Těhotná s VD – Ivana – 26tt.

Ahoj maminky. Ten čas tak strašně letí, ani se nestačím divit. Přinesl nám ale spoustu hezkých chvil, i těch méně hezkých, a dal nám spoustu věcí k zamyšlení. Děti si užívají sluníčka, výletů a různých akcí, které se snažíme navštěvovat, aby měly nějaké zážitky i do zásoby.

Tak jsou u nás výlety na pravidelném víkendovém pořádku ( teď to bylo jednodušší, protože pro děti toho byla spousta i v našem okolí – dětské dny, dnes piráty,… ).  A tak jsou nadšené a většinou i unavené.

Byla jsem na pravidelné kontrole u paní doktorky. Šla jsem tam – řekněme se smíšenými pocity. Jelikož stále trpím na těhotenské nevolnosti a blížil se čas OGTT, byla jsem celkem nervozní. Na radu jiného lékaře jsem si nechala udělat před touto kontrolou odběr krve na lačno, aby mi zkontrolovali glukozu nalačno. Tyto výsledky dopadly dobře, ale co na to řekne paní dr.? Kdyby tam byla moje lékařka, vím, že by to vše proběhlo bez problému. Zastupuje ji ale na nějakou dobu jiná – a to už je jiný oříšek.

Po menších dohadech a zprávy z odběrů paní doktorka nakonec uznala, že test na cukrovku opravdu  nemá cenu dělat, protože bych ho v sobě neudržela. Tak že to necháme být. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou – přeci jen druhý syn byl dost veliký a zopakovat si takový porod snad ani nechci. Tak jsem se ptala, zda když budou opět větší váhové odhady, zda bych nemohla rodit dřív, jak mi říkala moje paní dr. A to jsem si „naběhla“. Dostala jsem přednášku o tom, jak ty velké děti se rodí snáz, než ty malé a jaké komplikace s sebou nese případné vyvolávání porodu a jak je nepříjemné. Ano, vím, že 40.tt má své důvody, vyvolávaný porod (můj první) není příjemný, ale – ten druhý, kdy Tadeášek měl 4590 g, taky nebyl žádný med. A ty následky potom…  Prostě na to, že budete rodit – byť jen třeba o týden – dřív, pokud se pro to nerozhodne mimiko, zapomeňte. A tak přemýšlíme, zda nerodit jinde,  přeci jen paní doktorka to neprožila.

Po celé druhé těhotenství byly váhové odhady miminka větší, paní doktorka na ambulanci při první návštěvě porodnice také byla přesvědčená, že mimi je větší. Poslala mě na ultrazvuk, který  dal odhad 3700 g 5 dní před tím, než jsem porodila. Po celé těhu jsem měla v krvi nepravidelné protilátky, které mi byly pravidelně kontrolovány a najednou zmizely. UTZ o 2 dny ukázal ukázal množství plodové vody na spodní hranici normy. Byl to pátek, na ambulanci jiná dr. a ať tedy přijdu v pondělí. To už tam byla ta z první návštěvy a ta byla přesvědčená, že mimi bude mít víc, než odhadovaných 3 700-3 800 g a chtěla začít vyvolávat.  Volala panu primáři a ten, že pokud už mám jeden porod za sebou, ještě týden počkáme. Ona tedy vyzkoušela aspoň hamiltona a s lítostí mě poslala domů. Po cestě jsem pociťovala mírné bolesti, které jsem ale při odpoledním odpočinku se synem zaspala a vše bylo ok. Druhý den ráno jsem se probudila s bolestmi, nijak nepříjemnými, ale se zkracujícím se intervalem. Od 12 hod byly asi po 8 min, ale já se cítila v pohodě. V 15.30 odpoledne už to manžel nevydržel, i z práce ho poslali domů, že už dávno máme být v porodnici a on že nechce rodit na dálnici, tak že pojedeme. Než jsme vyjeli, bylo 16.40 a bolesti cca po 7 minutách. Po cestě mě skoro i přešly. Byla jsem přesvědčená, že pojedeme domů.  Taky bysme jeli, protože jsem – stejně jako u prvního porodu – neotvírala. Ale zase bysme zmátli malého doma, kterého hlídala babička, a nemáme to zas až tak blízko, tak to paní doktorka – mmch. stejná, jako u prvního porodu – řekla, že to zkusí trochu popohnat. Od 19 hod bolesti po 3 minutách, ale stejně jsem se neotvírala. Před 22. hod jsem si chtěla jít na chvilku lehnout a v tu chvíli jsem začala docela silně krvácet a tak šup na sál a prý to vezmeme velice aktivně. Dali mi infuzi s oxytocinem, po chvíli další dávku injekcí přímo do žíly a píchli mi vodu. Od té doby jsem měla jednu velkou dlouhou kontrakci, bolestí jsem byla mimo a říkala, že takhle už nikdy. Manžel byl vyděšený a byl přesvědčený, že do půlnoci máme mimi venku. Na chvíli mě pak odpojili od kapačky a šla jsem na přípravnu, odkud jsem se vrátila na 6 cm, a pak během krátké chvíle jsem byla otevřená a mohli jsme začít tlačit. Jenže malý nešel ven, a najednou okolo nás bylo spousta lidí. Tlačením na bříško mi pomáhali najednou 3 PA, a stejně ven nešel. Až o pár dalších chvil se konečně povedlo a malý byl v 1,02 hod. venku. Měl 4 590 g a 50 cm. Manžel celý zelený, odešel fotit malého a když se vrátil s fotečkou, na které mi ukazoval jeho váhu, nevěřila jsem ani já ani paní doktorka. Pak se mi omlouvala, že mu asi poranila ručičku, jak nešel ven. Manžel říkal, že toto mu dostatečně stačilo a na třetí ať rychle zapomenu. Že už nikdy více. Já jsem mu na to prý řekla, že je srab. V tu chvíli se i paní doktorka smála, ale později se rozbrečela, co má malý s ručičkou. Tadeášek měl zlomenou klíční kost, natažené nervy a pár natržených. Částečná obrna pažního pletence. A já – jak jsem zjistila později – zlomenou kostrč.

No a právě po tomto zážitku si říkám, že znovu toto zažít nechci a hledám nějaké východisko.

Abychom si udělali radost, a protože manžel mne bohužel nemohl doprovodit na UTZ ve 21.tt, zašli jsme si na 4D abychom viděli toho našeho mrňouska. Né že by nějak miminko spolupracovalo a bohužel má pořád hlavičku nahoře, nevyšly fotečky úplně ideálně, ale stejně jsou krásné. Kluci byli nadšení, na fotečky pořád koukají a miminku dávají dobré ráno a dobrou noc a vždy čekají, až jim miminko odpoví kopanečkem. 🙂

A jelikož jsem se nějak moc rozepsala, tak už končím a na příště vám slíbím krom novinek také zprávu o tom, jak jsme dopadli na diabetologii, kam mě poslala pro jistotu moje endokrinoložka a taky něco o tom, jak jsme po porodu Tadeáška bojovali se cvičením a léčbou ručičky.

Mějte se zatím hezky a užívejte léta. 🙂

Napsal/a: Ivana