Ivana 30 tt: Čekáme holčičku

Maminky, krásný den, přeji. Konečně jsme se přehoupli do závěrečného trimestru, počasí venku je nádherné, všude to kvete a hned je veseleji. Princezna v bříšku se má snad dobře, krásně si tam lebedí a roste. Máme za sebou ultrazvuk ve 30.tt, kdy by měla mít váhu cca 1500g a slečna má 1800g, tak mě paní doktorka upozornila, že to zase nebude žádný drobeček, klidně prý zase k 4,5kg.

Ale potvrdila slečnu, tak se už konečně mohu podívat po nějakých růžových věcičkách, aby nevypadala jako kluk, ale měla taky nějakou parádu. A hlavičku měla tentokrát dole, tak už snad tak zůstane.

Začala jsem si také uvědomovat, že je asi už nejvyšší čas připravit výbavičku. Vyprat všechno to droboučké oblečení, které – jak se mi zdá – je strašně prťavé. Přeci jen už jsem zvyklá na trochu větší. 🙂 A tak pořád dokola peru, žehlím, peru, žehlím,… Hlavně abych to všechno stihla.

Máme za sebou také konzultaci na diabetologii. Glukoza na lačno je dobrá, ale jaké hodnoty budou přes den? A co glykovaný hemoglobin? Prozatím jsem dostala glukometr, abych se jednou týdně po celý den měřila a taky žádanku na odběry. I ty už mám za sebou, a teď už čekám na výsledky. Paní doktorka totiž říká, že miminko dost přes 4kg je z 95% jasně po těhotenské cukrovce. Tak uvidíme, co se v pátek dozvím na další kontrole. Obzvlášť, když chtěla váhový odhad miminka, který je tedy zase vyšší.

Jsem už také dost unavená, občas i nateklá, ale to spíš po námaze, nebo když dlouho stojím. Což je teď docela často, protože se nejprve mně rozlomil zub, který nakonec musel ven, a samozřejmě jsem dostala po vytržení zánět. Moje zubařka mi nechtěla dát atb, která jsem nakonec dostala od své gynekoložky, protože to je prý mnohem menší zlo, než neléčený zánět. Nakonec jsem byla u jiné zubařky, která mi řekla, že zánět je od zubu vedle a je tedy nutné se na něj podívat. V zubu byl kaz, do kterého mi vrostla dáseň, která musela pryč a já na zubařském křesle strávila 90minut. A ještě mě díky tomu určitě 2 návštěvy zubaře čekají, což není nic moc samo o sobě, a obzvlášť, když stále trpím na nevolnosti.

Se zuby si užívá i starší syn Tomášek, kterému taky museli jeden zoubek vytrhnout a další mu spravují. V ordinaci je vždy „hlučno a veselo“, ale zvládá to lépe, než jsme s manželem čekali.

Za těch posledních 10 týdnů musíme zvládnout nejen zubaře, ale také kontrolu s Tadeáškem, zda je ta jeho ručička poraněná při porodu v rámci možností v pořádku. Jak jsem minule slíbila, řeknu vám, co vše jsme právě s ručičkou absolvovali.

Ihned po porodu jsme měli ručičku motivovat jemnou masáží. Dostali jsme pozvánku na neurologii, se kterou porodnice spolupracuje. S přístupem lékařky jsem ovšem byla hodně nespokojená, protože cvičit s 14 denním miminkem to, co se s jinými cvičí cca v 5 měsících mi přišlo dost divné. A to nemluvím o jejím přístupu. Naštěstí jsem natrefila na kontakt neurologa, který se mimo jiné právě na parezy brachiálního plexu specializuje. Malému nakreslil na ručičku několik bodíků, kterými budeme 6x denně stimulovat svalíky a narušené nervíky k činnosti a spolu s ním pracuje také výborná fyzioterapeutka, která nás 1x týdně navštěvovala doma a cvičili jsme 4x denně také Vojtovu metodu a jiné cviky. V Tadeáškových 5-ti měsících jsme ještě přidali hipoterapii.

Byli jsme také 2x na EMG, kde se pak ukázalo, že ač jsme byli adepty na operaci, právě díky tomu našemu cvičení jsme se dostali tam, kam se někdo nedostane ani po operaci a tudíž se nám – naštěstí – vyhnula.

Ta doba, kdy jsme 10x denně cvičili, byla velkým náporem na psychiku a fyzicky. Tadeášek přes den baštil po 2 hodinách, v noci většinou i častěji. Prospíval ale báječně a tak jsme plně kojili až do 6-ti měsíců.
Teď už cvičíme jen spíš různými hrami.  A doufám, že i kontrola dopadne na výbornou. 🙂

Do konce těhulkování tedy máme ještě hodně před sebou, tak doufám, že vše stihneme.

Užívejte si i s dětičkami krásné prázdniny a snad i příjemné počasí. 🙂

Napsal/a: Ivana