Těhotná s VD – Teru – V novém bytečku

Tak víc než měsíc fuč a jsem tu zas a už jsem ve 14. týdnu. Naštěstí je vše v pořádku a nic špatnýho se neděje. Ale to okolo je frmol. Nejdřív se vrátím k poslednímu článku. I když jsem se nejdřív rozhodla, že ty 3 tisíce gynekologovi nedám a najdu si jiného, těsně před další kontrolou jsem vyměkla.

Vzpomněla jsem si na ty hodiny v čekárně v nemocnici každý týden  od 34. tt a řekla si, že i jen proto mi ty peníze za to stojí. Pokud nebudu muset čekat a pak tam trávit nejdřív čekání na monitor a další čekání na doktora, tak mi to za to stojí, i když jsem si vědoma, že nic navíc za ty peníze nezískám. Teda nic víc než několik hodin čekání.

Jinak pořád tak trochu marodím. Po měsíci kašlání, huhlání, bolestí, kdy už jsem ani nemohla se otočit v posteli, aby mě to nevzbudilo, mi praktická doktorka dala antibiotika. Tak mi zůstala už jen rýma a trošku odkašlávám, ale je mi mnohem líp. Tělo je ale zmožený nejen únavou z toho měsíčního martýria, ale i těhotenstvím. Takže pravidelně usínám v 8 hodin s Aleškem, i když mám spoustu plánů, co ještě večer stihnu udělat.

No a první velká zpráva za poslední měsíc – přestěhovali jsme se. Po 5 letech ve sklepním 1+1 v domku u tchýně, který byl vlhký a tmavý, máme krásné 3+1 s terasou, v centru města, takže mám všude blízko, konečně samostatnou ložnici a velký obývák, kde každý večer s láskou uklízím moře autíček, plyšáků a jiných hraček.

Bohužel je tu ještě spousta nedodělků, ke kterým se moje líná polovička ne a ne dostat, ale relativně slušně bydlíme a já jsem tu fakt šťastná. Sice ještě nemáme dětský pokoj, ale protože je většinou supr počasí, jsme venku nebo u babičky na zahradě a nic nám neschází. A to první ráno – sedíme s Aleškem u jídelního stolu, snídáme, oknem svítí sluníčko, kolem spousta prostoru, připadala jsem si jak v apartmánu u moře na dovolený. Je to strašně hřejivý pocit mít ve 35 letech konečně svoje DOMA, i když na hypotéku.

Jinak těhotenství, tak jako poprvé, v naprosté pohodě. Není mi špatně (až na čištění zubů), nemám ani výkyvy nálad, ani zvláštní chutě. Je mi prostě dobře. Jen jsem si myslela, že si to budu víc užívat, když je to asi naposled. A přes to stěhování, uklízení a lítání kolem Aleška na to nemám čas, jen před spaním vždycky pohladím bříško a tiše doufám, že to bude zdravé miminko. Teď v pátek budu mít výsledky prvních krevních testů. Pokud by nebyly v pořádku, bude se uvažovat o odběru plodové vody. Jinak by nebylo potřeba, v rodině žádné genetické vady nemáme a věk je prý teprve hraniční. Ale už jsem musela vytáhnout na ven první těhotenské kalhoty, nemají ještě tak velký prostor na bříško, minule jsem je nosila taky od 4. měsíce do cca šestého, ale jsou pohodlný a hlavně jediný, do kterých se vejdu. A sukně já fakt nerada.

Druhá velká zpráva je, že se Alešek konečně ve skoro 14 měsících přestal bát a začal chodit. Prostě se včera ráno pustil židle a přes celý obývák, chodbu a ložnici došel až k posteli. Dostal asi milion pusinek, až už mě odstrkoval, protože potřeboval ještě trénovat. Zatím chce chodit bos nebo v punčocháčích, bačkůrky ani botičky se mu na chození nelíbí. Můj rekord ale nepřekonal, já měla strach a pustila se až v 16 měsících. Prostě jsme na sebe opatrní.

Tak to je zatím všechno, užívejte si krásné jaro.

Napsal/a: Teru