Ahoj, tak jsem zpátky … dva týdny uběhly jako voda. V minulém článku jsem psala, že už budu mít těhotenskou průkazku, ale tu, shodu náhod, dostanu až v den, kdy vyjde tento článek.
Začínám 11. týden a už to prý začíná být trošičku poznat … no i já si myslím, že už vypadám jak po vydatném obědě. Ale to přijde a pak budu ještě ráda, když ho nebudu mít tak veliké, jako jsem měla u Vašíka.Pomalu se blížím ke konci I. trimestru a jediné, co mě trápí, jsou strašně citlivá prsa, což jsem u prvního těhotenství neměla. Ale jinak to probíhá skoro bez problémů. Občas ještě pociťuju únavu. No občas, spíše pořád. Každý večer uléhám naprosto unavená z celého dne. Ale vzhledem k tomu, že mám ještě Vašíka a ten je velice živé dítě, tak se tomu člověk nemůže ani divit .
Jedna věc mě ale přece jen docela trápí. Mám trošičku problém s váhou. Za první 2 měsíce jsem přibrala asi dvě a půl kila, ale opět jsem to všechno shodila. A neustále hubnu, což není moc dobré. Uvidím, co mi řekne doktor, ale doufám, že to není nic vážného a že se mi to už zastaví. Ani vlastně nevím, jak se řeší, když žena v těhotenství hubne? To se posílá do nemocnice? Doufám, že ne, teda. Mám opravdu strach, aby to nepokračovalo a hlavně, aby se něco nestalo miminku.
Takže krom problémů s váhou a normálních všedních starostí jsme doma vyzdobili byt a připravovali se na Velikonoce. Já Velikonoce slavím ráda a chci, aby moje děti věděly, že tyto svátky existují v takové podobě, v jaké si je pamatuji já z dětství. Takže jsme s Vašíkem doma dělali dvě papírová kuřátka. Jedno říkal, že je pro něj a druhé, že je pro mimi. Jsem zvědavá, jak dlouho mu ta láska k miminku zůstane.
Taky se u nás doma momentálně nejvíce debatuje o tom, zda-li si nechat říct, co to bude. U Vašíka jsme to nechtěli vědět a tak jsme se to dozvěděli až, když na nás poprvé vykoukl. A řeknu vám, bylo to krásné do poslední chvíle nevědět, co to je a pak zjistit, že to je náš vytoužený chlapeček . Já to tentokrát asi vědět chci, ale přítel ne. No, jak nás znám, tak to bude ještě pěkně dlouhá debata. Ale nakonec stejně poslední slovo budu mít já. I tentokrát bych si přála chlapečka, přítel by chtěl holčičku. A co vy? Nechali jste si říct pohlaví miminka? Důležitější samozřejmě je, aby to bylo zdravé. Všichni se nás také ptají na jména, ale my jsme o nich ještě neuvažovali, na to je dost brzo. Ale stejně je to všechno jedno, protože Vašík už rozhodl, že bude mít sestřičku a že se bude jmenovat Teta. Je to prostě naše zlatíčko, oba jsou.
Co říkáte na to, že bych se koncem každého těhu měsíce snažila sebe nafotit, abyste viděli, jak rosteme?
Myslím, že pro dnešek už to stačilo. Příště už vám napíšu více podrobností ohledně miminka a taky, jak to dopadlo s tou moí váhou. Čím víc se blíží kontrola, tím jsem nervóznější, jak to dopadne.
Takže se prozatím mějte krásně a držte mi palce.
Ahoj Verča
P.S.: Jo a musím se pochlubit, pořídili jsme miminku první věc … takového plyšového hrocha v pyžamu.
Napsal/a: Veronika
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Dcera si nechala pohlaví říct,ale pro nás to bylo překvapení a nikomu to neřekla.Holčička Vanda už má 2 měsíce a má se čile k světu.
Hm, já ke konci těhu nosila nějaké choťovy ochozené „křusky“.
Teď, kdybych potřebovala, by to nešlo – já už mám některé boty větší. Už si od něj nemůžu půjčovat ani sportovní obuv (v nouzi nejvyšší).
😉
Jarmuschko, mně se právě nohy taky zvětšily 🙂 A loni jsem potkala na cvičení kamarádku a koukala jsem, že má boty, které jsem nosila před těhotenstvím. Tak jsem jí to říkala s tím, že po těhotenství se mi zvětšila noha a už je nosit nemůžu. No a ona je kovaná v oboru, tak mě hned vysvětlila, že noha se mi nezvětšila, pouze rozplácla a že nejsem jediná. Hned jsem si připadala jako nějaký maxihroch 🙂 🙂 🙂
Marinado, já spíš „narážela“ na to, že jsem prostě po těhu potřebovala boty o jednu až dvě velikosti větší.
Když jsem to někde zmínila, tak „oficiální“ místa se tvářila, že tento fakt je fikcí.
Ovšem podobnou zkušenost mi potvrdilo více maminek.
A až Virenka o tom začala hovořit jako o běžném faktu.
Příčinu jsme do podrobných detailů nerozebíraly.
(Ale věz, že s dvojčaty jsem byla zatížená až až – třeba vlasy mi začaly vypadávat asi v pátém měsíci a porod byl pro mé tělo, můj vlasový porost úlevou…)
😉
Jarmuschko, ty nohy se „zvětší“ proto, že Ti spadne klenba po zátěži v těhotenství, takže se vlastně spíš rozplácnou 🙂 Aspoň tak mi to vysvětlila kamarádka rehabilitační doktorka 🙂
Verčo, Tvůj článek opět nezklamal, napsala jsi to moc hezky. Držím palce, ať je všechno v pořádku a budu se těšit na pokračování. Připadá mi to trochu jako reality show a moc se mi to líbí 🙂 Hrošík pro miminko je roztomilý a Tvé bříško ukázkové.
Já si pohlaví miminka říct nechala a vyšlo mi to.
jarm, až na to, že jsem se upsala a spletla… Normální je (uváděno oficiálními učebnicemi porodnictví, žádná alternativa 😀 ) úbytek cca 3% tělesné hmotnosti, ne 1,5% – to byl úpis zkrz ten můj výpočet 1,5kg, omlouvám se všem.
Virenko, Ty mě vždy něčím překvapíš – mile.
Třeba s tím zvětšením velikosti bot po těhotenství a porodu.
😉
V prvním trimestru je normální, když váha klesne o 1,5% tělesné váhy kvůli zvýšení základního metabolismu. Tělo zkrátka efektivněji spaluje. Nevím, kolik jsi vážila, ale u mojí výchozí váhy 55kg to bylo 1,5kg. Tohle je něco, co je naprosto normální. Jakýkoliv pohyb váhy, který byl nejdřív přírůstek a potom úbytek, je běžný. Silné nevolnosti s rychlým hubnutím ideální nejsou, ale jde o úbytek od 4-5 kg od výchozí váhy a víc, navíc to i tak většině žen nedělá žádné skutečné potíže. Já bych váhu pustila z hlavy. Hodně těhotných řeší váhu a je překvapených, že do cca poloviny těhotenství je obvyklé nepřibrat nebo přibrat 1-3kg – prostě už máme v okolí víc těch baculatých.
Zdravotně je důležité, pokud člověk ví, že může jíst, že může jíst pestře a že záměrně stravu neredukuje. Když při tom váha stojí, je to zásluhou dobrého metabolismu a není to rozhodně důvod ke starostem. A tato pravidla platí až po prvním trimestru, až se nevolnosti usadí.
No, já vědět pohlaví svých dvojčátek vědět nepotřebovala, ale manžel to vědět chtěl, tak jsem se zeptala. Děvčátka nám předpověděli na 70%. Trošku mě pak zamrzelo, že jsem se ptala, protože když jsem to volala choti, nemohla jsem v jeho hlase neslyšet záchvěv zklamání (ješitného chlapa).
Ale dnes je to skoro zapomenuto.
A k té váze – já tedy čekala dvojčata. Byla to pro mé tělo fakt zátěž. No a já nejdřív 6 kg zhubla (pravda, bylo z čeho), pak to nabrala zpět a k tomu 11 kg navrch.
Ale v mém případě to bylo spíš tím, že v prvním trimestru mi bylo pořád špatně, nemohla jsem jíst, snesla jsem jen suché housky, které jsem jedla „na silu“, abych do sebe vůbec něco dostala.
No a taky se mi zcela změnily chutě – já, čokoholik, jsem se na sladké nemohla ani podívat, ani o něm slyšet. Byla jsem dlouho živa na rajčatech a grepech…
😉
Veru, hubnutí se vůbec neboj.
V prvním těhotenství jsem zezačátku skoro nepřibývala a nakonec jsem přibrala 17 kg.
U druhého těhoteství mi bylo ještě víc špatně než u prvního a během prvního trimestru jsem zhubla 4 kg, až někdy v 5 měsíci jsem se dostala na tu startovací váhu.
Dr. to vůbec neřešil, taky jsem se ho na to ptala, ještě se chytal za hlavu, že mám být ráda, že aspoň tolik nenaberu 🙂
Tak hodně štěstí, ať se hezky kulatíš a je vše v pořádku.
moc pěkný pupík, s váhou neporadím, tenhle problém neznám, ale myslím, že jsou ženy, které jdou váhově dolů a není to nijak velký problém, tak snad to dobře dopadne a nemocnice hrozit nebude.
My jsme si to nenechali říct ani poprvé ani podruhé, moc se mi čekání líbilo i překvapení nakonec. A překvapená jsem byla pokaždé :-). Máme dvě holčičky a že to budou holčičky bylo jen takové „tajné“ přání úplně na začátku těhotenství, pak jsem se pořád připravovala na kluky, takže nemůžu říci, že bych patřila k matkám, které už věděly….
Verčo, díky za velmi milý článek…já jsem taky za fota kulatícího bříško.
U Domči jsem to chtěla vědět, a u druhýho těhu jsem dr. říkala: „Já si stejně myslím, že to bude holčička“ Dr. zakroutil hlavou, ale nic neřekl…tak mi bylo jasný, že je to klouček…a taky byl!!! A mám krásnou fotečku s camprlíkem 🙂
Pohlaď bříško, hezky odpočívej a těším se na další zprávičky 🙂
Verčo, určitě hlasuju pro fotky bříška v každém článku! Moc ti to s ním sluší. Hrošík je taky kouzelnej – tak mě napadá, jestli to není znamení, že mimčo bude chlapeček 😉 tím si teda rovnou dovoluju tipovat.
Vědět nebo nevědět – my si to u prvního říct nechali, podruhé už jsem chtěla překvapení. I když na druhou stranu, když si to říct necháte, můžete mít nakonec překvapení ještě větší 😀
Doufám, že napíšeš, jak dopadla kontrola dřív než v dalším článku za 14 dní… aspoň stručně 😉 Na podrobnosti už vydržíme chvíli čekat.
Veroniko, líbí se mě krásně napsaný článek o průběhu těhotenství. Když jsme čekali vnoučka, tak naše budoucí maminka(nelíbí se mě říkat ji snacha)si nechala říci, že to bude kluk a hned měl jméno Martínek. Těhotenství bylo dlouhé, ale musí se vydržet. Martínkovi už je 8 měsíců. Přeji hodně trpělivosti a pohody….
tak tě ráda, čtu…prvně hladím bříško krásně se kulatí, hrošík je naprosto kouzelnej…jé mě se tohle tak moc líbilo to čekání, těšení atd…
u prvního jsem si to nechala říct a nevyšlo to (bylo to před 15lety) a u další dvou dětí díky tomu že to prvně nevyšlo jsem to vědět nechtěla…no a také diky tomu že ve finále mám tři kluky jsem doufala ža aspoň jednou to ta holčička bude, ale nevím proč také jsem nějak pokaždé cítila že to bude kluk 😀
s váhou nevím uvidíš na kontrole, hlavně se nenervuj podle mě to tak u někoho ze začátktu je a třeba to trochu doženeš…na druhou stranu je vidět že jsi štíhlá maminka a tak to asi až tak nahoru nevyjede…..pokud je mimi tak jak má tak tohle snad tak nevadí a nezvracela jsi nebo ti není špatně…třeba je to i tím trochu?
nicméně gratuluju k průkazce už ji asi máš 😀
Mobile Sliding Menu