Máte také ten pocit?

Rubrika: Kam nechodí slunce...

233171_newborn_nelly_1Jsem matka dvou dětí a vždy mě dostane to stejné. Ta bezmoc, když jim nemohu pomoci.
Když děti ještě neumí mluvit, je to o to horší. Neumí říct, co je bolí, co je trápí, co potřebují. Když už mluví řeknou to, ale ne vždy. Protože třeba nechtějí jít k lékaři, nebo nechtějí léky.
Děti doktory nestrašíme, jenom se jim snažíme vždy vysvětlit, že pokud je něco bolí, pan doktor jim pomůže…Vždy když je jeden nebo druhý nemocný, nebo není ve své kůži, jsem jako na vodě. Svírá se mi žaludek, je mi divně a v noci se bojím usnout. Co kdyby mě zrovna potřebovaly a já tvrdě spala?
Říká se, že matky nespí tak tvrdě a každý zvuk je hned vzbudí.
Tak to jsem asi vyjímka, protože když jsem unavená, mám problém se vzbudit. I když slyším, že děti volají, pláčí, něco potřebují, mám problém se probrat a vstát.

A tak když jsou nemocné večer neusnu a stále je chodím kontrolovat. Je mi hrozně, jak ráda bych jím pomohla a nemoc vzala na sebe. Kdyby to tak šlo.
U nás je nejhorší teplota a rýma. Jak se říká, když už – tak pořádná. Proč ještě nikdo nevymyslel něco opravdu zaručeného na rýmu?
V lékárně Vám nabídnou dvacet druhů sprejů, ani nevíte který vzít. Ale nic, co zaručeně pomůže.

Na teplotu u nás vede nurofen, ten zabere vždy. Nebo mokré ponožky.
Jakmile je dítě nemocné, vše ostatní jde stranou. Je jedno, že není uklizeno. Pro dítko se dělá první poslední. Ale jsou to lumpíci, jakmile jim už je lépe, začnou situace využívat. Ví, že maminka je tam jenom pro ně a snaží se využít situace. A maminka udělá vše, hlavní je, že už začíná být lépe.
Postřehli jste někdy co vše vlastně děláte?

Vaříte jenom to, co mají rádi, koupíte maličkost pro radost, pohádku, časopis, samolepky, něco, co jinak dostanou, jenom když jsou hodní. Stále se mazlíte a tulíte.

Jo, děti jsou chytré a my jsme rádi, že je jim lépe. Tak proč to pro ně neudělat. Jsou to přece naše zlatíčka a je normální, že o ně máme strach.
Jenom si někdy říkám jestli to nepřeháním, jestli jsem normální, že se tak bojím.

Přeji všem zdravé děti a hezké jaro.

Napsal/a: nuninka

Toto taky stojí za přečtení!

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Jak si dobít baterky? 3 tipy pro zdrchané rodiče a další dospěláky

V dobách před rodičovskou dovolenou jsme mívali energie dostatek, znali bambilion způsobů jak se dosytit (a nemyslím jen kafe

Čtu dál →

Recenze: Co se skrývá v našem těle?

Na první pohled úplně obyčejná knížka. Možná by vás ani nenapadlo podívat se dovnitř. Ale to by byla velká

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Tak koukám, tady máte klub úzkostných maminek. :o)
    No jo, taky jsem taková. I když už mám děti větší, nikdy o ně nepřestanu mít strach, a někdy hned vidím tu nejhorší variantu…fantazie pracuje.

    Musím si vědomě dávat pozor na své myšlenky. Na co myslíme, to přitahujeme…

  • Lenio, to je přesně ono – já za těch 13 let „rýmiček a kašlíčků“ už jsem trochu imunní, že tohle moc neřeším …. 🙂
    Zato když přijde horší problém (bříško, slepák, vyrážka, dušnost)… trpím příznaky výše popsanými :))

  • Známe to všechny-já se také strašně trápím, nemůžu spát, dokážu i týden fungovat s minimem spánku a jídla a chodit přitom do práce, když není vyhnutí.Zhubnu i 4kila za týden.Kudy chodím, tudy myslím na to, jak jim ulevit, pozoruju, hlídám každé zakašlání, sáhnutí na ouško….Nebo spíš-tak to bývalo…
    Musím totiž souhlasit s Paminou-je to opravdu tak-mám vyzkoušeno, že v dobách, kdy jsem byla úzkostlivá až moc, kluci stonali daleko více-hlavně Šimonek dokázal mé starostlivosti a přemířy péče náležitě využít…. Oči mi otevřela naše ORL lékařka-homeopatka-hodně rychle moje stavy a Šimonkovy nemoci prokoukla a „srovnala “ mě do patřičných mezí…. Od té doby se snažím nepozorovat, být v pohodě, neřešit rýmy ani kašle. A ono to fakt funguje-stoprocentně…. Pořád na sobě pracuju a lepší se to…. Kluci teď stonají daleko méně, vlastně celý tento školní rok jsme zvládli s minimem absencí ve školce. Až minulý týden nás zaskočilo Šímovo bolavé ouško, máme ATB….

