Sedm

Rubrika: Jsem máma

769797_playing_5Ještě „sedm“ dní a končí mi jedna životní etapa. Přesně za sedm dní mi končí tzv. „rodičák“. Byly to tři nejhektičtější roky v mém životě 🙂

Kde začít? Ještě než jsme si neplánovaně naplánovali rodinu, dalo by se říci, že jsem patřila k workoholikům. Ono to asi bylo částečně dáno i tím, že jsme zrovna dostavovali dům. Hodně jsem tedy pracovala a měla docela obstojnou pozici v zaměstnání. V momentě, kdy mi můj gynekolog sdělil, že bych mohla mít problém s otěhotněním, šly veškeré karieristické záměry stranou.

Protože jsme stejně rodinu v brzké budoucnosti plánovali, nebrali jsme to tak tragicky, ani jako zásah do rozplánovaného života. Dům měl být zakrátko dostavěn a měli jsme se stěhovat, tudíž tu byla reálná šance přivést mimčo již do nového.

Práce na miminku nebyla lehká:-D Opravdu se pár měsíců nedařilo, ale jednoho dne jsem prostě věděla, že něco je jinak. Stalo se to v době, kdy jsem veškeré myšlenky na snažení zahodila a plánovala jsem po novém roce zajít za svým gynekologickým mudrem na poradu. Na svou nejšťastnější návštěvu v jeho ordinaci jen tak nezapomenu. Byl konec listopadu 2006 a já se dozvěděla, že jsem 4 týdny „v tom“ 🙂

Děsivější ovšem bylo zjištění, když mi lékař řekl, že náš drobeček byl počat 1.11. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že pár dní po tomto datu jsem vskutku bujaře oslavila své narozeniny se svou tchýní. Vše bylo dáno tím, že jsem prostě už nedoufala, že by to „klaplo“. Tudíž naše milá dcerunka byla řádně podlita lahví Beerentzena 😀 A já měla v bříšku, ten nejkrásnější dáreček k narozeninám.

Přestože jsme u toho s manželem byli oba, tak nějak zprvu této informaci nemohl uvěřit, nicméně radost došla v zápětí:-)

Následovalo devět měsíců někdy pohodlného a někdy svérázného těhotenství. Přibírala jsem jak dobrý pašík a skončila s 30 kg navíc. Jednu chvíli mi hrozila operace slepáku, pak se malá začala hlásit o tři měsíce dříve. Nicméně jsme to obě ustály a ona si počkala do toho správného termínu. Termíny byly tři 3.8., 8.8. a 17.8. Z estetického hlediska mi připadal nejhezčí ten druhý. Vzhledem k parnému létu a oteklým nohám jsem si přála ale ten první :-))) Naopak tchán toužil po tom posledním, protože se shodoval s datem jeho narození.

Protože naše holčička věděla že bude Lev, tak si to vyřídila po svém 🙂 Při jedné ze svých obvyklých zastávek v porodnici na kontrolu, jsem pojala podezření, že něco je jinak a požádala jsem, aby mě prohlédl i lékař. No a už si mě tam nechali.

Naše malá princezna se narodila o tři hodinky později. Bohužel tatínka stále tak vehementně posílali domů, že to bude nadlouho, až mi ho zapomněli zavolat. Přestože se jednalo o porod sekcí, tak mi bylo líto, že nemohl být se mnou.

Přes všechny peripetie se nám narodil 50 cm měřící a 3.85 Kg vážící uzlíček štěstí, naše milovaná dcerka Elinka. Tedy její jméno zní přesně Elizabet.

Jen tak naokraj. Její jméno byl manželův výtvor 🙂 a přesto, když se dozvěděl, že jsem toto jméno uvedla po porodu, tak se divil, že jsem jí ho fakt dala. Bych ho opravdu v tu chvíli něčím praštila :-)))

Dodnes si pamatuji, ten pocit na rtech, kdy jsem ji poprvé po porodu políbila na tvářičky. Neplakala, jen spokojeně pochrupovala v zavinovačce a byla tak hebká a teploučká, šmudlinka moje.

A tak to s ní bylo stále. Byla neuvěřitelně hodné dítě. Stále spinkala. Rodiče při návštěvách v porodnici byli úplně na prášky z toho, že kdykoli příjdou, tak spí a nikdy ji nevidí vzhůru 🙂

Nezapomenu na to, jak jsem byla první noc s ní doma a byla vyklepaná jak „startky“, jestli to všechno okolo ní zvládnu. Ale zvládli jsme to… obě.

Hlídala jsem ji jak oko v hlavě, koneckonců jako každá maminka.

Vzpomínám na její první úsměv. Tak sladce se na mě usmála, když dohamala u mého prsu.

Na malá trápení okolo zoubků. Její první krůčky, kdy z ničeho nic se rozběhla a už s tím nikdy nepřestala 🙂 Její první slůvka a první říkanky.

Byla vzorné miminko. Málo plakala a byla úžasný spavec. Už od pěti měsíců prospinkala celou noc. Jééé, když si vzpomenu, jak jsme spolu chrupkaly do půl desáté 😀

S jídlem byla také odjakživa kamarád. Baštila pomalu všechno, co se jí dalo. Když na to tak vzpomínám, tak jí člověk neměl co vytknout 🙂

Od jejího narození se za ty tři roky ale hooodně změnilo. Už to není ten malinký uzlíček, který mě potřeboval absolutně ke všemu. Stala se z ní obrovská treperenda a náramná slečna. Chrlí ze sebe spoustu otázek a očekává odpovědi. Dříve do knížek jen nahlížela, nyní mi podle nich vypráví příběhy, které sama vymyslí.

To dítko, které donedávna znalo jen pleny, si dnes dojde na WC samo. Nosí si s sebou stoličku a asistence je nepřípustná 😀 S tou samou stoličkou pak odkvačí do koupelny a umyje ruce.

Zuby. Od té doby, co jsem vyjádřila obavu, že se jí jeden zoubek kazí a že budeme muset být důslednější v čištění, tak to vzala do vlastních rukou. Kdykoli jde ze záchoda, tak odchází z koupelny s kartáčkem v puse 🙂

Oblékání. Obouvání to je výlučně její soukromá záležitost, opět asistence nepřípustná. Pokud se jí povede obout botky obráceně, způsobně se opět zuje a obuje je správně a to vše se slovy „jsem to ale tldlo“ 🙂 Oblečení je občas oříškem, ale občas překvapí, jak umí být šikovná a nenavlíkne si obě nohy do jedné nohavice a nebo se nezasekne v rukávech :-))

Ani s nemocemi sebe ani nás zatím příliš nenatrápila. Vše prozatím začalo i skončilo při virozách. Spočítala bych to na prstech jedné ruky. Děkuji za to, že jsem prozatím nemusela poznat, jak moc by trpěla, kdyby vážněji onemocněla. Ťukám to v tuto chvíli na všechno okolo sebe.

Je to moje… naše zlatíčko. Nyní mi můj bývalý život bez ní připadá šedivý a nezáživný. Ona našemu životu dodala šmrnc a smysl. Snažíme se dávat jí najevo naši lásku, kdy to jen jde, tak aby si vždy byla jistá, že tu jsme pro ní a budeme jí chránit.

Protože ta naše velká slečna dovrší tří let, začne už koncem srpna chodit do školky. Ona prozatím trvrdí, že se těší 🙂 No uvidíme. Doufám, že jsem ji připravila na občasný život bez mé asistence a přítomnosti dobře. Že její nová „školková“ etapa bude jen příjemným zpestřením a bude tam chodit ráda, třeba už jen proto, že bude mezi dětmi a naučí se něco nového. Už se těším, jak na ni budeme pyšní, až nám přinese první svůj výtvor 🙂

Co je pro mne tou největší odměnou? To když za mnou přijde, láskyplně mě obejme, vlepí hubánka na mou tvář a řekne mi: „Moc tě miluju maminko.“

Sedm. Ještě sedm dní a skončí čas sladkého nicnedělání. Už nebudu hlásat, že jsem na rodičáku 🙂 Chtěla bych to vrátit na začátek a užívat si to s ní odznova. Malá princezna ale vyrostla a tak je čas jít dál.

Red. pozn. odesláno 1.8.2009

Napsal/a: Horempádem

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • marsy007

    Opravdu krásně napsané i slzičky mě u čtení vrhkly do očí:-).A taky mě rychle přešel splín,který na mě občas padne,když jsme s tou mojí malou 16měsíční treperendou neustále samy doma,ale stejně bych neměnila:-))))))))). Už si určitě prožíváte nástup do školky,tak přejem jenom všechno nej……:-))).

  • Horempádem

    Hoolky, děkuji, jsem ráda, že se to líbilo. Jo jo, měla jsem trošánek potřebu vylít si srdéčko. Najednou mi to fakt přišlo líto, jak to uteklo. Jsem ale ráda, že jí mohu vidět, jak roste do samostatnosti. Už to tu někdo napsal, nevím jestli to napíšu úplně doslova, ale bylo řečeno něco v tom smyslu „že dokud jsou děti malé, máme jim dopřát jistotu rodného hnízda a když vyrostou, máme ji dát křídla“ 🙂 Tak se budu snažit.

    Tak už zítra…

    Jdu klohnit dortík, neb manžel jde zítra na ranní směnu a tak by nemohl slavit narozeninky spolu s námi, tak to uděláme s předstihem 🙂

    Jo a druhé? No ráda bych, ale ještě chvilinku počkám 🙂

  • Horempádem, to je ale krásný článeček 🙂
    Elinka je moc krásné jméno, já mám ráda jména, která se dají říct i jako zdrobnělina, takže manželův „výtvor“ je hezký 🙂
    Vypadá to, že ti holčička dělá jen samou radost a to mě těší. Víš, že mám také doma lvíčka? Dcera je ovšem lev se vším všudy. Bojovná s vůdčími sklony.
    Co ovšem nemáme společné, je to, že ty jsi na miminko čekala několik měsíců, já několik let. Hodně let a už jsem ani nedoufala. I můj život je dětmi zcela jistě obohacen. Napsala jsi všechno moc pěkně, díky.

  • geralda

    Moc hezké a pravdivé !! Mám doma již 4 dítka a jsem s tím nejmladším chlapečkem na rodičáku, je mu zítra 7 měsíců a vím jak to bylo u dcerek, opravdu ty děti rostou jak z vody. Proto se snažím si teď si vychutnat každý okamžik s tím mým miminkem, ale roste mi taky nějak moc rychle!! Ale tak to má být, pak už můžem fakt jen vzpomínat a zamáčknout slzičky.

  • Nádherně napsané! Z každého slova dýchá tolik lásky!:-) My máme pětiletou a tříletou cácorku a také to vše tak rychle uteklo… Je moc pěkné si takhle zavzpomínat.
    Teď si ještě užíváme malinkou sedmitýdenní holčičku, která je zlatíčko, hodná a moc nepláče. Ale já si ji tak často chovám, ňuchňám a čichám tu její úžasnou vůni, protože to zase tak rychle uteče.
    Horempádem, přeji Vám, Vašemu manželovi i Vaší Elince, aby se Vám vážnější nemoci i nadále velkým obloukem vyhýbaly a byli jste stále tak šťastní a spokojení jako doposud!

  • Lien

    Horempádem, krásné!

  • marika81

    Opravdu krásně napsané,u každého odstavce jsem se pozastavila a přemýšlela o dcerce,jak to bylo s ní také krásné od narození,až po její samostatnost. Je mi občas smutno,že mě ta moje malá cácorka už nepotřebuje a nedokážu si nyní představit,že nás jednou opustí:(
    Ale je jí teprve 4,5 roků a máme před sebou ještě spousty krásných chvil spolu.Synovi je 8.měs a taky mi to strašně uteklo,pořád ho mám za to malý uplakaný miminko,které si ještě budu nějaký ten rok užívat:)
    Přikláním se taktéž k variantě pořízení dalšího uzlíčku,at můžeš opět napsat,tak dojemný příspěvek.

  • Bramborka

    Mám úplně husí kůži, jak já to budu bez těch mých treperend zvládat, když je „celý den“ neuvidím? Horempádem, tleskám ti. Napsalas to krásně.

  • Horempádem 🙂
    Krásné, dojemné… taky jsem zavzpomínala a zamáčkla slzu… Tohle jsem si prožila čtyřikrát a říkám si, jak je možné, že to TAK hrozně rychle uteklo????
    Já mám rodičák na čtyři roky, tudíž ještě 7 měsíců, ale od nástupu do práce mě dělí už jen 7 dní….:)

    Co tak ještě jeden uzlíček – že byste si to zopakovali? 😉 Tvá šikovná holčička by jistě byla z brášky nebo sestřičky nadšená 🙂

  • Horempádem, slzím tady a říkám si, že ani není možné, jak nám to jedno nejkrásnější období rychle uteče. Když jsem přecházela z jednoho rodičáku na druhý a starší syn nastupoval do školky, tak to pro mně ze začátku bylo těžké. Přestože se mu ve školce líbilo, já měla takový pocit, jako bych ho vyměnila za toho mladšího. Za tři měsíce i mladšímu budou tři roky, ale budeme spolu ještě jeden rok doma. I tak se obávám těch pocitů odloučení, která určitě nadejdou.:-((

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Horempádem, krásný článeček, podařilo se ti vyvolat u mě slzičky:-)Krásně se to čte:-)
    Vzpomínky patří mezi to nejkrásnější, někdy je člověku líto, že to nejde vrátit zpět…..

  • bokul

    Krásný…

    … docela jsem se do toho příběhu vžila, i když já jsem na rodičáku právě sedmý den 🙂

    Přeju Vám, celé rodince, hodně štěstíi po té změně, která Vás všechny čeká. A přiznávám, že jsem zvědavá, jaké pocity budu mít za těch „pár“ měsíců rodičáku já. Těch půl roku s Davídkem mi uteklo tak rychle, že tři roky mi připadají hrozně krátká doba.

  • hannah58

    Hezky napsáno a dcerka nosí moc hezké jméno.

  • Evakub

    Jen zamáčknout slzičku…

    Krásné, dojemné, plné lásky.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist