Teto Mirko, omlouvám se

Rubrika: Kam nechodí slunce...

137566_stress_or_whatMá teta trpěla a trpí migrénou. Jako dítě jsem slýchala opovrhujícím tónem vyřčená slova: „Zase leží s migrénou“. Všichni ji odsuzovali a nechápali. A jako dítě jsem samozřejmě měla stejný názor jako dospělí kolem mne. A tetu jsem podezírala z ulévání a toho, že není společenská a neumí se bavit. Všichni litovali strýce a chválili babičku, jak se vlastně stará o jejich děti a pomáhá s domácností…Poprvé jsem bolesti hlavy začala trpět v době růstu osmiček. Zoubky se klubaly a neměly místo. Bolest byla na denním pořádku a po dohodě s lékařkou a zubařem putovaly osmičky ven. Bolesti hlavy zmizely. Byla jsem ráda, protože se postupně stupňovaly a sílily a ke konci byly prakticky nepřetržité. Od té doby mne hlava bolela jen při změně počasí, nebo spíše tlaku. Bolesti hlavy jsem pustila z hlavy.
Poslední měsíc se bolesti hlavy začaly opět objevovat. Pomalu, pozvolna a nenápadně, aby se co nejvíce maskovaly. Dopředu jsem věděla o každé změně tlaku. A tím pádem i o tom, jestli bude sněžit, nebo pršet. Zkrátka takový slušný barometr. Nijak mě to neomezovalo, ani neobtěžovalo. Stačila třeba odpoledne malá káva, nebo dvacetiminutový odpočinek. Jindy jsem zase vyšla na delší túru, abych byla na čerstvém vzduchu. Elišku jsem místo poledního spánku v posteli dala do kočárku a šla na dvouhodinovou túru do přírody. Prostě jsem tomu nevěnovala pozornost. Nějaká bolest hlavy mne přece nepoloží. Snášela jsem to vcelku v pohodě a nepřipouštěla jsem si nějaké chmury.
Minulý týden ale bolest hlavy zvítězila nad dobrou vůlí a mým tělem. Vkrádala se pomalu, ale hodlala se zabydlet na delší dobu. Pozvolna v pondělí začala oťukávat mé tělo mírným pobolíváním a první den se nechala uchlácholit 400ml dobrého café Laté. Druhý den jsem se pokoušela mou návštěvu usmlouvat procházkou na čerstvém vzduchu. Rozumějte, ne že bych jiné dny nebyla venku, jen jsem tento den procházku vzala jako malý pochod se zátěží. Jako zátěž posloužila Eliška v kočárku a já si to pěkně rázovala do kopce a funěla jak parní válec. Ne že bych byla tak tlustá (teda nějaké to kilo by mohlo dolů, ale jen asi 5, maximálně 7), ale šla jsem to spíše jako závod, než procházku. Rozhodla jsem se bolest vyhnat přísunem čerstvého vzduchu a razantním pohybem. Tělo bylo protáhnuté a spokojené, až na hlavu. Ta se jen tak obměkčit nedala. Postupně čím dál víc pulzovalo na spáncích, začínaly pálit oči a snaha se na něco soustředit brala za své.
Třetí den jsem byla naplno v nesnesitelných bolestech hlavy. I když jsem šla předešlý den spát již v osm, nepomohlo to. Sluníčko si pěkně hraje, ale každá spadlá kostka je jako buchar. Každé její slovíčko píská nesnesitelným tónem. Musím nachystat jídlo a dělá se mi zle jen z pomyšlení na něj. Má mysl utíká do postele. Ticho a klid, to by chtělo mé srdíčko. Ale každodenní koloběh mi nedovolí. Počítám čas do poledne. Už aby bylo dvanáct. Přes všechny snahy nedokážu přesvědčit tělo a tak slibuji sama sobě, že si půjdu lehnout společně s malou. Myšlenky se vůbec nesoustředí, pořád utíkají. Vydržte, vydržte, už jen hodina. V tom dostávám další ránu. Naše andulka si začala povídat s ptáky, které slyší venku. Snažím se ji domlouvat, přikrývám klec. Jde to ztěžka, musím použít dvě deky. Který chytrák vymyslel voliéru místo klece, pro tak malé stvoření. Eliška se začne schovávat také pod deky a tím kazí mé dílo. Mám chuť zakřičet na ni a odejít do postele. V poslední chvíli se sepne mozek a uchrání mne. Nemůžu křičet na dítě, vždyť si jen hraje. Ona nemůže za to, že ti je zle. Ani ten pták, kterému máš chuť zakroutit krkem. A ty venku bys nechala postřílet. Na sebe buď zlá, tebe bolí hlava.
