Také se s Vámi podělím o zážitky z porodů našich dvou holčiček. Byly to totiž zážitky naprosto rozdílné.
Poprvé jsem rodila ve svých 21 letech, byla jsem vyjukaná, protože mamku nemám a babička mi toho přece jenom tolik neřekla. Těhotenství bylo pohodové, až ke konci se objevila eklampsie, což je pro těhotnou ženu i nenarozené dítě velký problém, který v případě neléčení může skončit smrtí obou.
Takže jsem si šla lehnout na rizikové oddělení FN Bulovka. Lékařům jsem několikrát sdělovala,že mám velmi nepravidelný cyklus a s největší pravděpodobností jsem otěhotněla o 3-4 týdny později. Bohužel lékař si myslel své a mně řekl, že jsem hysterka a sám moc dobře ví v kterém tt jsem.
Malou mi vyvolávali týden při tlaku 160/110. Porod trval 9 hodin a můžu Vám říct, že nic tak příšerného jsem ještě nezažila. PA byla úžasná i přes to, že já byla zlá a jak jsem později zjistila, i dost sprostá.Nakonec mne dali na porodní lůžko a odešli k druhé rodičce s tím, že mám tlačit.
Lékař se vrátil ve chvíli, kdy já hystericky ječela, že rodím a už byla venku skoro celá hlavička. Takže to mi na celém dojmu z porodu také nepřidalo. Proto tvrdím, že jsem si dceru porodila prakticky bez pomoci.
Dcera nebyla v inkubátoru i přes to, že vykazovala známky nedonošenosti: chyběl sací reflex, byla spavá a extrémně klidná, váha byla 2500g.
Podle pediatra v jiné nemocnici to byl cca 34.tt a dcera má díky nedokonalé péči poškozené zdraví. Museli jsme cvičit i Vojtovu metodu, aby začala sedět, a to až v 10. měsíci. Ale dnes už je to 10-ti letá slečna.
Druhý porod následoval o 8 let později, ne že bych se tolik bála, ale bohužel jsem nemohla otěhotnět.
Nakonec se podařilo, těhotenství jsem proležela a ke konci už jsem mohla normálně fungovat. Dokonce jsem 24.6. večer jela pro muže s dcerkou do nemocnice Krč, kde jí brali nosní mandli. Na tom by nebylo nic divného, ale já 26.6. ráno porodila, takže byla celkem klika, že malinká nepřišla na svět v autě.
Po nepříjemných zkušenostech s velkou pražskou porodnicí jsem se rozhodla rodit v Brandýse nad Labem.
Přijali mně v 6:30 a přístup byl úžasný, PA i lékaři strašně příjemní. Dcera se narodila přesně v 8:30 a nezůstala jsem ani na minutu sama. Jediné, co mi poněkud zkalilo pocity z mého druhého porodu, bylo to, že dcera byla kříšená a apgar score bylo 5-7-9, ale nakonec bylo všechno v pohodě. Byla chvilinku v inkubátoru a i si ji u sebe nechali přes noc, kdyby se něco dělo.
Dcera měla 3500g a vyvíjí se tak, jak má. Je to velký rozdíl, i pocity jsou jiné a mnohem lepší než u prvního porodu. Tam byl jen strach a zase strach. Tady ne. Měla jsem i štěstí, že jsem ani jednou nebyla šitá.
Ale i tak musím všem ženám říct, že není třeba se porodu bát, bolí to, ano, ale ta bolest potom stojí za to a hlavně na ni rychle zapomenete, až Vám ten Váš krásný uzlíček štěstí položí do náruče.
Začínáme uvažovat nad 3. miminkem, tak jsem zvědavá, co zažiji do třetice, pokud to vyjde.
Napsal/a: knizkova8
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Tak to je teda neuvěřitelné – stačí spočítat špatně datum porodu a miminko „díky“ lékařské péči musí na svět dřív…to by mě nikdy nenapadlo a jsem z toho docela v šoku. Tak hlavně že to nakonec dobře dopadlo a doufám, že slečna je i přes ten drsný vstup do života pohodářka. Tak ať Ti obě holky dělají jen samou radost!
Přeju Vám, aby třetí porod byl úplně podle vašich představ. Člověk čím je starší a zkušenější, tím to všechno vnímá a přijímá jinak. A hlavně je víc sebevědomější a nenechá si všechno líbit..
Díky za příspěvek a pokud budete mít ještě třetí přírůstek, přeji Vám, ať je to porod se šťastným koncem, bez komplikací a s co nejlepším personálem a péči!