Zázrak početí – i u mě?!

Ještě tomu sama nemůžu uvěřit – jsem těhotná 🙂 Na tom by nebylo nic divného, kdybych už neměla „něco“ za sebou…

V mých 18 letech mi můj tehdejší gynekolog řekl, že mám nějakou malou dělohu. Vlastně mi každou návštěvu servíroval kousek pravdy, až mě jednou řekl, že mně pro otěhotnění žádné čajíčky nepomůžou. A to byla poslední kapka….

Naštěstí má u nás ordinaci jedna super doktorka, takže jsem se k ní přehlásila a udělala jsem tu nejskvělejší věc. Teprve u ní jsem se dozvěděla, jak to se mnou vlastně je. Mám rozdvojenou dělohu, dva čípky a jednu pochvu. Navíc mi zjistila polycystické vaječníky, které mi bohužel způsobují nepravidelnou menstruaci a pravděpodobně anovulaci :-((( Naštěstí vejcovody mám průchodné. No alespoň jsem věděla, na čem jsem.
Takže jsme zahájily boj o těhotenství – to, že bude dlouhý, jsem předpokládala – ale že bude bolestivý, už ne.

Po roce marného snažení o mimčo jsme začaly „jednat“. Manžel šel na spermiogram, který ke vší smůle dopadl špatně 🙁 takže bylo jasné, že nejlepší řešení bude navštívit CAR (když nám teda nepomůžou ty čajíčky).

Po prvním IVF jsem otěhotněla a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by se něco mohlo stát – vždyť jsme si vše špatné už vybrali…. Všechno bylo OK, ale v 9.tt jsem musela podstoupit revizi dělohy. Našemu miminku přestalo bít srdíčko. Do té doby jsem o nějakém zamlklém těhotenství neměla ani potuchy.
Druhé IVF se vůbec nevydařilo, ale zůstalo nám 5 zmražených embryí.
A najednou jsem po půl roce otěhotněla spontánně 🙂 No bomba, bříšku jsem začala říkat pracovním názvem „za pět minut 12“, protože další měsíc jsem chtěla jít znovu do kliniky pro naše zmrzlouše. Jenomže tentokrát jsem bohužel zjistila, že existuje anembryonela – vyvíjí se placenta, ale mimi ne. Takže jsem opět podstoupila revizi :-((( ještěže mám skvělého manžela.
Pak jsme si zajeli na dvě dovolené, já jsem v práci začala dělat něco jiného a přestala jsem na to tak trochu myslet. Úpně to nejde…. No a pak jsem začala snídat, což jsem nikdy nedělala. Přestala jsem pít kafe, což jsem dělala 2x denně. Přestala mě chutnat slivovice – a to už byl vrchol 🙂 Byla jsem ospalá, chodila jsem spát v osm a nic se mi nechtělo. S těhotenstvím jsem samozřejmě nepočítala, takže test jsem si udělala až cca v 8.tt a viděla jsem konečně //
Už jsem byla na 4 UTZ, které jsem obrečela štěstím. Žmoulám těhotenskou průkazku a nemůžu tomu pořád uvěřit….
Teď jsem v 17. týdnu a vrtá ve mě červíček, že se ještě něco může stát. Ještě necítím pohyby a už mi ani není divně. Na UTZ jdu až za dva týdny a tak mi nezbývá než čekat.

Tak doufám, že se tentokrát zase nenajde nějaká hnusná diagnóza, a že můj šikovný manžel bude moct udělat tu nejhezčí kolébku na světě :-)))

Držte nám prosím palce
Marcela

Napsal/a: anonymní