Hanzlici – 23. tt.

Hezký den všem! Tak babička už nám odjela zpátky domů. Vztekací scény, kterými nás Anča začala několikrát denně častovat, ustaly jakoby mávnutím kouzelného proutku – jupííí!! Už jsem se začala opravdu vážně bát, co to má znamenat. Takže už mám doma zase tu naši starou dobrou Andulku.

Opět jsme několikrát s Ančou usedly k šicímu stroji a už jsme to sypaly… pro mimčo zavinovačku do auta, nějaké další plenky, kalhoty asi troje… a Aničce teplé čepičky, které tak miluje. K tomu jsem na netu objednala zase nějaké další sekáčové plenečky, takže už jich mám celkem určitě kolem stovky. Mohla bych to probrat a něco prodat. No a k tomu přišlo jedno obrovské překvapení, a sice balíček od Benito.cz – sponzora „Těhotné s VD“ . Jsou to neuvěřitelně nádherné věcičky a udělaly mi obrovskou radost! No mrkněte samy. Asi využiji té slevové kartičky, která byla v balíčku také, a ještě nějaké dupačky přikoupím, je to opravdu nádhera.

U dr. jsem byla na velkém ultrazvuku, takže změřeno, zváženo, bohužel si ten váhový odhad nepamatuji (myslím 600 g, je to možné?). To je velký rozdíl mezi tímhle a prvním těhu, kdy jsem byla ze všeho vyplesklá a pamatovala si všechno, věčně jsem ležela v článcích o těhotenství a řešila (z dnešního pohledu) hlouposti.:-) Je fakt, že teď je to prožívání daleko mírnější, možná i proto, že se musí rozdělit i s Ančou, která si říká opravdu o velký kus pozornosti. Ale zase má tenhle drobeček taky něco svého, co Ančí neměla – tyhle články 😉

Vedle toho jsem absolvovala i vyšetření na dětském kardiu, kde bylo vše v pořádku, ale naprosto mě dostal lékař. Nejveselejší kopa, jakou jsem snad kdy potkala, člověku je skoro až líto, že ho už nikdy neuvidí. No, líto mi to je jen do té doby, než si připomenu jeho specializaci, že.:-)

Zrovna včera jsme měli s mužem nečekaný rozhovor na téma porod, jednak proto, že zítra snad už opravdu jedeme za PA a druhak jsme to stejně už jednou načali. Když jsem mu začala povídat o tom, jakou mám představu a co mi nevyhovovalo u prvního porodu, zdálo se, že mě chápe a uznával i faktické argumenty, které samy o sobě mluví jasně. Rozhodně otočil názor o 180° z původního „v žádném případě“, což mě velmi těší. Ta debata proběhla brzy ráno, volali jsme si pak odpoledne a prý nad tím v práci přemýšlel a i přes to, co jsem mu řekla, by se doma bál, ale pokud se tak rozhodnu, je připraven mě podpořit. A protože doma nechci bojícího se taťku, tak od toho raději ustoupím. Domluvili jsme se, že ho spolu s PA důkladně „proškolíme“, aby byl schopen stát se v porodnici „dulou“ a poskytl mi tak tu podporu, kterou budu potřebovat. V jistém slova smyslu to bude určitě náročnější porod než ten první, kdy jsme řadu věcí bezděky odkývali. Tak uvidíme, co přinese zítřek.:-)

A něco na odlehčení na závěr – o víkendu jsme se sebrali a neplánovaně vyjeli na houby. Na ty jsme nakonec vůbec nešli, protože cestou jsme projížděli vesničkou, kde má statek pán, který nás velmi mile přivítal a přes hodinu si s námi povídal a ukazoval nám svoje úžasné stádo zvířátek. Domluvili jsme se, že si od něj vezmeme dvě ovečky a dvě kozy (všechno březí, takže budeme mít brzy mláďátka 🙂 ), on nám k tomu i pomůže s papírováním, které je dneska opravdu všudypřítomné. Co mě nadchlo nejvíc je to, že má ve stádě i to mléčné ovčí plemeno, které jsem sháněla po celé republice a sehnala nejblíž někde u Prahy. Taky mi hned řekl, že nám zrovna tyhle moc dát nechce, jsou to jeho miláčkové, ale aspoň na jednu jsem ho „ukecala“ . 🙂  Hned po návratu domů jsme naběhli do maštale, která nám už dva roky slouží jako skladiště všeho možného harampádí a dřeva a celý prostor vyklidili. Teď už jen připravit slámu a krmení a ovečky můžou dorazit.:-) Teda až po těch papírech… Takže nečekané akce jsou ty nejlepší, tvrdím to pořád!

Mějte se krásně a těším se zase za dva týdny. Jana

Napsal/a: Jana Kopejtková