Toto letí, už máme začátek dubna… I když už jsem na konci 24. týdne, přeci jen se vrátím o měsíc zpět. Bylo to pro mě hodně přelomové. Hodně se změnilo a konečně jsem si připadala „těhotně“. 20. týden těhotenství byl pro mě hodně smutný, ale nakonec radost z rostoucího mimča zvítězila. Hezky jsem se překulila do druhé poloviny těhotenství a teď vím, že čas poletí jako voda a hodně rychle to uteče… a je třeba si to hezky užít, protože je to (asi) naposledy.
Dozvěděla jsem se, že moje kamarádka přišla o miminko. To mi bylo vážně nejvíce líto ze všeho, protože jsem jí to hodně přála.
Pak jsme měly s jinou kamarádkou podivnou rozmluvu, ze které mi vyplynulo, že už nemá zájem se se mnou setkávat, i když to ke mě má 5 min jízdy autobusem. Prý proto, že jsem „ta mamina“. Tak jsem chvíli nevěděla, jestli to mám brát jako urážku, nebo jestli jsem „nějaká divná“ já. )-: Probíraly jsme to ještě s jednou naší společnou kámoškou a vyplynulo nám oběma, že nás prostě odstřihává pro to, že máme děti. Smutné na tom je, že s touto kamarádkou se známe od střední školy a prožily jsme spolu hodně. Je divné se s ní „loučit“ někdy po třicátém roce života kvůli banalitě… ale ona to tak momentálně vidí. Třeba se ještě potkáme někde na společné cestě a v klidu si to vyříkáme u kafíčka.
Posledním krokem bylo ukončit cvičení, na které jsem docházela 4 roky. Hezky se nechat protáhnout, někdy příjemná masáž. V případě bolesti některé části těla, nebo řešení akutní situace bylo možné se věnovat tomu, co nejvíce pálí… Teď je tak na 2 roky konec. Chvilku jsem si říkala, že jsem si měla koupit ještě jednu permentku a tu využít jen, když by to ještě šlo, třeba právě na ty masáže. Dnes, na konci 24. týdne těhu, mě to přešlo. Vyřešila jsem to tím, že jsem si koupila nové plavky a chodím plavat. Alespoň něco pro sebe dělám.
Své kalhoty jsem definitivně uklidila hodně dozadu do skříně a začala nosit vše těhotenské… Halenek a svršků mám dost, díky kamarádkám. Ale musela jsem nutně sehnat ještě jedny kalhoty. Moje mamka mi slíbila dárek k narozeninám, tak jsme šly vybírat. Byly jsme ve 3 obchodech a nic. Pokud bych chtěla sukni, nebo třeba zelenkavé kalhoty, tak si asi vyberu. Ale kalhoty v černé nebo šedé barvě, aby mi sedly, ani náhodou. Za dva dny na to jsem udělala další kolečko po oblíbených second handech a vyplatilo se. Kalhoty mám právě na sobě a jsou super. Stačilo zkrátit nohavice a po prvním nošení i dát gumu do pasu, abych pak nemusela kalhoty co 10 m popotahovat směrem nahoru. 🙂 Jen začínám mít problém se zimní bundou, tak doufám, že ji za pár dnů nebudu potřebovat a přijde to dlouho očekáváné jaro a s ním vše, co k němu patří.
Bříško hezky porostlo. I když ne moc, jak mi všichni říkají. Mně se ovšem zdá dost velké. Vždyť „Svišť“ uvnitř mě už má krásných 21 cm! A má se čile k světu.
Napsal/a: Pavluschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Děkuji vám všem za ohlasy. Vím, že si to kamarádka musí projít sama a když Pán Bůh dá, tak si zase cestu k sobě najdem. Všechno chce svůj čas. Jen někdy ta trpělivost není.
Bundu už jsem vyměnila za tenkou a dneska to už vypadalo jen na tričko, ale byla jsem ještě v práci, kde moc letních věcí neunosím… a od zítra mám dovolenou, tak se těším, že stihnu to, co nestíhám a taky si odpočinu… (-:
Hlavne ,at jste vsichni ZDRAVI!!..kamaradce,kamaradctvi,dej cas..je to i pochopitelne..ikdyz i „divne“..musi to byt pro ni bolestne..a bolest zatemnuje jine veci..dej tomu cas..a „netrap“svoji tehu hlavinku 😀
Přeji ti, ať jsi ty i svišť, jak sama píšeš, i nadále v pořádku!
Milá Pavluschko, přidávám se k holkám – jak napsala Nuninka – i přes smutné události a nepříjemné zprávy doufám, že si bříškatění užíváš. To je teď nejdůležitější – Tvoje miminko :-). Nic jiného teď důležitějšího není.
Kamarádka je asi smutná, asi si s tím neví rady, nevím, neznám ji, třeba se jí to nějak uvnitř dotýká, že budeš mít miminko, možná po něm také touží. Ale – s tím se musí porovnat ona. A Ty tomu asi v tuhle chvíli pomoct nemůžeš. Chci říct, že to je „problém“, který si musí vyřešit ona sama. Jste-li kamarádky od školy, je docela dobře možné, že si k sobě cestičku časem najdete. Podle mého názoru je dost pravděpodobné, že jí budeš chybět a třeba se ozve nebo se někde náhodně potkáte. Však uvidíš, na házení flinty do žita je vždycky času dost. Hlavu vzhůru :-).
Příjemné kulacení a ať jde všechno tak, jak má :-).
ke kamarádce, nediv se jí dej jí čas, není to pro ni asi jednoduché a nikde není dáno že nenastane situace kdy se to otočí a vše srovná…tohle chce jen ten čas….
ižívej si jednadvaceticentimetrového sviště a přeju krásný zbyteček těhulkování…a hlavně to sluníčko a odhození těsné bundy…
I přes smutné zprávy doufám, že si těhotenství hezky užívás. Hlavně se tím netrap, třeba se to ještě v dobré obrátí.
Mobile Sliding Menu