Hanzlici – 36. tt

Rubrika: Moje cesta k miminku

Zdravím VD s dalším povídáním. Ještě měsíc a je tu finále! Hádám, že vám asi ani nemusím vykládat, jak mi je. Ale krapítek postěžovat si musím. Jsem obrovská a ufuněná, nemůžu v podstatě nic a celkem často mě trápí poslíčci.

Do toho poskakování kolem Aničky, sem tam nutnost nasoukat se do auta (to je jedna z nejhorších činností vůbec), na wc tak dvacetkrát denně, probdělé noci, kdy už nevím, jak mám ležet. Takže už se opravdu těším na konec. Tvrdila jsem to u Aničky a musím to tvrdit i teď – na těhotenství toho moc hezkého není. Když nepočítám jeden nebo dva měsíce, kdy je člověku dobře po všech stránkách. 🙂

Jsou dny, kdy poslíčci jsou dost silní a kdy si říkám, jestli už to náhodou nezačínají být  kontrakce. Nejsou, samozřejmě. Ale pro jistotu už tu mám sbalenou tašku do porodky. Pokud se tam tedy pojede. Jsem jedna z těch osamělých ženských, kterých tu na VD pár je, tak si říkám, že je také dost možné, že pak jenom pošlu mužovi do práce smsku s radostnou novinkou. 🙂 Ten by koukal.

Jinak návštěvy u Dr. už jsou častější, miminko na UZ čím dál krásnější, pokaždé si Dr. najde něco jiného, co mi ukázat. Naposledy to byla očička, předtím pootevřená pusinka. Musím říct, že je Jindra opravdu fešák, a to ho ani nemusím vidět ve 3D. 🙂 No a tyhle návštěvy u doktorky už se mnou absolvuje Anička. Přestala jsem úzkostlivě hledat hodinové hlídání a jezdit kvůli tomu zbytečných 50 až 70 km navíc a prostě jde se mnou. Vydrží u kreslení, tak se to dá zvládnout.

Máme za sebou Vánoce, které byly krapet vystresované, ale nakonec jakž takž zvládnuté. Svátky u nás strávila moje mamka s taťkou a strejdou a ségra s mužem. Bylo to super, věčný povyk v domě, já jsem vlastně nemusela nic dělat, ode všeho mě všichni vyháněli, tak jsem si to užívala aspoň takhle. 🙂 Překvapilo mě, že Jindra nedostal od nikoho ani jeden jediný dáreček. Pravda, ani ode mě. Tak snad jen doufat, že to je tím, že ještě není na světě. I když Anička dárky dostala, když byla ještě v bříšku… asi že byla prvorozená, nevím.

Je to zvláštní, ale nemám žádnou vánoční fotku. Jediné, co máme, je video – mamka to rozbalování dárků a Andulky radost točila na mobil. A nikdo jiný jsme funkční foťák neměli. Tak se těším alespoň na to video.

Anička začala dělat skokové pokroky – během posledního měsíce se neuvěřitelně rozpovídala, všechno opakuje, dokonce si pamatuje i slova, která jen tak jednou někde zaslechne. Člověk nevychází z údivu, co všechno ty děti vnímají, i když si rodičové myslí, že dítě nemá šanci něco pochytit. Každý den mě něčím překvapí. Začala kreslit obličeje, z ničeho nic. Donedávna kreslila jen kolečka, teď už ta kolečka dávají smysl jako hlavička, očička, do toho pusinka a z hlavičky dvě dlouhé čáry dolů jako nohy. Parádní. 🙂 Jsem z toho nadšená. O víkendu ji známá, která tu byla na návštěvě, naučila počítat do dvou. Jako ne že bych nebyla hrdá, ale byla jsem hlavně naštvaná, protože dvouleté dítě má mít jiné starosti než počítání. Naštěstí si to teta nechala vysvětlit a přestala s tím. Každopádně hned jak všichni odjeli a do domu se vrátil starý známý režim a klid, tak se zase vrátila stará dobrá Anička. Celé Vánoce totiž provztekala. Už je s ní zase rozumná řeč, takže si to užíváme, hrajeme, kreslíme, říkankujeme a tancujeme. No, to mi už taky moc nejde. 🙂 Snažím se užít si jí co nejvíc to jde, dokud mám jen ji. Už brzy ji budu muset začít „šidit“ na pozornosti, což mi nedělá moc dobře. Ale věřím, že s podobnými pocity se musela vypořádat každá druho a vícerodička, takže to snad nebude žádný výraznější problém.

Mějte se fajn a já se snad ještě ozvu 🙂 J.

Článek je součástí projektu Těhotná s VD, jehož hlavní partnerem je internetový obchod Benito.cz, který pro zúčastněné maminky připravil hodnotné dárkové balíčky.

Napsal/a: Jana Kopejtková

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • meggi41

    Ja ti hlavne preji zdrave miminecko!!(a co nejmene
    boles.porod 😀 )
    Zrovinka jsem ranko potkala u skoly ang.kamaradku a narodila
    se ji nadherny dvojcarka,beruska a princ 😀 nemohla jsem se vynadivat!!
    Pekne je mela za sebou ve dvojkocarku..
    Meggii

  • verikvr

    ahojki, tak už jenom měsíc a máš to za sebou :-)…jak tak čtu tvé články, tak vzpomínám, jak ještě nedávno jsem je tady psala já a už ta naše malá velká princezna bude mít dva měsíce :-)…letí to neskutečně…ale musím říct, že je neskutečně hodná a skoro vůbec nepláče…a neboj, zvládneš to a Aničku šidit nebudeš…taky jsem z toho měla strach, ale zatím to zvládáme a Vašík je neskutečně šikovný :-)…občas sice musí vydržet, když se věnuju Vendulce, ale jinač ve všem pomáhá a chápe to…držím pěsti a těším se na další článek :-)…

  • Anonymní

    Jojo holky, jasně že na to „špatný“ se rychle zapomene, vím to a stejně dobře vím, že když bude mít přijít další těhu, tak budu nadšená a budu se těšit na každou nesnáz 🙂 Nebudu teda předbíhat, ještě ani neskončilo to druhý 🙂

  • Marinada
    Marinada

    Hanzlici, i když na začátku píšeš, že Tě už těhotenství dost omezuje, tak Tvůj článek je nádherně optimistický. A letos pod stromečkem najde Jindra určitě spoustu dárků, o tom nepochybuju 🙂

    Co se vzpomínání na těhotenství týká – ano, taky už vzpomínám s úsměvem, jak jsem bez blicího pytlíčku nemohla 7 měsíců udělat ani krok a mám zmapovaných pro změnu spoustu míst, kde se dalo nerušeně zvracet 🙂

  • PetraO

    Ve vzpomínkách prostě zůstává jen to pěkné a na to, že člověk nevěděl, jak si má už lehnout a td. rychle zapomíná, prostě vše odejde porodem a člověku najednou i to těhotné bříško chybí.

  • Ježeček

    Neberte to tak, že si stěžuju 🙂 Je to jen popis období. Pokud by mi někdo dal na výběr, že buď budu mít miminko, ale s takovým těhu, jak jsem popisovala, nebo to mimi mít nebudu, tak se rozhodnu pro miminko. Prostě to beru, jak to je. Po porodu jsem říkala, že díte porodím, normálně i sekcí, ale těhotná už nebudu. Dnes už si říkám, pokud to dítko budeme chtít, tak to zase vydržím, že jo?! Ale švagrová, teď je těhotní podruhé, tak zase říká, že těhotná v klidu za každou ženskou, ale dítě dítě do jednoho roku na půl s chůvou, že kojit každou hodinu, ve dne v noci, malá furt řvala, tak byla docela zdrblá. Ale teď má tak extrémně hodné dítě, o kterém ani nevíte, že tam je. Tak si to asi užila do toho jednoho roku 🙂 Jsem zvědavá, co bude říkat teď 🙂
    Jsou to věci, které nevíme, jak budou fungovat, ale dají se přežít a pak je to nádhera nádheroucí 🙂 *

  • Lien

    Taky jsem nikdy nevnímala těhotenství jako zatěžující, první dcera se narodila v září, takže finále bylo v parném létě a běhala jsem po šumavě jako nic. Nemám žádný negativní pocit z těhotenství, vůbe jsem si nepřipadala jako tank a taky mi nebylo špatně. Navíc jsem si krásně zmapovala toalety a křoví na místech, kam jsem chodila, takže jsem obejvila spoustu nových věcí :-).Celé druhé těhotenství jsem měla nizký tlak, to zrovna moc super nebylo, ale to není ani mimo těhotenství, takže za mě souhlas s PetrouO a Teru.

  • Teru

    Sakra, já jsem asi nějakej přírodní úkaz. 🙂 Já bych mohla bejt těhotná pořád. Až na zánět močáku v 7. měsíci si to celou dobu užívám. Je fakt, že jsem ani jednou nezvracela, nemám výkyvy nálad, nejsem plačtivá, jíst můžu cokoli a nic mi nevadí, prostě si to jen užívám. Stresovala jsem se teda prvních pár týdnů kvůli zamlklýmu potratu v únoru, abych to napodruhý donosila, což teď ve 33. týdnu je už dávno zapomenuto. Pořád spim v kuse 9 hodin a nebudí mě čůrání, ani bolesti zad nemám. Trošku mě pobolívá podbřišek, ale to je protože mrňous je už několik týdnů hlavičkou dolů a je celkem velikej. A i když jsem řešila stres kvůli příteli, rozchod, stěhování, bydlení atd., tak já jsem ve svých 34 letech prostě šťastná, že jsem otěhotněla bez problémů, přirozeně, rychle a že se mimčo vyvíjí tak, jak má. Mám nahoře jen 7 kilo, přikládám to tomu, že oplácaná jsem byla už předtím, mimčo už má skoro 2,5 kila, takže prospívá skvěle, všechny testy v pořádku atd. Doufám, že to napodruhý bude probíhat stejně bezproblémově. 🙂

  • Ježeček

    Jani, já to pochopila, jako konstatování s úsměvěm, že to opravdu tak je. Já jsem řešila to samé. Jak to udělám? Co když jednoho z těch dvou prcků budu mát raději? Co když mě nebudou mít rádi, protože jednoho budu upřednostňovat? No, dnes opravdu starosti k úsměvu, ale je hezké, že tím opravdu prochází každá maminka druhého dítka 🙂
    A s těhotenstvím nemohu než souhlasit – pro mě to bylo nejhorší období. Celých 9 měsíců jsem proseděla na záchodě s kýblem před sebou, noci trávila brekem, jak je mi zle a v křesle. Ale co člověk nevydrží pro to voňavé miminko, že? 🙂
    Držím palce, ať je vše v pořádku a až do toho správně načasovaného konce! *

  • Hanzlici

    Petruš, co myslíš, že neni pravda? Že na tom neni nic hezkého? No na posledních měsících toho fakt moc hezkého nevidim :-)) Jedině to, že mimčo vyskakuje z břicha, to si užívam, jinak je to fakt hrozně fyzicky omezující. Neříkej, žes to sama cítila jinak 🙂
    Zikminko, určitě ještě napíšu, to se neboj 🙂

  • PetraO

    To snad ani není pravda,co píšeš o tom těhotenství, ne? 🙂

    A ty pocity má snad každá druhorodička, je to přeci největší zlom, stejně jako je obrovský zlom porodit 1. miminko..Později už to není nikdy takové, protože člověk už ví…O něco malou sice ošidíš, ale o něco moc krásného ji obohatíš..Možná to tak někdy nebude vypadat, ale je to prostě tak. Pak už si ani nebudeš umět představit mít jen jedno dítko…

  • zikminka

    jéééé…. Jani, ani nevíš jak Tě chápu, já jsem 33+4 a připadám si taky úplně nemožně 😀 a to se naštěstí nemusím o nikoho starat… 🙂 takže neboj, zvládneš to úplně na jendičku a Aničku šidit nebudeš, jen se nějak rozdělíš mezi ní a Jindru…. 🙂 doufám, že ještě napíšeš a i kdyby ne…. držím pěsti! a těším se na další info 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist