Tak jsem dneškem vstoupila do devátého (kalendářního) měsíce těhotenství! Po fyzické stránce to moc důvod k oslavám není, to moje břicho mi opravdu už všude překáží, ráno se budím s kruhy pod očima, protože v noci chodím na záchod každou půlhodinu (to trvá tak do jedné, pak na chvilku usnu – tedy, pokud mě pro změnu nebolí lýtka – a v půl páté nanovo). Ale přesto jsem dnes neodolala a své a mimískovo „výročí“ oslavila tabulkou oříškové čokolády…
Minulý rok jsem totiž s naším prvorozeným synem došla na konec osmého kalendářního měsíce, a pak hup, a Cyrísek se místo v mém bříšku ohříval v inkubátoru. Místo běžných čtyř až pěti dnů v porodnici jsme si tam spolu odleželi dva měsíce. Tedy, měsíc a půl ještě „společně“, kdy jsem ho přemlouvala, aby ještě chvíli vydržel, a dalších patnáct dní každý ve své posteli. Ze začátku, když jsem se na tu svou malou panenku, napojenou na přístroje, podívala, mi bylo pokaždé do breku a bylo to o to horší, že jsme nemohli být spolu. Já musela zůstat na oddělení šestinedělí a Cyríska jsem navštěvovala každé tři hodiny o patro výš na oddělení nedonošenců. Bylo to pokaždé stejné – nakojit, pomazlit a dát zase do hajan. Sestřičky sice byly hodné, ale stejně jsem měla výčitky, že tady toho svého drobečka nechávám cizím. Naštěstí byl Cyrísek moc šikovné miminko, takže za chvíli už nepotřeboval inkubátor se všemi těmi přístroji a mohli jsme se spolu přestěhovat do pokoje. Postupem času se naučil pít mléko jen ode mě (bez příkrmu), a tak se čekalo jen na váhu a na to, až zmizí novorozenecká žloutenka. Nakonec jsme se dočkali a po patnácti dnech od porodu pro nás přijel táta a odvez nás domů. Z věčně spícího miminka se najednou stal malý dráček, který půl noci prořval. Naštěstí i to se zhruba po dvou měsících zklidnilo.
Nynější Cyrískův sourozenec taky není žádný lenoch (soudě podle toho, jak se v mém břichu mele), ale naštěstí ho nemusím tak přemlouvat, aby na svět tolik nepospíchal. Termín mám 11.2., tak uvidíme. Dám vám vědět.
P.S. Dnes nám náš táta (student VŠE) oznámil, že by byl rád, kdybychom ještě chvíli vydrželi, prý má 10.2. nějakou těžkou zkoušku, tak ať to prý může zapít najednou.
Napsal/a: Kukačka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Ahojky, tak já jsem na tom podobně – termín 9.2. My zase mimčo celou dobu přemlouvali ať se otočí hlavou dolu (dceru mám císařem pro konec pánevní)- je hlavou dolu a doufám, že vydrží ťuk, ťuk, ťuk. Teď mu zase domlouváme ať vyleze už tak 6.2. ať stihneme olympiádu :o)
Držím palečky a přeji at vše proběhne jak má a jste zdraví.
Děkujem, trochu jsem se bála, že až tenhle článek napíšu a odešlu, pojedem jak na potvoru do porodnice. Naštěstí se ještě držíme 🙂
Taky držíme palečky,a ať to všichni zvládnete na výbornou.
Kukačko, držím palce, at Ti to rychle uteče a dobře dopadnete..
No tak to gratuluju, ať ten finiš zvládnete (aby táta nemusel na zkušku společensky unavený z oslavy narození druhého potomka, že:-))…
Mobile Sliding Menu