Můj druhý porod – neporod

Rubrika: Moje cesta k miminku

751051_tristans_birthday_1Po dvou nevydařených těhotenstvích jsem čekala své druhé dítě. I přesto, že jsem měla na děloze dvě jizvy po předchozích operacích a byl mi doporučen císařský řez ve 38. týdnu těhotenství, jsem se rozhodla miminko donosit alespoň do termínu. Podepsala jsem v porodnici revers a zůstala jsem doma na vlastní zodpovědnost.

Den před termínem měl následovat odjezd do porodnice ve Vrchlabí a pokus o domluvu vyčkat alespoň do začátku porodu. V jiných porodnicích mi v tomto přání vstříc nevyšli.
Naše miminko se ale rozhodlo, že si svůj čas i místo narození určí samo.

Jsou čtyři dny před termínem. Čtvrtek večer. Cítím se, jako bych se opravdu hodně přejedla a nemůžu usnout. O půlnoci stále nespím a zkouším najít polohu, ve které se budu cítit dobře. Navíc se miminko opravdu hodně hýbe. O dvě hodiny později mě napadá, že mám asi poslíčky. Jdu se tedy osprchovat. V půl třetí si měřím dobu mezi kontrakcemi. Dostávám se na devět minut. Jsem přesvědčená, že se jedná o poslíčky, protože interval se nezkracuje.
Manžel vstává a padne rozhodnutí vyrazit ihned. Chci ještě venčit psa, povlékat postele a další nesmyslné věci. Jediné, co ale dokážu, je ležet a hledat úlevovou polohu. Tu nalézám na všech čtyřech. Manžel mě několikrát upozorňuje, abych se oblékla. Než jsem schopná vyrazit, je půl páté ráno.

Dávám vědět babičce, že vezeme starší dceru na hlídání. V autě bez možnosti polohování prožívám peklo. 250 km dlouhá cesta do Vrchlabí se začíná rozplývat jako pára nad hrncem. Zkouším měřit interval mezi kontrakcemi, ale nejsem schopna zapamatovat si předchozí čas, takže vůbec nevím, po jaké době přicházejí. Připadá mi, že pořád. Konečně vykládáme malou a zůstáváme v naprosto neznámé nemocnici. Moje představa o hezkém porodu se pomalu ale jistě vytrácí. Představuji si klasický, nevstřícný personál a lékaře, který mi vynadá, až zjistí podepsání reversu a můj zdravotní stav.

Ale pletu se. Sestry jsou velmi milé. Nikdo, kromě mě, nepochybuje, že mám kontrakce. Já stále myslím, že jsou to poslíčky a že mě pošlou domů.
Vyšetřuje mně lékař, pročítá moji zdravotní dokumentaci, kterou pro jistotu stále vozím s sebou.

„Tak paní, už máte pěknou půlku za sebou, jste otevřená na čtyři, pět centimetrů.“
TAKŽE JÁ OPRAVDU RODÍM!
„Pane doktore a co to tedy dokončit normálně, když už stejně porod běží?“
„TAK JO.“

Příštích několik kontrakcí jsem jako ve snu.
TAK JO? Po těch x návštěvách různých lékařů a nemocnic, kdy mi všichni tvrdí totéž. Normální porod nemožný, těhotenství ukončit císařským řezem ve 38. týdnu.
TAK JO? Bez vyhrožování smrtí a podobnými katastrofickými scénáři.
TAK JO? Doktor z vesnické nemocnice, který se ale evidentně konce pánevního ani jizev na děloze nebojí. Čiší z něj přirozená autorita, zkušenost a klid.
TAK JO!!!!

Sestra odchází oznámit manželovi, ať se připraví, že se mnou může být.

Jen pro jistotu si ještě lékař dělá UZ vyšetření a zjišťuje malou porodní váhu a velmi málo plodové vody. Bere v úvahu všechny aspekty a své rozhodnutí nakonec přehodnocuje. Nenastává však žádný nátlak, na který jsem zvyklá. Jasně a srozumitelně mi vysvětluje riziko.
Slíbit mi může, že já budu v pořádku, ale pokud by se cokoli s dělohou stalo v době, kdy bude mít dítě venku tělíčko, ale hlavička bude ještě uvnitř, nemůže mi zaručit, že ho dokáže vyndat živé. Už takovou zkušenost prožil v Libyi a dítě museli vyndavat po kouskách. Tam ale mají jinou mentalitu, jde jim především o živou a zdravou matku. Děti prý berou stylem Aláh dal, Aláh vzal, bude jiné.

V tu chvíli si nedokážu přesně představit, co míní tím „po kouskách“, ale vybavuje se mi zkušenost manžela s kůzletem, které veterinář z kozy vyřezával. Později zjišťuji, že to zřejmě bylo míněno opravdu doslova.

Dostala jsem se dál, než jsem vůbec doufala, nechci jít přes mrtvoly a vůbec ne přes mrtvolu svého dítěte. Rozhoduji se rychle, a to pro sekci.

Pak jde vše ráz na ráz, za pár chvil se probouzím na pokoji, kde je se mnou manžel. Asi o půl hodiny později nám přinášejí naši krásnou, zdravou dceru. Můj pocit z porodu i z rozhodnutí, které jsem nakonec učinila, byl výborný. Narozdíl od první sekce, do které jsem byla doslova vmanipulována a doposud mám nepříjemné pocity s prvním porodem spojené.

Po týdnu jsem měla ještě možnost s PANEM doktorem mluvit a ukázalo se, že naše rozhodnutí bylo správné. Jizva po sekci už byla velmi ztenčená a hrozilo tedy přesně to, čeho se obával. Její roztržení ve chvíli, kdy miminko ještě není zcela venku. Pokud by bylo hlavičkou dolů, určitě by mě nechal zkusit porodit normálně, protože pokud je venku hlavička, nějak už miminko ven dostane. Bohužel při konci pánevním jde hlavička naposled.
Vyjádřil lítost nad zbytečnou první sekcí, protože jizva v děložním rohu, které se lékaři tak obávají, je prý perfektně vyhojená a byla tedy reálná šance porod zvládnout.
Popřál mi hodně štěstí a další těhotenství nevyloučil. Děloha na tři vstupy vypadá velmi dobře a bude záležet na průběhu těhotenství a různých jiných okolnostech, jak by probíhal porod.

Na závěr chci ještě napsat, že personál nemocnice byl velmi vstřícný a milý i přesto, že bylo zřejmé, že naše požadavky nejsou zcela obvyklé. Jediná hrubost, se kterou jsem se setkala, byla od pediatričky u porodu, která přes výslovné upozornění manžela, že nechceme dceři vykapávat oči, takto učinila. Navíc s průpovídkou, že si mám rodit pod stromem, pokud se nám to nelíbí. Na tuto lékařku jsem podala stížnost jak k vedení nemocnice, tak na Českou lékařskou komoru.
Ostatnímu personálu a panu doktorovi především patří náš velký dík.

A to je příběh mého druhého porodu. Zda bude ještě nějaké příště, ponecháme osudu…

Napsal/a: Lien

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)

  • Lien

    Peťko, Marino, děkuju.
    Je pravda, že člověk se líp připravuje, pokud už nějaké zkušenosti má, při prvním jsem něco očekávala a pak jsem se divila, že je všechno jinak, takže teď jsem se připravovala mnohem víc. Monitor jsem absolvovala asi stylem, že mi řekli, že potřebují ještě monitor, já vylezla na to lehátko a po asi deseti vteřinách jsem jim oznámila, že v žádném případě nevydržím takhle ležet už ani chvíli, takže mě tam sestřička honila s tou placičkou po lehátku, až našla ozvu a doktor když to viděl, tak jí řekl, ať to nechá být, že ozva byla, tak miminko žije a to stačí.

    Marino, ono nebylo moc času si vysvětlovat jak kdo co myslí, ani jsem nechtěla to nějak sáhodlouze vypisovat v článku, myslím, že ani já ani doktor si nijak jejich mentalitu nepředstavujeme, prostě jsou tam více vybaveni přijímat jak život, tak smrt, než my civilizovaní, to je celé, co jsem tím chtěla říci a on určitě taky. Nic hloupého na tom nevidím.

  • Anonymní

    Gratuluju ke zdravému miminku.
    S tou Lybií je to ale absolutní nesmysl („Allah dal,Allah vzal,bude jiné“)- buď Ty nebo ten doktor jste to špatně pochopili…Takhle hloupě si jejich mentalitu představují jen Ti, co o tom vůbec nic nevědí.

    Marina

  • Peťka

    Lien, je fajn, že máš dobrý pocit z druhého porodu. A nakonce vám to tak pěkně vyšlo.
    Na druhou stranu je asi pravda, že když do něčeho jdeme poprvé, nevíme, co přesně a jak chceme. Já jsem svůj druhý porod dokázala prožít taky úplně jinak a zjistila jsem, že vše je o psychice, ať už jde o vnímání bolesti a tak vůbec celkově.
    Ale rozumím ti, můj druhý porod byl vyvolávaný a kdyby to šlo vrátit zpět, už bych si to zařídila taky jinak, ale i tak jsem ráda, že vše dopadlo dobře. 🙂
    Předpokládám, že monitor jsi neabsolvovala, že? U mého porodu bylo zajímavé, že jsem byla otevřená na 6cm., monitor ukazoval taky vysoké kontrakce a já necítila téměř žádnou bolest. U prvního porodu jsem byla otevřená v době příjmu na 4 cm. a měla jsem pocit, že bolestí padnu. 🙂

  • Lien

    Padmé děkuji, to jsi vystihla naprosto přesně, pokud člověk cítí, že s ním ten druhý jedná na rovinu, nic nezlehčuje nebo naopak, navíc si nehraje na věštce a přizná, že vlastně neví, je mnohen snazší učinit i nepříjemné rozhodnutí, kterého pak nemusí litovat.

    Ježečku také díky, ono je to dáno asi tím zážitkem z porodnice, poprvé jsem byla tak odrovnaná, že jsem se nezmohla vůbec na nic, natož psát stížnosti a to jsem se setkala s jednáním otřesným a u většiny personálu. No ale teď je to jiné, cítím se dobře a jsem tedy i silnější, takovou sprostotu bych nečekala ani od nějaké husopasky, čím více lidí na jednání v nemocnicích poukáže, tím dřív si budou muset zvyknout, že takhle jednat zkrátka nesmí,pokud nemají sami od sebe dost slušnosti.

  • Ježeček

    Lien, díky za článek a jsem ráda, že budeš vzpomínat alespoň na jeden porod v dobrém. Já tedy nemůžu říct ani fň dobrého o Krnovské nemocnici. A po druhém porodu Bramborky se ještě teď osypávám. Ikdyž v mých obou případech ani nešlo o porod, jako o pobyt v porodnici a novorozenecké. Z toho se vzpamatovám ještě teď po více než roce a každá zmínka o porodu a kojení se mnou otřepává. Je to o lidech-personálu a ten v krnovské nemocnici je otřesný. Takže ti moc přeji, že jsi natrefila na toho, kdo je normální.
    Obdivuji Tě, že jsi také dokázala podat stížnost na jednání dr. Já se k tomu odhodlávala strašně dlouho, ale kdykoliv jsem něco začala psát, tak jsem se celá roztřepala a se slzama skončila.
    Takže jsi fakt dobrá a gratuluju k Lauře!!! Moc hezké jméno. *

  • Lien, díky za vysvětlení, teď už tomu rozumím 😉

  • Padmé

    Ahoj Lien, srrrdečně Tě zdravím a posílám poděkování za článek. Jsem ráda, že jsi to takhle pěkně sepsala, neb není tolik času, abych se pídila v diskutárně (pro mě byl Tvůj článek plný „novinek“).

    No a ke zmiňovaným událostem – chce se mi napsat: Zaplať Pán Bůh, že to všechno dobře dopadlo – věřím, že si to volně přeložíš do svého jazyka. Je moc moc dobře, že jsi měla štěstí na pana doktora, v tom vidím obrovský klad. Je-li člověku předestřena skutečná situace a pravda, může si pak zvolit cestu sám (učinit rozhodnutí) a nemá z toho šrámy na duši (následně).

    Takže – ještě jednou blahopřeji ke krásné a zdravé holčičce :-).

