Vilicek – narození Ondry

Rubrika: Moje cesta k miminku

Zdravím všechny maminky, těhulky, čekatelky a veškeré čtenářky. Jak psal manžel, máme to za sebou! A protože jsme z porodnice doma, tak napíšu pár řádek o tom, jak to všechno probíhalo.

V termín porodu jsem se dostavila do poradny plna očekávání, co bude. Nejdříve ultrazvuk (odhadovaná hmotnost miminka byla 3 700 g), CTG v pořádku. Doktor na ty výsledky koukal a říkal, že tomu tedy necháme ještě pět dní. Byla středa, takže mě objednal na pondělí na sekci. Pořád jsem si ještě říkala, že třeba to půjde spontánně.

Uteklo to jako voda a byla neděle. Nástup na rizikové oddělení ve mně vyvolával nepříjemné pocity. Na tomto oddělení se soustředí ta nejneobvyklejší těhotenství a to na psychice zrovna nepřidá. Proto jsem se zavřela na pokoji a raději s nikým nekomunikovala. Proběhlo CTG, EKG, holení a nějaká léková premedikace a verdikt, že dle „pořadníku“ půjdu na sál v 10 hodin. Pořád mi ještě nic nedocházelo.

V pondělí ráno kolem 9 hodin za mnou přijel manžel. To už jsem trošku nervózní byla.Vzpomínala jsem na postoperační stav po první sekci a nebylo mi zrovna do smíchu. Kolem 9:30 vtrhla do pokoje sestra, že volali ze sálu a máme už jít. Tak jsme vyrazili.

V předsálí se mě ujala anestezioložka, velmi milá a příjemná paní, vyplnili jsme nějaké administrativní záležitosti, nakoukli na sál a tam zrovna někoho řezali. Anestezioložka mě tedy poslala na chodbu za manželem. Strachy jsem se celá klepala. Po asi deseti minutách to vše vypuklo. Zavedli mě na sál (bylo to jako v „Ordinaci v růžové zahradě“), pobíhalo tam hodně lidí oděných do zelených operačních hábitů s rouškou. Anestezioložka jistě viděla, že se celá třepu. Krásně mi popisovala, co se zrovna děje a co se bude dít. Vtipkovala jsem, že do tak roztřepaného těla se nemůže trefit. Píchla mi do zad nějakou hadičku a vpustila roztok, který mi měl umrtvit spodní část těla. Povídali jsme si a 15 minut čekali, zda to zabere. Cítila jsem ruce, prsty u nohou a srdce, které mi bilo až v krku. Přistoupila operatérka, byly tedy dvě a ještě nějaký student a asi tři asistentky. Vzala skalpel a píchla do mě. Štíplo to. Pak jsme chvilku debatovali o tom, co to je štípnutí. Nakonec tedy, že jdeme na věc.

Samotný řez byl něco jak když si tužkou přejedete po podbřišku. Poté vzali nějaké kovové háky a tu ránu začali roztahovat. Hrozný pocit. Zatvářila jsem se jako když mám umřít, a proto přiběhla anestezioložka a začala komentovat, co se děje (lékaři vytváří otvor pro miminko). Pak si na mě doktorka lehla (divím se, že mi nezlomila žebra) a tlakem na břicho mi vytlačovala miminko ven. Měla jsem zatnuté všechny svaly a byla jsem celkově napnutá jak struna. V tom tlak polevil a Ondra začal plakal. Zaplavila mě vlna hormonů a byla jsem nejšťastnějším člověkem na světe. Chvilku na to mně Ondru donesli ukázat. Slzy mi tekly, nebyla jsem schopna slova. Pusinkovala jsem ho, hladila… užívala jsem si každé vteřiny s ním. Bylo to nádherných pár minut, pro které stojí za to trpět.

Ondru odnesli a horor pokračoval. Opět jsem si uvědomovala každý pohyb operatérky. Věty jako „Pozor, to je pankreas (slinivka)“, „Hmmm, tady je nějaký myom.“, „ A ještě k tomu varixy.“ mě přiváděli k šílenství. Odpočítávala jsem minuty, kdy ten horor skončí, přestanou do mě šťourat a zašijou mě.

