Vdávala jsem se, když mi bylo 19 let, a ve 20 jsem porodila krásnou zdravou holčičku…
Porod byl nekonečný, ale potom ta radost, stojí to za to. Když byly Verče 2 roky, řekli jsme si, že jí pořídíme bratříčka. Podle doktora a ultrazvuku to měl být na 100% kluk. Jaké však bylo překvapení, když nám porodník oznámil, že máme holčičku a je krásně blonďatá. Byl to šok, ale jsme moc rádi, že ji máme, protože nám dělá jenom radost. Tak toho kluka možná příště. Nejdříve jsem ale chtěla jít na nějaký čas do práce a počkat, až holky povyrostou a budou chodit do školy. Práci jsem sehnala asi po půl roce. Chodila jsem prodávat na částečný úvazek, tak jsem měla čas i na holky. Asi po třech letech jsme začali opět uvažovat o našem třetím dítěti. Vysadila jsem prášky a za měsíc jsem již byla těhotná. Když jsem byla v 6. měsíci, hrozil mně předčasný porod a okamžitě do nemocnice. Po dohodě s paní doktorkou jsem na vlastní nebezpečí zůstala doma, ale musela jsem ležet 24 hodin denně a ještě mít zvednutou postel. Byly to dlouhé dny a hodiny se nekonečně vlekly. Bolelo mě celé tělo a byla jsem z toho ležení unavená. Na prohlídky mě vozil manžel a tak byl i u posledního ultrazvuku. Paní doktorka se nás ptala, jestli chceme vědět pohlaví dítěte, že je dobře vidět. A opět ta situace z předchozího těhotenství, tenkrát to byl ale jiný doktor. Po dlouhém uvažování, jestli si to nechat říct, zvítězila zvědavost. Ten den bylo ale 1.4., takže apríl a tak jsme jenom doufali, že to nebyl žert a ten kluk to tentokrát opravdu bude. Když jsem poctivě ležela již 2 měsíce, můj stav se natolik zlepšil, že mi najednou hrozilo, že budu přenášet. Okamžitě opustit postel a pohyb. Pro mě to bylo jenom vysvobození, neboť jsem už z toho ležení byla na nervy. Užívala jsem si aspoň ten poslední měsíc před porodem, který byl bez pár minut přesně na termín. Byl neuvěřitelně rychlý a po oznámení pana doktora „Má ho tam“ jsme měli velikou radost, že se nám ten kluk nakonec povedl. Mateřskou si velice užívám a pokud se někdo nemůže rozhodnout jestli mít nebo nemít třetí dítě, tak po svých zkušenostech radím: Jděte do toho, je to paráda, jste zkušenější a vše zvládáte. V létě jsme oslavili 2.narozeniny, stále kojíme a je to naše sluníčko.
Napsal/a: Johanka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)
Vando, třeba to za rok manžel ještě přehodnotí. Máme zatím jedno dítě a v době do jeho roka a půl manžel taky říkal, že jedno dítě stačí. Je to asi tím, že to období je po všech stránkách náročné, mluví se hodně o tom, jak je to náročné pro matku, ale pro tatínka to je těžké taky. Držím vám palce, aby to třetí jednou bylo.
Ahoj. Mám taky dva kluky. Když jsme se v těhotenství dozvěděli, že čekáme zase chlapečka, radovala jsem se, protože, jsem si vždycky přála tři děti a manžel říkal, že kvůli té potenciální holčičce, by ještě jedno taky chtěl. Dokonce jsem s tím počítali i při kupování nového rodinného auta. Mladší má teď 8 měsíců a manžel názor změnil, radikálně prohlásil, že žádné další už nebude. Neříkám, že bych chtěla otěhotnět hned, ale výhledově za dva roky třeba. Jsem z toho zklamaná, protože jsem i to předchozí těhotenství vnímala jako „prostřední“ a ráda bych ještě jedno dítko měla, i kdyby to třeba s tou vytouženou holčičkou tak ideálně nevyšlo. Dvojčat bych se nebála, myslím, že dnešní situaci častějšího výskytu vícečetných těhotenství zkresluje větší počet umělých oplodnění. Sice vím, že když ženská chce, tak všechno jde, ale nechce se mi v budoucnu manžela takhle obcházet, byla bych radši, kdybysme se znovu shodli jako dřív.
Ahoj. Je to až k nevíře, ale předešlý příspěvek od herberky bych mohla okopírovat, protože jsem na tom úplně stejně. Taky mám dva kluky – 3 a 6 let, momentálně jsem z nich už dost utahaná a potřebuji změnu. Takže ze 3. dítěte bych teď zešílela. Ale taky tak nějak podvědomě cítím, že to za nějakou dobu přejde a s tím, jak kluci porostou se mi zasteskne a budu uvažovat o třetím. Ale čas letí. Bude mi 31 let a říkala jsem si do 35 bych do toho ještě šla. Teď, jak se všechno posunuje dopředu tak si říkám, že i v 37-38 letech by to ještě šlo. Tak nevím. Ale jak už jsem psala jsem na tom stejně jako herberka – takže jsem u obou kluků měla preeklampsii a ta se s každým dalším těhotenstvím a věkem pořád zhoršuje.
Nejvíc mě ale v téhle diskuzi překvapilo, že nikdo neřeší riziko vícečetných těhotenství. Řekla bych, že dnes je obrovské množství dvojčat a pravděpodobnost jejich početí s věkem navíc rapidně stoupá. Takže ačkoliv mám dva kluky a v případě třetího dítětě bych konečně uvítala holčičku – tak vím, že i se 3. klukem bych se srovnala – hlavně když to bude zdravé. Ale když si pomyslím, že by to mohli být třeba taky dvočata, tak to bych teda rozdýchavala těžko. 2 děti jsou normál, 3 jsou fajn, ale 4 – to už předpokládá značné finanční a psychické nároky na rodiče a ne každý na to má. Takže nevím, nevím, jestli se k tomu ještě někdy odhodlám.
Martina
Ahoj. Já mám dva kluky jsou to rošťáci a dávají mi zabrat zatím jsou malí. Mladší má 3 a starší 6. Jako mladá jsem říkal všem že budu mít děti tři, teď momentálně si říkám, že ne. Ráda si děti pujčím, ale když pláčou tak je zase vracím rodičum. Nás teď čeká náročná cesta k vlastnímu bydlení takže by to bylo všechno komplikované. Navíc jsem v těhotenství mněla preeklmpsii takže vidina dalšího těhotenství mně docela děsí. Ale jak se říká NIKDY neříkej NIKDY, takže nevím co bude až budou kluci starší. Třeba se mi zasteskne když mi odrostou a pujdou si pomalu vlastní cestou. Pak asi taky začnu mít chuť se zase začít o někoho starat. Takže já osobně jsem pro tři děti, ale momentálně mám mateřské dovolené plné zuby 🙂
Mobile Sliding Menu