit že vše dopadne dobře, stane se tak.
I já jsem zatím v šoku. V 18 letech jsem se vdala, ve 23 se narodil syn ( po několika neúspěšných pokusech, léčbou, celé těhotenství jsem proležela v nemocnici – syn alergik, astmatik..)Celá léta nic,ani léčba nezabrala.Nikdy jsem neměla antikoncepci,nikdy jsem nepotratila či nebyla na umělém přerušení, docela jsem to vzdala. A teď na vánoce jsem zjistila že čekáme miminko. Je mi 39 let, jsem v 7.týdnu těhotenství a nevím co bude dál.Ale začínám věřit…
Držím Vám palce. R
Jani, v propouštěcí zprávě z nemocnice stálo: Při neúspěchu dalšího těhotenství nutná operace. Mě se povedlo otěhotnět a donosit, ještě jednou otěhotnět a porodit o 8 týdnů dřív.
Před půl rokem jsem byla na konizaci děložního čípku a bylo mi řečeno, že už pravděpodobně nebude možné otěhotnět a ten zázrak se stal……. bohužel to nedopadlo dobře, ale o tom už se mi moc psát nechce (Více v TAM-TAMu).
Nemyslím si, že by byla chyba odstranění přepážky, protože u druhého těhotenství jsem si opravdu užila (ve třetím měsíci podezření na dvojčata, v pátém na mimoděložní těhotenství, děloha se zdeformovala pravděpodobně z důvodu, že se plod usadil v té špatné polovině rozdělené dělohy, v sedmém jsem začala hodně silně krvácet a já porodila). Naštěstí všechno dobře dopadlo.
Držím palce Blanka
TaHad, prosím tě, nenabídli ti doktoři odstranění té přepážky v děloze? Já jsem na odstranění šla, ale trochu ve mně hlodá červíček pochybnosti, jestli jsem udělala správně, protože už tam jednou zásach na děloze je a donošení dítěte může být rizikovější. Dík. Jana
Marcelko, nestresuj se, všechno bude dobré….. bože, jak ti rozumím. Já mám taky rozdvojenou dělohu, mám v ní přepážku…. o první miminko jsem přišla stejně jako ty, po rtg.dělohy mi bylo řečeno, že pravděpodobně nebudu schopná znovu otěhotnět a pak dítko donosit a normálně porodit……… No a povedlo se, taky jsem počítala dny, pak týdny a pořád červíček hlodal…….. nakonec jsem rodila až po termínu a dokonce normálně. A pak se to povedlo ještě jednou, sice trochu problémy byly, ale dnes mám dva zdravé kluky. Tak mysli jen na to, že vše dobře dopadne. Příroda si už poradila, ona to zvládne dotáhnout do zdárného konce.
Ahoj Marcelko,taky přeji moc a moc štěstí, ať jste oba vpořádku a narodí se vám krásné a zdravé miminko! Určitě se zas ozvi!
Přeju moc štěstíčka a ať je prcíček moc a moc zdravý :o)
Marcelko, přeju hodně a ještě víc štěstí – skvělého muže už máš, miminko se za pár (těch 23, že Tamino? :-)) ) narodí a bude zdravé a krásné. Už se taky těším na článek, jaké to je být prvně maminkou :-)))
No, tak teď to určitě musí všechno dopadnout dobře !!!! Moc držím palce a přeju, ať se těhotenství vyvíjí jen těmi nejlepšími směry a ať se za 23 týdnů (doufám, že počítám dobře 🙂 ) narodí zdravé a krásné miminko !!!
Marcelko,věřím,že všechno zlé,už jste si s tvým mužem vybrali,tak vám přeji,at brzo držíte v náručí to co si tak dlouho a vroucně přejete.Budu držet palečky a doufám,že se s námi potom o tu radostnou událost ráda podělíš
Marcelo, taky moc držím pěsti ať všechno dobře dopadne.
Marcelko, holky napsaly vše. Jsi zase jedním důkazem, že i zázraky se dějí. Hýčkej se, a nic se neboj, miminko ti všechny těžké chvilky z dřívějška vynahradí.
A my budeme čekat na další zprávy – třeba o prvním „šimrání motýlích křídel“ v bříšku:-))))
Marcelo, moc a moc na Tebe budu myslet. Nesmíš si připouštět žádné jobovky, ty prostě nejsou. Už jsi překročila rizikovou mez, takže se držte zuby nehty. Manžela bys měla vsadit do zlata, takových asi moc není…
Matýsku, držím palečky ať je vše už OK – dost jste si toho zažili a tak by vám už mělo naskočit jen samé sluníčko – a bez mráčku :o))
Držím palečky ať se vše zadaří a těším se až tu budeš psát „jako já – měsíc před porodem “ :o))))
moc , moc gratuluji a přeji , aby vše dobře dopadlo a Ty i miminko jste byli v pořádku !!!!
Marcelo, držim vám palce, te´d už přijde jen to hezké!!!
Marcelko,moc držím palečky. Že už Ti není špatně to je v normě a že ještě necítíš pohyby to taky,počítej kolem 20tého týdne. A ozvi se jak to vypadá dál:-))) K
Tak to přeji opravdu hodně štěstí, abys to zvládla ty i to dlouhoočekávané mimi. Cesty osudu jsou někdy vážně nevyzpytatelné …
Mobile Sliding Menu