Je srpen 1991. Jaké je počasí? Nevím. Co se děje okolo? Nevím. Sedím na okně v kuchyni, nohy mám položené na parapetu a koukám ven.
Lidé tam chodí a najednou přestanou. Je tma. Celou noc chodím po bytě. Ráno opět sedím na stejném místě a vše se opakuje. Před okny na trávníku kvete sedmikráska. Stále mě přitahuje. Koukám na ni hodiny. Tak přešlo devět dlouhých devět dní a nocí, než jsem mohla pohřbít svoji dceru. Bylo jí 17 let a 10 měsíců. Zabilo ji auto. Ráno jsem na svém místě a koukám ven. Sedmikráska mě stále přitahuje. Nemluvím nahlas, ale říkám jí: proč ona, proč? Mlčí. Náhle se mě dotkne manžel a slyším, jak říká: už se musíš obléct, je čas. Dětem se na pohřeb pozdě nechodí. Obléknu se jako ve snách a vyjdu ven, jdu okolo své kytičky, už jsem jí řekla tolik a pořád ne vše.Je zima a první Vánoce jsme sami. Venku je sníh a mráz. Na trávníku je celou zimu bílý kvítek sedmikrásky. Kvetl celou zimu. Utekly roky a už nikdy se to nestalo. Každý rok přijde jaro a před domem je trávník plný samých sedmikrásek, která byla ta moje již nevím, ale jedna z nich to určitě je…
Poznámka autorky: V článku Trabant jsem napsala: Já už dnes 20 let nejezdím. Zkrátka nechci, ale to je zase jiný příběh. Tak teda na žádost Marinady tady je.
Napsal/a: honzik108
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Hodně smutný článek. Úplně mě mrazí. Dalších slov asi netřeba. 🙁
Nedovedu si představit, jak velikou bolest způsobí rodičům úmrtí dítěte. Je mi to moc líto!!!
Když se zamyslím dlouze nad tvým příběhem, co bych dělala já na tvém místě…je to prostě šílený, všechno ve mě křičí a bolest mi trhá tělo na kousky 🙁
Jak už napsala Bamiska, tohle by se dít nemělo…rodiče by neměli přežívat své děti!!!…
Honzik108…jestli ti psaní pomáhá, tak piš, piš…
Ano byl to článek Lucie a Betty.
Nic si Marinado nevyčítejte. Nemluvím o tom nikdy, ale sem tam něco napíšu a pomůže mi to.
Milá autorko Honziku (asi Janičko?),Tvůj příběh je opravdu silný, moc mě mrzí, co Tě potkalo, to by mě nenapadlo ani v nejhorším snu. Byla jsem to já, kdo Tě vyhecoval k sepsání tohohle článku, myslím si, že je dobře, že ses s námi podělila…ale moc doufám, že jsem Ti tím neublížila – opravdu jsem netušila, jak smutný příběh to bude 🙁 Myslím, že už jsem jeden Tvůj článeček zachytila a už tenkrát to na mě hodně zapůsobilo – a co si vzpomínám, máš prima pejska, pokud se nepletu. Přeji Ti v životě už jen samé štěstí.
Moc smutný příběh, moc krásně napsaný. Mrzí mě to 🙁
smutné čtení …. tohle by se dít nemělo…ani roky nevyléčí jen otupí…se sedmikráskou je to zvláštní a si to bylo i nějaké znamení(neumím najít vhodná slova na vyjádření toho co tím chci říct)
Mobile Sliding Menu