Myslím, že pro každou maminku je zdraví jejího dítěte to nejdůležitější. Ne jinak je tomu i u mně. A proto na tento den dokonce svého života nezapomenu. Nebyla to žádná těžká nemoc, ale přesto stála mé dítě málem život.
Okolo osmé večer se přidala ještě teplota, která se vyšplhala až na 39 stupňů. Kašel byl horší a horší. Ondrášek už byl tak vyčerpaný, že usnul a já s ním. Najednou mě probudilo divné šimrání v břiše. Byl to takový nepříjemný pocit. Okamžitě jsem vstala a běžela k Ondráškovi.
Byl celý zpocený a jevil známky dušnosti. Nečekala jsem ani chvíli, sedli jsme do auta jeli do nemocnice. Tam nám byla sdělena diagnóza: „Laryngitis Acuta“ (tedy laryngitida). Byla ale bohužel ve velmi těžké fázi. Lékařka se pokoušela dát Ondráškovi tolik potřebné léky na snížení otoku v krku. Bohužel mu ale nemohla najít žádné žíly. Tak mu rozdrtila tabletku a dala do čaje. Prý to nebude mít takový účinek, ale aspoň něco. Museli jsme tam zůstat. Přítel jel domů a já se chystala na pokoj. Když v tom se stalo něco strašného!!!! Byl to ten nejhorší okamžik v mém životě!! MOJE MALÉ BEZBRANNÉ DÍTĚ PŘESTALO DÝCHAT UPLNĚ!!! Začala jsem strašně řvát. Nevěděla jsem, co mám dělat. Lékařka mě vyhnala na chodbu a zavřela za mnou dveře. A já tam stála a říkala si, co teď mám dělat?? Co když mi Ondrášek umře?
Umřela bych taky!!! Jak jsem nevěrící, tak jsem si tam na té chodbě klekla a prosila Boha, ať mi ho hlavně nebere. Že to je všechno, co mám!! Asi po nekonečných 10ti minutách se dveře otevřely a lékařka mi sdělila, že stav je stabilizovaný. Mohla jsem za ním jít. Ležel tam na posteli, na pusince měl dýchcí masku, byl samá hadička a přístroj. Vypadalo to šíleně. Já tam stála, koukala na něj a po tvářích se mi koulely ty nejvetší slzy na světě. Ondráška převezli na dětskou JIP. Leželi jsme v nemocnici ještě 14 dní. Ondrášek byl den ode dne lepší.
Ještě teď po roce, když píši tento příběh, mám husí kůži. Koukám na svého miláčka, jak tady běhá, a jsem šťasná. Všechno dobře dopadlo a musím zaťukat, že od té doby nebyl nijak vážněji nemocný. Snad to tak zůstane!!!!!
Tento příběh jsem psala proto, abych vám z vlastní zkušenosti poradila, jak se v takové chvíli zachovat. Pokud vaše dítě kašle jako když „štěká pes“, jeví známky dušnosti a k tomu všemu se přidá teplota, pak je víc než jasné, že jde o laryngitidu. Nejlepší, co můžete udělat, je své dítě vystavit chladnému vzduchu. Pokud je zima, zabalit ho a vystrčit mu hlavu ven. A nebo stačí i pouhý mrazák. Podat prášky proti teplotě (Panadol) a co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Na nic nečekejte!! Jedná se o zcela běžnou nemoc, ale raději neriskujte. Mé dítě stála tato nemoc málem život!!!
Napsal/a: lulucrue
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (30 vyjádření)
Tak tu brouzdám po netu a čtu články o laryngitidě.V pátek mi s ní lehl Ondrášek a dnes Vojtíšek. Oba už byli na podzim v nemocnici,protože se to doma nedalo zvládnout. Jsem ráda,že je mám doma,ale jednoduché to není. Máme 3měsíční holčičku a doma jen 17st. Po přečtení článku mi tekly slzy jako hrachy. Vím o čem tu píšete. Mám celkem 6dětí a bohužel jsem si tuhle nemoc prožila se všemi a jednou i s podobným příběhem jako vy. Od té doby běhám k dr s každým podezřelým kašlem.Jsem názoru, raději zbytečně než pozdě. Mám obětavou paní doktorku a ta je ochotna i v kderoukoliv dobu k nám dojet. A v lednici mám neustále k dispozici rectodelt. A přitom dostávají homeopatika: spongia tosta. Tak to už nemívá takovýšílený průběh.Ale nervy to jsou pokaždé. Minimálně dvě noci nespím a neustále kontroluji dýchání. Maminky, držte se a přeji vám všem, aby jste už tuhle nemoc neměli. Jana
Z tohoto článku mi naskočila husí kůže:(
Obdivuji tvojí statečnost, já bych asi jančela a hysterčila:)
Ahojky, tak už víme,co to slovo znamená.
Dneska v noci – kašel,jako když štěká pes.
Takže pohotovost, inj. DExona, prohazin 2x denně, v případě opakuj.se stavu- rectodelt čípek.
Děkuji vám všem za veškeré info, které jste tu napsali…jinak krásný článek, který mi vehnal slzy do očí.
Při čtení článku mi běhal mráz po zádech. Ale dovedu si to představit, neboť má dcera prodělala laryngitidu též a bylo to hrozné: celou noc jsem jí držela v náručí a modlila se, aby se stav zlepšil. Dcera také dostala dýchací masku a nakonec si jí i sama nosila a nasazovala na obličej, protože věděla, že se jí uleví a bude moci dýchat (bylo jí 1,5 roku). Rozhodně tuto nemoc nepodceňovat, dovede být hrozně zákeřná. A čím je dítko menší, tím je samozřejmě nemoc závažnější.
Náš nyní tříletý chlapeček prodělal laringitidu v 17 měsících a zážitek to byl hrozný. Bylo to podobné, co maminky popsaly výše. Malý měl asi týden rýmu, celkem nic hrozného, ale jednu noc jsem se na něj přišla podívat do postýlky, a tak sípal, špatně dýchal a přímo hořel. Hned jsme jeli do nemocnice, to už „štěkal“, kde nás s akutní laringitidou hospitalizovali. Vůbec jsem nevěděla co se děje, malý měl horečku 40 stupňů, takřka nevnímal, jen mi ležel v náruči… No hrůza, dostal injekce, léky, otok přes noc zmizel, inhaloval a druhý den mu už bylo lépe. Z nemocnice nás pustili třetí den domů, protože stav se rychle zlepšil, ale doteď když si to vybavím, mám husí kůži…. Naštěstí se už nemoc neobjevila a doufám, že ani neobjeví. Magda
Pokud se Vaše dítě začne dusit, IHNED K LÉKAŘI!
Nejspíš dostanen adrenalin na uvolnění staženého krku a nějaké inhalace a za pár dní se z toho dostane, ale bez lékařské pomoci je to velmi nebezpečné.
No, taky mi běhal mráz po zádech. Strach o dítě je opravdu ten nejhorší na světě. Hlavně, že to dobře dopadlo!
ahojda,sedím u počítače a kutálejí se mi slzy,a jsem mooc ráda také,že to dobře dopadlo!!!!
naše verunka-už má 13l.,měla tuhle nemoc,když měla měsíc,tenkrát bylo zdravot.na hrozné urovni,mudr.nám dokonce řekla,že jsem hysterka..ale až do doby,než pro nás přijela záchranka potvrdilo se mé podezření-v té době jsem také hodně četla,no díky aspon za tyhle informace-zachránili nám dceru!!také je prý dobré případně pustit horkou vodu-páru!!a ten mráz!!!u dětí se stav může změnit i do hodin,ráno to může vypadat jen na kašel a večer..proto by se to nemělo podcenovat.naštestí ted mám štestí na pediatra!!
přeju všem maminkám zdravé dětičky!!raději bejt za chysterku,než něco podcenit..
Ahojky, už jsem svoji zkušenost s laryngititdou psala do poradny jedně mamince a protože je dost čerstvá, tak musím přiznat, že i tenhle příběh mě jen utvrdil v tom, že jsme udělali dobře, když jsme jeli s malou ( 7 měsíců) na pohotovost s tím štěkavým kašlem, přestože ještě neměla teploty…Je fakt hrozný, když slyšíte svoje malé miminko, jak se nemůže nadechnout, sípe a při každém pokusu o odkašlání začne strašně bolestně plakat…naštěstí jsme to podchytili včas, takže nám stačily jen 3 dny pobytu v nemocnici a doléčení doma, ale i doktorka v nemocnici a i naše obvodní dětská doktorka nás upozornily, že se ten zánět hrtanu může vracet, pokud už jednou přišel :-(, tak doufám, že se nám to vyhne. Dostali jsme prevetivně předepsané čípky ( Rectodelt), tak je máme v lednici….pro jistotu .. Šárka
Laryngitidu znám velmi dobře. Náš tříměsíční chlapeček ji absolvoval právě před třemi týdny. Bylo to opravdu hrozné, nejdřív měl jen rýmu a kašel,pak se přidala teplota,průjem a nakonec nám ochraptěl a jen sípal. Jeli jsme s ním do nemocnice a okamžitě mi ho odnesli a napíchli mu do žíly antibiotika. Měl právě i zarudlou záklopku v krku,tak proto ta rychlá akce. Bylo mi ho moc líto,když jsem tam toho drobečka viděla ležet. DOktoři se divili, že to postihlo už takhle malé miminko. V nemocnici jsme si poleželi 6 dní, další týden jsme ještě doléčili doma. Pak jsme vyrazili ven(připomínám,že v tomhle letním teplém počasí), malý začal mít zase rýmu a dnes v noci jsme uslyšeli ten „známý“ štěkavý kašel. Ráno doktorka diagnostikovala opět laryngitidu!!!! Tentokrát ale podchycenou včas. Dostali jsme čípky a Fenistil kapky a pevně doufáme, že se jeho stav nezhorší.
Dobře,Pomněnko,mrknu….až bude čas.
Noel, to je OK, já jen kdyby ses chtěl podívat…
Ha, ha, ha ;-DDD
Sorry,nečetl jsem…V tom případě se omlouvám za spam.
Noel, v sekci zdraví jsou články, co tyhlety nemoci dost dobře popisují i snávody, co dělat, když… Nejsou tam sice tak dopodrobna vypsané ty léky, ale jsou fakt hezky napsané.
Od Káči, jestli si je chceš dohledat.
Pisatelku naprosto chápu,taky jsme měli laryngitidu v 8 měsíci.Bylo to stresující jak pro manželku,který doma přestal na chvíli dýchat/po pořádným zaklepání zase začal/,tak pro mě-měl jsem noční a posílal jsem si do bytu záchranku.
Jinak co se týče lěčby laryngitidy-standartní léčba je od chladných nápojů,priesnitzova zábalu na krku a pobytu na chladném vzduchu(naštěstí tato nemoc obvykle kumuluje v chladných obdobích a v noci)-to je léčba doma.
V nemocnici to bývá inhalace adrenalinu a zvlhčeného vzduchu přes rectodelt čípek až po injekce dexony-obojí je hormon,celkově snižující otoky.
Ptotazin sirup uz se nevyrábí,dávají tablety.Claritin je antihistaminikum,to v sirupu je.
je to stav ohrožující život,při zanedbání léčby může skončit smrtí-trochu se divím,že ona lékařka co nemohla najít periferní žílu nezvolila injekci do zadečku…
Ještě horší je epiglotitida,kde oteče zaklopka htanu a uzavře dýchací cesty-dítě NEMÍT VLEŽE,ALE V POLOSEDĚ!(PŘI TRANSPORTU)
Epiglotitidu zpusobuhe hemophilus-děti už jsou očkované.Ale dokud nejsou…a potkají se s tímhle prevítem,tak to může(ale pochopitelně nemusí)skončit dost blbě.
Radši hned volat doktora.Záchranka má 155…
No tak to ješílený při čtení tohoto članku jsem se malem rozbrečela za tebe..Je to hrozny kort a takhle malých dětí protože ty neumějí říct co je bolí..Ja jsem byla s malým na opraci hydrokýli a věř mi když mi ležekl v nauči uspanýy aja si ho nesla a koukalo na mě x lidí protože tady ta nemocnice v cv se chodí přes ambulanci na chíře do smíchu mi opravdu nebylo brečela jsem jak mala protože jsem nevěděla co je stim mym drobečkem…………
Ahoj. Když jsem to četla, tak jsem měla husí kůži – takový šílený strach by neměl nikdo prožít… Moje mamak s taťkou si tohle prožili u mé sestry, bylo jí asi 6-8 týdnů. Byli u doktorky, ta jim dal nějaké léky a napsala papírek do nemocnice, kdyby se to zhoršilo, ať hned jedou… A jeli. Bylo to všechno nebo nic. A bylo to o to horší, že tehdy nebylo normální, že rodič může být s dítětem v nemocnici… Poslali je domů a řekli jim, ať si zavolají ráno. Naštěstí to bylo ráno lepší, takže měla sestřička vyhráno….
Tak to ti věřím, že to musel být nejhorší zážitek v životě – jakože jsem nevěřící, taky bych se modlila…takže přeji hlavně zdraví, ostatní už přijde samo:-)…
Lulucrue, až mi šel mráz po zádech… Jsem moc ráda, že to dobře dopadlo.
Někde jsem četla, že teprve matka, když se bojí o své děti, ví, co to je opravdový strach…
Tak ať jej nezažíváme moc často…
Mobile Sliding Menu