TVD: 8. měsíc

Od neděle do středy jsem se nemohla pohnout z postele, na záchod mě přítel musel skoro nosit a 3 dny jsem ani nejedla, snažila jsem se ovšem aspoň hodně pít, nějaké tukové zásoby snad mám, nejsem žádný drobek, ale bála jsem se o Pivátko, aby se ve mě neuvařilo.

Ve čtvrtek jsem byla konečně schopná vstát z postele a byla jsem objednaná na velký ultrazvuk na gynekologii a pak jsem plánovala jít za obvodní.

Sestra mně na pětkrát měřila tlak, byl nízký, no se nedivím, cítila jsem se slabá jako moucha, zapoměla jsem se doma taky zvážit, tak mě zvážila tam a měla jsem váhu nižší než před otěhotněním, tak jsme to přičítaly tomu, že mám doma jinou váhu, jaký to byl šok, když jsem doma vlezla na svou a taky jsem tam uviděla o 3 kila méně.

Nicméně Pivátko je v pořádku, má krásných 1811 gramů a doktorka říkala, že kdybych náhodou teď porodila, že miminko je dopečené a už se nemusím bát. Jen byla zděšená tím prvním diabetologem a řekla, že už s ním nechce mít nic společného, i kdyby maminky měla poslat do Brna, nejsem prý poslední dobou jediný případ, kdy pan doktor napsal těhotné léky, které ona nemůže.

Pak mně ještě sestra vzala krev a já šupajdila k obvodní doktorce, ta naznala, že mám těžký zánět průdušek, tak mi nasadila antibiotika a v lékárně jsem nechala 400 Kč, což mě málem porazilo, ještěže mě partner vezl autem domů, autobusem bych to asi tentokrát nedala.

Po 9 dnech jsem konečně byla schopná vylézt z postele a něco začít pomalinku dělat, přítel sice vařil a umýval nádobí, ale je to chlap a třeba utření stolu, umytí umyvadla a tak dále mu nic neříká, tak pomaličku jsem začala uklízet a taky prát tu horu oblečení a věciček pro miminko.

Začala jsem plínkama, protože jsem si řekla, že ty asi budou na žehlení nejhorší a já žehlení opravdu nesnáším, žehlím tak jednou za rok v nutném případě, ale pro miminko se musí, tak jsem se do toho pustila a jsem na sebe pyšná, jak jsem si ty plínky krásně vyžehlila a poskládala, no musím se pochválit, když každý to bere jako samozřejmost, ale jak teď čtu knížku na recenzi Maminko, důvěřuj si, tak vůbec samochvála nesmrdí, ale voní, tak se chválím za každou maličkost.

Doufám, že vše během dubna zvládnu vyprat a požehlit a nachystat, kočárek jsme již rozebrali a taky co jde, tak z něho vypereme, pak se musí dát do kupy a to prý bude pro přítele hlavolam, ještě natřít postýlku, vše máme po jedné holčičce, a tak se to musí trošku dát do pořádku. Ale to je práce pro přítele, tak snad to zvládne, já musím zvládnout to žehlení 😀

Dobírám antibiotika a doufám, že už to bude to poslední špatné v mém těhotenství, co mě potkalo.

Miluju duben, je to nejkrásnější měsíc v roce, snad proto, protože v něm mám narozeniny a mám naplánováno jet na koncert skupiny Mandrage do Svitav do divadla na sezení, stání bych opravdu už nezvládla, a pak přesně na moje narozeniny divadelní představení Caveman v Brně, po kterém toužím už 3 roky a ted je asi poslední šance, protože po porodu se hned tak někam nepodívám, tak doufám, že ten duben bude stát za to a ustojím to ještě s miminkem v bříšku.

Těším se, jak bude vše kvést a já se vydám na zahradu pofotit nějaké těhotenské fotečky, zatím přikládám můj pupík s plackou v pupíku, na které je naše Pivátko.

Přeji krásné jaro a těhotným krásné kulacení se bez jakýchkoliv problémů.
Pivátko

Napsal/a: Pivatko