TVD: Všechno běží tak jak má

Už je to skoro dva měsíce, co jsem se neozvala. Ostuda. Ráda bych se s vámi podělila, co je za tu dobu nového. Olinka roste ukázkově, lidé už se mě ptají, kdy to bude a je fakt, že nejdřív chodí břicho, pak dlouho nic, a po chvilce jsem vidět i já 🙂 I když jsem přibrala zatím „jen“ deset kilo, cítím se dost neohrabaně, o spaní ani nemluvě.

Takže mi zase začíná období „nemamrádabýttěhotná“. Opravdu v uvozovkách, protože své těhotenství samozřejmě miluju, ale remcam jak špaček na každé píchnutí, bolístku a tak. Však to znáte 🙂 Naštěstí tentokrát si to užívám v době léta, takže se nemusím ještě trápit oblečením, což mi naprosto vyhovuje a z toho důvodu se naopak cítím velmi dobře 🙂

Také jsem měla několik dní (možná týdnů?) „problém“ s porodní asistentkou, o které jsem se nějak dovtípila, že mi k porodu nebude moci přijet. Rychle jsem tedy sháněla jinou, což se nakonec ukázalo jako dost obtížný úkol. Teprve až osobní rozhovor s původní porodní asistentkou přinesl do celé věci světlo a závěr je takový, že se mnou normálně počítá, takže jsem se zase uklidnila a vesele se těšila (a těším) dál 🙂

 

Kontroly u gynekologa probíhají méně často, než je obvyklé – daří se mi domlouvat se s doktorem vždy na co nejpozdějším termínu další návštěvy. Občas to nese trochu nelibě, ale vychází mi vstříc – však sám ví, že na mně toho není moc co kontrolovat. A na jiná vyšetření nechodím, takže je toto těhotenství z hlediska lékařské turistiky nesrovnatelně klidnější než předchozí dvě.

Určité trable zatím je v podobě nevyřízené administrativy na matrice. Ještě jsme si s mužem nenašli čas zajít na úřad a přiznat otcovství. A upřímně jsem zvědavá, jak to prakticky provedeme, protože tam budeme muset jít s dětmi. Tedy i s Jindrou, který nikde nevydrží „hodný“ déle jak 2 minuty. Další návštěva úřadu pak bude ta ohledně rodičovského příspěvku, ale tam už mohu naštěstí dojít sama. Ač se zdá, že bych to měla mít teoreticky zmáknuté, opak je pravdou a doufám, že i na potřetí dostanu od sestřičky z gynekologie „papír“ na rodičák. Jinak jsem ztracená :-))

Pracovně ale nezahálím. Někteří možná víte, že bez práce bych umřela nejpozději do týdne, takže čím víc jsem toho měla na bedrech, tím palčivější byla potřeba najít posilu. To se mi povedlo a už několik dní šijeme ve dvou. Kolegyně se zdá být velmi šikovná a lidsky sympatická, tak věřím, že to bude klapat 🙂 No a k tomu se stejnou vervou hledám prostory pro otevření obchůdku a šicí dílny v jednom. Tento proces se snad také zdá být na dobré cestě, takže mě čeká zcela nové pracovní období, kterým budu procházet společně s malým miminkem, možná i s Jindříškem, který by od září mohl chodit do školky, ale chceme to nechat na něm. Pokud tam nebude chtít být, bude se mnou chodit do práce, kde se mimo jiné počítá i s prostorem pro děti. Obrovská výhoda mé práce spočívá právě v tom, že si ji mohu uzpůsobit naprosto podle své potřeby. Tedy podle dětí. A právě ten pocit miluji. Kéž by podobné pracovné pocity zažívali všichni…

Takže to ode mne zatím vše a slibuji, že se ještě před porodem ozvu 😉

Krásné skoro letní dny přeje Jana

Napsal/a: Hanzlici