Máte také ten pocit?

Jsem matka dvou dětí a vždy mě dostane to stejné. Ta bezmoc, když jim nemohu pomoci.
Když děti ještě neumí mluvit, je to o to horší. Neumí říct, co je bolí, co je trápí, co potřebují. Když už mluví řeknou to, ale ne vždy. Protože třeba nechtějí jít k lékaři, nebo nechtějí léky.
Děti doktory nestrašíme, jenom se jim snažíme vždy vysvětlit, že pokud je něco bolí, pan doktor jim pomůže…

Vždy když je jeden nebo druhý nemocný, nebo není ve své kůži, jsem jako na vodě. Svírá se mi žaludek, je mi divně a v noci se bojím usnout. Co kdyby mě zrovna potřebovaly a já tvrdě spala?
Říká se, že matky nespí tak tvrdě a každý zvuk je hned vzbudí.
Tak to jsem asi vyjímka, protože když jsem unavená, mám problém se vzbudit. I když slyším, že děti volají, pláčí, něco potřebují, mám problém se probrat a vstát.

A tak když jsou nemocné večer neusnu a stále je chodím kontrolovat. Je mi hrozně, jak ráda bych jím pomohla a nemoc vzala na sebe. Kdyby to tak šlo.
U nás je nejhorší teplota a rýma. Jak se říká, když už – tak pořádná. Proč ještě nikdo nevymyslel něco opravdu zaručeného na rýmu?
V lékárně Vám nabídnou dvacet druhů sprejů, ani nevíte který vzít. Ale nic, co zaručeně pomůže.

Na teplotu u nás vede nurofen, ten zabere vždy. Nebo mokré ponožky.
Jakmile je dítě nemocné, vše ostatní jde stranou. Je jedno, že není uklizeno. Pro dítko se dělá první poslední. Ale jsou to lumpíci, jakmile jim už je lépe, začnou situace využívat. Ví, že maminka je tam jenom pro ně a snaží se využít situace. A maminka udělá vše, hlavní je, že už začíná být lépe.
Postřehli jste někdy co vše vlastně děláte?

Vaříte jenom to, co mají rádi, koupíte maličkost pro radost, pohádku, časopis, samolepky, něco, co jinak dostanou, jenom když jsou hodní. Stále se mazlíte a tulíte.

Jo, děti jsou chytré a my jsme rádi, že je jim lépe. Tak proč to pro ně neudělat. Jsou to přece naše zlatíčka a je normální, že o ně máme strach.
Jenom si někdy říkám jestli to nepřeháním, jestli jsem normální, že se tak bojím.

Přeji všem zdravé děti a hezké jaro.