Vděčná osudu

Rubrika: Jsem máma, Od srdce i od plic

Ze všeho nejdřív se přiznávám, že „být pyšná jako pávice“ se mému vnitřnímu hlasu nezamlouvá. A to přestože se domnívám, že mi bylo dopřáno mnoho z toho, co jiným bylo odepřeno, a tak by se mohlo zdát, že mám být nač „pyšná“. Možná je to dáno tím, že slůvko „pyšná“ vnímám jako negativní slovo a možná trochu i tím, že pýcha je jedním ze sedmi hříchů…

Tenhle rok se mi navždy vryje do paměti a vím, že na něj nikdy nezapomenu, co budu živa. A přesto, co všechno se událo a čím jsem prošla, jsem vděčná… Jsem vděčná osudu za mnohé… A co vidím, když se ohlédnu?

Narodila jsem se jako chtěné a plánované dítě. Už to samo o sobě považuji za malý zázrak. A jsem za něj vděčná. Po celé své dětství a dospívání jsem měla oba rodiče a po svém boku dva sourozence. Bylo mi dopřáno vyrůst v harmonickém prostředí a byla jsem vychována s bezmeznou láskou, moji rodiče mi nikdy neublížili a nikdy mě neuhodili. To, já osobně, považuji za velký zázrak, byl to od rodičů největší dar a životní vklad, jaký mi mohli dát.

A pak jsem se stala maminkou já sama. Celý můj život se obrátil vzhůru nohama a já se cítila tak šťastná jako nikdy předtím. A vděčná osudu, že mám zdravé dítě. Často si to uvědomuji a tam nahoru posílám tiché, ale upřímné poděkování.

Pravdou je, že můj syn mi dokáže i teď vehnat slzičky dojetí do očí každou chvíli. Bývají to krásné okamžiky štěstí, když ho jen zpovzdálí pozoruji a tím, že do ničeho nezasahuji, bývám odměněna tou nejsladší a největší odměnou, jaké se mamince může dostat. Je to slastný pocit, že můj syn má srdíčko na tom správném místě a to mě hřeje na duši ze všeho nejvíc.

A ty nejnovější zmíněné chvilky se synem? Nedávno jsme byli v bazénu a on šel pár krůčků přede mnou. Přiblížil se ke dveřím ve stejný okamžik jako stejně velká holčička. A já čekala, co udělá. Vzal držadlo dveří do ruky, otevřel je dokořán a na tu holčičku kývl. Prošla jako první, potom jsem šla já a teprve po nás můj syn. Udělal přesně to, co bych si přála. A já to nahlas nevyslovila.

Když jsme byli se synem u dětské lékařky na prohlídce, seděli jsme v čekárně a povídali si. V tom se rozlétly dveře a do čekárny přišla mlaďounká maminka s malým broučkem v náručí. Miminko bylo ve zjevné nepohodě, neb stále plakalo. Můj syn se na mě podíval a pošeptal mi: „Pustíme je před nás.“ Souhlasně jsem pokývla. V ten okamžik otevřela sestřička a ozvalo se: „Kdo je další na řadě?“  My se koukli na sebe a já řekla: „Ta paní s miminkem.“

Letmý okamžik štěstí jsem ucítila ve chvíli, kdy se poprvé setkali – můj syn a moje právě narozená neteř. Nevěděla jsem, jak na ni bude reagovat a zpětně jsem si uvědomila, že jsem mu vůbec nic neřekla, např. jak se chovat k úplně maličkému miminku. A on mě opět „dostal“. Velmi pomalu a opatrně ji pohladil po vláscích a něžně ji políbil na čelíčko. Jedním slovem: nádhera.

No a naposledy se to mému synkovi povedlo dnes večer. Oba jsme nemocní, svorně si tu doma prskáme, smrkáme, kýcháme a kašleme. A nutno přiznat, nemáme příliš usměvavou náladu. Udělala jsem mu večeři a sama sebe už jsem viděla ve vodorovné poloze v peřinkách. Když v tom začal ohrnovat nosík nad talířem, dělat „kyselé“ obličeje a vypustil z pusy: „A co je to?“ Neměla jsem ani sílu, ani chuť to rozebírat. Tak jsem jen pološeptem hlesla, že jsem mu připravila večeři, i když mi taky není dobře a jestli se mu to nelíbí, ať si udělá něco sám. A šla jsem si lehnout. Po chvíli jsem slyšela jeho krůčky. Prázdný talíř v ruce. Koukal na mě a povídá: „Můžu Ti něco říct?“ Kývla jsem, že ano. „Já jsem se přišel omluvit. A všechno jsem snědl.“

Jsem vděčná. Za takové chvilky jsem neskutečně vděčná. Jsem upřímně a opravdově vděčná osudu za vše, co mi v životě dopřál. A tuším, že můj syn patří k tomu nejkrásnějšímu, co mě mohlo potkat.


Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pyšný jako páv nebo pávice. Stačí jen do 25. 11. 2011 včetně poslat svůj příběh do redakce a tím se zařadíte do soutěže o tři pohádkové DVD.

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (31 vyjádření)

  • danasi

    Bamisko, Petro, také mi chybí Padmé a její kouzelné články. Již jsem ji psala i na email a doufám, že se třeba alespoň ozve. Jen tak.

    Jen se bojím, že z těchto stránek odešla.

  • Petra Vymětalová

    bami, obávám se, že tady si o tvém přání možná Padmé nepřečte. Zkus jí napsat přes OV, to jí přijde i upozornění na mail 😉 a třeba bude tvé přání vyslyšeno 😉

  • bamiska

    Padmé tak ráda bych si od tebe přečetla další článek….moc hezké srdečné psaní a o to příjemnější čtení

  • …moc hezký článek, ja jsem taky maminkou zatím jenom krátce a mám dcéru a taky doufam, že bude tak bezva jako Váš syn…:-)

  • Padmé

    Marinado, děkuji Ti za milá slůvka :-). Ano, cítím to přesně tak, jak jsi to napsala – když „něco“ udělá sám, že to ví, že to sám cítí, stejně jako to máš Ty se svou dcerkou :-).
    No a jinak děkuji za přání brzkého uzdravení – už je nám všem líp. Ale byla to docela „mela“.

  • Marinada

    Padmé, napsala jsi moc hezký článek, já vnímám „maminkovství“ podobně. Neumím to napsat tak dobře jako Ty, ale nejvíc mě těší, když dcera udělá něco spontánně (aniž bychom tu situaci už jednou zažily) a ona srdcem ví, jak se má zachovat – jako Tvůj syn v čekárně nebo při setkání se sestřenicí-miminkem.
    Přeju hodně šťastných chvil s rodinou a teď aktuálně brzké uzdravení (pokud se tak už nestalo).

    Zava, jestli si dobře pamatuji, tak Ty už jsi o krok před námi a puberta Vám zaťukala na dveře. Vůbec z ničeho se neobviňuj, tohle prostě musíte jen přežít a pak to zase bude dobré. Moc držím palce a přiznám se Ti, že já se tohohle období už dopředu děsím, stačí si vzpomenout, jaká „obluda“ jsem byla já 🙁

  • Padmé

    Makineo, děkuji za reakci na můj článek :-). Můj klouček je bezva, nicmméně – taky umí „pozlobit“ a stejně jako všechny ostatní děti i on má svou hlavu :-).

    Zavo, děkuji. Není potřeba, abys mi psala „něco jiného“, než co jsem četla, o to tu přece vůbec nejde. Pokud řešíš teď momentálně něco, co Ti zatěžuje hlavinku, ven s tím. Můžeš mi napsat do OV nebo sem pod článek. Mohu-li Ti být nějak nápomocná, udělám to ráda. Zavo, nemysli si, že je můj syn bez chyb a že mi neumí „zatopit“, to umějí všechny děti. A ani my, maminky, nejsme bez chyb, já také dělám chyby, nejsi sama.

  • Zava

    Píšu svůj komentář s velikým zpožděním. Tvůj článek jsem četla jedním dechem hned jak vyšel. Jen nějak nevím, co ti napsat ještě jiného, co jsi ještě nečetla. Máš naprostou pravdu, pýcha předchází pád. Ale na co jiného bychom my mámy měly být pyšné, když už ne na své děti. Máme z nich teda aspoň velkou radost, ne? Já momentálně spíš prodělávám svoji mámovskou krizi, hledám, kde jsem co udělala (a dělám) špatně. A závidím, že ty tyhle problémy asi nikdy mít nebudeš. Ne, nezávidím, moc ti to přeju, zasloužíš si svůj skvělý vztah ke svým blízkým. Užívej si to.

  • Padmé, krásný článek. Máš bezvadného syna a musíš být bezva máma.

  • Padmé

    Ctiradko, to není zapotřebí. Já se na nikoho nezlobím. Takhle jsme si to alespoň vysvětlily. Pusť to z hlavy :-).

  • ctiradka

    … já se taky omlouvám, že jsem to vyřkla a rozvířila.. 🙁

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist