Ahoj holky, sice jsem tu zaregistrovaná a vaše články si čtu ráda už přes měsíc, ale pořád jsem neměla odvahu „sesmolit“ ten svůj první příspěvek i já, tak tady konečně je. Ze svého těhotenství jsem byla docela vyjukaná, protože čekám své první miminko, navíc bez fyzické podpory přítele (který studuje v zahraničí), ale postupem času jsem čím dal sebejistější a více natěšená.
To, že budu maminkou, jsem se dozvěděla na svůj svátek, takže to byl hned na začátek pěkný dáreček. Jelikož mám ve zvyku panikařit a bát se nejhoršího, po pozitivním testu jsem ještě ten den rychle jela k mému gynekologovi, jestli se mám radovat, nebo jestli se třeba nejedná jen o mimoděložní těhotenství.
Ten mě uklidnil, že vše je v pořádku a že mám dojít za dva týdny znovu, kdy už mi vystavil průkazku a potvrdil, že srdíčko krásně bije. Krátce na to mě navštívil přítel, kterého jsem od početí kvůli jeho studiu 2000 km daleko neviděla, a společně jsme přemýšleli, jestli už je čas to oznámit mým rodičům, ale nakonec jsme to odložili, protože jsem měla strach z jejich reakce. Asi dva dny po jeho odjezdu se to tedy mí rodiče dozvěděli, ale jak jsem tušila, nadšení tedy určitě nebyli, spíše naopak, o reakci mé mladší sestry ani nemluvit.
Takže následovalo pro mě dost psychicky náročný období pár týdnů, plný probrečených nocí, vyhýbání sestře (abych nemusela poslouchat zraňující narážky, jak jsem to zpackala a ať jdu ještě rychle na potrat) a hovorů s přítelem, který mě optimisticky povzbuzoval, že je to určitě brzo přejde.
A měl pravdu, taťka se ze šoku, že nebude mít dceru inženýrku, ale místo toho on bude dědeček, postupně dostal, mamka taky a dokonce se začala i trochu zajímat, jen sestra mě stále dostává svými komentáři. Na to, že budu mamkou, zareagovala, že jak si to představuju, když nemáme peníze a že tedy ona by bez minimálně dvě stě tisíc na účtu určitě neotěhotněla a když jsem šla na konci třetího měsíce do cvičení pro těhotné, tak prohlásila :
Hodně mě tyto reakce mrzí, ale snažím se to brát s nadhledem a moc to neřešit, protože vím, že miminko uvnitř prožívá to, jak se cítím a určitě mu neprospěje, když budu utrápená.
Na druhou stranu mě zase těší plno krásných a pozitivních knih o těhotenství, který čtu a cítím se stále lépe, jak získávám informace. Hodně mě taky povzbudila včerejší gynekologická návštěva, kde jsem se zas pokochala, jak miminko vyrostlo. Řešili jsme s přítelem, jestli si říct pohlaví, nebo se nechat překvapit, přičemž on moc si moc přál to vědět, tak jsem nakonec svolila, ale osud zasáhl a mimčo mělo nožky tak hezky u bříška, že to nešlo poznat. Takže se to dozvíme asi až za měsíc, za což jsem radši, protože to bude společně. 🙂
Dnes mi volal, že už má koupenou letenku, aby mě mohl aspoň na prvního máje políbit a bříško trošku pohladit, protože přece jen přes skype to není ono.
Napsal/a: Endlisek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Ahoj, taky tě vítám do klubu 🙂 Koukám, že těhulek, které rodina podpoří a projeví upřímnou radost z otěhotnění je asi opravdu pomálu. To mi připadá trošku smutné. Co se týká sestřiny reakce, tak bych taky tipovala, že možná trošku žárlí. Moje sestra taky nereagovala na moje třetí těhotenství úplně nadšeně a taky si myslím, že to bude mít stejný důvod, protože sama mi docela často říká, jak doufá, že taky někoho brzy potká a že ji mrzí, že jednou její děti v těch našich nebudou mít parťáky, protože budou mít mezi sebou pravděpodobně větší věkový rozdíl. Co se financí týče, tak my se třetím na cestě si můžeme o takové finanční rezervě nechat zdát, ale je pravda, že některé věci už pořizovat nemusíme. Na druhou stranu v dnešní době bazárků už náklady nemusí být zdaleka tak vysoké a spíš je opravdu potřeba mít pak podporu partnera a nějakou jistotu výdělku alespoň z jeho strany. Pak věřím, že se vše zvládne. Držím palce. Když budete stát při sobě a jestli je partner spolehlivý, tak bude určitě všechno OK 🙂
Přeji krásné a zdravé těhulkování
Neboj, ono se to v rodině podá, a až se miminko narodí, tak uvidíš jak budou z něho všichni hotový. A ještě mě napadlo jestli tvá sestra náhodou na tebe nežárlí? Drž se
Moc děkuji holky za pěkné a povzbuzující komentáře 🙂 Naštěstí by se měl přítel přistěhovat začátkem července, což už není tak daleko, jak se to zdálo v lednu, kdy jsem se to dozvěděla 🙂 A peníze se snažím šetřit a omezovat zbytečný výdaje, takže to nějak dopadne.
vítám Tě těhulko,
na řeči ostatních nedej, je to těžké, sama to znám, ale užívej si to co nejvíc to jde, já taky slyším z okoli,že se v červnu nezastavím a že na starý kolena mít dítě….hlavní je, že přítel při tobě stojí a dle sestry, mít na kontě 200tisíc? tak si myslím,že lidstvo dřív vymře
Endlisku, vítám tě na VD i v týmu TVD.
Reakce tvojí sestry je určitě hodně smutná. Možná si jen nechce přiznat, že by třeba také ráda miminko a třeba nemá partnera apod. Nevím, jen jak nad tím přemýšlím, pokud nejde o náctiletou slečnu sestru, tak mi taková reakce přijde opravdu podivná.
Přeji pohodové těhotenství, klid a zdravíčko. Těším se na další články.
Endlisku, držím palce, ať to sestra co nejdřív vstřebá a hlavně, ať jsi ty s miminkem v pohodě. Jak dlouho ještě bude partner pryč?
Těším se na další povídání od tebe a zároveň tě srdečně vítám na VD 😉
Moc hezky napsané. Přiznám se, že jsem se těšila, že je Tvůj přítel cizinec ( 🙂 ), ale takhle je to jednodušší a to Ti samozřejmě přeju :-). Tak držím palce, ať všechny brzy přesvědčíte, že Vás úplně zbytečně podceňují!
Endisku, vítám tě do klubu. Pěkně jsi to sepsala.
Inženýrku si můžeš udělat i s dítětem, jestli chceš. Já jsem své první dítě měla v 17 a školu jsem dodělávala i s dalším dítětem. Je pravda, že bez peněz to nejde a já měla výhodu, že otec již pracoval a živil nás.
Mobile Sliding Menu