Dočkala jsem se. Převezli mě na JIP a já se ještě asi hodinu klepala, než to ze mě všechno spadlo.

A pak už bylo jen líp. Pooperační rekonvalescence byla mnohem lepší než po první sekci. Rychle jsem se zotavovala. Druhý den jsem se rozchodila, třetí procvičovala a čtvrtý byla s Ondrou na pokoji, další den už si nás manžel odvážel domů.

Ač na některé části mého porodu vzpomínám s hrůzou v očích, nejdůležitější je, že mám ten poklad u sebe a jsme oba zdraví. Velmi si cením všech v Motole, jejich přístup je opravdu vynikající. Nezklamali a všichni se chovali nejen maximálně profesionálně, ale i velmi empaticky a vstřícně. Porod v Motole můžu jen a jen doporučit.

Tímto se s vámi všema loučím. Moje těhotenství je u konce a na dlouhou dobu (nikdy) další neplánuji. Přeji všem těhulkám, ať to zvládnou co nejlépe a snažilkám co nejdříve //. Stránky budu nadále navštěvovat, seriál pročítat a těšit ze všech pěkných zpráv, co tu najdu.

Děkuji i redakci, že mi umožnila sdělovat pocity z mého těhotenství. Je super nebýt v tom sám. 🙂

Článek je součástí projektu Těhotná s VD, jehož hlavní partnerem je internetový obchod Benito.cz, který pro zúčastněné maminky připravil hodnotné dárkové balíčky.

Napsal/a: Vilicek

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • bamiska

    gratuluji ještě jednou…krásný miminko sladkou tečkou za tím vším….a doufám že najdeš čas a chuť sem za námi zavítat i jinak i když už máš „článkování za sebou“

  • verikvr

    jůůů, moooc gratuluji k Ondráškovi, je nádherný :-)…úplně si mi vehnala slzy do očí…moc ti děkuji za tvé články, bylo to krásné číst…mně to čeká za chvilku, tak doufám, že to zvládnu jako ty…Ondráškovi přejeme jen to nejlepší do života a ať se mu daří…

  • johana

    Blahopřeji a přeji hodně zdraví !!!! Děkuji za hezké články a pokračuj ve psaní, veselé příběhy s dětičkami se pěkně čtou. 🙂

  • no nádherně se to zvládlo :-).
    Teda koukám…já myslela,že císařský řez se dělá v úplným uspání.Ale nejdůležitější je,že jste oba v pořádku a na fotkách jste spokojený a prcek nádherný.
    Tak hodně zdravíčka a vše nej…do dalších dní přeji.

  • Lien

    Také moc blahopřeji a děkuji, že ses s námi podílela o své zážitky v těhotenství.

  • Vilíčku, moc ti gratuluji ke krásnému klukovi 🙂 Přeji vám zdravíčko a spoustu radosti 🙂

  • Peťka

    Také se přidávám a gratuluji!
    Ondrášek je kouzelné miminko! 🙂

  • mimkys

    Jééé krásný klučík, přes slzy jsem to nedočetla.. Tak ať se brzo zotavíš a budeš v poho. Blahopřeji!!

  • Marinada

    Teda, musím říct, že mě to až dojalo. Máte opravdu nádherného kluka – důstojně doplnil vaši krásnou a sympatickou rodinu 🙂 Přeji Vám jen to nej-nej a díky za všechny články, moc se mi líbily.

  • zikminka

    no….. nemůžu ani psát co se mnou ty řádky dělají…. hlavně si nějak začínám uvědomovat, že za pár měsíců mě to nemine… každém případě chci i já poděkovat za to, že jsme mohla pročítat Tvé řádky a přeju Vám všem jen to nejlepší a hodně moc zdraví napořád!!!!

  • na fotkách vám to všem moc sluší 🙂

  • Viličku,článek je krásně psanej :)..přejeme hlavně hodně zdravíčka,pohodičky a nejkrásnější chvíle ve vašich životech 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist