Když jsme si přečetla některé články, musela jsem si trochu promítnout svůj život a zjistila jsem, že mám za sebou taky pár smutných, ale i šťastných zážitků.
Je to asi tři roky, co jsem se dozvěděla od svého doktora, že se mi neuvolňují vajíčka, a díky tomu, že jsem i dost zhubla, přestávala jsem menstruovat. Doktor mi napsal prášky, aby se mi začala tvořit vajíčka. Ale problém byl stále s menstruací. Těhotenské testy byly negativní…
Netrvalo dlouho radost se změnila ve strach. Začala jsem krvácet. Jela jsem tedy do nemocnice v Praze Motole. Sestra, která měla službu, byla arogantní a nepříjemná a z doktora jsem také neměla dobrý pocit. Jediné, co mi řekl, že jde buď to spontánní potrat, nebo je to způsobeno tím, jak se vajíčko uhnízďuje. S touto informací mě propustil domů. Byl víkend a já ho celý proležela. V pondělí jsem šla ke svému doktoru a cestou jsem opět začala krvácet. Doktor mě okamžitě poslal do nemocnice na udržování. Dnes mám díky panu doktoru krásného a zdravého chlapce, v lednu mu budou dva roky.
Ale taky je to jediné dítě které budu mít.:-(
V březnu jsem měla dost ošklivou autonehodu a zlomila jsem si pánevní lopatu a stydkou kost. Ležela jsem dva měsíce v nemocnici, zda budu ještě někdy chodit. Boj jsem vyhrála, chodím. Ale jako trvalý následek mám zákaz otěhotnění. Vždycky jsme si přála mít minimálně dvě děti. Nechtěla jsem jedináčka.
Lékaři se jednoznačně shodli na tom, že nepřipadá v úvahu, abych měla někdy ještě děti. Důvodem je zmenšení pánve a nedostatek místa pro vývin embria.
Prý by se mi mohlo stát, že se dítě nebude vyvíjet tak, jak by mělo, a později by museli vyvolat potrat.
Takže další nehezká zkušenost za mnou. Ale já jsem hlava dubová a rozhodla jsem se, že to nevzdám. Bohužel jsem se rozhodla sama, přítel o tom nechce ani slyšet. Nechce prý riskovat, že se psychicky zhroutím, když to nevyjde.
Ale já se nechci vzdát dítěte bez boje.
A po této zkušenosti a po přečtení článku „Potřebujete darované vajíčko“ jsem se rozhodla, že když už nic jiného, tak pomůžu jiné ženě, která potřebuje darované vajíčko. Aby mohla mít své „vlastní“ dítě.
Znám ten pocit, když nad vámi vyřknou ortel, že děti mít nemůžete.
A proto držím všem těmto ženám palečky a věřím, že se jim také jednou poštěstí prožívat těhotenství a radovat se z miminka. Dámy, držte se :-))
Napsal/a: Mammina
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Hezký příběh.
Moc hezkej článek.Drž se.
Moc pěkný příběh, i slza se mi chtěla koulet po tváři:)))
Jsi statečná a máš můj obdiv:))))
oufám, že chlapec Vám oběma přináší radost do života! Musím uznat, že Tě potkal opravdu nelehký osud! Drž se!
Mammino – chtěla bych ti poděkovat za tvé rozhodnutí, jsi obdivuhodná bojovnice!!! Děkuji za nás příjemkyně vajíček, kterým jiná možnost nezbývá.. (teda až na adopci :-)). Z celého srdce ti přeju, aby se štěstí „unavilo“ a přes to všechno ses dočkala miminka přirozenou cestou! 🙂
Já nastoupila do nemocnice s tím, že to bude asi na udržování. Za hodinu mi primář řekl, že už je bohužel pozdě. Moje paní doktorka mně ale uklidnila, že snad ani nemusím čekat půl roku a naštěstí to přesně za půl roku vyšlo. Máme vysněnou holčičku „v růžových šatičkách“ /je spíš jak čertík a v březnu ji budou dva roky.
Jarmuschko diky, budu se snazit i kdy z je to ted tezke mala je porad nejaka nemocna a litam od doktora k doktorovi.Ale v So jdu na kontrolu tak uvidime, treba dostanu uz konecne tu prukazku:-)))
no, tak já nekrvácela, ale „jen“ špinila, a můj doktor mě taky seřval, že mu určitě lžu, že to bylo horší, než mu říkám…
Dnes už je holčičkám 13 měsíců a já jsem už v péči jiného gynekologa…
Diesonne, přeji Ti, aby tentokrát bylo vše v pohodě! Drž se a opatruj!
;o)
ahoj, tu hruzu z krvaceni znam , prodelala jsem si ji u prvniho ditete.Take aroganci nekterych sester, hlavne te co me prijimala. A doktorka straslive me servala az jsem se zacala klepat hruzou a tak mi musela pichnout injekci na uklidneni. Ale ted uz tomu drobkovi jsou 2 roky a je to poklad nejvetsi:-))))))
Mobile Sliding Menu