  • JanaOss

    Milá zlatá, to je úděl vševch matek, které to berou vážně. Znám i ty, které si z ničeho nic nedělají, ale také to podle toho vypadá. Prostě lidé jsou různí.
    Já jsem si v době, kdy děti byly malé myslela, že podobné problémy odejdou, když budou děti velké. Mé děži jsou relativně velké – 12 je nejmladšímu – ovšem problémy jako by s věkem dětí narůstaly. Je sice pravda, že si dovedou říci, co je bolí, ale je to stejné, když jsou nemocní. A to noční vstávání? tak toho se nezbavíš. Dodnes mě budí i to, že naše morče zamumlá, že nemá vodu, nažož děti, zvlášť, když jsou nemocné, a to jsou fakt velcí a léky si dovedou vzít sami.
    tohle nikdy neskončí, ale zato ta úleva a ten příjemný pocit, když se všechno zvládne a zase je dobře, ta je naší útěchou a požehnáním

  • Bezmoc znám a zuřivě vždy nesouhlasím s maminkami, které říkají okřídlenou větu: „Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti.“ Ať jsou velké či malé jsou s nimi starosti, jen jiného druhu.
    Mé děti jsou hodně zdravé(ťukám do dřeva). Asi taky proto, že hodně jedeme v prevenci, vybíráme, co jíme(i když nejsme svatí ani svatouškové) a neděláme rozdíl mezi tím, kdy jsou děti nemocné a kdy zdravé. Nechtěly byste samy být častěji nemocné, kdybyste věděly, že budete mít stoprocentní servis s mazlením, jídlem a pitím dle libosti a hračkami všeho druhu? Holky, nedělejte mezi tím rozdíl, opečovávejte je stále stejně, nebudou mít důvod stonat!:-)

  • Horempádem

    Nuninko, moc hezké 🙂 Já patřím k těm mamčám, které spí jen na oko. Když jsem byla ještě s malou v porodnici, tak jsem taky nevěřila, že jsem schopná se vzbudit, jak jsem byla unavená. Druhou noc jsem rozeznala pláč dcerky od pláče druhého mimča na pokoji. Sousedka na druhé posteli to nechápala 🙂 Když to druhé řvalo jak tur, tak já to nevnímala. Dcerce stačilo jen kniknout a já byla vzhůru 🙂 Tak to mám dodnes. Když je dcerka nemocná, tak jsem jak ostříž. Když má manža noční, tak spí se mnou v posteli. Když doma manža je, tak spím u ní v pokojíčku na gauči. Jsou také noci, kdy nejdu spát vůbec a táhnu čtyřiadvacítky…když je teplota vysoká 🙁 Po týdnu takovýchhle nocí jsem jak chodící mrtvola a pospávám i ve stoje 🙂 Ale jsou to přeci naše poklady a stojí za to pár nocí probdít, jen když se jim udělá lépe…

  • Evakub

    Nuniko, i já si občas připadám nenormální s tím strachem o prcky. Taky v noci kontroluju, nebo ještě lépe spím s nimi. Probudím při sebemenším zvuku a když náhodou neslyším nic, tak se jdu podívat, jestli je všechno v pořádku – někdy pozoruju hrudník, jestli se hýbe 😀

  • Anonymní

    Nuninko,to je moc pěkně napsaná úvaha a všechny se musíme shodnout,že máme pocity stejné.
    Já se vzbudím i při zavzdychnutí nemocného dítěte a můžu být pár nocí nevyspaná.Kontroluji,nespím..vždycky jsem si myslela totéž,kéž bych mohla jejich nemoc vzít na sebe.Rýmy,kašle,nejhorší jsou bolavé ouška,chodím jak mátoha,ale všechno chystám.I v noci.Hlavně ať je jim lépe.A nemluvící ti neřeknou,co je bolí a ty musíš jen soucítit a hádat,co to může být.A přesně jako ty,koupím časopis za 60kč,normálně bych ho prostě nekoupila,ale my bychom udělaly pro naše zlatíčka to poslední.Jen když jsou ale nemocní.
    Je to přirozené,že se bojíme.A nic nepřeháníme.

  • Padmé

    Nuninko, odpověď na Tvou otázku: „Ano, také mám ten pocit.“ Přesně vím, o čem píšeš. Když je malý nemocný, mám strach a já sama spát nemůžu, usínám a probouzím se a takhle trhaně trávím noc. Pořád poslouchám, jestli pravidelně dýchá a když kašle, neskutečně trpím.
    A stejně jako Ty utrácím, kupuji časopisy, knížky a pohádky.
    A stejně jako Ty si kladu otázku, jestli jsem normální, že se tak bojím…
    Asi ten strach k mateřství nějakým způsobem patří a každá milující matka se o své dítě bojí. Určitě v tom nejsi sama.

  • Nuninko, moc hezký článeček – a neboj se, nepřeháníš 🙂
    Přesně tak to vypadá u nás – taky se bojím usnout, taky spím hodně tvrdě a mám problém přinutit se vstát (ale nakonec vstanu, o to hůř, že často třeba Davídek začne v noci hodně kašlat a ne a ne přestat – a já musím vstát a jít po schodech dolů pro Ventolin a zas zpátky)…
    A když nevím, co jim je, dostanu průjem a jsem úplně vyklepaná. I když – myslím, že běžná nachlazení už zvládáme vcelku v pohodě – asi proto, že je s přestávkami řeším už 13 let a v poslední době nepříjemně často 🙁
    A taky utěšujeme, čteme a utrácíme za blbosti, které těm našim miláčkům rozsvítí den 🙂
    Jsi skvělá maminka, to je celé 🙂 Přeji co nejméně rýmiček a teplotek a nachlazení 🙂

  • Nuninko,skvělý článek,krásně napsaný a přesně popisuje situace u nás.Ale říkáme si,že bude snad líp a budoucnost nechejme na našich dětech,protože ji stejně nemůžeme ovlivnit.Když něco přijde tak bude pozdě plakat nad rozlitým mlékem.Těš me se na budoucnost atˇ je jakákoliv a děti musíme vést tou sorávnou cestou,aby si uměly vždy poradit.Přeji všem kdo si bude tohle číst krásný večer.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist