Ahojky maminky, těhulky, snažilky. Další dva týdny uběhly jako voda. Byly to náročné dva týdny nejen pro mě (musela jsem se připravovat na atestaci), ale také pro prcka. Mnohdy jsem zhřešila a v pozdních nočních hodinách popíjela jednu sklenku koly za druhou.
A děťátku se to nelíbilo a dalo mi to rázně najevo. Kopalo tak urputně, že jsem musela změnit polohu a někdy se dokonce přestat učit. (Tak malý a už má takovou moc :-)) Atestace už je za mnou a tak se můžu našemu malému miláčkovi plně věnovat. Po večerech mu vyprávím, hladím bříško a je to moc fajn. Zdá se mi, že mě poslouchá a líbí se mu to.Objednali jsme Kubíkovi postel. Snad se mu bude líbit a hlavně v ní bude pohodlně spinkat, ideálně celou noc. Hledali jsme dlouho a nakonec vyhrála tato.
Ve středu jsme byli v Genetu na screeningu. Při slově Genet jsem měla husí kůži, mám respekt z umělého oplodnění a různých genetických vyšetření. Přijde mi to neuvěřitelné, mocné a mnohdy až nebezpečné. Ale hlavně to může pomoci mnoha lidem, kteří s láskou touží po děťátku. Zkrátka respekt veliký. Po návštěvě tohoto zařízení jsem však totálně změnila názor…
Už jsme seděli v čekárně plné těhulek, když volala kamarádka a upozorňovala nás, že u „našeho“ doktora byla a že je to… jak to říci slušně… nelida. Ale já jsem tomu nepřikládala žádnou váhu. Jeden názor, žádný názor. Pak doktor si pro nás přišel do čekárny. Už od pohledu nesympatický pán (ale to mé nadšení z Genetu stále nezměnilo). Čekali jsme, že se na mrňouska podíváme, konečně ho uvidíme, budeme vědět, jestli je zdravý. Brali jsme to jako „prenatální setkání s našim dítkem“. Prostě očekání veliké. Pan doktor si sedl, zatáhl, nic mi neřekl, na otázky nereagoval. Kuba (starší dítko – 2 roky) to ticho nevydržel, ukázal na mě a s tázavým pohledem v očích se ptal: „máma“. Tak mu manžel potichoučku vysvětloval, že uvidíme to miminko z bříška. Pan doktor stále nic neříkal, pořád jen scanoval nějaké záběry, které mně jako laikovi připadaly jako fleky a já pořád čekala, kdy ho konečně uvidím. Další dotazy bez odpovědi. V tom pan doktor povídá: „Vy jste si to tady spletli s divadlem, ne? Já se tady snažím dělat medicínu!“ Já jako v transu odpovídám: „Čekali jsme, pane doktore, že nám aspoň něco ukážete.“ „To není moje práce,“ odpověď doktora. Manžel se zvedl, rozloučil se a odešel i s Kubou. Já tam ležela, adrenalin mi tekl až z uší a nevěřila vlastním uším. Prohlídka proběhla nejen bez komentáře (z úst pana doktora zazněla jen jedna věta – tohle je srdce), ale hlavně jsem našeho malého vůbec neviděla. Neukázal nám ani jeden záběr miminka, neukázal nám nic. No, zklamání veliké.
Pak zasedl ke stolu, vytiskl mi předpřipravenou zprávu a beze slov mi ji podával. Tak jsem se drze zeptala, zda je vše v pořádku. Řekl, že tam vše napsal a že je to standart. Když už jsem byla v té drzosti, tak jsem se zkusila poptat, zda tam neviděl pohlaví. Odpověď zněla: „Opravdu to chcete vědět? Kluk. Nashledanou“. Jako v transu jsem vyšla z ordinace, sedla si v čekárně a nebylo se mnou vůbec možno mluvit. Nevím jestli mě vykolejila informace o klukovi (přece jen jsem si vnitřně přála spíše holčičku), nebo přístup pana doktora, ale kombinace obojího byla fakt silná káva i na mě (a to se nepokládám za nějakou přehnanou citlivku).
Tak jsem vylíčila svůj hrozný zážitek. Pozor na mužské kandidáty věd, zabývající se fetální medicínou v Genetu :-).
Mějte se moc se hezky, užívejte si těhu a příště snad dodám i nějakou fotečku.
Pa pa Viliček
Napsal/a: Vilicek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Ježečku, to je opravdu šílené, k tomu ani není co napsat. Jsi dobrá, že jsi to vůbec ustála (nic jiného Ti nezbývalo, já vím).
Přidávám se ke gratulantům jak k atestaci, tak k zdravému chlapečkovi. Musím říct, že jsem vůbec nečekala takovouhle pointu článku – myslím toho doktora. I kdyby měl pravdu, jeho lidskou i doktorskou povinností je vysvětlit vám srozumitelně co a jak…a proč nechce, aby se kolem toho dělalo „divadlo“.
Jinak se mi líbilo, že přiznáš, že sis přála holčičku, to málokdo dokáže říct nahlas. A myslím si, že teď, po pár dnech, už si seš jistá, že jsi odjakživa chtěla právě jenom a jenom druhého kluka 🙂 Tak ať se vám dobře daří…a na toho doktora pravděpodobně můžeš napsat hodnocení na internetu, pokud budeš chtít. Já teď hledala mámě ortopeda a na ta internetová hodnocení jsem dost dala. Nejlepší ortopedi jsou lidmi většinou hodnocení jako trochu nelidové, ale se zlatýma rukama…Tak to je samozřejmě lepší než milý doktor s oběma rukama levýma…ale tohle jednání vašeho doktora už je teda úplně někde jinde a je to smutné!
Vilicku, na to se snad nedí ani nic řít! Vykašli se na blba. Prostě jsou lidi, kteří jsou za každé situace důležití a dávají to jasně najevo.
Musím přiznat, že i já mám podobnou zkušenost. Když jsem přišla o první miminko (22. t.), tak mi dr. řekl s ledovým klidem, až opovržením: No, víme, že otěhotnět můžete, tak co brečíte?!“ Na genetice si dr. ťukala dřevěným náramkem o stůl, koukala do prázdna a v podstatě mi nadávala, jak si můžu dovolit chtít dítě, když jsem tak psychicky labilní – bylo hned v zápětí, kdy mi oznámila, že můj plod má DS a nemá vyvinuté srdíčko. A od té doby jsem obrněná. A umím si tak nějak zjednat respkt vůči sobě a informacím, které mi o mém zdravotním stavu mají být sděleny.
Tak se drž! Kašli na pitomce a užívej si to se svým broučkem v bříšku, jak nelíp jde! Pa *
A gratulace ke státnicím!!! *
gratuluji k atestaci,už máš tedy klid od učení?Užívej těhu a staršího 🙂
co se týče sona,nemám ráda tyto typy lékařů,myslím,že ve velké většině v nás je zakořeněný ten strach co kdyby náhodou a můžeme se utěšovat,že i kdyby tak se nic neděje,ale to ale tam bývá,a na lékařích je buď aby svůj postoj vysvětlili nebo alespoň na pacienty působili příjemným dojmem.z vlastních zkušeností vím,že se s nimi potom lépe pracuje 🙂 držímpalce a´t už se žádným takovým nepotkáte,pohlaď bříško a ten nepříjemný pocit zažeň 🙂
prvně veliká gratulace k atestaci, není to žádná sranda studovat těhotná….
lien nevím kde jsi přišla k tomu že to tomu dítku vadí….přijde mi že kdyby to vadilo tak by to neumožnovali nekde, na prvním místě by bylo dítě, ale všude fungují ultrazvuky nfotečky a natáčení…kdyby vadilo nedělají to…a i kdyby to tak bylo tak by to mohl pan doktor říct vhodnějšími slovy….
je škoda že to tak proběhlo, s tímhle přístupem jsem se nikde nesetkala u sebe ani od ostatních, mě i doktorka ač tu mají jen klasický černobílý ukazovala tady je tady je hlava atd, sama otočila monitor ani jsem se nemusela ptát…..naopak jsem měla možnost a zkušenost že na takovýchto místech jsou příjemní lidé……tak ti moc přeju aby to byl jedinej a poslední člověk takovéhoto ražení během tvého těhotenství…
vybrali jste hezkou postel tak at se na ní malému dobře spí….
jo a nesmutni z kluka…mám tři a vidím výhodu ve věcech vše použiješ, budou si spolu hrát nemají takový velký věkový odstup…hlavně zdravíčko 😀
No podle mně má pravdu, mně přijde jako super doktor, sice dělá něco, co se mi nelíbí, ale aspon chápe, že prenatální uz není divadlo pro rodiče, že se to tomu malému vůbec nemusí líbit a tak se snaží, aby to mělo dítko co nejrychleji za sebou, když už tam tedy rodiče jdou :-(.
Za mě takto dle popisu „normálnější“ doktor.
Tak doktor byl teda pěkný hulvát. Je škoda, že máš takový špatný zážitek a že jsi prdelku vůbec neviděla. Nám na screeningu ukázal a řekl všechno co viděl, taky mám video a fotku. Sice taky nebyl moc velký mluvka, když jsem chtěla něco vědět, ale jinak se to dalo. Sice na nás v čekárně zapomněli a až když se šel muž zeptat „proč šlo před námi tolik těhulek, které přišli až po nás?“(asi 6 a to jsem byla objednaná na konkrétní čas). To se na recepci strašně strašně divila a omlouvala, že na mě zapomněli 🙂
Hlavně, že je mimíšek v pořádku. Gratuluji k atestaci a teď si konečně užívej těhulkování 🙂
Mobile Sliding Menu