Jana (Hanzlici) 13.tt

Zdravím všechny těhule a maminy na VD a posílám opět pár řádků. Máme za sebou víkend v Německu u příbuzenstva – byť jen víkend, byl pořádně vyčerpávající. Jednak cesta, která každá trvala asi šest hodin, ale hlavně ta sobota, ta teda byla.

Několik hodin jsme strávili v muzeu letadel v Sinsheimu. Program sám o sobě parádní (a pěkně drahý), kdyby mi ho nenarušovaly bolesti, jakoby menstruační. Bolesti, které znám jen od menstruace a od porodu. Byla jsem z toho dost vyplašená a modlila jsem se, aby to bylo tak nějak všechno. Jako vždy jsem na cestovní pojistku zapomněla, takže lehnout si do německého špitálu by nás mohlo vyjít pěkně draho. Pro jistotu jsem si to nechala pro sebe a snažila se vypadat zdravě, protože muž by z toho byl zřejmě vyplašený stejně jako já. Což ničemu nepřispěje.

Trvalo to celý den, ale jak mě dnes Dr. ujistila, nic to nebylo. Napříště, stane-li se stejná věc znovu, tedy nemusím plašit, leda by se přidaly další potíže jako zvracení nebo krvácení. Dobré vědět.

Když už mě tam Dr. měla, udělala ne úplně velký, ale trochu větší ultrazvuk, při kterém změřila, co mohla. Pro mě stěžejní údaj – 6 cm na délku a výstupní foto :-). Celou dobu, co byl mrňous na obrazovce, sebou pravidelně škubal, tak nevím, jestli už v tomhle mladém věku může mít škytavku. Na nic jiného to totiž nevypadalo. Je to jistě možné, žaludek měl zřetelně plný vody. V jednu chvíli, když udělal pár ladných pohybů ručičkami kolem hlavičky a nakonec si strčil palec do pusy, no to bylo i na mě moc. Přes svou „mamtovmalíku“ povahu jsem se naprosto rozněžněla a culila se na doktorku jak měsíček 😀 Od Áni tohle neznám, ta se nám na ultrazvuku hýbla jen jednou, a to asi v 9. týdnu jen takovým záškubem. A stále jsem přesvědčená, že to bude kluk, i když jsem se přistihla, že bych si moc přála druhou holku… ale na to je ještě brzy.

Jinak podle sdělení Dr. je vše v pořádku, za což jsem samozřejmě ráda, ale za jiným sdělením jsem tam vlastně ani nešla. 🙂

Zatímco jsme byli v Německu, Andulka strávila víkend s babičkou a jejími dalšími vnoučaty. Prý tu bylo pěkně ošklivo, takže stihla spolu s babičkou chytit rýmu. Takže teď kudy chodí, tudy smrká. Nos ještě rozedřený nemá, takže odsávačku hledat nemusím. Opravdu nevím, kde ji mám. 🙂

A my se tu už těšíme na zítřejší návštěvu druhé babičky, kterou jsme obě neviděly už ani nepamatujeme. Doma jsme opět samy, muž  zase přespává mimo domov a náš jediný kontakt je přes telefon. Uvidíme, kdy ten šrumec skončí.

Přeji všem krásné a co nejletnější dny, Jana.

Napsal/a: Jana Kopejtková