Walkman, xylofon, ypsilon

Rubrika: Kam nechodí slunce...

695454_little_cutie_againJe to už 14 dnů, co Ríša oslavil třetí narozeniny. Umí přečíst přesně tolik slov jako je písmen abecedy. Ale když mu dám tepláky aby si je oblékl, začne si je rvát na hlavu. Venku chodí s plínou a vesele do ní při cestě ze školky kadí…

Před pár dny, zrovna když na cestě urputně tlačil, zadívala se na něj kolemjdoucí paní a říká: „Nějak se mu nechce jít, co?“. Já na to: „On kadí.“ Úplně se zhrozila: “ A kam?“ Já jen klidně mávla rukou: „Má plínu“. To už málem omdlela: „Takovej velkej a ještě má plínu, to snad ne!?“ „Jo, má,“ odvětila jsem a dál to nekomentovala.

Kdyby paní věděla, jak na radu naší známé, co má mentálně postižené dítě a přitom už TO zvládli, doma s manželem posledního půl roku při každé stolici v nočníku pět minut hlasitě, rytmicky a s tleskáním skandujeme „HOVÍNKO!!! …HOVÍNKO!!!“ , za což se nám syn odvděčil tím, že doma chodí bez plíny, asi by se neodvážila ani pozdvihnout obočí. Pochopila by totiž, že nějaká plína na ven mne nemůže naprosto rozházet.

Ríša je autista, nočník ho nezajímá stejně jako ho nezajímá, kam se oblékají tepláky. Co ho zajímá moc, jsou čísla a písmena.

Auto, bota, cibule, deštník, nebo taky walkman, xylofon a ypsilon. Tak taková slova, začínající na jednotlivá písmena abecedy, umí Ríša přečíst, když mu je napíšu na tabulku velkými tiskacími písmeny. Nejdřív písmena hláskuje po jednom a pak přečte celé slovo. Ovšem místo „eN“ a „eM“ říká „teN“ a „teM“. To proto, že tak divně vyslovuje tyhle hlásky dětský počítač, se kterým si hraje. Takže hláskuje slovo walkman takto: „dvojté vé, á, el, tem, á, ten“ a pak řekne: „volkmen“. Ovšem samozřejmě vůbec neví, co to ten „volkmen“ je. Jak už jsem psala, nakecá toho dost, ale až na pár světlých vyjímek neví, co říká a nám taky moc nerozumí.

Dosud byl při procházkách venku fascinován především čísly. Čte značky na autech, čtyřmístná evidenční čísla tramvají (ano, dřív jsem si taky nevšimla, že na tramvaji nějaké takové číslo je), předčítá, jak plynou sekundy na každých digitálních hodinách, které někde uvidí. Pravidelně každé ráno znervózňuje manžela, když společně odchází na poslední chvíli do školky. Nechává se oblékat, vůbec nespolupracuje, je naprosto soustředěný na hodiny na mikrovlnce a čte nahlas ubíhající minuty: „padesát tři, padesát čtyři, padesát pět“.

Když si s ním sednu, abychom kreslili, dříve než začne pastelkou čmárat po papíře, podívá se a přečte jaké má číslo (ano, také jsem si dřív nevšimla, že pastelky jsou očíslované). Nezajímá ho, že mu chci nakreslit domeček nebo kočičku, chce abych mu psala čísla. Když mu čteme pohádku, dívá se do knížky a oznamuje, na které jsme zrovna stránce.

Při nedávné hospitalizaci v nemocnici chodil na procházky v areálu nejradši na parkoviště, kde byla jednotlivá parkovací místa očíslovaná nádhernými obrovskými čísly od 1 do 60. Pobíhal nadšeně po parkovišti, četl čísla a dokonce se skláněl, nahlížel pod zaparkovaná auta a četl ta schovaná mezi koly. A když celé parkoviště oběhl, pokračoval samozřejmě značkami na autech. Ano, tak nějak asi vypadá austický ráj.

A teď stejně jako se naučil nazpaměť číslice, pomalu pohltil i celou abecedu včetně hláskování jednotlivých písmen. A zjišťuje, že písmena jsou taky všude kolem nás. Nejradši má „CH“ a „W“. „CH“ identifikuje ve spoustě nápisů venku, hned u vchodu do domu máme reklamu na internetové připojení s velkým nápisem „chello“. Každý den neopomene přečíst, že tam je „Chá“. S dvojtým vé už je to horší, to jen tak lehce venku nepotkáme, ale vynahrazuje si to každý večer při koupání, kdy může hlásit „dvojté vé“, protože má po ruce „Wash gel“.

Při procházkách prohledává změť větví pod stromy a hledá větvičky podobné písmenům. Posledně našel samozřejmě „Y“ a „V“, ale taky „A“, což byl obzvlášť pěkný úlovek. Větvičku, co vypadala jako ypsilon, si vzal s sebou a po chvilce mi hlásí „Ypsilon rozbitý“. Koukám, má pravdu, hned ho ale usměrňuju :“Větvička je zlomená“. Nechápavě na mne kouká, tak se opravuju: „Ypsilon je zlomený.“ A už spokojeně se zlomeným ypsilon šlape dál. Budu si asi muset zvyknout, že on prostě vnímá realitu jinak.

zdroj: můj blog na http://dmo.blog.cz

Napsal/a: Žlababa

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • I já musím říct, že při čtení tohoto článku jsem měla husí hůži po celém těle. Zcela vnímám její pocity jako matky.Ten maličký počítačový génius má opravdu svůj svět. Některé děti ve třech letech kadí do plen a s jistotou, že se to smí. Pár jich znám.A autisté nejsou. Spousta lidí si těžko uvědomí, že jsou dětičky, jako třeba autisté,které mají svůj svět a nikoho tam nepustí. Ve skutečnosti je to asi jejich záchrana. Kdyby ho neměli, ten náš svět by pro ně byl moc těžký a složitý, lidé by se jevili jako zlí.A když my mámy se občas proderem přez zábrany do těch jiných světů našich autistů a jinak hendikepovaných dětí, může nám být i lépe… ten svět totiž vidíme najednou jinýma očima…. ano nikdo nás nechápe… Nebo spíše Ti co tohle neznají nás nechápou. Říkají, že nejsme nějak v pořádku, protože těm našim cvrčkům z jiného světa dovolíme to, co oni svým dětem nikdy.Skoro jim nedochází, že jejich děti tím mohou trpět daleko víc než Ti naši autisté a dyslektici a dysgrafici a ADHA a tak podobně. A proč??? Protože , já to tak vidím, asi těm svým dětem dokážeme dát jinou formu lásky. Je to láska bez podmínek, máme je rádi i s těma chybičkama, maminka každého takového dítěte ví, jak to myslím. Protože tu jinou formu lásky sama vnímá.

  • Bramborka

    Hluboce se skláním před Tebou jako maminkou, a mé veliké uznání Tvým literárním počinkům..A děkuji Ríšovi, i já si začnu všímat důležitých maličkostí, díky kterým je náš svět mnohem pestřejší. Asi bychom měli být mnohem více dětmi.

  • Žlababko, prostě další úžasný článek¨, nad kterým se prostě nejde nesmát… autistický ráj, to byl moc hezký slovní obrat 🙂 Jen se zopakuju – jsi prostě skvělá mamka a podáváš nám nádherný pohled na to, že KAŽDÉ dítě náš život obohatí, a každé úplně jinak…. Ríšánek je pěkné číselko – jak příhodné srovnání :))))- a opravdu šťastný a podle všeho naprosto spokojený brouček – díky tobě a tvému muži.

  • Žlababo, opět moc krásně napsaný článek. Četla jsem je všechny, i když se moc ke komentářům nepřidávám. Většinou už holky napíšou vše, co je potřeba. Je vidět jak jsi citlivá a vnímavá pro svého synka, jak se mu snažíš co nejlíp spojit jeho svět s našim. Přeji Ti i Tvému manželovi hodně sil a energie na zvládání každodenních překážek. Myslím, že Ríša je šťastné dítě, že má takové prima rodiče.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist