TVD: Bude to holčička?

Rubrika: Moje cesta k miminku

Je skvělé, jak klidně a pohodově mé těhotenství dosud probíhalo. Období klidu skončilo právě před týdnem, kdy jsem byla poprvé u gynekologa. Tím začalo jedno veliké „musíš“. Musíte na krev, pak ještě na krev, přijdete za týden pro průkazku, tady máte seznam, kdy půjdete na tenhle test, támten test, toto vyšetření, na tomhle se domluvte s panem doktorem.

Ne, mně to opravdu nepřijde normální a v pořádku. „Naštěstí“ při první prohlídce mi pan doktor našel jakousi bakterii, takže jsem se dostavila znovu, jednak abychom se domluvili na léčení, ale hlavně proto, abych na pana doktora vybalila to, co jsem si už dlouho připravovala. No, jedna věc je být nad vodou a suverén, když se to člověka přímo netýká. Mluvit o tom s doktorem face to face, to chce „koule“, jak jsem brzy zjistila. Když jsem se do toho začínala trochu zamotávat, zachránil to nevědomky p. Dr. tím, že řekl něco, co už si nepamatuji, ale na co jsem reagovala slovy

„Bohužel to takhle všichni lékaři nevidí“.

Když jsem dál už se srdcem na dlani informovala doktora o tom, že mám lehce trému, když mu mám vykládat takové věci, jako že něco odmítám, pak doktor se zachoval nejen jako absolutní profík, ale hlavně jako rozumný člověk. Svým úsměvem a klidem mě odzbrojil a vyjádřil pochopení pro moje počínání a vysvětlil zase on mně, že on mě musí informovat o rizicích, já mu na oplátku podepíšu své rozhodnutí jít jinou cestou. Protože jsem cíťa, vháněly se mi slzy do očí a abych tomu zabránila, děsně jsem se ksichtila. Doma jsem to vyzkoušela před zrcadlem a už se doktorovi nedivím, proč se smál 😀

Takže jo, já i mimčo jsme v pořádku, jeden velký stres je odbouraný, další sice přijde, až budu zase odmítat, ale už to bude brnkačka. Při ultrazvuku jsem zvládla odolat pokušení nechat si prozradit pohlaví, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží a jestli odolám i posledního března, kdy jdu na velký ultrazvuk.

třetě

Co jinak nového? Pár pracovních novinek, které jsou pro vážené čtenářstvo nepodstatné, ale mně snad brzy ušetří spoustu času. Děti mají radost z nadcházejícího jara, a nejen děti. Začali jsme sázet první semínka, o víkendu budeme pokračovat s dalšími. S některými rodinnými příslušníky je to stále na mrtvém bodě a zdá se, že jsme si na to už i zvykli. V okolí se to hemží těhotnými kamarádkami a malými miminky… moc se těším na to naše. Stejně to bude holčička, vím to 😀 Krásné jarní dny, Jana

 

Článek je součástí projektu Těhotná s VD, jehož partnery jsou Mamaja.cz a Eoné.
mamajaeone
Tento článek byl zařazen do soutěže o Příspěvek března 2015, nezapomeňte proto prosím po přečtení na hvězdičkové hodnocení ;-).

Napsal/a: Hanzlici

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Hádanky pro školáky

Miluji svět hádanek. Používám je s oblibou ve školní praxi, milují je i moje vlastní děti. Není tedy divu, že

Čtu dál →

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Recenze: Proč jsou banány zahnuté?

Čas od času nás překvapí některé z otázek našich dětí na věci, na které sami neznáme odpověď. A ať se

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

  • lnori

    Já bych řekla, že doktoři jsou čím dál víc zvyklí na alternativní přístupy. Nebo aspoň já už jsem se setkala i s tím, že se doktor divil, že nemám nic proti epidurálu. Ale to byl doktor, kterej o mně věděl, že s každým prdem si pro léky nechodím a na první pohled by možná čekal lesanu, protože se nemaluju, nelakuju nehty. Moderní žena by řekla, že o sebe nepečuju 🙂 Působily na tebe hormony, jinak myslim, že dneska už se s doktorama domluvit dá. A právě díky těm, který na to ty „koule“ měli před náma 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist