Je to trest nebo zkouška?

Rubrika: Kam nechodí slunce...

Každého z nás určitě už někdy napadlo, jestli bychom nemohli mít víc peněz, lepší bydlení, lepší auto… Ale těm z nás, kterým doktoři řeknou nemilosrdnou diagnózu, je jedno jestli máme milion na účtě, nebo přepychovou vilu…

Stačí pouze když máme při sobě lidi, které máme rádi a vše okolo nás funguje v rámci možností… Před třemi týdny mi volala moje kamarádka, jestli bych nezašla na vínko, proč ne, miluji posezení s ní, cítím se vždycky pak nabitá energií. Tentokrát jsem ovšem z vínka nabitá energií nešla, kamarádka mi řekla, že je objednaná na mamograf, protože si našla dvě bulky v prsu. Snažila jsem se být optimistická, ale i tak to prostě nejde na to nemyslet, teď nevím, kterou z nás to víc vzalo, jak říkám, je to člověk vždy nabitý energií, dobrou náladou, nechybí jí úsměv a vstřícné slovo pro každého. Týden jsem s ní čekala na výsledky mamografu, bohužel nevyšly tak jak měly, takže ji další týden v první školní den čekala biopsie, tohle už polekalo i ji, celý týden nemyslela na nic jiného, navíc paní, která jí odběry dělala, jí dala naději, že podle té konzistence té tekutiny to nebude maligní, tak doufala, že je vše v pořádku, že to bude tukového původu. Nezbývalo ale nic jiného, než zase čekat na výsledky, které přišly minulý týden, bohužel se potvrdilo, čemu jsme všichni odmítali uvěřit – rakovina prsu. Když mně to řekla, nedovedla jsem promluvit, opravdu jsem nevěděla, co jí mám říct a víte co ona řekla na takovou zprávu? „Bůh věděl, že já se s tím poperu!“ Závidím jí takový optimismus, já bych tohle nedokázala asi tak přijmout. Přála bych všem ženám, které mají podobnou diagnózu, aby se s tím snažily poprat, aby se nevzdávaly nejen kvůli sobě, ale i kvůli všem lidem, které je mají rádi a jsou tu pro ně…

Napsal/a: MANKAš

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)

  • bokul

    Každá nemilá diagnoza bere dech… Máš neuvěřitelně silnou kamarádku. A ta věta „Bůh věděl, že já se s tím poperu!“ jsou slova vyspělé ženy, která ví, o čem mluví. Nevím jak je to možné, ale dost z nás dostává takové břímě, které unese. Vím, zní to tvrdě chci tím jen říct, že jsem jisté břímě taky dostala a když přišlo další a další, člověk pak může nabýt dojmu, že jen dostává další úkol, se kterým se musí poprat.
    I přes to všechno by bylo lépe, kdyby člověk nebyl podobně testován. Moc bych přála Tvé kamarádce, aby jí její optimismus pomohl v léčbě – a nejen jí, ale všem, kteří musí řešit nelehkou situaci ve svém životě.

  • bamiska

    mankaš tak mám slzičky …krásná slovíčka, je fajn že je to taková bojovnice a doufám že zvítězí…vlásky dorostou a hezčí….posílám obejmutí tobě i té bezvadné kamarádce a mimochodem ona má také štěstí na bezva kamarádku – TEBE

  • Holky minulý týden jsem byla na kafíčku s touto osůbkou, která je po třech chemoterapiích, odstranění prsu a navíc ještě teď bez vlásků…ale i přesto všechno je pořád skvěle naladěná, všichni v rodině jí se vším moc pomáhají i když ona je jakoby ani se nic nestalo…Největší problém bylo dětem vysvětlit proč máma nemá vlasy, holčička to oplakala a prosí ji aby nosila šátek, beruška malá. Moc ji pořád obdivuju a jsem ráda, že mám takovou kamarádku, která mi denně ukazuje, že moje problémy byť dokážou potrápit, jsou přesto malicherné naproti takové nemoci. Hlavně zdravíčko vám všem

  • Ach jo 🙁 vždy když čtu takové řádky napadá mě jen věta..,,rakovina je svinstvo“
    Moc držím palce ať je léčba úspěšná.

  • Vím jaké to je….
    I já mám tu nej… kamarádku z touto diagnozou.Má za sebou již 3 chemoterapie,její dlouhé vlasy / které jsem jí zaviděla,protože mě tak nenarostly/ má pryč.Čeká jí ještě ozařování a já při poslední návštěvě u ní na západě nevěřila vlastním očím jak to fajn bere.
    Žádné deprese / pochybuju,že by zvládla se tak přetvařovat celý den co jsem s ní byla/,smála se a dělala si ze sebe srandu jak „úžasně“ vypadá.Popisovala mi pocity po první chemoterapii,druhé a mě bylo až trapně,když jsem pomyslela jak malicherné jsou mé problémy….
    Vím,že byla vždycky silnější než já.Život se s ní moc nemazlil.Snad je to tím,že má doma ještě 3 děti a nejmladšímu je 11let a už i 5 vnoučat,takže i to jí pomáhá to zvládat.
    Pořád si myslím,že naděje většinou je to zvládnout,jen o sobě když tak nad tím přemýšlím,pochybuji….
    Neboj určitě to zvládne,vždyť má Tebe.

  • bamiska

    mankaš to je špatný, co na to říct doufala jsem že odstraněj jen bulky….musím říct že si to neumím sama představit, drž se nebul a ted se to musí otočit a podporuj ty 😀 není to myšleno ve zlém….nic moc k tomu nevím vím že teta je také nemá je po rakovině, ale není to na ní vidět, nosí zase nějaké spec podprsenky…ale já se nevyptávala…hlavně aby zvítězila nad tou „sviní nemocí“, zvládla to psychicky…..

    radko po přečtení tvého psaní si tě vážím zase víc, jsi obdivuhodnej člověk….ráda tě tu čtu, ač tohle moc né (víš jak to myslím) drž se

  • přečetla jsem první odstavec a na 1000% souhlasím. v pondělí mi došla od kamarádky SMS. nejhorší jaká mohla být. „se smutkem v srdci oznamuji, že navždy odešel můj syn…“ dnes měl pohřeb. jen mě to utvrdilo v tom, co „praktikuji“ už déle než rok, poté, co mi našli rakovinu. ať je člověk nemocnej nebo zdravej, může odejít ve vteřině. miliony na kontě nepomůžou, nepotěší…možná jen takový ten pocit, že děti nebudou třít bídu s nouzí. a proto važme si života, každý den berme jako dar a hlavně nikdy svým blízkým neříkejme něco, co by nás mrzelo, protože už nebude čas jim říct, že jsme to tak nemysleli. já teda rozhodně za svou diagnozu nejsem ráda a lidi kteří jsou rádi, že rakovinu mají nebo měli nechápu, ale připojuji se k těm, kteří závidí věřícím…

  • Lussy

    Mankaš,
    to je zlý.
    Já vím, že se nedá porovnávat rakovina čeho je „horší“ nebo „lepší“, ale prsa jsou prostě známkou ženskosti a o to to musí být těžší.
    Já mám známou, které vzali před čtyřicítkou taky obě prsa. Ona to brala neuvěřitleně statečně, i mi to ukázala – udělali jí to moc hezky, jen z větších prsou měla najednou něco mezi nulkama a jedničkama.
    Holka držím všechny palce.
    A má kamarádka partnera, děti?

  • Všem vám moc děkuji, že jste dočetli do konce a také jste poskytli slova útěchy nejen pro mou kamarádku, ale i pro mě… Dneska když mi říkala, hlavně pořád nebreč, jsem si říkala, tak kdo koho vlastně drží nad vodou…bohužel, příští týden jí odstraní prsa, protože to roste rychlostí blesku a při takovém rychlém vývoji, se prý preventivně vezme i to druhé. Moc mě to mrzí, sama si to nedovedu představit, ale pokud to pomůže k tomu, aby žila dál, tak děj se vůle boží…člověk si začne všeho víc vážit i když si nemyslím, že bych byla nějaký nevděčník, na některé věci“malichernosti“ mám zase jiný pohled…držte pěstičky

  • Marinada

    Mankaš, posílám na dálku sílu pro Tvojí kamarádku i pro Tebe a opravdu vůbec nepochybuju o tom, že by to mohlo dopadnout jinak než dobře. Možná je to výzva pro kamarádku, aby trochu zastavila, víc odpočívala a víc myslela na sebe a své zdraví (vlastně nejen pro kamarádku, ale i pro celou rodinu). I v mém okolí v posledním roce dvě mladé ženy s touto diagnozou bojovali a obě nemoc v rámci možností bez problémů překonaly, bohužel ale o prso přišly. Tvé kamarádce bych moc přála, aby jí jen vyndaly bulky a větší zákrok aby nebylo potřeba.
    Ještě zamyšlení k tomu, jaká kamarádka je…Jsem možná podobná povaha, pro každého mám dobrou náladu, úsměv a pochopení, ale o svých problémech mluvit neumím. Bylo mi řečeno, že pokud to nezměním, mám zaděláno na velké zdravotní problémy, protože ten stres někudy jít ven musí…
    Držím palce.

  • Může to být trest, zkouška, ale i výzva nebo příležitost. Netřeba škatulkovat, vždy jsou to jen slova. Je skvělé, jak se k tomu kamarádka staví. Má tak velkou šanci, že to zvládne, že jí to neskutečně posílí. Navíc pozná, kdo ji má opravdu rád. Zrovna o víkendu jsem slyšel o lidech, kteří měli, nebo dokonce mají rakovinu, a považují to za štěstí. Může to znít až neskutečně, ale mně to přijde jako znamení. Posílám kamarádce vše pozitivní, co ve mně je.

  • ..jsou chvíle v životě,kdy bych si přála být věřící…aspoň nějaký záchytný bod ,odhodlání a ta víra hodně pomáhá…
    Tobě i tvojí kamarádce přeji hodně moc víry,odhodlání a síly k boji.Bude tě potřebovat a jak už tuším psala Lien ve stejném smyslu slovo pomoc v těchto chvílích chápu i já.Ne být na blízku jen, když je to O.K,ale i v těch ,kdy se člověku chce jen brečet.Ono i tiché obejmutí má svoji sílu.Moc držím palce.

  • Padmé

    Mankaš, v takovou chvíli je hrozně moc těžké „něco“ říct, takže Tě chápu a rozumím Ti, že se jen velmi obtížně hledají vhodná slova. Bohužel je tahle hrozná nemoc všudepřítomná… Je mi to moc líto a kdybych to dokázala, měla tu moc, nedovolila bych, aby někdo takhle onemocněl…

    Tvojí kamarádce přeji hodně hodně štěstí, protože ho bude potřebovat, šikovného a znalého specialistu, protože bez toho se uzdravit nejde, spoustu sil k překonání všech obtíží s léčbou spojených, hodně trpělivosti a v neposlední řadě naději, protože ta může být určující.

    Tobě přeji, ať se s tím „porovnáš“ co možná nejrychleji, abys jí mohla být oporou a bude-li to zapotřebí, abys ji dokázala podpořit, obejmout, utěšit… Jediné, co Ti mohu poradit je, abys jí byla nablízku, naslouchala jí a jejím přáním… a teď mám na mysli Tvé srdíčko (nikoli ouška) a i Tobě přeji, abys věřila, že se uzdraví a dobře to dopadne.

  • bamiska

    mankaš to je mi moc líto to je prostě nepříjemná záležitost kterou si člověk nepřipouští dokud k tomu nedojde, kamarádce dle tvého popisu naprosto bezvadnému člověku přeju aby to dobře dopadlo a po všem co ji čeká jste zase mohly zasednout k vínku a posezení bylo příjemné a nabité energii tak jak dřív….

    je zvláštní že hned jak jsem to začala číst tak mi hlavou prolítl rozhovor s mojí kamarádkou, mluvili jsme o Honzíkovi jeho nemocech a že jsem ráda, že je zdravej na hlavičku..a ona prohodila to samé, že Bůh by mi neuložil víc než bych dokázala ustát a tak já věřím že to naše se bude ubírat tak jak má a proto i kamarádka která věří, že je to vůle boží se s tím a s jeho pomocí popere tak jak má…je dobře že tě má vedle sebe..

  • Lussy

    Mankaš,
    kdybych měla odpovědět na otázku z nadpisu – je to zkoušku. Tvrdá, hnusná, ale je to zkouška.
    Podle toho co o kamarádce píšeš je velká optimistka a to je moc důležitý – nedat se a bojovat.
    Držím palce ať se pere statečně a vyhraje.
    A jestli můžu poradit – buď kamarádce nablízku, ať ví, že se na tebe může kdykoli s čímkoli obrátit.
    Mě se bohužel několikrát stalo, že když mi bylo nejhůř, tak ti nejbližší se otočili zády – prý nechtějí obtěžovat, otravovat a rušit a že se uvidíme až mi bude líp. Tak to fakt člověku nepomůže.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist