Emmili 24. tt – OGTT

Rubrika: Moje cesta k miminku

Uběhlo 14 dní a já usedám a píšu. Někdy mi přijde, že to vůbec neletí, říkám si „léto bude až za dva měsíce“, ale pak se ohlédnu zpátky a vidím, jak rychle utekla doba od Vánoc. Vzpomínám, jak jsem nakupovala dárky, lámala si hlavu s tím, co komu dát, pekla cukroví a chtěla jsem mít vše, co bylo potřeba, aby měla naše malá krásné Vánoce (i když si je ještě pamatovat nebude). 

Příští rok už budeme muset kupovat víc dárků a víc věcí a hlavně už to nebude kuchyňka a nádobíčko, ale auta a bagry.  Pro chlapa to bude mnohem  záživnější navštěvovat hračkářství, páč bude brouzdat v chlapeckém oddělení.

Co všechno se změní s příchodem nového člena do rodiny? Jak bude reagovat naše první dítě? Nebude odstrkována? Nebude zanedbáváno miminko? Jak se zvládne oblíkání dvou dětí? Jaké bude vstávání? Jak se od sebe budou lišit? Proboha!!! Jak to všechno zvládnu????????

To jsou otázky, které mě poslední dobou zaměstnávají natolik, že snad začínám pochybovat o svých dovednostech a o tom, zda na to mám?! Ano, zvládla jsem jedno dítě, vím, co dělat, jak se mám chovat, ale co když?

Minule jsem psala o vyšetření, které mě čekalo a na které jsme se vůbec netěšila. Měla jsem  obavy správné. Celou situaci jsem musela vymyslet tak, že dítě nechám spát u babičky, abych ji nemusela budit v 6.30 h. Ranní rituály jsou tak na půl hodiny, takže jsem opravdu nechtěla mít po zbytek dne doma mrzouta. Tudíž ráno jsem vstávala doma sama, žádný „mamíííí“ jsem neslyšela. Vyrazila jsem v 7 hodin z domova, objednaná jsem byla na 7.25. Po nepříčetném hledání parkovacího místa, jsem propadala panice, jelikož nesnáším chodit pozdě. Nakonec jsem ho našla, zaparkovala a vyběhla s dvouma papírama, zkumavkou s močí a strašným výrazem do 1. patra budovy. Nejdřív běžela k prvním dveřím, tak vrazila papír se zkumavkou a běžela hledat dveře další na náběry krve. Někam jsem doběhla a stála a koukala, vylezla vpředu sestřička něco říkala, ale já ji neslyšela, skoro neviděla a najednou  těch 200 důchodců v čekárně na mě začalo řvát, ať jdu rychle dovnitř, že už mě volali a koukali přes ty silné skla brýlí a stále nadávali a mně se chtělo pomalu brečet. Seděli tam určitě už od 5. hodiny, aby byli první na řadě a teď je předběhlo 5 těhulek, který se tam tak nějak všechny dopotácely. Dostrkána do dveří jsem si rychle sundala kabát, odložila kabelu, sedla na píchanec a za minutu jsem byla venku. Zase ty vraždící oči a nepříjemně protažené obličeje. „Mám to za sebou,“  oddychla jsem si. Haha, to jsem si jen myslela. Koukala jsem, jak mizí ta velká fronta těch nedočkavců a měla radost jak to rychle to jde. V 8.15 nás zavolali dovnitř – ještě vtipné bylo, při náběru mi sdělili číslo 4. „A to si dobře pamatujte,“ říká sestřička. Takže vyhlásili číslo 1-5, jelikož nás tam bylo 5 těhulek. Tak jsme všechny naběhly dovnitř a dostaly do ruky obr kelímek a s něčím sladkým k pití. No řeknu vám, že jsem měla co dělat!!! Nalačno od rána, teď tohle do ruky. Všechny maminy to už měly v sobě jen já tam stála se slzami v očích, že to nejde. Zvedal se mi žaludek při dalším loku, usrkávala jsem. Přešlapovala, stále to neubývalo. Sestry nervózní, že už to bude výsledek zkreslený. No prostě mě to nešlo, po 10 upocených minutách, který pro mě byly opravdu strašné, jsem odevzdala skoro vypitý kelímek a šla si sednout na 2 hodiny do čekárny. Stále jsme nemohli jíst, pít a nemohli jsme se ani zvednout a odejít na chvíli pryč. To mě tedy opravdu zaskočilo. Mohla jsem mezi tím stihnout spoustu věcí, ne, já tam opravdu seděla 2 hodiny na zadku. Ještě si nás chodili kontrolovat a počítat. Asi po půl hodině jsem dostala hlad, po hodině žízeň, pak se mi chtělo spát a pak už jsem chtěla jít pryč 🙂 Nakonec vše dobře dopadlo, takže se zase ozvalo „číslo 1-5“ a my naklusaly opět na náběry. Takhle probíhá vyšetření na cukrovku. Výsledky budou zítra.

Jinak mě teď nic nečeká. Krom kontroly na konci měsíce. Miminko cítím 24 hodin denně. Ale když si chce někdo šáhnout, stáhne se, počká si až bude maminka sama. Břicho se mi začíná zvětšovat den ode dne, už se cítím jak kolos. Opravdu každé těhotenství je jiné. Nakoupila jsem si pár věcí na jaro a léto pro sebe, jelikož stále tahám legíny, neboť do svých S kalhot už se dááávno nevejdu. Začla už i příprava na miminko, takže jsem byla u jedné maminky, která prodávala oblečení po svém chlapečkovi. Třídila jsem věci po malé a opravdu převládá růžová, ale pár věciček se tam najde. Jsou tak prťavé. Ostatní věci až časem, budu Vás průběžně informovat.

Mějte se teda krásně, užívejte hezkého počasí a já a mimi se zase ozveme.

Emm

Článek je součástí projektu Těhotná s VD, jehož hlavní partnerem je internetový obchod Benito.cz, který pro zúčastněné maminky připravil hodnotné dárkové balíčky.

Napsal/a: Emmili

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Virenka

    Co doma z porodnice, já měla mimi na břiše asi 20 minut a přišel tatínek se starším, který měl 2,5 roku, viděla jsem ho 4 hodiny předtím, když jsem odcházela z domova a zdál se mi takový malý na to, aby byl doma bez maminky, a když přišli, připadalo mi, že je to obr s ohromnou hlavičkou :mrgreen: Adaptace matky na novorozence je blesková 😉

    Přeju hlavně, ať výsledek dobře dopadne, ber to tak, že jsi s sebou aspoň neměla dítě. Mě ještě jeden oGTT čeká a budu muset s sebou vzít mladšího, musíme tam být v 5:45 ráno, tak si to užijeme ještě v dalším rozměru.

  • Lien

    Emmi, máš to za sebou 🙂
    Připojuji se k Petře, za pár dní v porodnici se z mojí malé holčičky stala obryně s obrosvkou hlavou, rukama i nohama :-).

    Jinak všechny tvé obavy jsou přirozené, mně se honily hlavou až do konce těhotenství a můžu ti říci, že vše zvládneš, ale také, že se vše vyplní. Jak pocit zanedbávání prvního dítěte, tak pocit zanedbávání druhého, bezmoc nad tím, že se nedokážeš rozdělit, lítost, že už nemáš tolik času na první dítě, vzápětí lítost, nad tím, že vlastně ani druhému se nemůžeš věnovat zcela. Ale tuším,že to byla záležitost víceméně šestinedělí. Pak ještě přišla nějaká ta krizička se „žárlením“ a teď je mladší dcerce skoro rok a jsou to parťačky jak mají být. Takže nevěš hlavu, všechno se zvládne dobře. Naopak bych řekla, že praktické věci v péči o dítě šly mnohem lépe u druhého, jen ty emoce lítají poněkud více.

  • Petra Vymětalová

    Emmili, jak dopadly výsledky? Doufám, že je vše OK, určitě napiš.

    Uvidíš, jak ti dcerka přijde jako obr, až se vrátíš z porodnice. Aspoň mně teda tenkrát připadalo, že ta naše slečna za těch pár dní strašně vyrostla, jak jsem byla pořád jen s tím malinkým miminkem, stala se z ní úplná obryně 😀

  • Marinada

    Emmi, tak snad tohle bude jen jeden hektický den v Tvém těhotenství a ty ostatní už budou jen a jen pohodové. Tak přeju, ať všechna vyšetření dobře dopadnou…no a taky přeju dobrou náladu a více trpělivosti s důchodcema – jednou budeme všechny v jejich kůži taky.

  • johana

    Emmi, děkuji za pěkný článek . Na vyšetření se musí chodit, ale to čekání je vždy únavné. Také je zajímavé jak čas pomalu utíká, když se čeká na miminko než se narodí. Když se nám vnouček Martínek narodil čas utíká rychle a nevidím ho 1-2 dny a dítě roste před očima a umí každý den něco nového, je mu 8 měsíců. 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist