Vdávala jsem se, když mi bylo 19 let, a ve 20 jsem porodila krásnou zdravou holčičku…
Porod byl nekonečný, ale potom ta radost, stojí to za to. Když byly Verče 2 roky, řekli jsme si, že jí pořídíme bratříčka. Podle doktora a ultrazvuku to měl být na 100% kluk. Jaké však bylo překvapení, když nám porodník oznámil, že máme holčičku a je krásně blonďatá. Byl to šok, ale jsme moc rádi, že ji máme, protože nám dělá jenom radost. Tak toho kluka možná příště. Nejdříve jsem ale chtěla jít na nějaký čas do práce a počkat, až holky povyrostou a budou chodit do školy. Práci jsem sehnala asi po půl roce. Chodila jsem prodávat na částečný úvazek, tak jsem měla čas i na holky. Asi po třech letech jsme začali opět uvažovat o našem třetím dítěti. Vysadila jsem prášky a za měsíc jsem již byla těhotná. Když jsem byla v 6. měsíci, hrozil mně předčasný porod a okamžitě do nemocnice. Po dohodě s paní doktorkou jsem na vlastní nebezpečí zůstala doma, ale musela jsem ležet 24 hodin denně a ještě mít zvednutou postel. Byly to dlouhé dny a hodiny se nekonečně vlekly. Bolelo mě celé tělo a byla jsem z toho ležení unavená. Na prohlídky mě vozil manžel a tak byl i u posledního ultrazvuku. Paní doktorka se nás ptala, jestli chceme vědět pohlaví dítěte, že je dobře vidět. A opět ta situace z předchozího těhotenství, tenkrát to byl ale jiný doktor. Po dlouhém uvažování, jestli si to nechat říct, zvítězila zvědavost. Ten den bylo ale 1.4., takže apríl a tak jsme jenom doufali, že to nebyl žert a ten kluk to tentokrát opravdu bude. Když jsem poctivě ležela již 2 měsíce, můj stav se natolik zlepšil, že mi najednou hrozilo, že budu přenášet. Okamžitě opustit postel a pohyb. Pro mě to bylo jenom vysvobození, neboť jsem už z toho ležení byla na nervy. Užívala jsem si aspoň ten poslední měsíc před porodem, který byl bez pár minut přesně na termín. Byl neuvěřitelně rychlý a po oznámení pana doktora „Má ho tam“ jsme měli velikou radost, že se nám ten kluk nakonec povedl. Mateřskou si velice užívám a pokud se někdo nemůže rozhodnout jestli mít nebo nemít třetí dítě, tak po svých zkušenostech radím: Jděte do toho, je to paráda, jste zkušenější a vše zvládáte. V létě jsme oslavili 2.narozeniny, stále kojíme a je to naše sluníčko.
Napsal/a: Johanka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (24 vyjádření)
Ahoj já mám jednu holčičku, ale chtěla bych ještě určitě jedno dítě, spíš raději dvě. Tak snad pán bůh dá a ještě to půjde.
Já bych také chtěla další dítě , doma mám už odrostlejší děti takže když vidím ty malý andílky v kočárcích tak se zasním a představuji si jak takové mrně chovám a je mi dobře , ale vzhledem k tomu že máme malý byt 2+1 kde se vejde tak akorát postel a psací stůl nezbývá než u toho snění zůstat . Už tak jsme tu jak sardinky .
Ahoj.Mám 20letého syna z prvního manželství a 8letou dcerku s nynějším manželem.Skoro všichni okolo si myslí,že jsme blázni,když chceme třetí dítě(mě je 39 a manželovi 36), ale po přečtení příspěvků jsem si konečně mohla říct,že nejsme sami.Vždycky jsem chtěla kluka a dvě holčičky.Už se snažíme 3 měsíce,ale říkám si, že jestli to má přijít,tak to přijde.Tak mi držte palečky.
ja si treti dite poridila.mam dve holcicky a ted mame kluka.je to sice honicka s tremi malymi detmi ale da se to zvladnout.vzdycky jsem chtela pet deti ale zdravotni problemy my to nodovoli.jsem rada za ty tri raubire.
Již na střední škole jsem spolužačkám říkala že chci 4 děti. Jen mne tenkrát nenapadlo, že si kvůli tomu budu muset pořídit jiného manžela. Po té, co mne první manžel opustil, poznala jsem chlapa se 3 dětma/i když ne ve vlastní péči/ a máme spolu ještě 2. Když někde řekneme, že máme 7 dětí mají nás za blázny. Škoda jen , že 5 jich je už starších a nemají na nás moc času. Ale doufáme, že až založí vlastní rodiny, tak se to zlepší. Velká rodina je fajn.
Ahoj, já sama teď čekám dítě druhé a zda bude i třetí zatím necháváme koňovi, ten má větší hlavu :-). Chci ale reagovat na argument že v dnešní době je mít tři děti je hrůza. Zvlášť se musím smát, když ho uvádí moje babička, která měla děti začátkem padesátých let ( potravinové lístky, vše skoro na příděl) a také jí to od zakládání rodiny neodradilo. Myslím, že dnes je jen víc možností jak si život zařídit, a proto si každý musí umět správně vybrat a nechtít všechno. Ahoj Andrea
Otěhotněla jsem už v 18 letech, půl roku na to jsem se vdala,vzpomínám si jak rodiče tehdy hrozně vyváděli,ale mi se na mimčo moc těšili. Narodil se nám kluk. Po dvou letech jsme si řekli,že bysme mu mohli pořídit sourozence,vydařilo se,narodila se nám krásná holčička. Teď už syn chodí do školy a dcera do školky,našli si svoje kamarády a odpoledne většinou tráví venku. A protože jsem pořád v domácnosti,řekla jsem si že třetí mimčo by to tu pěkně oživilo,i když ti dva dokážou být doma taky pořádně slyšet.Snažíme se už dva měsíce,ale zatim nic,ale nevzdáváme se.Moc se těšíme, příští Vánoce bysme chtěli oslavit v pěti 🙂
mam dvě dcery16a14 a skoro na den11.11.2004ročniho chlapečka Kristiana z porodu jsem take měla strach hrozny take to nakonec podle toho dopadlo porod skončil cisařem to ale povidani na jindy. Tak se vratim k tematu Kristianek je čertik uplně jiný než holky pěkně nam dáva zabrat a někdy i pěkně hne žluči je to pěkny vztekloun k tomu dvě hadající pubertačky že nevím kde mi hlava stojí ale neměnila bych.Holky už maji jiné zajmy a my s manželem teď znova,,žijem“pravda někdy jsme ztoho hoooodně vyčerpani ale jsme rádi že jsme se po dlouhem zvažovani pro něj rozhodly.Taky je pravda že tedˇje to o něčem jiném mame větši strach ve dvaceti jsme to tak nebraly je hodně noveho jak v porodnictví,oblečení, výživa,kojení,atd..kočáry to si užívam už mám třetí jenom manžel kroutí hlavou .Nám všichni říkají že jsme tim malym omládly,včera jsme slavily roček ja mu upekla mašinku i s vagonkem a řeknu vám ja se tak strašně těším na vanoce ty rozzářené oči a řeknu vám tajemství ježíšek donese Kristiánkovi elektrickou motorku ale pšššššššššššš
Mám dva syny z prvního manželství a nyní se snažíme s manželem o třetí miminko.Zatím se nám to tři měsíce nedaří.Snad to brzy vyjde.Je mi 33.roků a kluci mají 12.a 8.let.Moc se na to těšíme,i kluci.
Myslím,že kde je odvaha-ať už na druhé,třetí nebo kterékoli dítě,tam by mělo být.Já sama mám jenom jedno,ale druhé bych chtěla.Jenom mám strach z porodu.
Jarmusko urcite ma kazdy svuj nazor.Ale preji Vam,aby vam to vyslo…a prineslo do zivota hodne,stesticka a zdravicka.S pozdravem Michaela..
Ono i tehdy to byl přepych… žádné auto, žádná chalupa, žádná zahraniční dovolená… a každý měsíc se dělal „pořadník“, co zrovna kdo potřebuje a kdo víc… ;o)
Holt, každý si musí vybrat, co chce…
Ale já jsem rozhodně pro tři děti, jen nevím, bude-li nám ještě dáno…
Mam zatim jedno dite pulrocniho synka.Ale urcite bych chtela mit dve.Myslim si ze na dnesni dobu mit tri nebo vice deti,je po financni strance nezvladatelne.Jak se rika jedno dite je malo a dve jsou hodne 🙂
Já sama jsem z 5 dětí… Předpslední…
Když se narodil nejmladší brácha, bylo našim 42 a 43 let…
Takže holky, chutě do toho!!!
Mě mamka akorát doporučovala dítě do 35 let – že prý pak už maminka nemá tolik fyzických sil… Ale to možná platí jen v naší rodině a je to silně individuální…
;o)
Mám děti 18 a 16 – páreček z prvního manželství a teď 5 letého kluka a chtěla bych mu pořídit ještě sourozence. Je mi 38 a váhala jsem jestli nejsem stará na dalšího potomka, ale prostudovala jsem už dost materiálu a zjistila jsem že to není tak strašný a jdu do toho. Držte mi palce ať všechno dopadne dobře.
mám dvě 16 a 12 let a k tomu 2a5měsíců je to úžasné plánujeme ještě jedno aby měl někoho k sobě až ty starší vyletí y hnízda zatím se o nedaří ale nevzdáváme se
říkám ano. Mám je přibližně po 2letech a 6 měsících.Mateřskou si užívám a neměnila bych.
Do této doby jsem váhala, ale po přečtení článku a příspěvků jsem se pevně rozhodla: chci ještě třetí dítě. Vždycky jsem toužila mít minimálně tři děti. Máme dva kluky a třeba by se nám povedla i holčička. A když ne, vůbec to nevadí. Hlavně, že jsou dětičky zdravé. Jen mi trochu vadí jak se na to, že bychom chtěli ještě třetí dítě, někteří z našich příbuzných dívají. Považují nás za blázny, že chceme do této doby přivést na svět ještě třetího potomka. Prý i dvě děti jsou až moc. Já si to ale nemyslím. Doufám, že se mi můj sen o třetím dítku splní.
Prvního syna jsem měla ještě na vysoké škole, ve 20letech. O druhém dítěti jsme už s manželem neuvažovali,vžýdycky jsme chtěli mít jen jedno.Čas běžel a najednou se mi zastesklo, že bych taky ještě chtěla kolébat…a po deseti letech se narodilo druhý syn. Byli jsme šťastná rodina,ale musím se přiznat, po holčičkách s culíkama jsem pokukovala stále. A dnes? Těsně před čtyřicítkou jsem na mateřské s naší princeznou a věřte, užívám si. Je to to nejlepší, co nás za poslední roky mohlo potkat. Oba jsme s manželem daleko pohodovější rodiče, než když jsme byli před 20lety.A bráškové? Jeden si brává sestřičku na rande a druhý s ní skotačí.A já, když jezdím s kočárkem nosívám i culíky :)Rozhodně doporučuji všem ženám po třicítce,nebudou litovat.
Tak to se připojuji k názoru, že ano.
První dítě jsem porodila v jednadvaceti – syn. Po dvaadvaceti měsících jsme se dočkali dalšího syna. Vždycky jsem chtěla mít víc dětí, takže, že bude ještě třetí jsme věděli. Po deseti letech jsme se rozhodli, že jestli, tak už je nejvyšší čas. Samozřejmě jsem tak trochu doufala, že tentokrát už to bude dceruška. Povedl se třetí synek. Ale nelituji. Je to naše sluníčko usměvavý. Rozhodně doporučuji mít více dětí.
Mobile Sliding Menu