Těhotná s VD – Tak jde čas… aneb, jak nám děti vyrostly?

Rubrika: Jsem máma

Pamatujete si na naše maminky z projektu Těhotná s VD? Také jste zvědaví/é, jak se jim daří a jak od té doby děti vyrostly? Vše odstartovalo 6. 3. 2012 článkem: Těhotné maminky, ozvěte se!, který vyzval ženy, aby prožily své těhotenství ve společnosti návštěvníků VD a podělily se o své těhotenské radosti i starosti. 

Celkem 15 maminek nás provedlo svým těhotenstvím a nyní se již radují ze svých dětiček.

Vyzvala jsem všechny zapojené, aby nám po čase napsaly, co se u nich událo a jak dětičky rostou.

Pohodlně se usaďte, začínáme…

Gabriela: Jeníček

Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy… a když to nedá Karel, tak my teprve ne 😉

Minulý víkend to bylo 15 měsíců, co se na svět vyloupl náš benjamínek Jeníček. Je to krásný čilý kluk, i když první měsíce tomu tak úplně nenasvědčovaly. Zhruba od druhého měsíce se u něj začala projevovat silná svalová ztuhlost, ležel, nijak zvlášť se nehýbal, nešel stulit do klubíčka, když jsme ho chytili pod hlavičkou a za patičky, tak skoro držel v přímce. Pediatrička nás poslala na neurologii a začalo kolečko, kterým si někteří z vás možná také prošli. Cvičili jsme, miminko plakalo, maminka chvílema taky, ale výsledek se dostavil a Jeníčka jsme rozhýbali.

gabriela

V osmi měsících objevil novou dimenzi bytí, otočil se, začal se plazit, lézt po kolínkách… no a dva dny před 15 měsíčními narozeninami udělal svůj první krůček. Za sedm měsíců toho stihl opravdu hodně! Vojtíšek i Anežka ho při každém pokroku povzbuzovali a chválili, i když pro ně to taky nebylo zrovna jednoduché období. Já jsem většinu svého času a energie věnovala Jendovi, tatínek si vzal starší dva, v tomhle jsme naštěstí zafungovali výborně.

Po této zkušenosti si člověk ještě víc uvědomí, že mít děti není samozřejmost, a že mít zdravé děti už vůbec ne.

Vojtíškovi jsme nakonec posunuli nástup do školy o jeden rok. A už po prázdninách se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí. Je sebejistější, pravá ruka paní učitelky, prostě mazák. A našel si holku 😉 Z Anežky roste pěkná uličnice, nic před ní není v bezpečí, dokonce ani ona sama. Milý Ježíšku, přines nám klec a řetěz a prášky na spaní (ty pro rodiče). Za měsíc jí budou tři roky, je nesmírně společenská, hravá a krásná, na což sází, kdykoliv udělá nějaký průšvih. Tak malá a tak to s těma očima umí 😉

Jsem za ty svoje tři lumpy nesmírně šťastná! Jsou to moje zlatíčka a i když mi pravidelně zvedají tep, nevyměnila bych je za nic na světě 😉

A pokud se chcete zeptat, jestli někdy myslím na čtvrté dítko, tak ano. Ke kočárkům se nesmím přibližovat, hned se mi bouří hormony a trpím falešnou březostí. A kdybychom jistojistě věděli, že by čtvrté dítko byla ještě jedna holčička, tak by do toho šel i tatínek 😉

Držím všem maminkám čekatelkám pěsti, ať je všechno v pořádku a dočkají se těch nejkrásnějších a nejroztomilejších a hlavně zdravých miminek.

Kyller: Patricie

Rok se s rokem sešel a z našeho „malého“ miminka je už velká slečna.

Je to šikulka, sama běhá, snaží se i papat – i když toho samozřejmě spousta končí všude možně okolo. Nejlepší je teda baštit ručičkama. Zároveň je ale pořád závislačka na maminčině mlíčku.

Za ten rok nám pěkně vyrostla, ve 13 měsících má cca 12,5 kg a 84 cm.

kyller2kyller

Moc miluje skládání kostiček na sebe, s bráškama si moc ráda hraje s legem – to jim moooc ráda boří; ráda si prohlíží knížečky a poslouchá, když čteme. A nejvíc miluje brášky, které by pořád mazlila a pusinkovala. Kluci se naštěstí rádi nechají.
Všichni společně všechny moc zdravíme 🙂

Mankaš: Kristýnka

Zdravíme vás ze Slovácka.

Kristýnka už bude mít pomalu deset měsíců, hrozně rychle to letí, musím vám říct, že jsem opravdu měla strach z naší velké rodinky, jestli vše zvládnu jak mám…řekla bych, že ano, všechny tři slečny vypadají spokojeně. 🙂 Bohužel nás hodně trápí růst zoubků, což musím říct, že ani jedna dcerka neměla tak moc jak teďka Kristýnka, takže po půl roce se z našeho normálně spícího drobka se stala noční plakající holčička. Ale přes den je to pohodové dítě, pořád se směje, je to teda mamánek, to je u nás také novinka, ale to nám nevadí.

Jinak si holky s malou moc pěkně pohrají, starší jí dává i třeba svačinky, nebo chvilku povozí před obchodem…no lozí nám po čtyřech, momentálně všude stojí.

Už máme za sebou i první úraz, přivřenou ručku v šuplíku nebo první spolklou gumičku na pletení, ale záhy byla hned v pleně…

Starší holky pořád nějak moc neřeší pořádek, o to těžší je to uhlídat.

Na VD určitě nakukuju, někdy i písnu, ale většinou není moc času, nebo když si řeknu, že i něco napíšu, tak pak stejně zapomenu, všechny vás moc zdravíme a přejeme vám pěkný podzim. Mankaš

Pavluschka: Tinka

V neděli to bude 16 měsíců, co jsem poprvé uviděla naši malou princeznu. „Tak malá a tak vlasatá!“ Neuvěřitelné, jak ten čas letí.
Za tu dobu jsme toho všichni společně hodně zvládli. První týdny byly zvláště pro nás rodiče velmi hektické – princeznička měla obrácený režim a tak večer plakala a plakala… poslední, co by chtěla, byl spánek. Pak se to ale nějak změnilo a z denního andílka a nočního křiklouna je usměvavá holčička. Se spánkem má sice pořád problémy, ale už je to lepší – nebo jsme si zvykli. (Běžně kolem půlnoci vyleze z postýlky a donese si zatloukačku, nebo puzzle.) Přinejmenším dělá paci paci. Naštěstí je její brácha velký spáč a za celou dobu se jí podařilo vzbudit ho jen jeden krát. S bráškou se milují navzájem a jeden bez druhého nedá ránu (-:

současnostpavluschkapavluschka

půlroku pavluschka

Tinka má oslabenou imunitu, a tak jsme první rok byly častá návštěva u paní doktorky. Přes léto se to zlepšilo. Také si na svět donesla vývojovou vadu oka. S tou se nejhůř smiřoval manžel. Ale musím říct, že na tu hrůzu, která to mohla být, je do dobrý… oční pozadí je v pořádku a jestli dobře vidí, teprve zjistí. Ale asi ano. Jinak je to povídalka (zatím jí není rozumět) a velká pohodářka. Proč by se krmila sama? Proč má držet flašku sama? – vždycky se někdo najde… tak snad jí to nezůstane a bude z ní šikovná samostatná slečna – už za chvíli.

Teru: Alička

Jak většina ví z nedávné růžovky, stihli jsme se za těch 20 měsíců Aleškova života rozrůst ještě o další drobotinu. Alička se narodila před měsícem a zatím nám dělá skoro jen radost. teruAlešek je úplný zlatíčko a druhý dítko takhle rychle po sobě bych neměla, kdyby on nebyl tak strašně hodnej. Sestřičku má moc rád, pořád chce ukazovat, kde má ruce, nohy, ouško, nos a pusu, hladí ji po hlavičce a volá Jája. Bohužel ještě nepochopil, že když Jája spinká, tak musí být tišší, takže Jája má tvrdou školu a musí si zvykat na věčný ruch kolem sebe, což v paneláku nebude na škodu. Co jsme ještě stihli za těch 20 měsíců, co je Alešek na světě? Koupit byt a přestěhovat se z vlhkého sklepa, z čehož mám stokrát denně radost a pořád si to i po 8 měsících neskutečně užívám. Tatínek zvládl 5 dní sám s Aleškem, zatímco jsem byla v porodnici, pár výhrad jsem měla, ale polkla jsem je v rámci chválení, jak to klukům skvěle šlo.Taky jsem rodila císařem, takže můžu porovnávat přirozený porod a operační.

Za mě teda radši rodit 10x přirozeně než jednou císařem.

Kdybych rodila Aleška tehdy císařem, tak jsem se na 99% k druhému dítěti už neodhodlala. Na druhou stranu strach, že opět nebudu kojit a po císaři už vůbec ne, se ukázal jako totálně neopodstatněný, kojím, jde to parádně, užívám si to a jsem za to vděčná (i tobě Petruš). Zpětně se taky strašně musím smát tomu, jak jsem se cítila časově vytížená s jedním dítětem. Paradoxně jsem teď víc vyspalá, i když z jedný strany se na mě lepí Alešek a z druhý leží a 2-3x za noc se nakojí Alička (opět jsem koupila postýlku a opět je nevyužitá). Ano, občas to nezvládám organizačně s dětma tak, jak bych chtěla, ale chlácholím se, že po měsíci od porodu to snad je ještě omluvitelný.

Fotka je z prvního setkání Aleška s jeho malou sestřičkou v porodnici, v pozadí je babička nikoli já, já ještě ležela na posteli s nehybnou dolní polovinou těla.

Zikminka: Kubík

Ahojky….
… musím odepsat hned… jinak to nebude v termínu, znám se 😀
Takže rychle a stručně: 🙂
Kubovi bude skoro 21 měsíců a je to moje všechno 😀 Moje zlobivé všechno… je to přesně takovej rošťák, jakýho jsme si přála, prostě kluk… všude vleze, všechno ho zajímá… miluje traktory, auta, všechno, co může prozkoumat (nejlépe vysoko) a momentálně miluje i myšáka Mickyho. A naštěstí je zdravej jako rybka.
Bydlíme v 3+1 s mamkou a babičkou… a je to prostě soužití 4 generací 😀 Mamka i babička ho milujou… ale babi už nemůže sama a nedokáže pochopit, že jí ho prostě nemůžu nechat na hlídání… a ten lump už moc dobře ví, co si na kterou z nás může dovolit… 😀

zikminka2zikminka

Jinak pracuju na půl úvazku. Učím na odborném učilišti pro děti se speciálními potřebami. Takže jsm musela začít studovat… 3 dny v týdnu učím a 2 dny za 14 dní se učím já 😀 Kubu hlídají moje tety, které přišly o práci… a teď začal chodit na jeden den v týdnu do jeslí.
Jinak jeho táta posílá poctivě alimenty, ale když nás potká, nepozdraví, naopak dělá, že nevidí… i když naposledy se mi podíval do očí…  a musím přiznat, že to prostě bolí no… navíc… Kubulka je celej on…
No a strašně se těším na vánoce… co víc psát 😀

Zuzka: Sára

Ahoj holky, i když jsem už na konci těhotenství neměla sílu pokračovat v psaní pro VD, ráda se s vámi podělím o zkušenosti s prcky, když jsou celkem blízko po sobě. Máme kluka 3 a čtvrt a holčičku rok a půl. O té holčičce bylo pár mých článků. Jmenuje se Sára a je to hrozný rebel. Oproti Toníkovi se jí nechce mnoho mluvit (Tonda začal ještě před rokem a v roce a půl zvládal věty), ale zato je to horolezec a dobrodruh. Od roku zvládla sama vylézt na klouzačku a sjet, zatím nebyla ani jedna nehoda. Jen to potvrzuje všechny teorie, že srovnávat děti je nemožné, opravdu je každé úplně jiné.

IMG_82132014-09-04-0584(0)

Co mne ale překvapilo, tak obrovská žárlivost a rivalita mezi oběma. Do cca 9 měsíců byl klid, ale jak se malé blížil rok, syn začal strašlivě žárlit a řešil to počůráváním, později i kakáním do kalhot. Bylo to šílené, nervy na dranc. Pomohl až zásah tatínka, kdy jsme se už opravdu sesypala a táta přidal dvě tři na zadek a šel se synem koupit kytičku. Bohužel dosud má ale nějaký blok v hlavě a s čůráním je to pořád takové vachrlaté, cvrkne si téměř denně, často se úplně počůrá. Hodně mě mrzí, že nám ho nevzali do školky, určitě by to pomohlo, já jsem s nimi pořád sama, babičky daleko a manžel v práci nebo na stavbě, tak máme se synem už ponorku, navíc jeho kamarádi všichni ve školce jsou, tak je to hrůza. No a malá žárlí snad ještě víc, jen to zatím dává najevo jen řevem. 🙂 Kdykoliv si pochovám staršího, musí přiběhnout a pochovat taky.

Ale i když jsem dnes v podstatě na pokraji sil, nelituji a s radostí sleduji, že si začínají opravdu pěkně hrát a syn učí dceru mluvit.

Přeji všem, ať mají děti hlavně zdravé, to ostatní už se snáze či obtížněji zvládne. 🙂


Děkuji moc všem maminkám, které si vzpomněly a napsaly své příspěvky do článku.

A na další těhotné maminky, které by měly chuť se podělit se svými dojmy, čekám na emailu: petrah@vasedeti.cz.

Napsal/a: Petra H.

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist