Věci, o kterých jsem přísahala, že je jako rodič nebudu dělat (a dělám)

Rubrika: Jsem máma

„No není to strašný, když tohle rodiče dělají?“ říkávala jsem občas posměšně Jamesovi, když jsme rozebírali otravné rodičovské zvyky. Tehdy jsem si byla naprosto jistá, že já „to“ (ať už to bylo
cokoli) nikdy dělat nebudu. Evidentně jsem tehdy neměla děti. Takže teď jsem k smíchu sama.

Zvedám své dítě, abych si čichla k jeho zadečku

Není to jen tak nějaké zběžné přičichnutí, ale hluboké, zkoumající vdechnutí aroma plínek, následované zabořením nosu do oblasti zadečku pyžamka. Než se mi narodily děti, jednou mi jedna
máma řekla: „Vždycky poznáš, že se nepodělalo tvoje dítě, když ucítíš neznámý pach.“ Tehdy jsem se nad tím ušklíbala a myslela si svoje o jejím smutném životě.

Uplynuly tři roky a já jsem si jistá, že bych mezi dvaceti použitými plínami poznala tu synovu jen na základě čichového testu. Měli by to přidat jako novou disciplínu do Pevnosti Boyard.

Mluvím o svém muži jako o „tátovi“

(A ne, opravdu to není ani trochu divné.) Vážně jsem se hrozně snažila se tomu vyhnout. Nechtěla jsem, aby se z nás stal jeden z těch děsných párů, kteří svoji existenci omezili jen na to být
mámou a tátou. Ale znovu a znovu sama sebe zklamu otázkou: „Táto, dáš si šálek čaje?“ Až pak si uvědomím, že děti nejsou v doslechu.A táta ani nemrkne, že přišel o své křestní jméno. Ááááách!

Míň se starám o to, jak vypadám

Ne vždycky – jsou chvíle, kdy se starám víc. (Například když se mám setkat s lidmi, kteří mě znali ještě v době, kdy jsem neměla děti. Mojí nejhorší noční můrou je jejich závěr, že jsem „o sebe
přestala dbát“.) Každopádně každodenní péče o děti narušuje můj každodenní zkrášlovací rozvrh, takže občas mávnu rukou nad neoholenýma nohama, jindy zase neřeším oblečení a vezmu
si mikinu s kapucí (tu pohodlnou, se skvrnou od fazolí) a rybí prsty jím rukama přímo z pánve. V takových situacích se musím sebekriticky zamyslet a uznat, že jsem o sebe skutečně přestala dbát.

Lžu

Jsou situace, které se nedají vyřešit jinak než lží. „Podívej, zlatíčko, pekárna má zavřeno, takže dnes dortík nebude,“ říkám, zatímco rychle měním směr od otevřené pekárny, protože nejsem
zásadový rodič a nikdo po mně nemůže chtít, abych svým dětem řekla jasné ne.

Alespoň jsem ale zjistila, že nejsem sama, kdo tu a tam upravuje realitu v zájmu rychlého ukončení debaty, která by jinak nebrala konce. Kamarádka nedávno zveřejnila na Facebooku svoji
konverzaci s tříletým synem, kterou nazvala „Na tohle jsem příliš utahaná“:

Chester: Když byl táta kluk, bydlel s babičkou a dědou?
Já : Ano.
Chester: Kde jsem byl já?
Já: Nikde, ještě jsi nebyl na světě.
Chester: Byl jsem velký?
Já: Ne.
Chester: Byl jsem malý?
Já: Ne.
Chester: Byl jsem v pralese?
Já: Ano, byl jsi v pralese.

Při setkání s přáteli nebo příbuznými vždycky říkám „Páni, ta zase vyrostla!“

Rozumí se to samo sebou, že? Děti rostou. Každý den. Jestli svoji neteř nevidíte půl roku, musíte předpokládat, že mezitím vyrostla. I tak mám ale nutkání vždycky říkat: „Ta je ale velká!“ a/nebo:
„No páni, koukejte, jací už jsou oba velicí!“ Navíc je to spolehlivý začátek jakékoli konverzace na společenské akci. Jsem fakt nudná.

Mluvím o hovně. Jako vážně

Nějak jsem se zdokonalila v debatách o věcech, které nejsou ani zajímavé, ani obzvlášť decentní. Oblíbeným hitem v naší domácnosti se staly moje a Jamesovy analýzy velikosti/barvy/struktury
exkrementů našich dětí.

„To vypadá hrozně, koukni na ty malé černé kousky, co vypadají jako červíci.“
„To bude banán. Už to tak měl i včera, tak jsem se díval na Google.“
„Jsem radši, když je to tužší.“
„Já taky.“
„No doprdele, nejsme my k politování?“

Proč jsme sklouzli k „debatě o hovně“ a dalších trivialitách (jako kdy Jude usnul / kolik sendvičů Henry snědl k obědu / dneska bylo skvělé počasí na věšení prádla)? Nespíš proto, že jsme zjistili,
že dospělá konverzace nemá šanci, jakmile máte kolem sebe děti.

Občas zapomeneme, co jsme zjistili, a přeskočíme k vážným tématům, jako třeba poradám v práci / úrokovým sazbám hypoték/ plánům na víkend. Jenže když vás po každém třetím slově někdo
přerušuje a vy si musíte chránit hlavu před letícími hračkami, stejně zapomenete, co jste měli na jazyku.
Uplácím své děti

  • Křičím

    […]

  • A také peskuju…

    […]

  • …a vyhrožuju bez efektu

    […]

  • Žvatlám

    […]

Jedná se o ukázku z knihy NeMáma, kterou vydalo nakladatelství Bizbooks.

Tohle není návod pro rodiče. To je rodičovská realita!

Mateřství je bezesporu v životě to nejkrásnější, co vás může potkat, proto si ho přirozeně užíváte a jen kvetete. A co když zrovna ne? Jste vyčerpaná, podrážděná a občas si dokonce přejete zpátky svůj starý, bezdětný život. Ale pšt!, o tom se přece nemluví. (Ještě by si o vás lidé řekli, že jste nevděčná a své děti nemáte ráda.) Jen kdyby tu nebyly ty nekonečné pochybnosti, kterými se trápíte při pohledu na ostatní šťastné matky: Co když na mateřství skutečně nejsem stavěná? Co když jsem omyl přírody? Co když je se mnou něco špatně?

A pak přichází NeMáma (The Unmumsy Mum) Sarah Turnerová se svým blogem, který milují rodiče z celého světa. To proto, že Turnerová píše bez cenzury o všem, co ji trápí i dělá radost. Nepřikrášluje nic. Nebojí se žádného tabu. Přiznává zřetelně chybějící „záření“ během těhotenství, zoufalství z nikdy nekončícího nočního krmení a věčného kňourání, píše o hledání identity mezi ostatními matkami, o svých přáních, radostech i potížích. Píše o tom otevřeně, hravě, s nadhledem a humorem.

V této knize se nedočtete, jak máte vychovávat děti, co jim kupovat nebo jak se máte cítit. Díky její osvěžující upřímnosti se zasmějete, možná si popláčete, ale hlavně si oddechnete, že v tom všem skutečně nejste sama.

A jak jste na tom s rodičovskými zásadami vy?

O čem jste si v minulosti říkali, že to určitě jako rodič dělat nebudete a teď to běžně děláte?

Napsal/a: Sarah Turnerová

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Hoši od Bobří řeky

Těžko by se našel někdo, kdo by neznal nejslavnější dílo Jaroslava Foglara alias Jestřába s názvem Hoši od Bobří

Čtu dál →

Recenze: 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda

Nakladatelství Portál přichází na trh s knihou dvou úspěšných německých spisovatelů (Hans Rath, Edgar Rai), která nese název 88 věcí,

Čtu dál →

Hvězdičky z tavné pistole

Hledáte ještě nějakou dekoraci, která dovrší vánoční výzdobu? Pak si vyzkoušejte vyrobit hvězdičky z tavné pistole. Jsou jednoduché, rychlé

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist