Těhotenství po zamlklém potratu = panika v duši

Rubrika: Moje cesta k miminku

Musím popravdě říct, že tohle je můj první článek na netu. Inspirovala mě Zikminka, která je v podobné situaci jako já. Komentáře pod článkem byly dojemné, tak jsem si řekla, že mi třeba taky pofoukáte bolístky na duši. 😉

Letos v lednu jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel je o 8 let mladší (26) a věděl, že neberu prášky. Přesto, jak sám říká, si přestal dávat pozor, protože MYSLEL, že to bude v pohodě. První reakce na to, že jsem těhotná, byl dotaz, jestli bych nechtěla jít na potrat. To jsem ve 33 letech rezolutně odmítla. Týden se mnou nemluvil. Pak se choval jako puberťák, pořád mluvil o potratu. Já byla šťastná, že jsem otěhotněla skoro hned a bez problémů. Jeho jsem neřešila s tím, že si to časem sedne. Jenže po měsíci jsem si šla pro průkazku a na testy a doktorka mi potvrdila moje podezření, že je to zamlklý potrat. Už jsem nějaký čas neměla nucení na močení, přestaly mě bolet prsa a v podbřišku mě spíš bolelo než tlačilo. Ale nešpinila jsem, ani neměla jiné bolesti.

Příteli jsem pogratulovala, že mu to s tím potratem vyšlo. Vylila jsem na něj všechny svoje emoce nastřádané za poslední měsíc. V podstatě jsme se rozešli, on že děti ještě nechce, že je moc mladej. Já se v tu chvíli zhroutila, v břiše mrtvej drobeček a já přemejšlela, jestli se odstěhuju hned, nebo až po návratu z nemocnice. Přítelovi se to asi po půl hodině rozleželo a že mě má rád a děti se mnou chce, ale ještě ne hned. Řekla jsem mu, že dítě prostě chci, že bejt těhotná je úžasnej pocit a že jsem konečně měla pocit, že můj život není jen tak nějaký plácání se sem a tam. Řekl, že OK, že to teda zkusíme za pár měsíců znovu, že si vezmeme hypotéku a že se mnou chce zůstat. No asi si teď říkáte, že jsem střevo, že jsem mu na to naletěla. Taky si teď říkám, že jsem měla odejít, ale asi to tak mělo být.
Po měsíci od revize mi zjistili v děložním hrdle polyp a šupala jsem na další operaci. Vyšly mi pak špatné výsledky na cytologii a doktor mi důrazně nedoporučil min. další 3 měsíce otěhotnět. Řekla jsem si, že teda dobře, nechala si napsat HA a čekala na menstruaci.
Jenže ta nikde. Přesvědčovala jsem se, že nemůžu být těhotná, že tentokrát si přítel dával sakra pozor. A ulítlo mu to jen mimo plodný dny, to když jsem mu řekla, že jsem si vyzvedla HA z lékárny. No komunikace mezi námi dlouhodobě vázne, takže on opět MYSLEL, že už ji beru (že účinkuje až po několika dnech, mu nedošlo). Doktorka mi pak ale potvrdila, že to toho 7. 6. nemohlo být, protože plod je větší. Na to konto mi přítel v žertu řekl, že v tom případě to nemůže být jeho. Samozřejmě jsem mu celých 3,5 roku věrná jako ten blázen, takže mě to celkem vytočilo.
27. 5. jsem byla u doktorky, protože mě zase přestaly bolet prsa a zdálo se mi, že ustupují i ostatní příznaky. Ta mi řekla, že jsem sice 5+5, ale srdíčko už tlouklo jako o život, tak jsem se uklidnila. Ale jen na čas… Hrozně teď pořád plaším, abych to donosila. S potratem jsem tak trochu počítala poprvé, říkali mi od 21 let, že mám malou dělohu a že je to pravděpodobný. Jenže to vědomí, že 3 týdny v sobě nosím mrtvýho drobka, mě totálně porazilo.
Tak jsem teď v pátek 13. byla radši znovu na UZ. Doktor se mi smál, ale že v rámci zachování mého duševního zdraví mi ten ultrazvuk udělá. A krásně pořád tlouklo srdíčko v té mojí fazolce. Napsala jsem příteli smsku, že mimi je v pořádku. Od té doby se se mnou v podstatě nebaví a máme už třetí den tichou domácnost. Neskutečně se těším zítra do práce.
Jen začínám řešit to, že moje mimi se bude mít líp bez táty, který ho nechce… Vím, že spousta z vás by mu dala ještě šanci, ale já už jsem ve fázi, že ho nesnáším a fyzicky se mi hnusí. A to jsem ho ještě donedávna považovala za nejvíc sexy chlapa na světě.
Nevím, jak v téhle situaci zachovat vnitřní klid, navenek klidná a v pohodě vypadám. Ale uvnitř se to mele – strach o mimi, strach z budoucnosti, neustálé zvažování pro a proti rozchodu, vymýšlení možných řešení. Jestli bude mimčo v pohodě, tak doufám, že nebude z tohohle všeho nervák. 🙂

Napsal/a: Teru

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)

  • Matilda

    Teru, super zpráva, těším se na podrobnosti 🙂

  • Petra Vymětalová

    Teru, super zpráva, gratuluju! A teď už fakt žádný nervování 😉

  • Ježeček

    Krátká, ale dobrá zpráva!! 🙂 Těším se večer *

  • Teru

    Tak jen kratce z mobila. Mimcu se dari a zatim vse ok. Vic napisu vecer. 😉

  • Ježeček

    Musím přiznat, že jsem tvůj článek odsouvala k přečtení, až budu sama a nerušená. Ikdyž v našem početném několikageneračním složení je to v podstatě nemožné 😉
    Teď jsem si ho přečetla i se všemi příspěvky od holek. Takže v podstatě nemám co říci jiného…
    Vykašli se na chlapa a řešení problémů – buď v klidu, užívej si toho nejhezčího pocitu, který existuje. Jemu to buď dojde a neurychlíš to ničím, prostě k tomu musí dojít sám, nebo mu to nedojde a nemá cenu se s tím stresovat a živit v sobě nepěkné myšlenky až nenávist.
    Uklidni se, buď trpělivá a pořád si hlaď bříško a usmívej se! Ať máš krásné, usměvavé miminko! Tohle se vyřeší samo.
    Rodinu máš a máš v ní podporu, takže rozhodně nejsi sama a máš komu se svěřit a ukazovat obrázky z uz.
    Já mám taky za sebou nějaký ten „neplatný pokus o mimi“ a držím se toho, že chlapa můžeš potkat v 50 letech, bude to ten pravý a nejlepší, ale dítě v 50 už mít nebudeš. A kolik je ženských, které jsou samy, není to lehké, chybí chlap nejen na výchovu, ale co si budeme povídat i v té posteli na pohlazení a obejmutí, ale když se podíváš do té menší postýlky, tak ti to několikanásobně vynahradí a jednou to příjde a bude i ten pravý. A může to být i ten současný, většina lidí dospěje a dostane rozum 🙂
    Neplač, usměj se a dokaž i sama sobě, že jsi šťastná, protože podle tvých řádků jsi! 🙂 *

  • Marinada

    Teru, blahopřeji k těhotenství. Problémy s partnerem mě mrzí, asi to chce čas, ale pokud vám komunikace vázla i před otěhotněním, asi bych od něj žádný zázrak nečekala. Moc držím palce, ať všechno dobře dopadne a ať miminko hezky roste, to je teď to nejdůležitější.
    PS: Já měla vstup do těhotenství taky dobrodružný, partner mimi nechtěl…a když pak chtěl, tak už jsem ho (myšleno partnera 🙂 )zase nechtěla já, tak chápu moc dobře, jaké myšlenky se v Tobě melou. Drž se, brzy bude líp – ať už s chlapem nebo bez něj.

  • Teru

    No vy mi dáváte. Myslim v dobrym. :))) Děkuju za krásný reakce.
    Víc o mně se určitě dozvíte v dalším článku. Bydlím na Kladně, nikoho kromě přítele a jeho rodiny tu neznám. V práci jsou všichni lidi z Prahy, nebo i odjinud, takže nemám ani s kým zajít na kafe a vypovídat se. A kamarádky se nějak poztrácely, co jsem se odstěhovala z Prahy. Zázemí mám, toho se nebojím, naštěstí mě moje rodina je ochotná hodně podržet a já jsem jim za to vděčná.
    Doma pořád ticho, přítel sluchátka na uších a paří na počítači. Já mu to nezazlívám, lepší než kdyby seděl v hospodě. Navíc i já jsem pařanka a tak jsme se i seznámili. Jen mám jiné priority, obzvlášť posledních pár týdnů. 🙂
    Příští pátek jdu na screening a snad dostanu průkazku a první fotečku, tak vám to postnu. Doufám, že to dopadne, jinak přítele přetrhnu vejpůl.

  • Zava

    Teru, moc ráda bych ti kromě fazolku v bříšku gratulovala taky k velkému třesku v hlavě přítele. Pevně věřím, že k tomu dojde a že se potom změní i tvoje momentální city k němu. Vůbec se ti nedivím, že to takto cítíš. Ať to všechno dobře dopadne. S chlapem nebo bez něj. On už se nějaký super tatínek pro mimíska najde. Zeptej se holek tady 😀

  • johana

    Pěkný a smutný článeček. Blahopřeji k těhotenství a Teru špatné dny máš vybrané a už bude pohoda.Přeji hodně štěstí…

  • Teru, moc gratuluji k fazolce v bříšku. Budu ti držet všechny palečky aby bylo vše v pořádku. Hlavně musíš být v klidu ty. Co napsat k příteli? To je těžké. Pokud můžeš odjet někam na pár dní, tak jeď. Všechno si srovnej a pak uvidíš jestli to je tak špatné jak píšeš.
    Budu se těšit na další těhu článeček 🙂

  • Ahojky Teru, vítej mezi netové pisatelky i tady na Vdé!!! 🙂 Moc krásně a pravdivě ti to napsala Matilda, Lien i Petra…

    Vím, že tobě nikdo „čas“ nedává, ale ty buď přesto velkorysá a dopřej mu ho. Možná v tu dobu příjdeš na to, že bez něho nemůžeš/nemůžete být, anebo bez všech momentálních emocí příjdeš na to, že se na takového člověka, který utíká před zodpovědností a životem nemůžeš spolehnout a nechceš se pořád strachovat, kdy a proč zas uteče.

    Teď buď trošku sobec a věnuj se jen sama sobě a mrňouskovi, který teď ze všeho nejvíc potřebuje klidnou maminku a cítit, že je milovaný. Těhu hormony s člověkem dokážou pěkně zacvičit 🙁 Užívej si toho pocitu, že máš nádherný dar v sobě nosit nový život, koukej po pidi oblečení, kočárcích, přemýšlej nad jménem…nic neplánuj a nekombinuj coby, kdyby…nech to plynout všechno se vždy vyřeší…

    Samozřejmně, že je lepší, když jsou na všechno dva – jak na starosti, tak na radosti…posílám ti velké obejmutí a spoustu sil do dalších dní!!! A ještě něco…je nás tu (alespoň pro virtuální podporu) víc jak DVA 🙂

    P.S. jedna pidi rada – přidej se k těhu pisatelkám do projektu „Těhotná s VD“ 🙂

  • Teru, gratuluju k těhotenství. A držím palce, ať je vše v pořádku.
    A souhlasím s Matildou, že chlapi někdy potřebují čas se s tím srovnat a přeplánovat plány.
    Asi bych nic radikálně hned teď neřešila, spíš to nechala být.
    Znám spoustu chlapů, kteří potřebovali jen ten čas a jsou z nich fajn tátové. A zas jiné, kteří plánovali a pak je realita zaskočila.
    TAk si užívej vědomí mrňouska v bříšku a zas napiš.

  • Matilda

    Teru, sluníčko… Teda, za prvé se v tobě strašně melou těhotenské hormony. V této době vyžaduje přímo nadlidské úsilí, abys něco chtěla vyřešit. Za sebe bych se věnovala jen myšlence na drobečka a záležitost doma bych nechala koňovi. Myslím, že je třeba, aby se spousta věcí usadila, víš, oni chlapi jsou v určitých okamžicích fakt jak malí Jardové. Chovají se jak děti ve školce, v tu chvíli myslí hlavně jenom na sebe a neumí dělat žádné kompromisy. A ruku na srdce, jestli mít nebo nemít dítě, tady žádné kompromisy ani neplatí. Dej mu čas, aby mu pomalu docházelo, jaké má vlastně priority. Každopádně si bude muset přiznat, že se brzy narodí jeho vlastní dítě, jeho krev, potomek jeho rodu. On si bude muset ujasnit, jak k tomu chce přistoupit, a na to fakt potřebuje kupu času.
    Přikláním se taky k tomu, co píše Lien – můžou nastat okamžiky, kdy ti asi bude líp bez něj (i když tě čeká asi těžší období, nevím, jaké máš zázemí), ale bez stresu z neustálého obhajování, že bylo počato dítě (vždycky za to můžou dva), i když on si to ještě nepřál. Možná by po nějakém čase (netuším, jak dlouhém – týden? Měsíc?) stála za to večeře a přátelský pokec v nějakém neutrálním prostředí, kde byste se snažili probrat všechno, co vám leží v hlavě, a hlavně v klidu co nejvíc bez emocí.
    Víš, miminko by mělo hlavně cítit, že je chtěné a v tomhle u tebe nevidím problém 🙂
    Cokoliv, co budeš potřebovat probrat, napiš. Tady na VD je komunita úžasných ženských, které mají srdíčko na tom správném místě a ve chvíli, kdy je nejhůř, naklušou na pomoc a nebojí se ani té materiální. I já třeba jednou budu moci vrátit aspoň střípek toho, co naší rodince bylo jimi darováno, když jsme měli hodně bídné okamžiky.

  • Lien

    Teru to je pěkný článek, také ti blahopřeju k těhotenství a přeju ti trochu klidu, který oběma určitě prospěje. K rozhodnutí zda odejít či ne je těžko něco říci, nemám žádnou představu jak čistě prakticky by se ti žilo bez přítele, tedy zda máš jiné zázemí, i když i pokud ne, většinou je lepší být v klidu sama, než vynervovaná s partnerem, ale tohle rozhodnutí se udělá samo, tím bych se asi pokusila netrápit, i když je jasné, že je to těžké.
    Doufám, že i když bys nepsala pravidelně, dáš vědět, jak to všechno dopadne. Držím palce

  • Petra Vymětalová

    Teru, gratuluju k prvnímu článku na netu i k mrňouskovi v bříšku.
    Pravda, ta situace celkově zrovna na gratulaci není, ale určitě budu držet pěsti, ať se vše v dobré obrátí.
    Ráda bych nějak poradila, ale v tomhle se radí opravdu hodně těžko a hlavně to nakonec musí stejně rozlousknout každý sám. Věř ale tomu, že se rozhodneš správně a všechno půjde tak, jak to má teď prostě být. No a nakonec bude dobře 😉

    Když budeš mít chuť, napiš i do těhu diskuze – http://www.vasedeti.cz/diskuzni-forum/?wpforumaction=viewtopic&t=12247.0 – určitě se i tam brzy někdo ozve 😉

    No a jestli budeš mít chuť pokračovat i v psaní článků, tak bychom tě mohli zařadit i do našeho projektu Těhotná s VD 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist