Nemocniční zkušenosti

Rubrika: Kam nechodí slunce...

sick bearMám celkem čtyři děti a nemocnici jsem s nimi zažila několikrát. Nyní je na tom bezvadné alespoň to, že tam můžeme s dětmi být i my, rodiče. Což dříve nebylo možné a děti to muselo traumatizovat více jak samotný zákrok.

První setkání s nemocnicí bylo před asi 24 lety, v době, kdy nebylo možné s dítetem v nemocnici být. Tehdy tříletá dcera si začala na večer stěžovat na bolest bříška a postupně dostala i vyšší teplotu a bolest se jí zhoršovala. No mě nenapadlo nic jiného jak slepé střevo. Protože tehdy fungovaly pohotovosti i s příjezdem k pacientovi, tak jsem je šla volat. Bylo mi telefonem řečeno, že já nemohu posoudit, zda je to slepé střevo a ať si sama přijedu, že když budu mít pravdu, tak budu muset vyjet stejně do nemocnice. Tehdy těhotná jsem nesla dceru na tramvaj a jela na pohotovost a tam jsme čekali další hodinu, protože doktorka byla na výjezdu u pacienta. To, že my jsme museli dorazit sami, jsem ani raději nekomentovala. Po hodině čekání a dceřina pláče mi lékařka sdělila, že má křeče z rýmy. Tak jsem se jí snažila vysvětlit, že žádnou nemá, ale protože hodinu brečí, tak ji teče z nosu. No nakonec jsem si vydupala doporučení do nemocnice na chirurgii, kam nás poslala také tramvají, neboť ona to jako akutní slepák nepotvrdila.
Po příjezdu do nemocnice jsme při odběru krve zaměstnali všechny sestřičky a lékaře, kdo jen byl okolo. Jinak nebylo možné ji krev odebrat, jak vyváděla. Rovnou si ji tam nechali a já si měla volat ráno kolem 7h. Kdyby nebyla při návratu jedna hodina ráno, tak bych bývala jela zpět na pohotovost udělat melu, ale byla noc a tramvaje jezdily po hodinách. Tak jsem to vzdala. Ráno mi bylo řečeno do telefonu, že je dcera po operaci, kterou provedli ještě v noci, neboť jsem ji dovezla za pět minut dvanáct. A protože jsem se nedala, tak ji operovali včas. Nakonec dostalo celé oddělení karanténu a pobyla si tam díky té karanténě 14 dní a nakonec nechtěla domů.
Druhý zážitek z nemocnice byl při trhání nosní mandle u nejmladšího syna. Brněnskou dětskou jsem zavrhla ihned po tom, co mi řekli, že musím večer odejít. Syn je ADHD a byl zvyklý se v noci budit a pít mléko, a tak jsem si nedovedla přestavit, jak by to dopadlo, kdybych tam nebyla, tak jsem nakonec zvolila Vyškovskou nemocnici, kde jsem s ním byla na pokoji. A já bych neměnila.
Po přijetí jsem jim řekla o problému s neustálým jídlem, a tak mu dali něco na spaní, aby se nebudil, že od 4 h už nesmí ani pít. Spal krásně přesně do 4h a hodinu ječel, že chce papat. Po zákroku měl spát, ale ječel, že chce papat. Chodili se dívat, co mu je a že nesmí brečet, že jej bude bolet hlava. Nakonec povolili trochu mléka a že ho budu hlídat, malej ho vypil a usnul. Dál náš pobyt probíhal podobně, buď ječel, že má hlad a chce papat, nebo papal. Pak si sestřičky už dělaly i legraci, že je potichu, jen když jí. Druhý den po zákroku nás propouštěli domů a asi všechen nemocniční personál ORL ve Vyškově se s námi s radostí loučil, že už konečně budou mít klid.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse V nemocnici s dětmi nebo do 29. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Králíček4

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Králíček4

    Díky,Suodal!Potěšila jsi mě!

  • Králíčku a vidíš…už je z tebe spisovatelka 🙂 Moooc pěkně se mi to četlo…fakt!!!!

    K brněnské dětské bych dodala ze své zkušenosti asi tohle: endokrinoložka… super, super, super!!!, primářka na genetice…super!!!, primář na neurochirurgii …extra-super a velká kapacita!!! – jen ty sestřičky na oddělení před 12 lety fakt hrůza. Spíš mi to připadalo, že nás maminky braly jako osinu v zadku. Přitom s těma našema prckama neměly žádné starosti. Dokonce jsem se i připomínala s ATB, když sestry zapomněly. Staniční nebo vrchní (já nikdy nevím která je která) byla fakt namyšlená kravka a neměla mezi dětmi co dělat!!!
    Sestřičky v odběrové místnosti, až na jednu taky bezva.

    Ke kravce primářce na očním bych se raději ani neměla vyjadřovat. Náš oční dr. nás tam poslal na speciál. vyšetření a ta kravule mě tak seřvala…jako-že co tam dělám apod. Nejvíc mě nas.ala, že se začala vozit i po Domče…to jí bylo cca 6 let. No a ta samo už pak nespolupracovala vůbec. A tak jsem si vyskočila se slušností taky!!! A byl klid.

    O pohotovosti v Bílém domě bych taky mohla napsat příběh…zrovna jsem taky narazila na ježibabu, která mi neustále vnucovala diagnózu a teploty, které Domča taky neměla. Přitom jsem jí říkala, že Domče v nemocnici vysadili na zkoušku léky na g.reflux…a že ublinkává – zvrací mlíko kvůli tomuto. Další osůbka, která si vybrala špatné povolání. A tak jsem se přímo raději rozjela do dětské!!! Tam mi potvrdili na sonu, že Prepulsid musí Domča brát až do jednoho roku.

    Po těch letech už to taky tak nějak beru s nadhledem, ale kdybych tenkrát mohla, tak bych jí zašlapala do země. Ale byla jsem v podstatě 22 letý telátko s žádnýma zkušenostma 🙂

    Sice se dnes nepovažuji za ostřílenou maminu, ale tak nějak se vždycky pídím po tom co budou a nebudou dělat s mými dětmi a jestli je to opravdu nutné, pokud je to nějaký bolestivý výkon.

  • Králíček4

    Bamisko,to buď ráda,že je Otesánek.My teď máme přesně opačný problém,ale doufám,že časem zase bude lépe.

  • bamiska

    tak jsem to králíčku také přelouskala souhlasím s tebou že je dobře že s nima můžeme být je nám o poznání lépe na dušičce a jsme rády že se o němůžeme postarat také bych neměnila…a ač jsi popisovala špatné zkušenosti a pobyt v nemocnici nic moc tak jsi to dokázala podat d nádechem humoru a u posledního odstavce jsem se culila s tím jídlem by jsme na tom byli podobně…ted doma ujídá každému at si vezme cokoliv máme malého otesánka…

  • Králíček4

    Zuzino,syn sice jako malý jídával i v noci(mléko),ale jinak jedl málo a špatně,je takový chronický nejedlík a jí jen něco.A tak podle jídla u něj nic nepozná,to by byl jinak na tom pořád špatně:)

  • Králíčku dost špatná zkušenost s pohotovostí a ještě horší asi to čekání,kdy je člověk odkázaný jen na telefon a ne na vlastní oči.No a k synovi,prý jsou děti,u kterých se pozná,že jim něco je,protože přestanou jíst.Mám taky takového doma,takže když po nemoci začne volat já chci jíííst,vím,že máme vyhráno 😀 Zuzina:-)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist