Tak se zase hlásím, o pár měsíců starší, pár kilo lehčí a po pár zkušenostech moudřejší…
Takže mojí holčičce byli 22.11. tři měsíce a já můžu říct, že už jsme spolu zažili strašně moc. Malá je sice opravdu strašně hodná, ale je to miminko, umí si pořádně zaplakat a nejednou jsem si vzpoměla na rady Vás, maminek, které sem píšete, protože se prostě potvrdily Vaše zkušenosti. Po období šestinedělí, kdy musím přiznat, že došlo i na menší kolaps mé osoby, kdy jsem se prostě rozbrečela……proč? No to se šestinedělky ptejte, ale odpovědi se prostě nedočkáte. Já fakt nevím, únava, strach, emoce, hormony 🙂 No prostě se to nějak nakupilo. Tak po tomoto období se to opravdu hodně srovnalo, s miminkem jsme se sice pořád poznávali dál a dál, ale já už věděla, kdy chce papat, kdy chce čajíček, ale také kdy je to jen o pochování a o kontaktu s maminkou. Moje Terezka je veliká holka a nejen váhově, ale i vzhledově, odpovídá tak půl – ročnímu dítěti a mě to nutí s ní i tak jednat, což sice není na škodu, ale asi i tak trošku šidím sama sebe. Jediné, co čekám každým dnem, je, až se malá začne smát se zvukem:-) Zatím má každou chviličku pusu od ucha k uchu, ale vydat zvuk se nám nedaří….tedy jen při smíchu, jinak si brblá a brebentí o sto šest, hlavně v momentě, kdy do úrovně očí dá ručičiky, to je pak povídání i na půl hodiny, ale věřte mi, že ji vydržím celou tu dobu pozorovat a poslouchat……no pravda, když se rozpovídá ve tři ráno, tak nakrmím, uložím, a pak se usměju a zvadnu. Ale první úspěchy už slavíme s uspáváním, poslechla jsem chytrých rad a malou v pravidelnou dobu, což je u nás sedmá hodina, dám do ložnice do postýlky, povídáme si chvilku, hladím po hlavičce a s trpělivostí zamilované maminky, přidržuji dudlíčka. Pak i když ještě nespinká, tak se s ní rozloučím a jdu do obýváku. Je to asi veliká výhoda, že Terka nevyžaduje bezpodmínečně naši společnost, dudá si, povídá a uspí se. Samozřejmě si zavolá, když je jí smutno, nebo chce ještě napít, ale jinak je to v pohodě. Tak do té osmé hodiny spí jako dudek a první kojení máme tak v jednu hodinu! No ano…šťastná to matka… 🙂
Akorát tak nějak zanedbávám sebe, což jsem si trprve nedávno uvědomila. No je to ostuda, vypadat a cítit se dobře, je pro mě jako pro ženu dost důležité, nejsem přeci jenom maminka, ale také manželka…. nééé můj Ondra mi nic neříká, naopak mě často pochválí, když se mu v něčem líbím, ale já se cítím dost zanedbaně, chci být hezká maminka, a tak na tom pomalu pracuju a musím říct, že je to opravdu důležité…..no už mi tu ta moje kočička dává hlasitě najevo, že bych měla končit, tak, maminky, zatím Vás všechny zdravím a až budu mít další poznatky, tak napíšu!!!!
Napsal/a: Valeska
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Valesko, psalas o mě (s tím rozdílem, že já mám chlapečka 4 měsíce a ještě mu nejde to usínání tak pěkně jako vám. Když mám volnou chvilku a moje mysl neodumírá únavou tak taky plánuju, jak se dám tak nějak žensky dokupy a budu krásná aktivní maminka 🙂
Valesko, chybičky nejsou tak podstatné, jako to, co jsi napsala 🙂
Ať se Vám všem moc dobře daří a ať se máte stále tak rádi, jako teď :-))
(jen tomu usínání moc nevěřím; taky jsem se jako Ty radovala, jak nám malá krásně usíná sama – do té doby, než se začala přetáčet na bříško a pak se učila po šprušlích postýlky šplhat nahoru. to nám období klidu u usínání na nějakou dobu skončilo 🙂 )
Ale Valesko, vůbec se netrap hloupostmi, článek je moc hezký. A my tady všechny víme, jak to je těžké psát s maličkým mimískem. :o)
Je fajn, že sis našla čas na článeček.
Je to vždycky příjemné číst o lásce mámy a děťátka.
Boze já jsem nemehlo, zase jsem prostě neměla čas si to přečíst a ty hrubky…jako čárky, jsou ostuda, maminky omlouvám se, ale s mimískem je tak málo času….. já snad radši už nebudu nic psát :-)nejsem tak blbá, jen zbrklá!!!!
Mobile Sliding Menu