  • Lien

    Babofko děkuji…
    Asi jsem to napsala dost nejasně :-(, ale jizvy mám dvě, tedy teď už vlastně tři. JEdna je v děložním rohu, to je ta perfektně zhojená, kvůli které jsem už poprvé rodila císařským řezem. Druhá je po prvním (a teď už i druhém) císařském řezu, ty jsou dole na děloze. Takže proto asi bylo doktorovi líto, že jsem poprvé= nenarazila na lékaře, který by měl odvahu to alespoň zkusit. Je tedy pravda, že nikdo nemohl vědět, jak jizva v rohu vypadá, dokud se nepodívali dovnitř, ale přesto on by to minimálně zkusil, protože tam už nebyly žádné další nepříznivé okolnosti jako teď (konkrétně právě další jizva po sekci a navíc poloha koncem pánevním). U Marušky byly mnohem větší šance. No čas nevrátím, nedá se nic dělat….

  • Ahoj Lien, jeeště jednou gratuluju ke zdravé Lauře a díky za podělení se o nezapomenutelné dojmy a zážitky z toho veledůležitého dne…
    Na Stodskou porodnici jsem slyšelo nemálo chvály, i když už je to pár let zpátky 🙂 Pak už to pro mě nebylo aktuální 🙂 A je dobře, že jsi zrovna natrefila na zlatého človíčka, pak totiž stačí jeden blbec, na kterého člověk narazí a dokáže zkazit a pošlapat všechno, na čem člověku/pacientu/rodiččce záleží…

    Jen jediné jsem nějak nepochopila. Ztenčená jizva, u které hrozila ruptura a na druhé straně „lítost nad zbytečnou první sekcí, protože jizva v děložním rohu, které se lékaři tak obávají, je prý perfektně vyhojená a byla tedy reálná šance porod zvládnout.“ Tak nevím jednak jak na to pan doktor přišel, že první sekce byla zbytečná a pokud byla jizva perfektně vyhojená, proč by tedy hrozila ruptura?

  • bokul

    Gratuluji a díky za to, jak jsi to pěkně popsala…

  • mistrix

    Z druhý strany 🙂 z Čermný, ale bydlíme tu teprve 3 roky, jinak pocházim z Pernarce, to je zas Plzeň-sever 🙂

  • Lien

    v ohůčově? Ze Stoda pocházím, ale teď bydlím dost jinde spíš u nepomuka 🙂
    Mně by stod ani ve snu nenapadl, ale fakt ¨jsem narazila zrovna asi na doktora klenot. Taky tam sloüží jen jednou za týden. No a ostsatní byli min. slušní, což se o fakultce v Plzni říci nedá.

  • mistrix

    Tak my budeme opravdu skoro sousedky 🙂 Já totiž bydlim kousek za Staňkovem 🙂 No vidíš a já se bála, abych náhodou nemusela jet rodit do Stoda, protože jsem neslyšela zrovna chválu.Ale každej má jiný nároky a taky záleží na jakej narazíš personál.
    Laurinka je moc krásná, líbí se mi ty vlásky 🙂

  • JanaK

    Lien pěkně jsi to napsala 🙂 Laura prostě věděla, kde se má narodit, aby to vám oběma vyhovovalo 😀
    Šikovná holčička – po mamince

  • Lien

    Mistrix já ti to zapoměla napsat, vím, že už ses někde asi ptala, takže bylo to ve Stodě.

  • mistrix

    Lien,článek jsem přečetla jední dechem.Napsala jsi to moc hezky.Jsem moc ráda, že jsi se dostala do porodnice, kde jsi byla spokojená, když to Vrchlabí nevyšlo.Vím, že už jsem s tim asi otravná, ale zajímalo by mě kde že jsi to teda vlastně rodila? 🙂

  • Lien

    Piškotko děkuji, psala jsem opravdu narychlo, myslím, že je to na článku i poznat, ale článeček jsem slíbila, tak je tady. Jsem ráda, že se ti i přesto líbí 🙂

    Ještě pro redakci, určitě je špatně napsaná Libie, někde je tam myslím tvrdé Y, nevím jestli první nebo druhé, ale dalo by se to opravit? Děkuji

  • Lien, v prvé řadě gratuluji k miminku 🙂 Článek moc pěkně napsaný, takový procítěný, byla jsem chvíli s tebou na sále, taky mám za sebou akutní SC, takový poloporod 😀 Takže jsem se dokázala vcítit do tvé situace. Přeji vám všem, abyste byli zdraví, maličká krásně rostla a třeba jednou do třetice…. 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist