TVD: Máme ve špeku malé Pivátko

Dlouho jsem nevěřila tomu, že čekáme miminko, dva roky snažení a operací… slepák a poté žlučník. Operacemi mi přestaly fungovat správně ženské orgány, tak jsem jela do lázní, Františkových, které mi hodně pomohly. Tak jsme se mohli začít snažit, i když s podporou hormonů, ale ouha… vyskytly se problémy u partnera a musel na operaci, jinak by pravděpodobně bylo dítě postižené, i to pro to udělal a šel na operaci.

Hodně se bál, že ho opustím, kdybysme spolu nemohli mít dítě, říkal mi, že jsem to již jednou udělala. Ano, jenže můj manžel děti nechtěl a nešlo nám dítě jeho vinou a nehodlal pro to nic udělat, kdežto můj nynější přítel, ač o 8 let mladší než já, pro to udělal maximum (mimochodem, věkový rozdíl je velkým trnem v oku mnoha lidem i těm nejbližším, ale o tom jindy…).

No tak po těchto všech peripetiích jsme si našetřili na dovolenou a přes slevový portál jeli velmi výhodně k moři do Chorvatska, partner byl prvně a s hormonama v těle a počítáním, kdy se nám v den návratu zadařilo otěhotnět.

Ráda bych se s vámi podělila o fotečku mého, našeho vysněného miminka. Od začátku mu říkáme Pivátko, protože partner má přezdívku Pifko, tak máme ve špeku malé Pivátko. Nechceme vědět co to bude, to bude pro nás i pro okolí překvapení, protože kdybysme to věděli, tak já jsem kecka a všem bych to vykecala 😀

Připojuji fotku bryndáčku, co jsem vyšila konečně našemu mimi a že mi to trvalo…obšila jsem těhotné kamarádky a dlouho jsem se bála vyšívat pro naše mimi.

A teď z trošku jiného soudku.

Chtěla bych vám popsat, nebo se spíš vypsat, třeba mi to pomůže si ulevit, jaké mám problémy s možná nastávající tchýní. Jsem rozvedená, s bývalou tchýní jsem nikdy neměla problémy a doteď se navštěvujeme a voláme si, je to zlatý člověk, proto jsem nikdy nechápala, jak těžké to některé ženy mohou mít….

Až po rozvodu jsem začala chodit s mým nynějším partnerem, je o 8 let mladší a nejdřív jsem to brala tak, že si konečně užiju a zjistím co je to ten sex a třeba mě začne bavit, jenže než jsme se k milování dopracovali, tak jsme se do sebe moc zamilovali a nedokážeme si představit bez sebe žití.

Problémem jsou rodiče, nebo abych byla přesná, můj tatínek a jeho mamka. Můj taťka mého přitele nesnáší, ale respektuje ho a moje rozhodnutí a neřve na mě či na něj, řekl mi, že je to můj život a když si ho zkazím já, tak si ho zkazím já, ač ho to moc bolí, ale respektuje to a já jsem mu za to moc vděčná.

O to horší je nastávající babička… jsem v 18.týdnu… od začátku našeho vztahu říká příteli, ať si to se mnou rozmyslí, nevidí to, co dělám pro celou její rodinu, že sestra chodí díky mě zadarmo plavat, že jedu pro opilého bratra mého přítele, který si zlomil nohu na zábavě ve tři hodiny v noci, ač ráno jdu v pět do práce, že je všude vozím, nakupuju jim a že přítel jen kvete a zmužněl se mnou a nevysedává jen s kluky v hospodě… ne, ona prostě vidí jen to, že jsem rozvedená, a proto jsem hříšnice.

Jsme spolu skoro 3 roky a od loňského roku mě ani nezdravila, neodpověděla na pozdrav, já jsem slušně vychovaná a když někdo pozdraví, tak je snad slušnost odpovědět, ne? Vloni v létě jsme se chtěli vzít, o miminko jsme se snažili dva roky s velkými problémy, operacemi obou a lázněmi… a když to doma přítel nadhodil, tak na něj začala ječet, že si dělá srandu… to slovo bylo horší, ale nechci být sprostá… že si mě přece nemůže vzít a přítel měl strach, že nás to rozdělí a tak raději tu svatbu zrušil,velmi velmi mě to ranilo, myslela jsem, že to bude náš konec, ale nějak jsem to přežila a zůstali jsme spolu, i když to ve mně stále je…

Pak se nám podařilo otěhotnět a přítel se tak bál, že to tutlal 3 měsíce a doma to řekl až pod vánočním stromečkem, budoucí babička mě překvapila svou reakcí… objala mě a začala brečet, prý ji nikdy přítel neviděl brečet, jenže je časovaná bomba a dlouho jí to nevydrželo, už o týden později začal další problém, kdy nám naplánovala svatbu… se vším všudy, prostě ještě v lednu a jen oběd a hotovo. Stojíme si za svým, že svatbu chceme i v kostele a dítě pokřtít, což je její přání a což chceme i my, ale ne tak narychlo, svatbu chceme až se dítě narodí a zároven křtiny, podotýkám, že přítel mi ještě nedal ani prstýnek a ani se nezeptal, jestli si ho chci vzít a já to neudělám, páč prvního manžela jsem žádala o ruku já 😀 ale to je jiný příběh… a to jsem také nastávající babičce řekla, že se vezmeme, protože chceme my dva a ne že to chce ona a že se mě taky přítel musí zeptat, jestli si ho chci vzít a že on pro to nic neudělal, no a reakce?

No to už ani on nevydržel a vyprskl smíchy, začala řvát, že jsme ji dali hřebík do rakve a práskla dveřmi, dál se se mnou nebaví a nezdraví mě…

Pomohlo, že jsem se vypsala a snad mě chápete, že brát se z donucení není dobrý nápad,ve skrytu duše stále doufám, že již brzy mě partner dá ten vysněný prstýnek, ale když ne, tak mě to bude bolet, ale důležitější je, že čekáme to naše malé Pivátko a že je zatím zdravé a nemáme ted žádné problémy, nemyslíte?

Napsal/a: Pivatko