Tak se hlásím o něco dřív než minule, je toho hodně a tak hezky všechno pomalu… Tak začneme u mne – prodělala jsem zánět močových cest, kdy jsem skončila na pohotovosti, ale naštěstí si mě tam nenechali a antíky jsem brala doma v klidu v teple… A když beru ATB, tak automaticky mám i výtoky a tak se pro změnu beru globule.
Jinak je vše OK, už mě nic nebolí, nesvědí. Minulý týden jsme měli jít na UZ kardio ve 22. týdnu do Ústí. Bylo tam dost těhulek. Když jsem přišla na řadu, malá byla otočená tak, že jsme viděli jenom páteř a tak mě poslal dr. „běhat“ po schodech. Chodilo nás tam víc. Manža si sedl v čekárně a řekl: „Slyšelas, řekl maminy běhejte, tak běž, já tu počkám“ a smál se… Po výstupu dolů a nahoru do 5. patra jsem šla znovu a zase se neotočila, a tak jsem to zkusila napotřetí. Když už podruhé jsem vyšla, kam se hrabala v tu chvíli parní lokomotiva. A tak jsem si lehla chtivá po dobré zprávě, ale ejhle. Doktor mě usadil zpátky do reality. Opět nic, ležela tam jako na pláži, hlavička ji plandala a byla jakoby „duchem nepřítomna“. No přijdte za týden, v půl 6 ráno, to jsou děti nejaktivnější, řekl dr. A my jsme šli domů. No děti můžou být akční, ale co já? Vstávat v půl 5? No za týden (včera) zvonil budík u manži a on vstávej a já říkám, nikam nejdu. Nakonec jsem vstala a celá rozklepaná jsme jeli znovu na UZ. Cestou jsem prohodila pár slov. Cítila jsem, že malá kope, ale i tak jsem měla strach. Nalačno a po ráno běhat do 5. patra nevím, nevím… Lehla jsem si … A byla správně otočená, v té správně poloze, jak má být a já si oddychla. Udělal nám snímek hlavičky, páč je malá tak velká, že se nevejde do celého objektivu.
Manža byl na měkko, poznala jsem to na něj. Nevím, jak to budeme oba prožívat u porodu, když už u ultrazvuku jsme brečeli oba dva… Odpo jsem jela spolu s dcerkou na kontrolu na gynekologii, kde mě vycévkovali a výsledky mi zavolají, tak snad ta moč už bude OK. Malá se chtěla podívat na ségru, a tak doktor jípopisoval vše co vidí, co dělá mimčo, jak otevírá pusinku, kosti, zadeček, no měla jsem opět na krajíčku. Barča koukala jak na svatý obrázek a byla ráda, že jako jediná viděla svoji sestřičku… Jinak mám 6 kilo nahoře a už jsem si musela povolit knoflík u těhotenských kalhot. Hi hi.
Jinak holky se připravují na Ježíška. Nejstarší zaškrtla v časopise, co by se jí libilo nosit a tak uvidíme. Puberta dělá svý, už má třídní napomenutí. Nevycházíme spolu, jak jsem si představovala, že se budu chovat jako nevlastní matka. Už nevím, jak dál… Prostřední a nejmladší si zaškrtly hračky v katalogu Pompo a dokonce nám tam napsaly i ceny. Celková cena 5000,- u jedné. No říkám si, skromný holky to jsou…
Tak to by bylo asi vše. Cítím se v pohodě, miluju, když malá kope a nemůžu se dočkat chvíle, kdy ji budu držet v náručí. Tak příště to snad budu po cukru, který snad nepůjde ústama napřed hi hi…
Pavla
Napsal/a: Mimkys
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
fotečka kouzelná.já bych tak brala tu růžovou barvu do té moji modré záplavy 😀
o pubertě mi povídej jedno takové 16leté a moc chytré mám také doma…prostřední kluk tak před dvěma roky dostal také od babi katalog s hračkami a dopis Ježíškovi byl dárek stránka a cena 😀
no letos jsme psali včera a myslím že až to Ježíšek rozdělá tak ho klepne, zatím to neodnesl asi nejsou hodní 😀 no a nebo že by zapomněl… 😀
Mimkys, tak snad už bude vše ok 🙂 Krásná fotka z ultrazvuku.
Mimkys, to jsem ráda, že je už vše v pořádku.
Opravdu takto na ultrazvuku honí maminky do schodů? Mě se to nikdy nestalo, ani jsem o tom neslyšela, tak mi to přišlo úsměvné. 🙂
Obrázek z ultrazvuku je úžasný. 🙂