Asi jako každá maminka, tak i já, když jsem otěhotněla, jsem toužila mít zdravé miminko. Chodila jsem na každičké vyšetření a vždy čekala na výsledky a doufala, že dobře dopadnou…
Jenže jsou určité vady, které vám prostě do porodu nezjistí a vy si říkáte, snad už nás nic špatného nepotká.
Dcerka se narodila pět dní po termínu, porod proběhl v pořádku, byla zdravá jako řípa. Ale jedno přece jen zdědila. Vadu po manželovi, špatné palečky u ručiček a nožiček. Jsou jakoby zdvojené a otázkou zůstává, jestli tam skutečně roste další kost, protože ve skutečnosti to vypadá, jako by měla na rukou i nohou palce dva, jak jsou prstíčky široké, rozpláclé. Manželovi přátelé, které ho dobře znají, zkoumali dcerku po porodu a hned si všimli, že i ona zdědila prstíčky po něm. Vysvětlujte ale ostatním, kteří netuší, o co se jedná, jak to vypadá a proč se to tak stalo?
Moc jsem se toho bála, o téhle vadě u manžela jsem věděla, přesto jsem si říkala, je to 50 na 50, jestli se tak narodí nebo nenarodí, třeba bude mít prstíčky dobré. Jenže osud tomu prostě tak chtěl a dcerka zdědila prstíčky po manželovi. A tak jen čekáme, jak se to bude v budoucnosti vyvíjet. Navštívili jsme ortopeda, který nám řekl co a jak, tedy víceméně spíše neřekl, takže jsem se moc nedozvěděla, snad jen to, že dítě se v tomhle věku operovat nedá, nejdříve ve třech letech. A záleží, jak palečky porostou, jakým směrem. Pokud by vychylovaly ostatní prstíčky z jejich směru, pak by byla operace nutná, protože by ostatní prsty rostly nakřivo, pokud porostou normálně, operace nebude potřeba. Záleží i na rentgenu, jestli se ukáže, že je tam skutečně kost navíc u těch „prokletých“ palečků.
U ručiček to vypadá slibně, měla by je holt trošku rozplácnutější, ale operace by snad nebyla potřeba. U nožiček je to horší, už teď se mi zdá, že palec vytlačuje ostatní prstíky z jejich růstu.
A aby toho nebylo málo, další věc je ta, že moje dcerka by se nemusela vejít do lodiček, možná i jiných bot. A tak řešíme otázku, že i když operace nebude nutná, jestli ji podstoupit kvůli botičkám nebo netrápit naše dítě. Co když nám dítě jednou vyčte, že jsme jí s prstíčkama nic neudělali? A víme svoje, jak se děti ve školce nebo ve škole dokážou vysmívat už jen maličkostem? Aby se pak její vadě někdo neposmíval a ona z toho nebyla smutná.
A tak zatím nezbývá než jen cvičit s palečkama a přijít zase za rok na kontrolu, pak za další rok, ve třech letech už budeme vědět více a půjdeme na rentgen, kde se ukáže, co bude dál. Už předem se operace bojím, nedovedu si představit, že moje dítě bude pod narkózou a budou jej operovat a řezat jí nějaké kosti.
Vím, že lodičky bych v tuhle chvíli řešit neměla, ale víme, že naše děti nám pak mohou vyčíst jednou i nos mezi očima za to, že jsme pro ně neudělali vše. A tak ukáže čas, máme na to ještě dva roky a můžeme do té doby rozmýšlet…
Napsal/a: dancingmary
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Milá dancingmary, zatím bych se tím vůbec netrápila. Vidíš, zrovna těm, kteří se snaží absolvovat co nejvíce testů v těhotenství, se narodí dítě se skrytou vadou. Manžela máš ráda takového, jaký je, i tvoje holčička, pokud bude mít zdravé sebevědomí, bude mít určitě naprosto normální život. Je spousta anomálií a nemá asi cenu se kvůli drobnostem stresovat. Já jsem například extrémně hubená, už od malička, jinak jsem zdravá, ale pro okolí jsem „divná“ pořád. Téměř denně se najde nějaký neomalenec, který to komentuje. A vdala jsem se, mám 2 zdravé děti a povolání, které mě baví. Pokud by prstíčky utlačovaly ty ostatní, tak se to časem pozná a bude se to řešit, ale opravdu nemá cenu si tím lámat hlavu už teď. Mimochodem, ohledně bot, mám jednu nohu o 1cm delší, takže lodičky ani hodně otevřené boty pro mě taky nepřicházejí v úvahu, jedna bota by mi padala. Ještě, že jsou teď v módě pásky přes nárt:-)
Jak je vidět, nakonec jsi sama dospěla k názoru, že je hlavní, anebo hlavně aby byla jinak zdravá. Ty prstíčky jsou asi spíš estetická záležitost i když pokud porostou špatně, tak by jí to mohlo asi trápit i jinak. Myslím, že medicína je dnes na takové úrovni, že se dá s těmi prstíky vždy něco dělat a kdyby byla operace nutná, tak bych se jí určitě nevyhýbala.Řídila bych se podle rad doktorů. Vždyť v dnešní době si tolik žen nechává upravovat zevnějšek úplně zbytečně, jen aby měly menší nos, větší prsa, užší pas apod. Pokud by s tím měla mít i psychický problém, možná že by pak operace byla vhodnější, ale určitě bych čekala až bude starší. Přeci jen je určitě menší riziko při samotné operaci, už kvůli celkové anestézii.
Marcelko,
děkuji moc za váš komentář, je velice pěkný. tak to je něco, koukám, že problémy se asi nevyhýbají nikomu, každý máme ten svůj.
Jo snažím se tím netrápit, doufám, že ani dcerka se tím jednou nebude trápit.
Samozřejmě, že jsem ráda, že je zdravá, i když běháme neustále po doktorech, protože dcerce našli nějaký nález v moči a nyní jsem zjistila, že v manželově rodině jsou nějaké problémy s ledvinama, takže snad už hůř nebude. Nad prstíčky bych mávla rukou, jen si říkám, ať nepřijde něco horšího…
Milá Dancingmary, mám na každé noze srostlé dva prsty k sobe. Neměla jsem nikdy zdravotní potíže a tak mi to maminka nechala tak. Moje paní učitelka v MŠ mi jednou říkala „Že se měli prstíčky tak rádi, že už spolu chtěli zůstat navždy“. Považovala jsem to dokonce za přednost. Tohle nikdo neměl, jen já. Netrapte se tím a buďte ráda, že máte jinak zdravou holčičku! Můj kamarád nemá na obou rukou palce, myslím, že je to pro něj těžké celý život, ale nejvíc se bál, aby to nezdědily jeho děti. Holčička je v pořádku, ale pokud by měli chlapce, tak je velká pravděpodobnost, že na tom bude stejně. Ale jinak je to fantastický člověk a možná právě díky tomu, že je jiný! Marcela
Martině
koukám, že starosti s dětmi jsou všude a každý má nějaké zdravotní problémy, ať už větší nebo menší. Asi každý tedy ví, co to je strach o dítě, když se máte rozhodnout, jestli operaci v budoucnu podstoupit nebo ne.
Tak to je něco s tím znamínkem, ale taky jsem byla na vyříznutí dvouch znamínek, bylo mi už tenkrát nějakých 17 let, takže v pohodě. Dcerka nemá na obličeji žádné špatné znamínko, trápí nás pouze ty prstíčky, i když jsem se včera od tchýně dozvěděla, že u nich v rodině jsou problémy s ledvinama. Asi proto jsme včera byli na vyšetření ledvin a močových cest ultrazvukem. Zatím malé nic nenašli. Minule jí našli totiž něco v moči.
Nikdy bych nevěřila, jaká je to starost s malým dítětem a že budeme u doktora téměř jako doma. Jenže pro dítě chci to nejlepší, takže se snažím nic nezanedbat.
Uvidíme, pokud prstíčky budou růst správným směrem, ukáže čas, co bude dál a také přístup doktorů, pokud si nebudu jistá, rozhodně ji operovat nenechám…
Ale je pravda,že pokud děti ve škole nebo ve školce budou chtít, vždycky si něco najdou, s čím se budou posmívat dítěti. Takže ono je to jedno, jestli má takové nebo makové ručičky či prstíčky, třeba může jednou špatně mluvit nebo něco jiného a můžou se jí vysmívat, tomu prostě nezabráníme, možná je to i ve výchově, těžko říct. Do školky máme zatím daleko, takže se tím nebudu teď trápit.
Dancingmary, já bych se tím moc netrápila… chápu, že je to pro tebe stresující, ale jak píšou holky, tvá holčička je jinak fyzicky i psychicky zdravá, jsou to „jen prstíčky“… Uvidíte, co vám řekne ortoped, jak se to vyvíjí, ale taky bych se přiklonila k tomu, že pokud by palečky nepůsobily zdravotní obtíže, nechala bych je tak – spíše jí posilovat sebevědomí, aby se s případným posměchem uměla vyrovnat… většinou se posmívají jen hlupáci, naopak si myslím, že dětem ve školce se taková věc dá vysvětlit… My zas museli kluky trochu „zocelit“ kvůli víře – taky byli připraveni na posměch a ten se téměř nekonal. Ostatně, ze všeho se dá udělat přednost 🙂 a co se týká lodiček, toho bych se nebála, prostě bude nosit ty širší ve špičce, aby ji netlačily a měla svůdnou nožku… Netrap se, hlavní je, že je malá zdravá! :)))
Milá Dancingmary, děti ve školkách nejsou zlé (teda aspoň v té naší), nemusíš mít obavy z případného posměchu. Každopádně podle mě záleží spíš na osobnosti dítěte, než jestli má prstíčky takové nebo makové – když se budou chtít děti někomu vysmívat, důvod vždycky najdou. Dcera má na tváři znaménko a nesetkala jsem se zatím s tím, že by se k tomu někdo vyjadřoval (je jí 5 let a do školky chodí už 2.rok). Znaménko prý může být odstraněno až v jejích 15letech, takže bude záležet spíš na jejím rozhodnutí. Kdyby mi řekli, že se to dá odstranit dřív, já bych do toho teda šla. Ve třech mi to ale přijde hodně brzo, počkala bych tak do 5 -6let. Před půl rokem byla dcera na operaci s kýlou, bylo to náročné, ale zvládla to – ale to se asi nedá srovnávat s ortopedickou operací…První rok jsem se na to znaménko na její tváři pořád soustředila, teď už to vůbec nevnímám (jen nadávám, když si to rozškrábe 🙂 Uvidíš, že to brzy taky přestaneš vnímat. Přeju Ti hodně štěstí a málo starostí… a já bych do toho zákroku na Tvém místě šla, když to doktoři časem doporučí…Ahoj Martina
Jo jo, taky si říkám, že to zatím nechám být. Uvidíme. Jen se bojím spíš toho okolí, až si toho někdo všimne, bude mít pak mindráky a nevím, co to bude dělat na tu psychiku, budou se jí třeba vysmívat a to bych nerada. A víte, co si pak takové děti můžou udělat, když se jim někdo vysmívá…
Asi ji taky nenechám operovat, čím víc nad tím přemýšlím, tak si říkám, sice to může být banální zákrok, ale jedné známé při takovém zákroku, kdy jí odebírali plodovou vodu, napíchli miminko v šestém měsici a tak o něj přišla. Nikdy nevíte, co se může stát.
Je pravda, že u holčiček je to něco jiného, u kluka se nad tím mávne rukou, ale holky pak budou mít mindráky, třeba můj manžel si z toho nic nedělá, mě to nevadí v našem vztahu, ale co u té holčičky? No uvidíme, ukáže až čas…
Milá Dancingmary, asi bych to prozatím nechala tak, jak to je, slečna je ještě malá. A v těch 2,5 – 3 letech uvidíte, jak se situace vyvíjí.
Zatím malou ale nestresujte, vždyť v podstatě „o nic nejde“. Nechci zlehčovat, ale jsou děti s mnohem většími problémy. Tak se radujte z toho, že máte vlastně zdravé robátko a buďte šťastní. Všechno ostatní se vyřeší, uvidíš 🙂
O tomto testu slyším prvně, každopádně vám přeji, aby se situace ustálila a zlepšila se podle vašich představ. U holčiček je asi tento problém složitější než u chlapců, jak píše MarillaEuna. Ale existují i daleko horší postižení, hlavně jí ve výchovně nedejte znát, že by měla problém, pokud ho nemá v psychické oblasti a s tímto problémem se vyrovná, pak ho nebude pociťovat ani fyzicky. Možná by nebyla špatná porada s dětským psychologem.
Ahoj dancingmary, náš Jeníček má od narození témeř srostlé 2 prstíky na na noze. Pokud mi ortoped neřekne, že by měl mít do budoucna nějaké potíže s chůzí, tak mu to operovat nenechám.
Nechci ho trápit operací. Naše doktorka-matka 4 dětí- říkala, že by svoje dítko taky kvůli tomu operovat nenechala. Ale Jenda je kluk, tak z toho nebude mít takovej midrák, je to možná trochu jiné než i holčičky. Každopádně, ať se rozhodnete jakkoli, přeju ať je holčička zdravá a veselá.
Mobile Sliding Menu