Eliška je dnes veselá a hraje si s jídlem. Neustále ji pobízím a spěchám. Konečně jsme v posteli. Dneska nebudu číst pohádku, neplakej. Mamince to rve srdce. Soukám ze sebe něco jako pohádku, ale jsou to spíše jen slova. Nemají hlavu ani patu. Spíše šeptám, než mluvím. Kupodivu byla maminka vzata na milost a dítě usíná. Jakmile zavře očka, padám vysílením i já. Sotva zavřu oči, už mne budí pusinky na tvář. Pomalu otvírám těžká víčka a prosím „spinkej ještě“. „Ne.“ Jasná odpověď. Přinutím se otevřít oči. Šokuje mne to, co vidím, my jsme spaly dvě hodiny. Tělo odmítá vstávat, ale malá chce na nočník. Je to vyřešené, musím vstát. Stejně se domů hrne zbytek rodiny. Tatínek z vyšetření, holky ze školy. Každý chce spoustu věcí říct. Normálně stíhám poslouchat dva najednou a ještě jim odpovídat a klidně při tom převléct dítě. Dneska mám problém soustředit se na převlečení dítěte natož poslouchat, co mi ostatní povídají. Prosím holky, aby si pohrály s Eliškou, a jdu nachystat do kuchyně jídlo pro manžela a udělat kávu. Požádám ho, aby šel se mnou a tam mi to v klidu pověděl. Vnímám jen tak na půl, ale je asi spokojen a to je hlavní.
Starší oznamuje, že jde do fitka. Nějak to neregistruji a po půl hodině se táži, kde vlastně je. Zahlédnu všeříkající pohled. „Říkala, že jde cvičit.“ Pokývám hlavou a pak prohodím, že jsem asi přeslechla. Pak se prostřední hlásí o slovo. Ještě mi dnes nevypověděla, co bylo ve škole, a dívčí starosti a radosti. Po pár větách vyštěkne, že ji nemám ráda, že ji nevnímám a bouchnou dveře. Manžel se ptá, co je se mnou. „Bolí mne hlava.“ Nezklamal, kdyby mi nebylo tak zle, určitě bych dostala záchvat smíchu. „Tak to nebude večer nic.“ Můj rozum ale neposlouchá a já se ohradím, že tuto výmluvu jsem nikdy nepoužila. Snad by byla i hádka, ale je mi zle a odcházím. Využívám chvilku ticha v kuchyni, opírám se o ledničku a zavírám oči. Třetí den je dlouhý snad 50 hodin a já jsem ráda, že si mohu jít lehnout. Čtvrtý a pátý den probíhají v ukrutných bolestech a jen jednou si beru prášek. Nechci si zbytečně nic brát, když ještě kojím. Sice jen párkrát, ale i tak. Využívám proto dobu, kdy vím, že mezi kojením je velký odstup.
Bolesti na jeden den ustupují úplně. V sobotu je hezky a my vyrážíme hned po dvanácté ven. Jedeme za příbuznýma. Do vesnice vzdálené pár km. Je to pěkný den. Večer se zase ozve hlava. Oznamuji rodině, že zítra bude pršet. Všichni mají strááášnou radost. Dokud mi je trochu lépe usedám k PC a hledám něco o bolestech hlavy. Přikládám pár odkazů: Prevence migrény, Příznaky migrény.
Hlavní spouštěče, které byly u mne, jsou stres, únava a samozřejmě počasí. Podle článku trpím asi tenzní bolestí hlavy. Našla jsem i interaktivní test, který tvrdil, že je to migréna a v každém případě mám zajít k lékaři. Tak asi poslechnu a pomašíruji.

Napsal/a: danasi

Toto taky stojí za přečtení!

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Jak si dobít baterky? 3 tipy pro zdrchané rodiče a další dospěláky

V dobách před rodičovskou dovolenou jsme mívali energie dostatek, znali bambilion způsobů jak se dosytit (a nemyslím jen kafe

Čtu dál →

Recenze: Co se skrývá v našem těle?

Na první pohled úplně obyčejná knížka. Možná by vás ani nenapadlo podívat se dovnitř. Ale to by byla velká

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)

  • danasi

    Holky díky, ještě že se můžeme zasmát. To je v životě to nejdůležitější. Už mne stud přešel a zrovna se také chechtám.

  • Lussy

    jé danasi,tak tos mě taky pobavila,ale stejně jako milli.s jsem to četla normálně.
    A Padmé ty tvoje slovní spojení jsou kouzelný -viz spiklenecky spojenecké,zvědavka obecná atd. :-)))

  • Danasi,to je sranda,chlámu se jako o život.A to jsem si toho tvého spikleneckého slovíčka ani nevšimla a četla jsem ho tak,jak jsi to opravdu myslela.No,aspoň jsem se od srdce zasmála:-)))))

  • Padmé

    Danásku, buď v pohodě, nic se nestalo :o)
    Abych byla upřímná – rozesmála jsi mě,
    přišlo mi to takové „hodně intimní“ :-)))
    a takové spiklenecky spojenecké :o))

  • danasi

    Lidi zlatí, takový překlep. Hanba, fuj stydím se. Padmé, musím se zahrabat 100 sáhů pod zem. Místo podělím, napíši takovou hovadinu. Jsem červená, až za ušima. Dneska těch překlepů mám moře, asi toho psaní nechám a hned.

  • Danasi,v každém případě nám napiš,jak to u neurologa probíhalo a jestli Ti nějaké léky zabraly.Nahnala bych tam mamku.A ani jsem nevěděla,že neurolog od tohohle pomůže.Je to zajímavá informace a bude se nám všem určitě v budoucnosti hodit,aspoň jako rada pro někoho postiženého migrénou.Ještě nedávno jsem si myslela,že migréna je vzácná,ale asi to tak nebude.

  • danasi

    Padmé, jistě dám vedět. S tebou se podělám ráda.
    Tada holky, když to bude zajímat i ostatní tak to nebudu tajit. Jako že preferuji jen Padmé. Asi to vypadá blbě napsané.

  • muscadet

    Danasi,já se taky léta trápila a je to zbytečné. Neurolog ti může najít nejvhodnější cílený lék, který zabere do půlhodinky od nástupu migrény. A to tak, že se migréna v danou chvíli úplně odbourá. To je slast! A některé léky plně hradí pojišťovna. Jde jen o to, překonat ostych a jít k doktorovi, oni už migrénu znají a naslouchají.

  • Padmé

    Danásku, budeš-li mít chuť a čas, dej po vyšetření vědět, jak to vypadá a zda ti pomohli. Mě to nějak nenapadlo – jít k neurologovi… jestli ti pomůže, budu nad tím přemýšlet 🙂
    Jinak ti přeji, ať tě hlava nebolí.
    Krásný a klidný večer.

  • danasi

    Milli.s, dnes již chápu, jak muselo být tvé mamince. A doufám s tebou, že tě migréna nepostihne.

    Nuninko, čičinko a Lussy – již jsem se objednala. Tak doufám, že to pomůže k rychlému vyřešení.

    Horempádem, díky už jsem schopná si i něco z toho co čtu zapamatovat. Budu muset pročíst články z poslední doby ještě jednou. Protože jsem je sice četla, ale hned ty slova padaly z hlavy ven.

    Padmé, děkuji, má virtuální přítelkyně. Ty jsi má vzdálená spřízněná dušička, která se ozve a myslí na mne, i když já jsem tak trochu mimo.

  • Lussy

    Danasi,
    určitě běž k neurologovi. Co já se natrápila,než se k němu odhodlala,bylo mi na zvracení,nesnesla jsem světlo,musela jsem zalézt pod peřinu a snažit se usnout.Většinou to trvalo 3 dny. Doktor mi dal prášky,které jsem brala asi půl roku a od té doby nic,musím zaťukat. Ani v těhotenství,ani po porodu. A starat se při migréně ještě o malou… no to si radši ani nepředstavuju.

  • Padmé

    Danasi, jsem ráda, že píšeš. Děkuji za příspěvek.
    I když „musím“ podotknout, že tentokrát je to trochu posmutnělé čtení – je to ze života, že? Tak co bych chtěla :-))
    Bolest hlavy bohužel také znám, kdo neprožil na vlastní kůži, nepochopí. Mně v tu dobu vadí úplně všechno – světlo, hluk, vůně… Naposledy mě to potrápilo 4 dny, takže s tebou soucítím, rozumím ti a v neposlední řadě tě obdivuji, že vydržíš bez pilulek – klobouk dolů.

  • Horempádem

    Ahojky Danasi, migrena je opravdu nepříjemný problém. Doporučuji ti přečíst můj článek tady na VD, který se týká použití vývaru z majoránky právě na migrenozni bolest hlavy. Já vím, že ti to bude připadat jako nesmysl, ale v době těhotenství a kojení to byla moje záchrana. Vývar si ale musíš udělat již v době, kdy se ti bolest rozjíždí. Sama to určitě poznáš, šaptné vidění, tepání ve spáncích apod. Pokud ho vypiješ včas účinkuje okamžitě. Je to opravdu dobrá alternativa v době, kdy nemůžeš léky. Hodně štěstí a ať hlava nebolí 🙂

  • Anonymní

    Uf, když si představím migrénu s dítětem, jímá mě hrůza. Před 3 roky mě migrény spustilo dojíždění autobusem v šílených vedrech. Brala jsem též HA, dohromady se to nějak spojilo a já šílela. Bolesti hlavy, zátylku, zvracení, točení hlavy, průjem.

    Jestli můžu poradit, vynech obvoďáka a zajdi na neurologii. Já se tam objednala na neurologickou ambulanci Na Františku, byli skvělí, nakonec se zjistilo, že vše vyřeší magnosolv… Tak držím palce, ať to má u tebe podobně jenoduché řešení.

    A neboj se rodince říct, že tě bolí hlava a že se o sebe ten den musí postarat sami. Kromě nejmladší dcery jsou na to všichni velký dost…
    čičinka

  • Danasi a honem k lékaři. Taky občas mám migrénu a pak to stojí zato. Moje kamarádka jí má takovou, že jak se říká bolestí leze po zdi a není schopna fungovat. Má 5letého syna a ten se v takové situaci o sebe stará sám. Dokonce i o jídlo. Co si sám vyndá z ledničky atd. Ona pak absolutně neví co malý celý den dělal. Bohužel žije sama a nemá kolem sebe moc lidí, kteří by jí pomohli.
    Ale určitě musíš k lékaři. Přeji hodně síly a chápající rodinu.

  • Danasi,určitě si zajdi co nejdříve k doktorovi.Doufám,že Ti pomůže.Věřím,že to musí být hrozné.Sama zatím migrénu neznám,ale moje mamka ji má celou dobu,co jsem na světě.No,snad toho nejsem příčina já:-)))Když jsme byli malí,tak často šla odpoledne odpočívat se slovy,že má zase migrénu.Nechápala jsem,proč si nedá tabletku,vždyť to za chvíli přejde a taky jsem bývala naštvaná,když jsme měli někam jed,tak ji migréna často skolila a když jsme nakonec tedy i přes její bolesti někam jeli,tak to bylo o ničem,protože jen seděla a nekomunikovala s příbuznými.Často v takové dny i zvracela.Nesměli jsme se s bráchou ani pořádně dětsky škádlil,abychom nedělali hluk.Taky ji u toho slzely oči a celý pohled byl prostě na ni hrozný.Dnes trpí stále migrénami a to už vyzkoušela hodně léků a vtamínů.Těma je někdy obdařím na nějaký svátek.Dokonce přemýšlím,že bych ji objednala na čínskou masáž,která je zaměřená na migrénu.Doktorka ji teď utěšuje,že by to snad v přechodu mělo ustat,tak už se nemůže dočkat.Nevím,jestli je migréna dědičná,ale doufám,že mně to nepotká.Budu Ti držet pěsti,ať Ti něco pomůže.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist