Veronika – 37. tt.

Ahojky, tak je za námi dalších čtrnáct dní… Řeknu vám, zatímco na začátku mi to připadalo, že čas neskutečně letí, tak teď mi připadá, že se neskutečně vleče. Je to strašné, jak to jde pomalu. Mám za sebou další kontrolu u gynekologa a taky první srdeční ozvy, které teď nahrazují UZV (ten se dělal hlavně kvůli srdíčku).

Teď už budu chodit na kontrolu každý týden ke svému gynekologovi, než mně odešle na kontroly do porodnice. Maličká je naprosto zdravá a srdíčko ji tepe rychlostí 140/min. Ony prášky asi zabraly, protože zatím to vypadá, že se spravila a ještě si tam pobude. I když první termín mám posunutý na 29. 10. a druhý zůstává na původním 3. 11. 2012. Tak jsem zvědavá. I velikostně se umoudřila a už by neměla být tak velká, jak se původně zdálo. Ale to se dozvíme, až se narodí.

Cítím se naprosto skvěle a i moje pohyblivost není taková, jaká jsem si myslela, že bude. Kupodivu se pohybuji celkem „ladně“ 🙂 a docela bez problémů. Už sice neujdu nějaké veliké dálky, ale ono naštěstí nemusím, vše mám dostatečně blízko domova. Vašík je poslední dobou taky celkem zklidněný, takže ani za ním nemusím moc lítat. A od té doby, co je ve školce, se navíc i hodně zlepšil v sebeobsluze, takže mám i méně práce. Je to opravdu moje šikulka, strašně mi pomáhá.

Například jsme chystali koutek pro maličkou včetně postýlky, kterou mi pomáhal složit atd. Já jsem povlíkla peřinku a on sám zvládnul povlíknout polštářek a ještě to všechno do postýlky pěkně uložil. Na přebalovací pult donesl plínečky a oblečení pro maličkou a krásně to uložil, navíc se slovy: „Maminko, to má Vendulka, tak opatrně.“ :-). Po těžké dřině jsme si odpočinuli a Vašík si položil hlavičku na bříško a říká: „ mám tě rád, Vendulko“. Ani nevíte, jak mně to zahřálo u srdíčka, myslela jsem, že se rozbrečím dojetím. Opravdu doufám, že mu to vydrží i potom. Takže co se týče Vendulky, tak už klidně může přijít mezi nás, svoje místečko už má připravené. Od postýlky, přes kočárek až po vaničku.

Jinak u nás všechny dny probíhají skoro pořád stejně. Přes týden dopoledne chodí Vašík do školky, kde už se vždycky strašně těší 🙂 a odpoledne vždycky vymýšlíme nějaké plány. Nedávno třeba s babičkou sekal trávu na zahradě, trhal jablka s tatínkem a taky jsme byli na sběru kaštanů, což ho strašně bavilo.

Ale když nad tím tak uvažuju, tak čím více se to blíží, tím více i začínám být nervózní. Z porodu ani tak strach nemám, jelikož můj první byl naprosto super a rychlovka a vím, že to prostě zvládnu, ale mám strach, jak to budu zvládat. Jsem ráda, že alespoň přes dopoledne budu mít chvilku volno a jenom jedno dítě, hodně mi to usnadní práci. Ale odpoledne se mi vrátí ten můj rarášek ze školky a nastane to. Ale tak snad to zvládnu, nejsem první ani poslední. Ale střípek pochybností v člověku vždycky hlodá :-).

Pro dnešek to bude asi všechno, mám totiž nějaký vymetený mozek a pletou se mi i písmenka. Posílám vám pár fotek, na jedné je postýlka připravená pro maličkou, potom ohrádka určená taky pro Vendulku, ale Vašík ji samozřejmě musel vyzkoušet :-)… a další je fotka mého bříška.

Tak se mějte zatím hezky, těším se na vás u dalšího článku.

Ahojky Verča, Vašík, Vendulka

Napsal/a: Veronika