Těhotná s VD – Ivana – Porod

Ahoj maminky, ten čas hrozně letí a se třemi dětmi obzvlášť. Omluvte tedy to zpoždění, se kterým píši o porodu. Poslední dny před porodem kluci neustále probírali, jak se miminko bude jmenovat a že už chtějí to miminko konečně vidět. Pořád jsme říkali, že se brzy dočkají, i když – kdyby to bylo na rozhodnutí  maličké, tak jsem 2 v 1 snad ještě teď…

Vzhledem k tomu váhovému odhadu a vůbec i svým pocitům, jsem se rozhodla spojit s mojí obvodní gynekoložkou a požádat ji o její názor a případně pomoc ohledně termínu porodu. Řekla, že opravdu by bylo dobré rodit dřív a že zavolá do porodnice a zkusí to nějak popostrčit, neboť se s tamními lékaři zná. Byla jsem opravdu ráda a doma se snažila vše připravit. Předělávali jsme ještě trochu byteček, a taky vše pro mimi. Manžel mě přesvědčoval, ať neblázním, že je ještě čas.

V pondělí ráno – 38+1 – jsem jela na další kontrolu do porodnice. Cestou mi volala moje dr., že o tom v porodnici informovala a mám říct, že podle utz je velký odhad, a i pan primář o tom ví a souhlasí s vyvoláním před termínem. Už několik dní mě strašně svědilo bříško, dekolt a nakonec i ruce a obličej. Chtěla jsem se na kontrole zeptat, co s tím. Zkontrolovali moč, změřili tlak a natočili monitor, jako vždy. Pak jsem šla k lékaři, který řekl, že mě vyšetřovali minule, dnes tudíž nemusí a že se tedy uvidíme za týden, pokud mě nic netrápí. Říkala jsem, že mě vše svědí a co tedy s tím. Jelikož už ale bylo asi 11 hod, nebyla jsem nalačno. Tak že mi odběry – kvůli jaterním testům – udělají příště. Když jsem se ale zmínila o vyvolání, testy mi nakonec udělali hned a ať si za 2 hodinky přijdu pro výsledky. Zatím se pokusí vše probrat a dají mi vědět, kdy by bylo možné vyvolávat. Měli totiž plno a volno by bylo asi 3 dny před TP.

Došli jsme si tedy s manželem zatím na oběd a pak šli zpět na ambulanci. Pan doktor mi řekl, že testy jsou naprosto v pořádku a že vše konzultoval a ačkoli by se moooc divil, kdyby miminko bylo na termín větší než Táda ( 40+0 měl  4590g), tak že mohu už ten den – tedy pondělí, nebo ve čtvrtek nastoupit na indukci. Zůstala jsem tam tedy hned a ve 13,30 se začlo pomalu s indukcí. Zavedli mi tabletku na dozrání cest. Bolesti se dostavily slabé a nepravidelné, nález to ovšem nijak nezměnilo. V noci mě tedy nechali odpočinout, a že druhý den budeme pokračovat.

Druhý den ráno mi cca v 7,20 zavedli tabletku již do hrdla. Mám si na 30 min. lehnout, natočíme monitor a pak dát 30 minut sprchu. Bolesti se začaly dostavovat o něco silnější, ale nepravidelné. Od 9 hod už jsem je pociťovala každých 6 min., ale byly krátké. Ve 13,00 už jsem celkem šílela a když přišla sestřička, že se jim uvolnil nadstandart, vzala jsem ho všema deseti.  Byla jsem totiž na pokoji s maminkou, které se večer narodila malinká holčička. Člověk si nepřipadá nejlíp, když tak bolestí leze po 4 vedle maličkého miminka. Po cestě jsem si vyprosila balon, snad mi uleví. Nejdřív mě ale zkontrolovali a postup prý nijaký, bude to ještě na dlouho. Balon docela zabral, přijel manžel a hned mi bylo líp, i když bolesti byly asi po 4-5 min. Jenže pořád krátké a slabé. Šla jsem znovu do sprchy, kde jsem začla slabě krvácet. Přišla doba na další tabletku a kontrolu dr. Službu nastoupil lékař, který mě v pondělí přijímal. Na další tabletku už to není, mělo by to jít samo.  Manžela jsem poslala domů, aby připravil dětem veškeré věci na přečkání u babičky. To bylo asi 16 hodin a sestřička mi zakázala balon, aby tolik neuvolňoval cesty a nekrvácela jsem.

O hodinu později nastoupila jiná směna sestřiček a ta mě zachránila, neboť přišla sestřička, možná už důchodového věku. Zažila jsem ji už při porodu Tády a tehdy mi také dost pomohla. Mučila mě každou chvíli vyšetřením a různým popotahováním, jen aby už se porod rozjel. Bolesti po 2-3 minutách, ale stále krátké a postup nijak výrazný. V 21,00 – po penicilinu kvůli pozitivnímu GBS – se jí mě už zželelo, jak jsem byla utahaná a dala mi injekci na uvolnění cest a byl to teda pěkný oblbovák. Okamžitě jsem usnula a vždy jen prokoukla při kontrakci, které už byly ani ne po 2 minutách a nabraly tu správnou délku.  O tom, že mi mezitím psal manžel, zda má přijet, jsem ani nevěděla. Když mě ve 21,45 přišla zkontrolovat, vyslovila to, na co jsem tolik čekala. Jde se na sál. Volala jsem manželovi, ať vyjede a on byl už téměř u porodnice. Poslala jsem ho rovnou na sál.

Na sále jsem si pobyla skoro hodinku na přípravně, až tam už ze mě byli nervozní, že jsem tam dlouho. Přešla jsem na sál, dala 5 min sprchu, kontrola srdíčka miminka a 23:57 mi dr. píchnul vodu. 0:00 jsem byla otevřená na 6 cm, o 5 minut později se šlo tlačit. PA byla skvělá, také jsem ji znala z předchozího porodu a opět mi na břiše předváděla divy, o kterých moje žebra, pánev a stydká kost budou vědět ještě hooodně dlouho. Mezitím přinesla druhá PA kleště a volala primáře. V 0:27 – poslední šance bez kleští – se narodila Patricie s mírami 4540 g a 52 cm. Strašně rychle ji odnesli pryč a ani manžel za ní hned nesměl. Později jsem se dozvěděla, že nedýchala a museli ji 4x prodýchnout.Odešel ode mě i porodník a šel se na ni podívat. Vrátil se jen primář, který mě tam utěšoval, že vše bude vpořádku.

Když se vrátil lékař, říkal mi, kolik malá váží a já hned na něj vyhrkla – „ No, hlavně, že jste mi v pondělí v poledne – 1,5 dne před porodem – říkal, že byste se mooooc divil, kdyby byla jako druhý syn.“ On mi na to přiznal, že byl přesvědčený, že max. 4 kg, víc ani náhodou.

Šití pak proběhlo celkem bez problémů, jen s tím, že mi dají anestetikum, které používají zubaři (jsem alergická na mesocain), a tak moc nezabralo. Pak jsem – hlavně kvůli žebrům a kostem-  dostala něco na bolest do kapačky. Přinesli mi malou, manžel štěstím úplně vykolejený , a strávili jsme 2 hodinky štěstí na sále. Odtamtud mě nepustili po svých, ale převáželi na lehátku, abych nevykrvácela a neomdlela. Malou mi přivezli ráno kolem 5,00 a od té doby jsme už pořád spolu. 🙂 Opět má ale problémy s ručičkou, stejně jako Táda. Naštěstí v mnohem menší míře a díky mé znalosti problému a zkušenostem jsme se s tím poprali hned ze začátku. Páťa měla silnou žloutenku a ztratila dost na váze. Kojili jsme a odsávali tak, aby začala včas přibírat a v neděli nás pustili domů. Doma je přeci jen doma.  Sžívání nám samozřejmě nějakou dobu trvalo. Přeci jen se třemi dětmi je to zase něco jiného než se dvěma; každé dítko jiné, vyhovují mu jiné plínky, jiné mastičky, … No, však to znáte. 😉

Bráškové sestřičku milují, pořád by ji pusinkovali, hladili, chovali,… I když ze začátku byli celí vykolejení, že je maličká a plaká. Už si ale zvykli a chrání ji jako oko v hlavě.  Princezna je moc šikovná, krásně baští a spinká a je hodná.

 Jméno Patricie vybrali všichni 3 kluci. Původně jsme chtěli zase jméno začínající na T. Výběrem ale prošla jen Tereza, kterou má švagr, tudíž nepřipadala v úvahu. A kluci se zamilovali do jména Patricie. 🙂

Jelikož tento článek píšu ve volných chvílích, Pátě je už 6 týdnů a její míry jsou 5 600g a 59 cm. Zkontrolovala mi ji i naše rehabilitační, která má v péči i Tádu a cvičení s ručičkou máme jen maličko. 🙂

Přejeme všem maminkám krásný podzim a zase někdy napíšeme. 🙂

Napsal/a: Ivana