Tak jsem se těšila na miminko, ale…

Rubrika: Moje cesta k miminku

237321_hospital_roomAhoj holky.
Taky jsem se rozhodla, že vám napíšu svůj příběh. Moc jsme si přáli mět miminko a za půl roku jsem otěhotněla, přítel byl šťastný a já taky…

Měla jsem strach, aby se miminko udrželo, protože s tým mám problém.
Tři měsíce uběhly a vše bylo v pořádku. Začali jsme žít těhotenstvím a čím dál víc se těšit, aš se nám miminko narodí, zvědaví, co to bude, jestli holčička nebo kluk. Bříško začalo jít pomali vidět a naše miminko začalo být velkou součástí naší rodiny, měla jsem ještě strach z testů v 5. měsíci, ale ty dopadly taky dobře a já jsem cítila, že už mě nemá co ohrozit, ale opak byl pravdou.
Když jsem došla,tehdy už s manželem, na velký utrazvuk a viděli to malé stvoření, draly se nám slzy do očí a manžel jen zářil, vše vypadalo v pořádku, jen paní doktorce se nezdála velikost a tak nás pozvala za 14 dní znovu na kontrolu. Za 14 dní se díval jiný lékař a nezdálo se mu něco na srdičku, utěšoval mě, že to nemusí nic být, že nás odešle na kardiologii a tam se uvidí, co a jak, já samozrejmě plakala, ale na druhou stranu se utešovala, že to nic nebude, že nám testy vyšly v pořádku a kdyby náhodou něco, tak se dnes operují srdeční vady i v bříšku ženy.
Došel den D a my se vydali na vyšetření, srdce jsem měla až v krku, strach veliký, ale doufala jsem, že to bude ok, a potom došel ten šok, sdělili mě, že dítě má tak velkou srdeční vadu, že je života neschopné a po porodu zemře hned po odstřihnutí pupeční šňůry. A já tam stála, slzy mě tekly a nemohla jsem uvěřit, co mi to tam říkají, že mé miminko, na které se tak velmi tešíme, které cítím, jak kope, od 18. týdne, mi má umřít.
Nastal velký kolotoč vyšetření a k srdeční vadě se přidávaly další vady, jako ve zlém snu. Zjistilo se, a to jsem byla už v 23. týdnu těhotenství, že na miminku se příroda moc vyřádila, mělo rozštěp patra, rtu, čelisti, rozštěp pupku a výhřez orgánů (a to tak velký, že by nebylo schopné života ani s touto vadou), asymetrie plodu, zakrslé ručičky a já nemohla věřit, vždyť vše vypadalo v pohodě, testy taky, tak jak to, proč.
Kdo si zažil něco podobného, ví, o čem píšu. Velmi bolestivé období. Nejhorší byl ten pocit, když jsem veděla, že vše je ztracené, a já své miminko cítila, jak jsi pokopkává, a místo radosti cítila jen velkou bolest a věděla jsem, že je konec.
Rozhodli jsme se těhotenství ukončit, nevydržela bych do 9. měsíce, ani miminko, začalo ve mě umírat. Podstoupila jsem 3D utrazvuky a tam ho viděla naposledy, moc mě to bolelo a manžel, ten se už nedíval, ještě amniocentézu kvůli vyšetření chromozonů. Takto jsem chodila týden, a byl to nejdelší týden mého života, když nastal den ukončení, říká se tomu indukovaný potrat, já myslela, že to psychicky ani nezvládnu, manžel mě velmi podržel a pomohl.
Ráno mi dali do ruky kartu a nějaké hormony a řekli, běžte naproti, tam vám to píchnou. Bylo to překonaní sama sebe, myslela jsem, že uteču, ale vlastně před čím, stejně není zachrany, dostala jsem hormony, zavedli mě na pokoj, kde jsem noc před tým spala (prý na to tam nemají porodní sály) a začalo to. Netrvalo to naštestí moc dlouho, asi 5,5 hodiny, manžel tam byl se mnou a pomáhal mi od bolestí masážemi.
Bylo to hrozné, rodit a vědět, že nebudu si moc pochovat miminko, že ho rodím, aby umřelo. Byla to holčička a bolest, kterou mi to přineslo, mám v sobě ještě dnes, i když tomu budou 2 roky a vím, že nikdy nezapomenu.

Napsal/a: bobina 2

Toto taky stojí za přečtení!

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →
Jindřichův Hradec

Prohlédněte si Jindřichův Hradec. S našimi tipy o nic nepřijdete

Jindřichův Hradec si zaslouží vaši pozornost. Je to nádherné město s pěknou historii. Najdete tu nádherné chaty a chalupy,

Čtu dál →

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (79 vyjádření)

  • Anonymní

    AhojHelízku,děkuji Ti za odpověď.“Do této doby s tebou komunikovala moje manželka. Miluji svoji nastávající manželku a MOJE “ NAŠE SVIŠTĚ!
    Ozvi se!

  • AHOJ,MÁŠ PRAVDU MOC ZÁLEŽÍ NA PŘÍSTUP LÉKářů.taky všem maminkám,přeji aby jim to všechno dobře dopadlo.

  • Anonymní

    ve svych 34 letech cekam prvni mimi. jsem ve 28 tydnu a dodnes nevim,co se jeste vsechno muze stat. obdivuji te bobino,zes to vsechno tak ustala.dokaze me nejvic vydesit pristup nekterych lekaru.tohle si vůbec neumim predstavit. ja jsem otěhotněla 4 mesice po operaci cysty.je to vytoužené mimi. už jsme s přítelem nedoufaly.že ho někdy budeme mít.proto taky tobě a mnoha dalším přeji jenom zdravé děti. a ono je i hrozně důležité i přístup lékařú.jestliže tu práci nechce dělat,at jde od toho.

  • Taky jsem přišla o holčičku Klárinku.Měla jsem krásné bezproblémové těhotenství.Nachystané věci,starší holčičku nachystanou,že jedu po týdenním přenášení pro sestřičku.Nedovezli jsme si ji,protože ji lékařka nechala 20minut dusit v mém těle,které jsem pak nesnášela.Byla silně postižená,nevnímala,epileptické záchvaty,kanylu v krku,živila jsem ji sondou a cvičila pilně Vojtovu metodu.To je něco fantastického!!!!Já měla štěstí,že byla tam moc nemocná,že ani neplakala.Tak jsme rozpohybovali ruce a maličko hlavičku.Zemřela sama v Hradci,protože já otěhotněla a to zcela záměrně.Psycholog nám doporučil,když chci mít doma takle silně postižené dítě ať kvůli zdravé starší dcerce máme jestě jedno dítko.Klárka zemřela a teď se vyvaluje v postýlce syn.Jsem velmi,velmi ráda,že je tu s námi,ale mám v srdci tři děti a nemám ráda kolonku počet dětí.Jestě jednu věc pro Klárku udělám a teď možná někoho naštvu,ale dala jsem žalobu na tu lékařku,kdyby jste tam byli nevěřily byste jak škaredě se ke mě chovala.A já už to můžu srovnávat rodila jsem po druhé.Strašně se to táhne.Nemocnice po roce nedala veškerou dokumentaci právníkovi a tak nás čeká soud.Nechci žádné peníze,jen chci aby se to nikdy nestalo mé dcerce!

  • vicikovka

    No já jen valím zraky nad příspěvkem anonymní momovy. Nepřipadá ti to kruté napsat něco takového maminkám, které se radovaly ze svých bříšek a o své nemocné poklady přišly?

    Obdivuji sílu všech maminek, které jsou schopné se rozdělit o svou neuvěřitelnou bolest. Hodně štěstí vám všem, hlavně hodně zdravých miminek a spoustu rozumných a laskavých lidí kolem vás :-))).

  • Ahoj Ježečku,
    to mi je moc líto, přeji ti pevné nervy.Neposlouchej jiné lidi, jak jsem už psala oni neví jakým trápením jsme prošly,jaká bolest v nás zůstala.Já vím že nikdy nezapomenu.Měj se a pevné nervy bobina 2

  • Ježeček
    Ježeček

    Ahoj, taky jsem si tím minulý týden prošla…Byla jsem ve 22.týdnu a vyvolávali mi porod. Taky jsem si vyslechla od mých kolegyň v práci, že nejdříve chci děcko a pak ho dám pryč. Je to hrozné a kruté odsouzení! Pokud je jisté, že má vady neslučitelné se životem, tak není na co čekat. I tak to bolelo fyzicky a co teprve psychika! A nosit dítě, cítit že kope a vědět, že ho nikdy neuvidím, protože okamžitě po narození umře a nezvládne ten život samo, je sebetýrání! Opravdu vím o čem mluvím, jak říkám minuou středu jsem porodila holčičku, která by také život nezvládla, ani pár minut.
    Pa *

  • Ahoj anonymní z posledního příspěvku,
    nesuď pokud jsi sama takoveho něco nezažila, ty vůbec nemáš představu jaké to je mět v sobě život a vědět že v tobě umírá.Má holčička nebyla života schopná a ani bych ju nedonosila, umírala ve mě a ty mě chceš říct že bys čekala, den co den, minutu co minutu až umře v tobě.Jsou takové maminky,které vědí že mimi v nich umírá jako ve mě a čekají až umře.Jejich síla musí být obrovská.Já nejsem žadný slaboch,ale tohle bych nepřežila.I tak bylo bolesti mnoho.Víš co to je za pocit vědět že mimi jsi nikdy živé nepochováš a přece ho teť cítíš jak kope.Nazívat takovéto maminky že své děti zabijí, je podle mně hnus.Doopravdy nevíš o čem mluvíš, pokud jsi to nezažila a věřím že né jinak bys takto nepsala.Přeji ti, abys takovýmto stresem nemusela nikdy projít.Přeji jen vše dobré bobina 2

  • Anonymní

    Mám pocit, že je lepší i takové nemocné miminko porodit, dát mu jméno a ono pak „v klidu“ umře. Sice bude žít jen velmi krátce, ale aspoň bude s rodiči, kteří ho (snad) mají rádi i takové jaké je… Ne, nechat ho zabít – to mi připadne vůči němu nefér a příliš drastické. Jak tu už někdo psal, ono žije – hýbe ručenkama a noženkama – neví o své nemoci a z ničeho nic je jeho život tak násilně ukončen. Nezlobte se, z Vašich příběhů je mi to všechno moc líto, přeji Vám vše dobré. momova

  • Tak to mi je hrozně líto, bude to stresující období plné smutku a velké bolesti.U mě to probíhalo tak jak jsem psala v tomhle článku vyvolají ji porod teda oni tomu říkají indukovaný potrat, až porodí odvezou ji na sál na vyčistění.Já jsi myslím že miminko při mém porodu, když jsem vytlačila hlavičku tak ji nachvili zastrčili spět a mimi umřelo tak jak se to dělalo zastara, ale nevím to přesně.Jen vím že mimi odvezli na patologii na pitvu.Záleží co ona sama bude chtět vedět, jakého pohlavví mimi bylo atd.Já na co jsem se zeptala tak na vše jsem dostala odpověď.Po porodu(indukovaném potratu)dostane léky na zastavení laktace.Kdybys chtěla více informací tak mi napiš na email bobina4@gmail.com zodpovím ti na co se budeš chtět zeptat.Žádné slova utěchy v tomhle případě nemám sama vím jak moc mě to bolelo dojít o mimi na, které se tak moc těšíme.Jen jí můžu popřát mnoho sil.bobina 2 (budu zapsána pod bobšo, protože se mě nedařilo přihlásit pod bobinou 2 tak jsem se musela znovu zaregistrovat pod jinou přezdívkou)

  • Anonymní

    ahoj,moje kamarádka mi dnes řekla,že musí pro vvv ukončit těhotenství ve 22tt.Je mi hrozně.Já jsem potratila před 4lety v 10.týdnu.Mám teď zdravou a divokou holčičku-1,5roku.Hledala jsem tady nějaké informace,jak vlastně tohle probíhá,když je dítě ještě živé..moc tomu nerozumím.Může mi někdo otevřeněji říct,co se s miminkem po takovém potratu děje a jak a kdy ho usmrtí? Zní to možná otřesně,ale je mi kamarádky tak hrozně líto,tolik mimi chtěli..tak bych aspoň ráda věděla něco víc.Jí se ptát nikdy nebudu.Kéž by už byla z toho trošku venku a znovu otěhotněla.Děkuji za pochopení a případnou odpověď.

  • Anonymní

    Přeji ti, aby vše dobře dopadlo a jen velkou radost bobina 2

  • Anonymní

    bobino i já jsem musela takhle porodit holčičku na 30 tt.nyní to jsou 4 roky a jsem v 34 tt a čekáme zase holčičku.zatím to vypadá vše v pořádku takže vám se to určitě taky povede.nikdy se na to nedá zapomenout ale doktoři v Ústecké nemocnici mi hodně psichycky pomohly a za to jim děkuji.

  • Marcelo, přidávám se,brečím tu do klávesnice, a říkám si, že TOHLE bych snad nezvládla… já vím, že bych to musela zvládnout, ale je to hrozně bolestné a moc obdivuji vaši statečnost. Přeji všem jen to dobré a držím palce, ať už ničím takovým nikdy nemusíte projít.

  • Anonymní

    Zdravím všechny,které si prošly tímto peklem.Je mi po přečtení těchto smutných článků moc úzko.Já bych se s něčím takovým nedokázala vyrovnat nikdy,proto obdivuji Vaši sílu to překonat a najít nový smysl žít dál.Přeji všem jen to nejlepší.Marcela.N

  • to bude v poho

  • Anonymní

    Bobino, jak ja Ti rozumim. O chlapecka jsme prisli ve 20 tt. Na ultrazvuku hotove miminko, pohyby od 18 tt. Mame jiz zdraveho syna, nic zleho jsem si nepripoustela, ikdyz vysledek z triple testu vysel 1:75 DS. Rozhodli jsme se s manzelem, ze pujdu na odber pl. vody. Ac v naprostem klidu a psychicke pohode, tri dny po zakroku mi odtekla voda. Za 14 dni jsme se dovedeli, ze miminko melo opravdu DS. Nikdy bych neverila, ze to budeme prave my a „vybereme“ si 1% potratu po amn. i 3% pravdepodobnost vyvojove vady. Vsem nastavajicim maminkam drzim palce a preji, at nic takoveho neproziji.

  • Anonymní

    Tak jsem si to taky přečetla a je mi z toho stejně smutně jako ostatním.Mám za sebou(už je to dva roky)podobnou zkušenost,čekali jsme po 10 letech vytouženého chlapečka po holce,všechno bylo super,bez jakýhkoliv problémů až v 37.týdnu najednou KONEC!Žádný pohyb,žádné kopnutí,prostě nic.Po 15-ti hod.porodu se mi narodil mrtvý Davídek,byl naprosto vývojově v pořádku,ale diagnóza podle pitvy byla nesmlouvavá:inrautterinní asfixie.Skřípnul si bůhvíčím pup.šňůru a pomoc v tomhle případě musí být max.do 5-ti minut a i tak hrozí nevratné poškození mozku,který byl bez kyslíku,a tu by stejně nikdo z lékařů nedokázal realizovat…ALE bylo14.7.2006 02.48 hod. a nám se narodila-vlastně skoro za rok(Dáda umřel 3.6.2005)krásná a zdravá holčička a tolik spěchala na svět,že nikdo nestíhal ani pan doktor přijet z 2.patra dolů na sál,no není to super?Dnes je jí 16.měsíců a je to divoška,tím chci jen říct,pokud máte okolo sebe ty správné lidi jako jsem měla naštěstí i já,nezoufejte,sice to nikdy nezmizí z paměti a hlavně to ani nikdo po Vás nemá právo chtít,ale určitě se Vám povede mít znova krásné a zdravé mimčo,přeju Vám to,Hanka

  • redakce

    Kopíruji z redakční pošty (Jarmila):
    ====================================================================
    Všechny příbehy jsou strašně smutné a můžou postihnout kohokoliv. Já mám za sebou těchto zkušeností 6, jedinou radostí v mém životě je, že se mi podařilo přivést na svět, bez žádných komplikací, zdravého chlapečka, kterému je nyní 8 let. Před týdnem jsem opět přišla v 17. týdnu o vytoužené miminko. Věděli jsme, že to bude chlapec a já mu dala jméno Milánek. Předčasně mi odtekla plodová voda a na doporučení lékařů bylo mé těhotenství opět ukončeno. Já to ale nevzdám a druhé dítě mít budu, musím věřit. Všem maminkám, které něco podobného potkalo, přeju krásná a hlavně zdravá miminka.

    Poslal(a) anonymní

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist