Veronika – 27. tt

Ahojky…tak jsem zase tady. Nějak se mi zdá, že ten čas poslední dobou strašně rychle utíká. Ještě teď si pamatuju, jak jsem odesílala předešlý článek a už píšu další :-). Uběhlo to opravdu jako voda. Momentálně je u mě období klidu, co se týče doktorů.

Na další kontrolu jdu opět v den, kdy vyjde tento článek, takže dám vědět příště, jak nám naše princezna roste. I když mi se zdá, že roste nějak moc rychle :-). Taky o sobě dává pořád a docela dost vědět :-). I teď momentálně, když vám píšu tento článek, tak se mi v bříšku hýbe, jako kdyby kopala nějaký fotbalový zápas. Ale je to parádní pocit, alespoň vím, že je vše v pořádku. Ale celkem se divím, protože všude se píše a dokonce i ve škole jsem se učila, že u druhého dítěte jsou pohyby cítit méně. Mi se teda zdá, že je to snad více, jak u Vašíka. Jak to bylo u vás maminky? Ráda si přečtu vaše zážitky nebo názory.

Jak už jsem psala, že se mi zdá, že čas ubíhá hrozně rychle, tak je to možná i tím, že jsem neustále v jednom kole. Pořád nějaké výlety, návštěvy, oslavy… prostě se neustále něco děje.

Příští týden nás čeká oslava padesátých narozenin moji mamči a jejího přítele, takže se tam sejde celá naše početná rodina, včetně všech dětí a že jich je :-). Nějak jsme se rozrodili. Jak se Vendulka narodí, tak z moji mamči bude už 5-ti násobná babička.

Jinak jsme s přítelem a Vašíkem navštívili Vašíkův vysněný dinopark v Ostravě a byl to parádní výlet. Stálo to za to, počkat si na dobu, kdy bude „ideální počasí“. Ani horko, ani zima. Vašík byl naprosto uchvácený. Všechny dinosaury si prohlížel snad půl hodiny a vůbec se nebál, což jsem si myslela, že možná bude.

I já jsem si to užila. Je to pěkné podívat se na vzdálenou minulost. Je to v pěkném prostředí a celkem i dobře dostupné. Taky jsme se šli podívat na jedno zábavné odpoledne, které se konalo v našem městě a Vašík se poprvé účastnil soutěžní uličky sám a zvládl to. Je to šikulka naše veliká.

Jinak už se pomalu, ale jistě připravujeme na příchod naší princezničky. Příští měsíc bych si měla jet pro kočárek, takže, jestli ho koupím, tak vám ho vyfotím a ukážu. A taky jsem nakoupila asi dvě tašky oblečení pro Vendulku – opět. Až se mi zdá, že to ani všechno nevynosí. Při placení té výbavičky už vím, proč jsem chtěla i podruhé kluka. U holčičky se prostě nedá odolat těm krásným roztomilým malým šatičkám a tričkám a tuničkám atd. Neříkám, že u kluka to není roztomilé a krásné, ale prostě pro holčičku toho kupujeme nějak více, prostě to k holčičkám patří :-). Teda aspoň doufám, že v tom nejsem sama, že aspoň některá jste to měla podobně?

Zhruba za měsíc mě čekají už celkem větší výdaje. Kromě kočárku totiž musím (spíše chci) Vašíkovi koupit věci do školky. Prostě ho dovybavit. Je to až neuvěřitelné. Ještě nedávno jsem ho držela poprvé v náručí a už půjde do školky. Je to strašné, jak ty děti rostou před očima.

Ale je jedna věc, nad kterou teď docela uvažuju a je možná i trošku úsměvná. Já si tak říkám, že jak Vašík nastoupí do školky, tak co já vlastně budu dělat, než se narodí Vendulka? Jsem skoro 3 roky zvyklá podřídit čas Vašíkovi a najednou budu mít spoustu volného času. Ale alespoň budu moct odpočívat a chystat místečko pro Vendulku. Ale hlavní je, že vím, že mi bude Vašík hoodně chybět :-). Myslím, že více než já jemu.

Jinak mě naprosto nic netrápí a těhulkatění si užívám. Jenom nemůžu ležet na zádech, protože se mi hned dělá špatně od žaludku. Takže jediná poloha vhodná ke spánku je na boku :-). Už ať je to za mnou, miluju spánek na břichu :-). A taky se hůře a hůře pohybuju. A vím, že to bude ještě horší.

Takže pro dnešek to bude asi všechno.

Mějte se krásně a užívejte si volných dnů.

Ahoj Verča, Vašík a Vendulka

Napsal/a: Veronika